• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blandik ehmm, ja uz moc neriesim, ze ci je ten jej ton priatelsky, ze to je neadektvatne.. si hovorim, nech pusti ventil, a bude klud.. vies minule som pocuvala nasich ako sa dohaduju, tak jasne nerobia zvuky T-rexa.. ale v podstate to bolo rovnake, a dcerka musela byt toho svedkom, hoci ich prosila aby boli ticho, ze ju bolia usi.. tiez ju ignorovali

inak na verejnosti, pokial ide o tie blbiny ako som pisala a skusa .. tak odchadzam, vtedy vidi, ze to divadlo nebude mat divaka
14. únor 2013 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - no u nás to jako takové, že on si moc nenechá "promluvit do duše" - ještě hodně se chová podle toho, jak to cítí a ne jak by se měl chovat, aby ostatní..když chce vzít ohled, tak ho vezme, ale musí to jít z něj, a když se čertí, se čertí...jakože když udělá blééé na mě doma, tak se to dá převést lehce do srandy, vlastně to tak on sám chce..ale když se rozčílí u tchánovců /je zajímavé, že na nikoho jiného to nedělá/, tak je to skutečně...

@prom - no tak to je jako u nás - přbyla dvě miminka, zatím to není - to tak jsi starší, půjč ji to, ustup..to ne, ale jakoby najednou byl v jejich očích míša velký a už musí přeci vždy pozdravit /neslyší, že jim místo pozdravu něco zaujatě povídá, ale trvají na pozdravu), a nejvíce mě trápí reakce tchána, který se jakoby od mišky distancoval a nebaví se s ním sám o sebe, ale když miška přepískne společensky tolerovanou mez, tak se na něj oboří se značnou agresí.....Já jsem asi taky hlavně byla následně naštvaná na sebe, že jsem prostě nebrala dost vážně miškovy pocity, a že jsem to nechala vygradovat..on to bere tak, že my čtyři jsme rodina a děda a babi nemají takové právo na lindu...byl úplně vytočený, brečel a povídal mi, že mám lindu vzít dědovi....se člověk furt učí.
14. únor 2013 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks dnes a včera jsme byli obě úspěšné, když jsem viděla, že to na ní jde, vzala jsem si ji do náruče a ptala se jí: Lucinko, řekni co chceš, aby maminka udělala? A ona řekla nebo ukázala, kam mám s ní jít. Takže řádný záchvat se nerozjel naplno. To je důkaz, že je o hodně o mém chování. Nesmím dbát na řeči okolí (hlavně rodičů, od kterých slýchám, že ji mám plesknout a byl by klid, jenže mě nejde o můj klid, ale o její klid a pohodu), že ji rozmazlím, to si ani nemyslím, ona teď celkově prochází i změnou osobnosti, dnes se dala do řeči s prodavačkou, to nebývalo, dříve nechtěla, aby se na ni někdo cizí díval, dnes jsem tu měla na návštěvě bývalou kolegyni a Lucinka si s ní pěkně povídala, a chtěla jí ukazovat pokojíček - spíš se před návštěvou styděla a schovávala za mě.
děkuju ti, ještě to tu budu chvilku pročítávat, ovládat svoje emoce, my jsme se totiž před vánoci stěhovali od mých rodičů, se kterými jsem bojovala s názorem na výchovu a nejsem teď ani sama pod takovým stresem, kdy se na mě oni dívají, že něco nezvládám. Jsem tu jen já, dcery a manžel.
14. únor 2013 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
ještě malá ranní pomůcka jak odhalovat zažité vzorce. Znáte to, když si řeknete "Nikdy mě nikdo neposlouchá" nebo Pořád hazí ty ponožky na zem" " Všichni jsou lepší než já" ...takhle začínají vzorce - když se ve větě objeví slova jako "nikdy, vždycky, všichni, nikdo atd.... tak jste narazili na vzorec svého chování a najíždíte na koleje svého naučeného chování. Hned jak si to uvědomíte, řekněte si " to je ale můj vzorec co ted reaguje, to nejsem já." a chtějte ho změnit... Jde to snadněji než se zdá. Zatočte se starými nevyhovujícími vzorci svého chování! bude vám líp :sunglasses: pěkný den :wink:
15. únor 2013 v 06:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@lynks - to je hezké, u mě začal fungovat jako indikátor pocit strachu - když jsem začala mít strach, nervozitu, nutkání, podráždění, že když tohle bude dále dělat moje dítě (nechám ho dělat), tak bude takový a makový = nevychovaný, už nikdy nebude dělat tamto a tohle )typu mýt se, čistit zuby, uklízet...)..tak jsem se naučila zbystřit, protože jsem nějak dospěla k názoru, že nechci, aby mé jednání bylo řízeno strachem, ale láskou...většinou stačilo si to jen uvědomit, že teď mám strach, a člověk přerušil proud myšlení a cítil to, co skutečně chce a jakoby začal lépe vidět a vnímat...jen problém je, že ne vždy si to uvědomím a tak někdy jednám v zajetí těch starých vzorců...
15. únor 2013 v 10:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik jo, to je dobrý, vidíš u tebe fungoval spuštěč ještě jinak i když slovo "nikdy" jsi tam taky měla :slight_smile:
No musím říct, tenhle kurz Rabr, mně pěkně dal ozubená kolečka do pohybu.
15. únor 2013 v 10:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik mě přijde, že fakt záleží na tom co kdo jak chce brát. Prostě Tvůj tchán je asi přísnější a chce, aby Miško fungoval podlě něho. Řešení vidím v promluvě s tchánem - říct mu, aby malou nedával sedět - k čemu všemu tím může dojít. Asi by mu to měl říct manžel. Ale vím, že někteří si nedají říct nebo se urazí. Já jsem s tímto u tchánů ani u rodičů nikdy neměla problém. Taky kluky dávali sedět a podobně, ale vždycky jsme řekli, k čemu to může vést a oni to vše bez problémů přijali. Je pravda, že naši i tcháni jsou velmi vstřícní, rozumní a hodní. Spíš jsem měla problém u jiných bezdětných příbuzných, kteří měli problém se vzdorem syna. A taky sem proto nadělala boty v tom, že jsem (abych v jejich očích byla správná matka) byla na syna před něma přísná. Naštěstí se pak syn u nich dvakrát po sobě v noci počural (což už dávno nedělal) a já se vykašlala na to být tak jak si o ni myslí, že bych měla být.

Jinak mám tip na knížku pro děti. Jmenuje se "Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě". Je zde formou příběhů popsáno např. proč se nemá lhát a jaké z toho plynou důsledky, nebo proč se nemají ničit věci, proč má být člověk ohleduplný a co se stane, když se chová naopak apod. Je to pro děti od pěti let, ale já to čtu 4 letému synovi a poslouchá se zaujetím. Na závěr každé kapitoly je ještě námět na povídání na dané téma rodičů s dětmi. Hlavně jsou tam vidět ty přirozené důsledky špatného chování. Knížka je od českých autorů.
15. únor 2013 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
hojda, ak ste to uz videli, ospravedlnujem sa, celkom mile videjko s naomi http://www.inspirativni.tv/naomi-aldort-vychovavejte-deti-jinak/ aj ked jej predstava, ze nemame davat dieta do skolky.. hmmm, asi ona bude za mna zarabat prasule :sweat_smile:
15. únor 2013 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks - vidíš, do těch mých vět se vlastně dá do každé dát nikdy - nidky si už nebude čistit zuby, nikdy nebudu uklízet, nikdy nepomůže... :sunglasses:
15. únor 2013 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik @lynks S "nikdy" taky občas zápasím - pomůže mi, když si představím svého syna v té situace třeba za 15 let - a hned mě vztek přejde (teď jsem třeba začala řešit, že Jonáš pořád usíná s lahvičkou mléka a už mi v hlavě jely přesně ty věty, jak už pořád bude takhle usínat - no, tak jsem si ho představila patnáctiletýho s lahvičkou a mám po starostech :slight_smile:).
15. únor 2013 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@bezaz to hej,,, ale skolka, este budiz.. ja sa viac desim skoly. nejak darmo patram v pamäti po pozitivnych zazitkoch z nej. Jaaaj, prestavky boli fajn :P a s tou skolou si veru moc nepomozem, homeschooling nehrozi... takze sa budem piplat s detickami a nakoniec ich aj tak otravi skola.
15. únor 2013 v 17:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Par odkazu k J.Novackove,spoluatorce R+R.chjo...a zase ta skola :frowning2:chjo,to mne vazne desi... :
http://www.youtube.com/watch?v=7cnxm-OatVs
http://www.youtube.com/watch?v=wawk7oiam6Q
http://www.youtube.com/watch?v=OiG1ca12f7k
15. únor 2013 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sjuzocka neotrávi, už budú mať predsa pevný základ :slight_smile:
15. únor 2013 v 19:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks kiezby, ale... ja som sa asi ako kazde dieta do skoly tesila a myslim ze ma to preslo velmi skoro :D ako vravela aj novackova v prednaske co pridala @j.cien - priemerne to trva 6 tyzdnov, ked sa deti skolou otravia a stratia vnutornu motivaciu. silnejsie jedince vydrzia do vianoc. Tak to vidim tak, ze budem dokola dietatu doma omielat ze o znamky nejde a podobne. alebo sa budem modlit za osvietenu ucitelku.
15. únor 2013 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sjuzocka - mám stejně nepříjemný pocit ohledně školy....a naše dítě přišlo s tím, že do školy chodit nebude, že ho naučíme všechno my doma - si někdy říkám, že by mělo nějakou intuici?
@hamma - tak to mi pomohlo, protože nás syn má období, kdy si zabírá návštěvu celou pro sebe, pořád ji něco říká a ukazuje a vřeští a skáče...a tak jsem si předtavila, že za 15 let nebude vřeštět a skákat a nejspíše bude fajn, že si bude chtít s návštěvou povídat tak otevřeně...
16. únor 2013 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sjuzocka - ježíši, ty odazy jsou úžasné, poslouchán to tady a jsem ve stavu duševního vytržení...téměř odhodlaná vzdělávat své děti sama... :slight_smile:
16. únor 2013 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, byla jste některá na semináři RaBR? Uvažuju o něm, ale je to pro mě dost peněz, proto bych se chtěla zeptat na vaše zkušenosti, zda vám to po přečtení knížky dalo ještě něco navíc. (A omlouvám se, jestli se to tady již probíralo, když tak mě jen odkažte...) Děkuji.
Jinak já jsem s RaBR teprve v začátcích, knihu ještě přečtenou nemám, ale jsem ráda, že jsem něco takového objevila, protože trestání bitím apod. mi bylo vždy proti srsti.
16. únor 2013 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maksim ano chodím právě, a zatím pro mě nejlepší investice kterou jsem mohla udělat. Nelituji ani koruny
16. únor 2013 ve 21:14  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Ahoj, po delší době to tu dočítám...
Reaguji na Tvou storku s pozazováním Lindy - díky tomu, že dokážeš vydržet (asi ses už naučila tím tolik netrpět...) tchánovo chování, se s tchánovci stýkáš. Já to nedokázala (s tchýni je tedy mega problém - též podobné - extrém. vyděračka, muž stále neosvobozen, psychicky nesnese rozkol mezi nimi a raději volí neupřímný "styk", lhaní na obě strany...) - ohledně zdraví jsem byla vždy nekompromistí (od posazování a vodění za ruce po akci potraviny - špatné kyčle, ekzém...), přestože jsem se znažila je (mám 2 tch., tchán je rozvedený a má 2. ženu) korigovat "mile", přesto vím, že to, jak minimálně se stýkáme mým chováním hooodně ovlivněno (mně to samozřejmě vyhovuje, ale pro Tomíka to dobré není). Když je v tom ale namočený ještě Miška, vykašlala bych se na snahu mít dobrý vztah, oni dva jsou mrňousci... Braň je. Promiň, v životě bych si nemyslela, že budu Tobě něco mít tendenci radit. :unamused:

Ohledně projevů zuřivosti - myslím, že je to normální, nepokrytecké, ale prostě v naší společnosti netolerované (do Itálie se stěhovat nebudete? Tam by to zapadlo!). T. zatím takhle nezuří, nikdy ho tak daleko situace nedohnala, má prostě jinou hranici... Ale tuhle jsme si povídali o zdravení (měla jsem v hlavě uloženou větu, že malé zdravící dítě je spíš opička po drezuře - nadneseně - T. zdraví - hezky, rád, baví ho navazování kontaktu, opravdu to není výsledkem buzerace), proč některé děti nezdraví atd. Pak jsme došli k tomu, že prostě v ČR je zvykem (konvencí) určité chování, ten zvyk nemusí ale znamenat pokrytectví (vysvětlila jsem mu, že také přeju dobrý den sousedovi, který neměl rád naše pejsky a furt na ně měl kecy) - je to prostě způsob, který pomáhá lidem žít blízko sebe. (Pak jsme řešili Francii a polibky při setkání/loučení) Už to zkrátím: došli jsme k tomu, že způsob (forma) je někdy důležitější (co do výsledku, vlivu) než obsah. Jen je to někdy docela blbý, ale je to tak. Pak následoval příklad chování mého otce, který ve sporech s dědou v očích všech prohrál, protože řval, prskal, neuměl se ovládat. Ale měl pravdu! Nemyslím, si, že až Tomík začne své vášně projevovat, že si na to vzpomene (já tohle všechno vím,a také se často neovládnu...), ale třeba se v něm něco uhnízdí. Pokud chce prostě Miška dosáhnout svého (ubránit Lindu před "sezením", musí se snažit naučit se to říct tak, aby to mělo kýžený efekt) - na to jsi přece Mistr, ne? Na jeho řvaní děda nezareaguje (naopak, okřikne ho), kdyby řekl dědo, já ti ukážu, jak je to pro Li lepší... Ale on je u nich asi napruženej prostě Lindu chránit vůbec před dotykemco ?...
16. únor 2013 ve 23:55  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jenovefa - ahojky, jj, to je přesné, pro tchánovce je taky forma důlěžitější než obsah..tchán se sekl, s miškou se nebaví, co jsem si tak všimla, jen proto, že nezdraví, tchýně ho zase při příchodu pozdraví demnostrativně 3x...a přitom se okrádají o prožitky dítěte, které jim z nadšení povídá něco ze svého života..Miška velmi dobře ví, že se lidi zdraví a když nemá co sdělit, tak je zdraví, zdraví cizí lidi...prostě pokud má něco důležitějšího, tak říká to důležitější...jenže jakoby tchánovci demonstrují - dost dlouho jsme vás tolerovali a vaši výchovu, jenže vaše dítě řve a nezdraví, a má už 4,5 a my to přestáváme tolerovat..a hlavně máme už v rodině další vnouče, kde naše výchova a přístup jsou vítané..takže co nám tu chcete povídat....Já nějak tápu, jestli miškovi říkat, že nemůže na lidi křičet, mám pocit, že není schopen upravit zatím své chování a to, jak moc něco cítí - příjde mi to autentické a opravdové a pokud chci, aby dále v životě věci prožíval autenticky, tak nemůžu mu do toho zasahovat..dneska je mi jasné, že jsem měla brát jeho emoce vážně a prostě lindi vzít tchánovi se slovy, že miška ji te´d hodně potřebuje, že ho rozrušilo to, že ji posadil a ona nemá ještě na to svaly....že já měla jít miškovi příkladem...no já pak miškovi večer říkala, jak se asi cítil a že je mi líto, že jsem jeho pocity nevzala vážně a že přístě nenecháme nikoho, aby lindi posazoval a kdykoliv bude lindi potřebovat, tak se s ní pomazlí...bylo vídět, jak miška se hned otevřel..a sám říkal, já se s dědou hádal (tak pobaveně) a jsem se ho ptala, jaké to bylo se s dědou hádat a on na to dobré..a pak hned dodal blbé...
JJ, tvoje poslední věta je pravdivá, miška je u tchánovců prostě nějak napružený, a více tam reaguje podrážděním...asi tam cítí to dusno. Mě to tak otrávilo posledně, byla jsem z toho dost rozhozená pár dní, že potřebuji pár týdnů oddech než tam zase půjdem...

jejda, lindi se budí, chtěla jsem napsat více...
17. únor 2013 ve 02:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jenovefa - ještě se mi zdá, že miška má takové nějaké obodbí, kdy potřebuje se chovat i negativně - ve smyslu formy - zkouší si doma rozkazy, vrčí, dělá toho rexe, mračí se..jakoby si zkouší svou sílu...když se na něj oboříme, tak je z toho smutný. taky hodně potřebuje od manžela pozornost, a mazlení...asi to je jeho způsob, jak se vyrovnávat se sníženou pozorností, když má teď sestřičku...

Řeknu ti ,že už jsem z toho vztahu a napětí s tchánovci unavená, dost unavená...nesnáším ty situace, kdy miška se začne projeovat hlasitě, já plně chápu, co mu vadí, a oni se tváří, jakože - co to máte doma, to jako snesete? Přitom já vím, že miška má ty svoje dvě roviny - a že všechno z něj je opravdové, pokud náhodou na něj zatlačime, tak pak je smutný, a začne se chovat "hezky", ale já z tohoho hezkého chování nemám vůbec radost, nevychází to z něj, je to reakce na naše podráždění, zlobu...a pak si říkám, že takto "vynucené" hezké chování nechci..no lindi to myslí vážně s tím buzením...tak končím... :sunglasses:
17. únor 2013 ve 02:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maksim já chodím teď na kurz, mám za sebou 5 lekcí a chci říct, že mi to pěkně hezky zapadlo do sebe, ted to má v mé hlavě systém - předtím jenom skok sem skok tam - ujednotilo a utřáslo se to ve mně. Bála jsem se, že mi to nic nedá (mimochodem- byla jsem tam jediná kdo tu knížku dočetl do konce :slight_smile: ) ale dalo.
17. únor 2013 v 05:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik ako teraz budem kapku cynicka, normalne by som Misku naucila, nech dedu zdravi "dobre den, pane generale" .. ze ci mu to cvakne, ale predpokladam,ze by sa nastval este viac :unamused: :grinning: ... ako nechapem tvojho svokra .. ja neviem ako jemu, kedy a kym bolo ublizene, akym komplexom trpi.. ale takto si to vybijat a kazit s vztah s vnukom :confounded:
17. únor 2013 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik máme to stejné... naši jsou taky schopni ho půl hodiny po příchodu otravovat, že je ještě nepozdravil... a táta to často koření ještě fakt dost nehezkými komentáři, urážením a nadávkami (třeba slovo srágora za nadávku považuju)... máma ta zase hraje takový to ukřivděný divadýlko, něco na způsob citovýho vydírání... začala jsem se ho zastávat, ale občas to už zvládne i sám (třeba řekne, že se mu nelíbí, když mu někdo říká ošklivé věci - ale ne vždy to ošklivé pozná)... co se týče otázek zdraví (popsazování miminek apod.), výživy apod. , tak to řeknu nekompromisně, co mi vadí - já svým rodičům, manžel zase svým...
naši taky dost těžko stravují, že mu necháváme prostor pro vztek (hlavně pro tátu dost těžko pochopitelné-jakoby on nikdy vztek neměl - měl... jen ho umí už lépe zpracovat, narozdíl od malého dítěte, které jedná spontánně a autenticky)
chtějí ho mít hodného a poslušného a já tomu jdu napříč... proto ta nelibost...
chodím nějakou dobu na reiki a v průběhu "léčení" si taky hodně povídáme... o vztazích a tak... hrozně mi ten člověk pomáhá jakoby získávat nadhled... i když k dokonalosti je hodně daleko... ale spoustu věcí už neberu tak osobně...
třeba se mne ptal, proč si myslím, že táta je na malého tak přísný... tak říkám, že asi proto, aby z něj vyrostl dobrý člověk... sama jsem koukala, že to ze mne vypadlo... a o tom to je... až pak jsem pochopila, že on tím vlastně nedělá nic proti mně... že on dělá za sebe to nejlepší co umí on... jen má svůj způsob - vedení a dávání lásky, jinak, líp, to neumí, dělá to nejvíc, čeho je schopen... na mně je abych to tak přijala... netřeba chtít změnit jeho, ale sebe, svůj postoj... přestat se konečně chovat jako malé ublížené dítě (které uvnitř každý máme) a umět říct z očí do očí, co se mi nelíbí - ale ne z takovým tím tónem ukřivděného... aleprostě tak - jo, máš svůj názor, fajn, já mám taky svůj, ale není důvod, abysme se kvůli tomu na sebe zlobili... asi se do toho už dost zamotávám... prostě jsem tím jen chtěla říct, že lze připustit názor druhého, aniž bysme ho brali jako osobní, pro nás zraňující - netýká se nás to, je to jen pohled druhého... ale je to sakra těžký, když má člověk zajetý stereotypy... ale pomáhá mi často už jen to vědomí, že celý problém je v mém vnímámí a že to můžu i sama kdykoliv změnit... no už fakt dost :grinning:
17. únor 2013 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@prom - představ si, že tchán jako mladý dva krát schválně propadl, protože byl k němu učitel nespravedlivý....jako on je jinak fajn, jen prostě měl jiný přístup k dětem a on to zkoušel poslouchat nás, co říkáme, dost nad tím přemýšlel, ale prostě pro něj jako pro většinu starších lidí jsou určité nepřekročitelné meze a miška je překračuje...pro něj je to známka neúspěšnosti naší výchovy...děkuji za podporu :wink:
@petruskaz - jj, přesně s tím souhlasím...když jsem měla jen mišku, tak jsem napáchala takovou tu škodu v těch vztazích tím, že jsem razila svůj názor a oni si to brali osobně...s lindou se to změnilo, jako kdybych pochopila, to, co píšeš ty..že přesně - oni mají strach, kam naše výchova povede, vyrostli v nedůvěře v děti, praktikovali to, že aby z dítěte byl dobrý člověk, musí se jeho chyby opravovat a dítě se tím učí..nechápou, že dítě se může učit i vlídností...prostě mají jinou zkušenost ..a já se teď snažím ty vztahy napravovat, ani ne tak kvůli sobě nebo ze strachu..ono je jednoduché vztahy utnout a ukončit...ale chci to spravit kvůli nim, protože musí být hrozné vychovat dítě a to dítě se k nim v jejich očích točí zády.../jakože můj manžel)..oni nejsou schopni pochopit, oč nám jde a trpí - každý svým způsobem, tchán se uzavírá a tchýně trpí okatě, vydírá - obojí je křik o pomoc, demonstrace...mám takovou touhu to urovnat, ale když cítím takové nepřijímaní mišky, tak mě to bolí..já vím, že jeho projevy jsou těžko stravitelné někdy, ale zase mívá úžasné roviny, kdy je tak ohleduplný, pomáhá, sdílí, má úžasné myšlenky...citím, že je takový svůj, neovlivněný tím, co se komu líbí nebo nelíbí..líbí se mi, že se dědovi postaví, že se nebojí a stojí si za svým názorem...až bude starší, tak snad nebude dělat při tom rexe...
17. únor 2013 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz - a chtěla jsem ještě napsat, že úplně souhlasím s tím, že nemůžeme čekat, že se bude měnit okolí, měnit se můžeme jen my...a jak si tak čtu, tak to máš taky nelehké doma :fearful:
17. únor 2013 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ano... také mám pocit, že matěje hlavně táta přijímá a dává lásku jen když se chová podle jeho přání (tj. jako malý dospělý - rozumný, chápající, vstřícný - vždy...) a bere jako samozřejmost, že má také roviny (jak píšeš ty), ve kterých projevuje úžasné stránky osobnosti, včetně ohleduplnosti, nápadů apod.
ale opravdu mi hodně pomohlo zkoušet měnit ten svůj pohled... dřív jsem byla rudá vzteky jen při pomyšlení na to, co táta zase malému řekl/udělal a jak mne tím štve... a i když mne tenhle pocit někdy zase pohltí, jsem už aspon schopná si uvědomit, že je to blbě a nechci to tak... snažím se prostě hodně odpouštět, neobviňovat druhé a měnit sebe (celoživotní úkol, ale aspoň už vím, že to tak chci :wink: - nechci přicházet o tátu, kterého jsem vždy milovala (i s jeho chybami, které jsem dřív, než jsem měla děti, neviděla) a nechci, aby díky mému postoji kluci přišli o dědu... proto to zkouším takhle v sobě změnit... tak i tobě držím palce :slight_smile:
17. únor 2013 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz
@blandik tak mi hovorite z duse..prave som bola u mojich rodicov s malym..vzdy odtial odchadzam s pocitmi ako vy..uplne rovnako..je to presne o tom, ze mi obaja otec s mamou stale musia prizvukovat, ze kam ta moja vychova speje, maly mi prerastie cez hlavu, to ako sa sprava je vysledok mojej benevolentnej vychovy..dnes cele 2 hodiny co sme tam boli robili z maleho opicku so slovickami prosim a dakujem..pritom nas maly vie krasne podakovat ked je v klude..vie to sam od seba..vie aj krasne poprosit, ale proste neda sa to stale a v kazdej vete..teraz ma to take velitelske obdobie, to je pravda, ze komanduje "maminka pod sem, tatinko ty vstan z gauca a chod prec, tu sedi maminka, dedko, ideme skaldat puzzle" ..nasi to absolutne nechapu, stale do neho kustia, ze tam musi davat slovicka prosim, ze on tu nie je velitel a nebude kazdy robit ako on povie..ja to doma tiez nerobim, neskacem zas na kazdy maleho povel, ale proste akceptujem aj toto vyvojove obdobie, kedy sa vie rozculit ak hracka nestoji na tom istom mieste na ktore ho dal, ked maminka nesedi na gauci pri hrani pexesa dnes tak ako vcera...nasi to nechapu, mama do mna dnes hustila, ze uz ma 3 roky, uz toho chape vela a 3 rocne dieta ma uz krasne zdravit a dakovat a prosit...ze ja sa stavam jeho otrokom, ako mi rozkazuje a aky je nevychovany ked nevie podakovat..bolo mi z toh do placu..presne pre tie iste dovody co vy pisete..na jednej strane tiez je moja vychova loteriou..mozem len verit, ze prinesie nejake ovocie v buducnosti..tiez chapem este maleho a jeho vyvoj, nechcem ho mat sice stale za maleho a ospravedlnovat jeho konanie, ale 3 rocne dieta sa este neuvritelne vela uci a ma svoje pocity, co ste stale nevie spravne vyjadrit...a tiez to, ze nechcem mat neustaly konflikt s nasimi kvoli nasej vychove..mama uz vyrukovavala s prisloviami " ohybaj ma mamko, dokial som ja Janko..." ze uz je najvyssi cas ho poriadne vychovat a obcas mu na zadok nalozit, lebo z neho bude raz nevychovany gangster..:frowning2: a to nas maly teda vobec nie je ziadny velky zivel..normalny 3 rocny chlapec, v skolke oblubeny, podla mna aj velmi primerane "poslusny" aj ked nerada pouzivam toto slovo..ale jasne, ze zakrici, jasne ze si dupne, ze robi obcas naschval....nasi mali 2 dcery, nemaju uz vobec sajnu o com je chlapec :wink: No ale ja som nestastna..otec povedal, ze v jeho dome sa bude dakovat a prosit..a on si to nenecha aby mu 3 rocny hovoril co ma robit...a samozrejme, ze my so sestrou sme take nikdy neboli, lebo sme mali pevne stanovene hranice a keby sme nepodakovali a nepoprosili, nic by sme nedostali...
Na jednej strane chcem, aby maly travil z dedkom a babkou co najviac casu, patria do jeho zivota a su aj inou autoritou ako rodicia..ale miesto toho, aby dedko s babkou praveze zahriakli rodicov, ze su na deti prisni a oni prave boli taki tolerantnejsi ( ved sa vravi, ze stari rodicia maju vnucata rozmaznavat) tak u nas je to presne naopak..neustale vycitanie mne, ze sa mam pripravit na to, co mi z dietata vyrastie..je mi to strasne luto..lebo sme neustale v konflikte takto a pre maleho je to aj zmatok a pre mna potom velmi casto chrobak do hlavy veru...co ak to tak bude? Co ak moja vychova bude zla? ved kazdy rodic chce detom to nejlepsie ale tak isto aj ti stari rodicia..len kazdy ma iny sposob..
17. únor 2013 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
a este by som rada poprosila o radu ..maly bol po dlhom case 3 dni v skolke a vcera doma pri hrani vypustil "do p..."...mne a muzovi by sa clovek krvi nedorezal...viem, ze nie je prvy ani posledny, je to skor otazka casu kedy to kazde dieta donesie domov, kded to nie kde zacuje..nas to musel pocut v skolke, inak si to neviem vysvetlit..ono je to v podstate jedno, ale rada by som vediet ako je najlepsie sa podla vas zachovat? Co poradite tak v style Rabru? My sme ho najprv ignorovali, hovorila som si, ze si to nebudem vsimat a hrali sme sa dalej..ale on to potom hovoril dokola a dokola..lahol s na zem , kopal nohami a stale to opakoval, potom tak nahlas, ze som sa uz obavala ze mi sused zazvoni..ja som sa snazila mu upriamit pozornost na nieco ine, ale proste nic...tak som zmenila taktiku a spytala som sa ho, ze co to znamena to co hovori..tak ze on nevie ale hovoril to dalej...na otazku kde to pocul sa zasmial a povedal, ze rybka v akvariu mu to povedala :wink: no proste no comment....tak sme uz boli zufali naozaj...zacala som na neho hovorit inou recou, ze ked on hovori, co ja nerozumiem, tak aj ja budem jemu hovorit co on nerozumie..tak sa sice chytil, ze maminka nehovor tak, ale on si svoje hucal..no ale tym sme vlastne uz upozornili na to, ze tie slova nie su pre nas prijatelne a to ho burcovalo este viac..vcera to skoncilo ale dnes to samozrejme predviedol u babky a dedka..coho som sa najviac obavala..tiez nevedeli co robit...ostali ohromeni a viete si predstavit tie pohlady..aj ked napodiv v tomto smere mi nic nevycitali..teraz mam obavy ze to bude pokracovat vonku, v skolke..kdekolvek..a neuveritelne sa mu paci to slovo a aj to, ze na to nejako vobec reagujeme...ale ignoracia naozaj vobec nepomahala...uz som si kvoli tomu poplakala. lebo som sa dostala tak do uzkych, ze neviem ako to poriesit:frowning2:
17. únor 2013 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i sprosté slovo se dopručuje ignorovat tak nanejvýš 2-3X, potom se už musí nekompromisně vysvětlit, že tohle slovo je škaredné, sprosté, urážlivé a ty to nebudeš poslouchat - a odejít od něj, prostě to neposlouchat. Taky jsem četla, že je dobré, pokud s tím dítě nechce přestat mu vyhradit místo, koutek, kde si to slovo může říkat třeba 5 minut v kuse - a to mu třeba odměřit na časovači, ale nikde jinde ne. Nebo my jsme zkoušeli, když Luki kolem 2 let, neustále opakoval slovo blbek (blbec) a fakt všude - tak jsme mu říkali, blbec neříkáme - můžeme si říkat miláčku, broučku, maminko, Lukášku atd. přestalo to, ale je fakt, že já se někdy taky nekontroluju a pak mě na to už upozorňují sami :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Ještě k tomu zdravení, děkování atd. dítě se tohle učí hlavně v předškolním věku, tak rodičům vysvětli, že z hlediska vývojové psychologie chtějí po malém něco, na co ještě vývojově nemá - děti to umí velmi brzo v domácím prostředí, ale na veřejnosti (a taky u příbuzných, pokud se s nimi nevidí každý den), se to učí celé předškolní období a měly by to samozřejmě zvládnout do nástupu do školy nejpozději - pokud operují s tím, že vy jste to uměly - tak ano doma určitě, ale váš to doma taky umí přece!
17. únor 2013 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek