• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@lynks V takových chvílích si říkám, že se syn učí mým příkladem a doufám, že když mu budu donekonečna pomáhat a budu mu k dispozici, tak že to taky bude dělat, až k tomu dozraje.
29. bře 2013 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma ano to jo, ale nemáš někdy pocit, že to zneužívá? no asi silné slovo, ale mám na mysli, že tímhle testuje moje hranice, dokdy ještě máma skočí...víš co dělá poslední dobou - hodí si věc na zem a pak volá "máma pomoc" a chce abych já nechala všeho a bežela mu něco podat...už mě to nějak nebaví, nezvládám empatii k němu. Sama mám málo :slight_smile:
30. bře 2013 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks Hm, u nás to takhle moc není,,,místo toho máme první konflikty s bráškou.
Ale když je někdy taková situace, že chce "pomoc", kterou vlastně nepotřebuje a já zrovna nemůžu, tak říkám, že buď si to může teď udělat/podat/najít..sám, nebo že může počkat, až dokončím to, co právě dělám.
A je to tak půl na půl, někdy si vystačí sám, někdy se vzteká až do té doby, než dokončím svoji činnost a jdu mu pomoct. Někdy taky zapomene, co to vlastně chtěl a najde si něco jinýho.
Ještě mě tak napadlo, jestli jste třeba doma nezačli vyžadovat jeho pomoc u něčeho...že by to zkoušel, jestli to funguje i opačně?
30. bře 2013 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma dík, vidíš jak člověk zapomíná, je fajn si připomenout jak se dává na výběr :slight_smile:. ...no my nevyžadujeme nic, a ž to možná někdy může být problém,žádné uklzené hračky každý večer, já na to kolikrát zapomenu.
ted máme silné projevy vzdoru - včera tak plakal a ani na něj šahnout a zvíjel se na zemi a to kvůli tomu, že zlomená tyčinka nešla zlepit. no jenom jsem seděla a koukala na něj, vůbec mě nic nenapadlo říct, a jak tady říkává berenika, když nevíš, je lepší být ticho. a čekala jsem až to pomine, dokonce jsem zkusila silné objetí, ale po chvilce zápasu (jakou sílu ma malé dítě) jsem to vzdala
30. bře 2013 v 16:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma já jsem si tak říkala, že naučím dceru trpělivosti, a když po mně něco chtěla, řekla jsem třeba: chvilku počkej, já to tady dodělám a přijdu za tebou. Vedlo to k tomu, že když po ní něco chci já, odpovídá mi: mámo eče chvilku, já si první maluju!. Tady zachovávám klid, chvilku počkám a pak ji zavolám znovu, a to už pak poslechne. Je to i sranda, poslouchat ty její "důvody". Jen jsem chtěla říct že ano, asi zkouší, jestli to funguje i opačně a má to odkoukané.
30. bře 2013 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lynks ahoj, no mě docela pomáhalo petra jakoby postavit do role, že on je ten, který to dokáže, jako že si s tím nevím rady a jestli by to on nevymyslel....otočit to. aby on měl navrch a bylo to jeho řešení. (to funguje na chlapy pořád :grinning: ). podobně jako když si později neustále "vynucoval " pozornost otázkami, často jen do větru, jen aby řeč nestála...otočila jsem otázku na něj, jestli ví, proč....to by mohlo pomoct i v tom, do kdy je to tvoje "skákání" podle něj.....
tři roky a měsíce kolem jsou oříšek, ale pak se to krááásně vyvrbí:slight_smile:
31. bře 2013 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@berenika39 ahoj, dík...no to je to co neumím...ani s chlapama :slight_smile: budu trénovat až se vrátím z lázní, teď oddech...
31. bře 2013 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 U nás třeba tohle vůbec nefunguje (teda na velkýho chlapa jo :wink:), ale na syna ne - když to zkouším tak je ještě víc zoufalej, než když si má pomoct sám. Ale asi je na to ještě malej a nechce být "lepší" než máma. Nebo má předem rozmyšlený, že to mám udělat já a přes to nejede vlak.
31. bře 2013 v 16:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@hamma jj, to určitě nefunguje na každého, já vím, záleží na povaze, na věku..petr měl takové soutěživé a dokazovací si období kolem 4. roku. neustálé poměřování sil - fyzických i duševních bylo úmornééééééééééééé. my závodili ve všem a když jsem na to zapomněla, tak jsme se vraceli padesát metrů od školky zpět, abychom si dokázali, kdo doběhne ke dveřím první :grinning: . když byl dostatečně uspokojen, přešlo ho to.
1. dub 2013 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, potřebovala bych poradit, jak mám vystvětlit manželovi svůj postoj k výchově. Jak začal mít Sam období vzdoru, tak mám pocit, že mám doma DVĚ vzdorný batolata - ani jeden z nich nechápe, co a proč ten druhý chce, a oba mají pocit, že vyhraje ten, kdo víc zařve :pensive: Dneska jsme se o tom bavili a já jsem mu říkala, že radši přistoupím na kompromis a nakonec Sam udělá to, co chci, ale dobrovolně, třeba později, ale ne proto, že jsem to řekla, ale po dobrém... No a na to mi muž řekl, že dítě musí poslouchat, když rodiče něco řeknou, tak to musí udělat a že když ho chce třeba oblíknout, tak že nebude čekat dvacet minut jako tydýt, než se malej uráčí (jeho slova). Což je samozřejmě přesně to, co dělám - je mi jedno, jestli vyrazíme na procházku dřív nebo později, tak ho radši oblíknu třeba o chvíli dýl, ale v pohodě, než se s ním rvát silou, držet ho a násilím ho oblíkat za řevu (což je to, co včera přesně dělal muž, když jsme jeli nakoupit, dokonce s ním šmejknul za ruku fakt hnusně a vztekle, přitom on takovej není, ale malej mu teď hrozně leze na nervy - ale místo toho, aby si to sám snažil usnadnit a vycházet s ním co nejvíc po dobrém, tak s ním tím víc bojuje :cry: ).

Knížku si nepřečte, nečte knížky ani o tom, co ho zajímá, natož o tom, co ho nezajímá. Potřebovala bych nejlépe nějaké stručné a úderné přesvědčivé heslo :grinning: Fakt nevím, jak ho přesvědčit. Dokud byl Sam menší, tak to šlo, ale teď s ním vzdor mlátí v plné síle a manžel to prostě nedává. Má v mozku vyryto "dítě má poslouchat" a přes to nejede vlak. Bere to jako "kdo s koho".
1. dub 2013 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka Taky bych potřebovala poradit v tom samém - akorát manžel čte jen to, co ho zajímá, Do RaBR nakouknul, přečetl si pár vět (takže prostě vytrženo z kontextu), konstatoval, že je to hovadina a tím to pro něj zhaslo ... u nás období vzdoru nastalo už kolem roku, navíc v některých situacích se manžel chová k malé s respektem, v pohodě se spolu "domluví" a v jiných situacích jde tvrdě autoritativně :sweat_smile: (a o to víc se malá šprajcne, jsou oba povahově hodně podobní).
1. dub 2013 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka poradím knihu Jak mluvit, aby děti poslouchaly - tam jsou komiksy, kde jsou modelové názorné situace ze života, do toho mm nakoukl a přečetl aspoň něco, aby přečetl rabr taky není šance
1. dub 2013 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
baby, idem si aj ja po radu. ako reagovat ked dieta nadava? mladsia dcera ma nove slovo "debil" a dnes ho pouzila snad 5x, pri hadke skrikla na Terezku "ty debil" alebo ked nieco hlada tak si hundre "kde je ten debil". Od nas z domu to nema urcite, to dam ruku do ohna, moze byt zo skolky, ale vobec neviem ako reagovat...ci si nevsimat alebo nejako reagovat. Starsia dcera vie ze je to nadavka, a preto sa vzdy zhaci ked jej Juli povie ze je debil, pride sa postazovat, ze jej tak povedala, a tiez sestre povie ze to je zle slovo...ale neviem ako by sme mali zareagovat my dospeli voci mladsej, ale aj ako voci starsej, ako jej vysvetlit, preco to mladsia stale hovori a neprestane, ked ona tonepouziva a prestane hned ked jej nieco vysvetlim...
dakujem za akukolvek radu :wink:
1. dub 2013 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka to je věčný boj - takže zkus vyzkoušet - 2-3 X ignorovat (to už u vás teď nepůjde, ale třeba zase příště, až přijde s něčím novým a věř, že přijde, bohužel:frowning2: ), pokud to nepomůže, tak říct, že je to škaredé slovo a u nás doma se neříká, pokud nezabere ani to, tak říct, že mě to uráží a nebudu to poslouchat - odejít z místnosti, pokud pořád nic, tak dát třeba čas 5 minut, že te´d může to slovo říkat pořád dokola a pak už ne - nebo stanovit v domě místnost, koutek, roh...kde si to může říkat, ale jinde ne - dále je dobré dávat alternativu - debil se neříká, můžeš říct třeba Terezko, ségro, miláčku, broučku, atd. atd. u nás je to momentálně taky - slovo blbec - já jsem blbec, ty jsi blbec, mami - on mi řekl, že jsem blbec atd. atd. a pořád dokola, takže prostě zkusit vše a hlavně vydržet, už to u nás jednou bylo, přešlo to a teď po nějaké době je to znovu :angry:
1. dub 2013 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna dakujem...ja som dnes hovorila, ze u nas sa toto slovo nehovori, aj to som skusala ze nam to ublizuje atd...ale vidis ani mi nenapadlo dat jej alternativu..Vyskusam aj tie dalsie rady, dakujem pekne :wink:
Starsia taketo slova nejak ignoruje, aj ked jej niekto povie alebo pocuje, nikdy to este nepouzila...a mladsej staci povedat raz a uz to mame...
1. dub 2013 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka mám pocit, že téma manžel se tu probíralo nedávno, je to asi tak věčné, jako RABR a prarodiče :slight_smile: Já jsem m předčítala některé pasáže (musí to být samozřejmě ve vhodnou dobu, ne třeba při fotbale) a dost často jsme to i pak prodiskutovali. MOžná by mohlo pomoct vypsat si nějaké rady z RABRu na ledničku, nástěnku, nebo kde by byly nepřehlédnutelné, a určitě by mu to nedalo a přečetl si to.
Ale upřimně, já bych taky nečekala 20 minut, až si holky dohrají. Upozorním dopředu, že to mají dokončit, že pak odcházíme a pak se jde. RABR není jen o tom, že já budu respektovat dítě, ale že i dítě bude respektovat mě a ostatní členy rodiny. MOc si neumím představit, jak to děláš s miminkem, když 20 minut čekáte na staršího. Já jsem vždycky oblíkla mladší, ta čekala u dveří v kombinéze, a kdybychom měly čekat na starší, tak se tam vedrem uřve.
2. dub 2013 ve 14:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@romcovaklarka ja som dala manzelovi citat tie "komiksy" z Jak mluvit...vlastne celu knihu si potom aj precital...ale teraz ho lamem na kurz RABR co bude v juni v KE.....dufam, ze sa mi to podari :wink:
2. dub 2013 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@betelgeuzz No tak možná opravdu má muž recht a já jsem měkká a malýho rozmazluju. Ale nevím, jak to dělat. Sam chodí ven hrozně rád, už co se vzbudí, tak hned ven, ven. Ale jakmile dojde na věc a musí se oblíknout, tak nechce. Ven chce, oblíkat nechce. I když stručně a podle mě pro něj srozumitelně vysvětluju, žepokud ven, tak je třeba se oblíknout, tak stejně se dere ven a zdrhá, když ho chci oblíkat. Když začnu trvat na okamžitém oblíkání, tak se rozvzteká tak, že řve že chce ven a jedním dechem že nechce ven, nechce abych ho držela, abych ho oblíkla, abych na něj mluvila, nic. Nejlíp zabere to, že ho nechám, ať si dál dělá svoje a sednu si zase a pravidelně mu opakuju, že až bude chtí tjít ven, tak ať ke mně přijde a já ho oblíknu. Většinou tak do 10' (i když někdy dýl...) přijde a nechá se. Kdybych trvala na tom, že hned, tak bude řvát, propínat se a prostě se s ním budu prát a jo, přeperu ho a oblíknu, ale má to tak být? Muž si myslí, že jo. Já si myslím, že ne. To je vlastně podstata sporu.

S miminkem to dělám tak, že ho oblečený vystrčím s kočárem na zahradu.

@blumka Jo tak na kurs bych ho poslala nejradši - kdyby mohl tam svoje šťouravé otázky položit někomu, kdo bude schopnej mu v klidu a rozumně odpovědět. Se mnou se to vždy zvrhne v hádku.
2. dub 2013 v 18:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka nám při oblíkání pomáhalo, že jsem otevřela dveře a nechala na holky fouknout studený vzduch z chodby, aby viděly, že je tam opravdu zima a oblíct se musí
2. dub 2013 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka btw. a jak to děláte, když musíš být někde na čas? když prostě nemůžeš čekat, až se rozhodne.
2. dub 2013 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@geliva Nefunguje, je schopný vylézt do sněhu v triku a bačkůrkách :stuck_out_tongue_closed_eyes: Když máme být na čas, prostě s tím počítám a chystám nás tak, abychom tam byli třeba 20 minut dřív (ono se to sejde, pač nikdy nevím, kdy ještě bude těsně před odjezdem někdo potřebovat přebalit nebo tak něco).
2. dub 2013 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka Mě se na to oblíkání osvědčilo zcela nepedagogické a nevýchovné pouštění pohádek. Starší se kouká, mezitím ho nenápadně obleču, obleču sebe, mimino do šátku a po pohádce už jen navlíkám horní vrstvu.
Úplně souhlasím, že je zbytečný se kvůli tomu prát nebo dohadovat, když to jde udělat v klidu. Jednou se prostě začne oblíkat sám a včas a nemyslím si, že by se to nějak uspíšilo nebo podpořilo tím, že do něj budu teď hučet a nutit ho. A navíc s miminem na to jaksi nemám kapacitu.
2. dub 2013 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@romcovaklarka Já neříkám, že jsi měkká a rozmazluješ, ale mně by to takhle nevyhovovalo. Takže se ani nedivím tvému muži, že mu to příjde divné. Mně se při vaší situaci vybavuje příklad tuším z knihy Pohodoví rodiče - pohodové děti. Popisuje scénku, kdy se matka s dítětem chystá ven, řekne mu, že se má začít oblíkat a sama jde zalít kytky. Příjde, zase mu zopakuje, že se má oblíkat a jde vyklidit myčku. Pak zjistí, že se dítě stále neoblíká, tak na něho začne křičet a dítě se teprve začne oblíkat. A problém je podle ní v té nedůslednosti, že vlastně dítě nevidí, že by se matka chystala a signálem pro oblíkání je pro něho až ten křik.
3. dub 2013 v 08:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@romcovaklarka ahoj. Ja se musim odjaziva prat při oblikani. Kdyz mu byl tak 1,5 r tak jsem si rikala, ze toprece časem pochopí, ze se musi obléct ven. No, tak ted jsou mu 3 a nepochopil..

Potrebuju radu: syn 3 roky schvalne dela bordel z hraček. Nehraje si, jen je rozmeta po bytě. Nevadilo by mi to, kdyby pak "aspon předstíral" ze pomaha při úklidu, ale on ne. Zabejci se a nic s nim nehne.
3. dub 2013 v 08:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka u nas manzel presne to iste..idem asi kupit tiez tu knihu co tu baby tak odporucaju ale neviem ci sa na to chyti, lebo moj tiez necita vobec nic..a moje hluposti o vychove ho tiez nezaujimaju.aj ked aspon nie je za fyzicke tresty, to sme za jedno..ale uz ked ho maly vytoci, tak tiez zacnu prudke pohyby a krik a vsetko, ja potom zachranujem situaciu, maly sa potom ku mne tuli ..vidim, ze nie sme s muzom za jedno..on mne povie, ze podkopujem jeho autoritu..je to tazko...


@blumka to mate este "pekne" slovicko v repertoari...nas uz viac ako mesiac nadava "do p..." a uz sme taki zufali, ze som kvoli tomu niekolko krat revala...nepomaha absolutne nic..ani ignoracia, ani vysvetlovanie ze je to nepekne a u nas tak nehovorime...( to ho skor hecuje este viac a robi to naschval)...uz aj k trestom som zial pristupila....ze este raz budem pocut to slovo a jeho oblubene auticko, ktore tiez nechce taketo slovicka pocuvat pojde prec..tak skusal skusal..auticko slo prec..bolo pol hodiny revu a kriku...dosopleny, dorevany slubil, ze uz tak nepovie a trvalo mu to tak 10 minut, ked uz bol stastny a vysmiaty a slo to zas..ja viem, ze asi mam byt dosledna, ale vobec nemam to srdce a chut s nim teraz bojovat, ze mu vzdy nieco vezmem a uz veru nevratim a nech dieta vidi, nech je nestastne, ked nepocuva a hnusne hovori..nemyslim, ze to je cesta..ale uz naozaj neviem co mam robit od zufalstva..pocastuje dedka, babku, starkeho..na ulici ludi...kamaratov v skolke..a neuveritelne sa z toho tesi, lebo nik mu vlastne nic nemoze a nespravi..len on sa vyskiera, hresi a vidis mu v ociach, ze " no co..aj tak sa nic nestane,mozem si hovorit co chcem "...uz som aj odisla z izby, ze sa s nim viac nehram...tak reval 15 minut za maminkou...potom sluboval ako to uz hovorit nebude..a zas..vydrzalo to chvilku...a nemozem vkuse odist, nemozem ho ani nechavat sameho, lebo potom robi hluposti, skace po stole, vypina a zapina telku a take veci..co normalne ani nerobi..len ak ho necham sameho alebo vidi, ze telefonujem...
To potom som aj pri tom co spominala lynks, ze ma 3 roky a 2 mesiace a neodlepi sa odo mna ani na minutu...na zachod za mnou, ked sa hrame a ja vstanem, ze len si idem zaliat kavu, vstava tiez, od akejkolvek hry..proste ani sekundu sam...skusame vsetko, nejako ho motivovat, nech sa trosku pohra sam, nejde mi o to, ze sa nemozem hrat s nim, ja som uz 3 roky s nim vkuse...ale ze ma 3 rocne dieta nepusti ani na vecko...nehovoriac o tom, ze ked pride tato a zacneme sa rozpravat, tak maly vresti, huci, krici, normalne ziarli na tata alebo co, lebo ja sa mam rozpravat len s nim, s nikym inym...a pritom v skolke ako med..ja tam pridem pre neho, ucitelka si hocikedy sedi za stolom a nieco tam chysta, pise alebo co a nas maly sa hra sam niekde..niekedy s kamaratmi, casto aj sam..s autickami, krsli si na tabulu, kadeco...doma ale odo mna ani na krok..a tak to bolo stale, odjakziva...neviem teda kedy to akoze pominie, lebo som este ochotna to tolerovat, stale si na vsetko hovorim, ze je to vek..ale dokedy??? Uz aj mne to niekedy pripada ako take zneuzivanie..manzel mi hovori, ze si za to mozem sama, ze co mu dovolim, to robi...co je asi scasti aj pravda..mozno som nejako nechala prerast cez hlavu to, ze som sa snazila vzdy vyhoviet maleho potrebam a preferovala som kludne a spokojne dieta pred tym, ze ho nieco "naucim" a prinutim...my sme vdaka tomu, ze som stale bola s nim, snazila sa predvidat co moze prist, vyhoviet skor ako mohlo dojst ku konfiktu mali kludne obdobie vzdoru..ziadne problemy s jedenim, obliekanim, spanim, nicim...ale to dieta nas vystavovalo cely den vkuse...a teraz to pokracuje, len to nabralo na intenzite, pretoze uz ma svoj rozum, uz zacina s nami naozaj tocit a ja teraz neviem ako z toho von...aby som mu neublizila, ale zaroven nejako inak usmernila...ach jaj
3. dub 2013 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i ja neviem ci je nieco vo vzduchu ale este pred tyzdnom som si hovorila, ze ako super relativne rychlo pominuli revy a hysaky pri spani a ze juli sa ukludnila a tento tyzden to je des a hroza...Jednak tie nadavky, ale to som si povedala ze budem ignorovat, fakt to beriem zatial tak ze debil nie je az take hrozne slovo, lebo mam pocit, ze ked jej poviem,ze to nie je pekne slovo a ze tym niekomu ublii tak proste sa usmieva na mna a povie to naschval este niekolkokrat za sebou. A zatial to nejak nenabera na intenzinte...vcera com to nepocula ani raz, dnes asi raz. Ale co je horsie, na vsetko jaci ale nieze place od lutosti ale normalne do nej vojde zlost,nejaka agresia a vrieska, nieco nedostane tak vrieska, staci ze jej napr. Tereka povie ze teraz nemoze ist k nej a uz vrieska a bije okolo seba co sa da . Dnes mame blby den asi vsetky tri, lebo uz od rana sa oni dve len podpichuju, vracaju si slovne utoky a samozrejme Juli aj bije, ja uz som vybuchla, odisla do izby a zamkla som sa tam, s tym,ze som im povedala ze nevladzem a somsmutna tak musim byt chvilu sama....chodili okolo izby, vyklopkavali, plakali za dverami ale nejak som nemohla vyjst, lebo by asi bolo este horsie...Najhorsie ze absolutne nevladzem, vycerpava ma chodenie za nimi, neustale dohadovanie, okrikovanie, ci nejake pochopenie, empatia...dnes mi to proste nejde...Obe uz asi maju nejaku ponorkovu chorobu zo seba, kym su v skolke, kazda je v inej triede, poobede sme spolu doma, je to fajn...teraz boli tie prazdniny, obe mi ochoreli, takze su stlae doma...
Mali sme tu aj navstevu, ktora nam naburala nas rezim a celkovo moj pristup k vychove....
A mozno baby citia ze sa blizi dalsi surodenec, tak takto nejak reaguju...len ja neviem co robit...snazim sa im venovat co mi sily stacia, vyhoviet, byt tam ked ma potrebuju, ale mam pocit, ze niekedy to uz zneuzivaju....neveim asi by som potrebovala fakt nejak vystupit nad to vsetko a vidiet to z inej perspektivy....
3. dub 2013 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka ach moja...ty to mas este znasobene..ja sa stale natahujem len s jednym:slight_smile: Viem si predstavit, ze to mas tiez vesele.
ale presne mam pocit, ze nieco je vo vzduchu..ja som si este minuly tyzden hovorila, ze nas maly aky je uzasny..rano chodi bez slova do skolky, pridem pre neho tak v aute keca, vysvetluje, je to ukazkove dietko..rozprava co robil a kam ideme a ako sa doma budeme hrat..a potom doma hodinu sedi na zadku a papa ovocie a rozpravame sa alebo si pozrie nejaku kratku rozpravku pri tom..potom sa do osmej hrame, veceriame..skarede slova uz skoro vobec neboli..maximalne to vecerne teatro co sme tu rozoberali, vacsinou len to a to tiez aj tym, ze tato sa vrati z prace tak maximalne pol hodinu predtym ako ide maly spat a to ho tak nejako rozkekesi..ale inak nic..aj cez vikendy je zlaty..chodili sme k babke a dedkovi, nevedeli si ho vynachvalit aky je uzasny..a ze uz ani skaredo nehovori...v skolke vsetko super..teraz ho mam doma od stvrtka..sli sme k starkemu na vidiek kde sme predtym byvali, nevedel sa dockat, doma si skrtal na kalendari dni skoro 3 tyzdne, ze kedy pojdeme....este prve 2 dni ako tak..v nedelu ale zacal byt hrozny, zacal s tym hresenim, presne co ty pises, vrestanie, pistanie, krik...rev..zlost za kazdu somarinu...v pondelok uz uplne hrozne..bola som z neho na slucku, manzel bol chory a to tak, ze cely den spal..ja som kmitala s malym a ten nehorazne zly den mal...utorok uz trosku lepsie ale to hresenie neprestava, provokuje, zlosti, vkuse pisti...za vsetko vrieska..uplne cele zle...:frowning2: No neviem, mozno uz tu mala byt ta jar...ze to uz z toho pocasia aj detom sibka alebo co..ale veru mam potom pocit, ze som radsej ked je v skolke, ze je to ovela lepsie, cim sa aj hanbim za vlastne myslienky a pocity,...nechali sme si ho par dni doma, nech je doma aj inokedy ako ked je len chory, nech si trosku uzije, podarilo sa mu chodit mesiac vkuse do skolky teraz, co bolo obrovske plus...a teraz z neho sme vsetci na prasky...:frowning2:
3. dub 2013 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i presne presne...moje pocity si opisala. Tiez baby chodili do skolky vkuse bez chorob, tak som si povedala ze hura prazdniny, budeme spolu, bude nam fajn...a to cista katastrofa :rolling_eyes: ale ja to u nas pripisujem pocasiu, mojmu stavu, nasej navsteve a to vsetko dokopy....
3. dub 2013 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky

prosím radu
Když byl Beník menší, tak nás plácal, ale brala jsem to jako nějaké období, tak jsem z toho nebyla tak nešťastná a při neustálém vysvětlování, že se to nemá, jsem čekala až ho to přejde. Přešlo....ale teď tak měsíc až dva to začalo znova
Ale teď už je větší, je hodně chápavej, a proto jsem nešťastná, když mu nemůžu vysvětlit, že kousat, bouchat atd prostě NE, že to bolí a že si přeji, abychom byli k sobě hodní a tohle nedělali :frowning2: kolikrát si to i obrečím.
Třeba děláme blbosti, já mu dám pusu a on mě kousne do rtu, nebo mě vyhání odněkud a bouchá a kope-ne moc, ale i tak mi to strašně vadí. Nebo mám na tváři takovou malou bradavičku a nemůžu mu vysvětlit, že mi ji nesmí "loupat" .Tak nevím co mu říct, jak mu vysvětlit, že tohle chování není hezký
Děkuj za rady
3. dub 2013 v 19:20  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i @blumka holky páni... nemám žádný moudra co bych vám napsala, jen že mě vaše psaní hluboce oslovuje, asi v tom, jak se střídají v životě s dětma různý období a jak to s nějlepší vůlí prožíváme ambivalentně... taky to znám a mám stejně... a věřím tomu, že to počasí už leze všem na mozek, já mám teď zrovna několik světlejch dní, protože to velikonoční chumelení jsme si opravdu užili (a nakopl mě jeden chlapík, co mýho opravdu krásnýho sněhuláka okomentoval slovy "líbil by se mi nebejt 31. března" - já takhle uvažovat přeci nechci, buďto se mi sněhulák líbí, nebo ne, ne? :slight_smile: ) ale už jsem taky byla i hodně nešťastná, myslím, že to řeší hlavně dospělí ,ale snadno to přeneseme... do toho změna času, prostě změna... tak přeju hodně sil a všem brzké SLUNÍČKO!!!
3. dub 2013 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek