• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
Potřebovala bych poradit jak zvládnout vysvětlit tříletému dítěti, že se nemá zadržovat močení a stolice?
Zadržuje stolici, teď nově i močení. Říká že se bojí, já už jsem z toho totálně psycho, kadždé čůrání je s hysterickým záchvatem, včera jsme byli po celodenním nemočení i na pohotovosti, kde se pokoušeli ho vycévkovat (nepovedlo se), tak ručně vybavili stolici a pak začal močit samovolně. Doma ho první čůrání zabolelo a od té doby zase zadržuje a hysteří.
Přijde mi i, že si nás tím omotal kolem prstu, dochází mi psychické síly :pensive: všechno se motá kolem jeho vyměšování :zipper_mouth:
4. dub 2013 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jimmy1 a neboli ho to? nema nejaky zanet nebo zuzeni? zkusila bych ho davat do teply vany, mohl by zacit curat tam, pak treba ve sprse..... pak bez toho....
4. dub 2013 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska zánět ani zůžení není, jen jak to zadržuje tu stolici, tak to pak zabrání i močení :confounded: bojí se, čůrání prý už nebolí, ale bojí se a hysteří
4. dub 2013 v 17:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jimmy1 já bych se asi vrátila úplně na začátek - proč to tak začal zadržovat? tam je možná i odpověď na to, co s tím.....
4. dub 2013 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender díky za reakci, stolici začal zadržovat pravděpodobně, protože ho bolelo kakání tuhé stolice (teď už je delší dobu na laktulose, takže stolice je změkčená), močení začal zadržovat, prvně proto, že držel tu stolici a pak kvůli bolesti po vycévkování.
Nám říká, že se bojí a že už nikdy nebude čůrat :pensive:
Jsem bezradná, silou toho víc pokazím než zmůžu, ale nevím jak to řešit. Když nebude čůrat, tak aby to neodnesl zdravotně....
Kdyby odmítal jíst, tak ať pár dní klidně nejí, maximálně trochu zhubne, ale takhle?? :frowning2:
4. dub 2013 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jimmy1 docela tě, myslím, chápu, měli jsme podobnej problém, malej trpěl hrozně na zácpy a taky se bál a taky to oddaloval :pensive: čůral teda normálně :sweat_smile:
já jsem na to šla naprosto nerabrovsky a po baron-prášilsku :sweat_smile: :zipper_mouth: (krom teda toho, že nejí čokoládu, bere laktobacily, prolívám ho litrama tekutin) - nakukala jsem mu, že mu pomůže, když se na tom záchodě hodně napije :sweat_smile: že tím jako bude ten bobek měkký a půjde to dobře :sweat_smile: :zipper_mouth: takže jsem mu pokaždý donesla hrneček pití, on se napil a tím, jak věřil tomu, že to bud ok, tak se přestal pro ten konkrétní okamžik bát a bylo to. když to takhle bylo víckrát po sobě, tak se přestal bát už úplně a máme po problému...... :sweat_smile:
nešlo by vymyslet něco podobnýho? pamatuju si, jak byl můj brácha malej a v noci se bál strašidel. uvázala jsem mu na zápěstí obyčejnej kapesník s tím, že ho ochrání, lehl a spal bezstarostně jako dřevo :slight_smile:

podle mě, když si ta mrňata něco vezmou do hlavy, tak jim to z ní strašně těžko dostaneš, pokud vůbec. chce to jakoby přetnout ten kruh, ve kterým se motáte, udělat něco jinak, nově, nečekaně.....

holky ti ale určitě poradí i něco rabr :sweat_smile:
4. dub 2013 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@fender tohle jsou náhodou super rady - četla jsem knížku Rodiče stanovují hranice od J. Uwe-Roggeho - mimochodem moc se mi líbila a doporučuji - a on tam psal o tom, že rodiče málo využívají tzv. magická řešení problémů, jdou na všechno moc rozumově a přitom děti jsou právě ve věku mezi 4-6 rokem hlavně v zajetí fantazie a tahle magická řešení jsou pro ně často úplně nejlepší - to je podle mě přesně to s tím kapesníkem nebo pitíčkem
4. dub 2013 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
teď úplně mimo aktuální téma... jedna dnešní.....

malej: maminko, podala bys mi prosím tě ten džus? (nahoře v ledničce, kam nedosáhne)
já: ano, domyju tohle nádobí a hned ti ho podám
malej: princezno moje nejkrásnější, byla bys tak moc hodná a podala mi ten džus hned?
já: ........................

:sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
5. dub 2013 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (17)
@fender hehe ..milacek.. co sa v mladi naucis ...
jak to ti chlapi vedia s zenskymi uz odmala :grinning:
5. dub 2013 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender :grinning: :grinning: :grinning: to je krasne :grinning: :grinning:
moje deti tak vedia vyvolavat na manzela z postele vecer ked nevedia zaspat...najprv ociiii, ockoooooo a ked nie je reakcia tak "tatinkooo naaaaaaaaaaaaaaaaaaaas najlepsiiiiiiiiiiiiiiii" a to mm makkne a uz je hore :grinning:
5. dub 2013 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@jimmy1 To se mi zdá jako dost vážnej problém a doporučovala bych to konzultovat s psychologem (asi nutně nemusíte brát k psychologovi malýho, ale poradit se, jak na to). Taková psychologická zácpa vůbec není snadný problém k rozlousknutí. Nějaké vysvětlování nebo přemlouvání asi moc neučinkuje (navíc to jste asi už všechno vyzkoušeli).
Zážitek na pohotovosti tomu určitě moc nepomohl, takže si myslím, že by bylo potřeba začít to řešit co nejdřív s odborníkem!
5. dub 2013 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, prosím o radu, jak byste se zachovaly v podobném případě. Mám kamarádku, která má syna od dva roky staršího než je moje dcera (v létě mu bude 5). Docela dost jsme v kontaktu, jenže čím dál víc je interakce mezi dětmi problematická. Klučina byl vždycky rarach, podle slov samotné kamarádky "těžko zvladatelný" (mně přijde spíš neposedný a trochu nezralý), ale poslední dobou je hodně negativistický - samozřejmě vím, že takhle malé dítě nemůže být doopravdy zlé, ale může si na to "hrát", zkoušet, kam až v tom může zajít. Na svou maminku je i sprostý, na mou dceru někdy křičí, atakuje ji i fyzicky (to už se ale pravda dost zlepšilo) jenže naposled, když jsme byli u nich na návštěvě, jí bezdůvodně řekl: "Ty blbej spratku, vyhodím tě z okna!" dost hnusným tónem. V tu chvíli jsem nějak nevěděla jak zareagovat, rozleželo se mi to až později, že fakt nechci, aby s ní někdo takhle mluvil. Malá byla z toho taková zmatená.. Teprv nedávno jsme docílily toho, že už mu dokáže říct - nedělej mi to, mně se to nelíbí apod. přitom v klidu, bez pláče a bez konfliktu, z čehož mám radost. Nechci aby to vyznělo jako nemístné škatulkování, hodnocení, beru děti takové, jaké jsou (krom toho on samozřejmě není takový pořád), nehodnotím "lepší" - "horší".. ale prostě malá je dost citlivá, zároveň kamarádská, jiné dítě by neuhodila, je takový opatrovatelský typ. Je v senzitivním období na utváření vztahů s dětmi, často bylo na ní vidět to zklamání a v tomhle věku mi to přijde, že taková opakovaná zkušenost může mít hluboký vliv, vzhledem k tomu, že je to nejčastější kontakt. Na podzim jde do školky a tak jí tohle období chci spíš ujistit o tom, že společnost dětí je fajn, a ne aby z ní měla takovéhle záseky, což se v tomhle případě dost často dělo. Jednou mi i smutně říkala, že za ním nechce jít :frowning2:
Jde o to, že nevím, jak situaci řešit, abych nezranila nikoho ze zúčastněných - můžu přerušit dětem kontakt, ale kamarádku bych tím asi ranila, o společné aktivity stojí a navíc bych jí tím dala najevo, že klučinu beru jako špatného a trestám je oba za jeho "nevhodné" chování (což tak není). Můžu to nechat být a tím dceru vystavovat nepříjemným situacím. Vím, že v životě se nebude potkávat jen s tím příjemným, to je mi jasné, takže mě spíš zajímá, jak jí to vysvětlit a zbavit ji strachu z podobných reakcí (ta "asertivita" že už se umí bránit je sice dobrá, ale stejně je vidět, že ji to mrzí). Nechci z ní dělat přecitlivělou duši, ale je prostě ještě malá na to, aby si s tím poradila sama - věřím, že později už ji u toho za ruku nebudu muset držet. Malému kamarádovi dost důrazně říkám, že se mi to taky nelíbí, ptám se ho proč atd.. maminka mu to samozřejmě vysvětluje taky, někdy po dobrém, někdy po zlém, ale nemá to moc velký vliv.

Ještě bych chtěla znovu zdůraznit, že to píšu z úhlu pohledu tohoto konkrétního problému a proto to může vyznít černobíle - kluk je zlý, moje holčička hodná - není to tak, nehodnotím to takhle, ani nevztahuju na celek, jsou i chvíle pohody, pouze se snažím přiblížit, v čem to skřípe
8. dub 2013 v 17:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo, zapomněla jsem napsat jednu věc - malá mi doma na základě "inspirace" předvedla přesnou kopii chování, kterou viděla u kamaráda, v momentě naštvání mě začala tlouct a říkat, že mě nemá ráda a že já ji taky nemám ráda. To NIKDY předtím neudělala. I když vím, že to jen napodobovala pod silným dojmem z toho, co viděla dělat klučinu své mamince, musím říct, že mě to hodně mrzelo :pensive:

No, netušila jsem, že budu vliv kamarádů řešit tak brzo :sweat_smile: a co teprv až v tom budou drogy, záškoláctví a podobné skutečné problémy :grinning:
8. dub 2013 v 17:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@apollo11 ahoj. máš tušení, proč to ten malý takhle má? má nějaký vzor, od kterého to odkoukal? nevěřím, že je to v něm, že by sám od sebe byl takový. možná má povahu drsňáka, ale ta slova, výhružky, reakce- to musel někde vidět, slyšet, pochytit. on chodí do školky? je to nepříjemný, hledala bych odkud to pramení. záleží hodně na tom, jestli je to jeho jen momentální "póza", snaha se stát středem pozornosti za každou cenu, prosadit se, i když blbě:frowning2:, nebo má nějaké sklony k agresivitě a přehnaně řečeno násilnictví.
mmch Petr je ted ve stejném věku - v létě pět, a přišlo na něj takové období, které popisuješ - ale naštětsí se to projevuje "vesele", prostě se do každého montuje, do každého hučí, dělá divadlo:slight_smile:, snaží se zabavitt toho druhého - jen aby se o něm vědělo. do ted byl opatrný, trvalo mu, než se rozkoukal, a ted doslova obtežuje každou prodavačku, sousedku, děti:slight_smile:). poteřbuje si dokázat, co v něm je.
možná tohle je i případ toho malého. a projevuje se to tou nepříjemnou formou.
Pokud má ten malý nějaký psychologicky problém, pomůže jedině odborná ppéče. Pokud je to jen období, zkusila bych u každé takové situace zabrzdit - stop, tohle je nám nepříjemné, nahradit něčím snesitelným. Ale v tu chvíli, přímo v akci, ne zpětně domlouváním. prostě ho naférovku zastavit a jakoby vyresetovat...dát si s tím ten čas, tu práci. Je už velký, přemýšlí a podle mě i domýšlí důsledky svého chování, pochopil b y, že příjemnější pro všechny to bude "jinak". Jenom jestli to dostatečně chápe, jak moc je to špatně.
10. dub 2013 v 10:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Díky za reakci, právě taky myslím, že je to určité období dokazování síly (prý kluci mají testosteronové období :slight_smile: ) - na druhou stranu, vždycky byl takový, že většinu věcí řešil nejdřív tou agresivnější formou, už jako batolátko. Dokáže být i milý, je vidět, že se snaží, ale prostě jakoby mu to bez toho nejde - anebo nechce? už nad svým jednáním přece dokáže přemýšlet. Je pravda, že v rodině to není úplně ideální (ale kde je?), rodiče mají vztahové problémy.. je to citlivé a soukromé, takže se mi to tu nechce moc rozebírat, ale není to nic až tak dramatického, doma přímo takhle nemluví, i když je jasné, a je si toho vědomá i kamarádka, že to všechno má na chování chlapečka vliv. Ona sama se doopravdy snaží, věnuje se mu, vysvětluje, trápí ji to.. Má prý prostě "takovou povahu". Mohou v tom hrát roli i vrozené dispozice, nemyslím, že je přímo hyperaktivní, ale něco na ten způsob, možná jen lehká porucha pozornosti, nevím. S odbornou pomocí je to u kamarádky těžké, kluk měl jít ve třech letech na doporučení dr. na logopedii a ona s ním nešla, věřila, že se to ještě spraví - moc se to nespravilo, špatně vyslovuje docela hodně hlásek (To je hrozný takhle kritizovat jiné dítě, mám z toho blbý pocit a nedělám to ráda, ale snažím se přijít na problém.. ), takže nepočítám, že by šla za psychologem. Bohužel to hodně lidí (i těch ne úplně hloupých) pořád vnímá jako nějaké stigma, něco potupného. Přitom v dnešní době už jsme něčím poznamenaní skoro všichni :wink:
Ve školce to snad prý nepochytil, i když kdo ví. Tam se každé sprosté slovo rozletí rychlostí světla - ale nejde o slovíčka, ty samy o sobě moc neznamenají, jen až jsou spojené s určitým chováním a komunikačními postupy.
Já nemůžu udělat o moc víc než s ním jednat férově. Ale přišla jsem na to, že na neutrální půdě ty konflikty jsou mnohem menší než když jsme na návštěvě doma, takže ty na čas vynecháme, teď na jaře a v létě to nebude problém :slight_smile:
10. dub 2013 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@apollo11 ono by chtělo, aby zažil, jak fajn je to, když k těm konfliktům on nedá příčinu, když nezačne. že se pak nekoná žádné kázání a všechno je v klidu. to je dobrý nápad, trávit čas venku, jinde. on si je doma samozřejmě na svém teritoriu jistější. a kdybyste s ním někdy byli vy sami, on bez maminky, myslím, že by ho to poučilo ještě víc. pokud nebude z jejich strany vůle to řešit - ted myslím tu psychologickou pomoc, tak asi nic moc nenaděláš. každopádně by měl poznat, že s vámi se tohle nenosí:slight_smile:. a je škody, že se brání odborné pomoci, máš pravdu, že je to dneska taková nálepka, ale oni by jednak zjistili, co za tím chováním vězí a podle toho je navedli, jak to řešit. jde i o budoucnost, aby nezapadl do škatulk grázl, to se s ním potáhne pak léta. máme ve vesnici taky jednoho klučinu, je v první třídě. táta párkrát v base, nepracuje, kšeftuje:slight_smile: čert ví s čím, máma doma s několika dětmi. kluk od mala, batolete - grázl pro všechny kolem. i kdyby nebyl, přišili by mu to. a on se podle toho chová a dokazuje, že je takový, jak si ho všichni představují. přitom věřím, že být v jiném prostředí, s jiným zacházením, primárně je normální kluk. škoda.
11. dub 2013 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@apollo11 pokud nechceš omezit kontakt, tak je potřeba vymezit hranice - tohle se nedělá, neříká atd. konkrétně tu větu o tom vyhazování z okna musel někde slyšet - ve školce, v tv, kdo ví...a testuje, co to udělá, když to sám řekne, na tohle se musí reagovat v té konkrétní situaci jasným odmítnutím - takhle ne!, klidně ty za dceru, přestože ona už to sama umí říct, je ještě malá a teprve se to učí, když je moc zaskočená, tak jí to ještě tak rychle asi nenaskočí - na druhou stranu - tvoje malá bude mít docela dobrou průpravu na školku, s čímž jsme my u prvního syna strašně bojovali, protože on do těch 3 let nějaký pravidelný kontakt se staršími dětmi neměl, občas sestřenice, ale málo, jen doma se mnou a miminkem a pak školka byla šok, protože oni mají třídu smíšenou - děti od 3 do 7 let spolu. Samozřejmě je nutné i vysvětlování potom - ale to je myslím na jeho rodičích, ty zase mluv s dcerou o tom, že lidé jsou různí. To, že někde zaslechne něco, čemu nebude rozumět, co ji zmate apod. jako ta věta s tím vyhazováním z okna - tomu nezabráníš, ale můžeš to pak s ní doma probrat, co a jak, úměrně věku.
Možná bych to řešila i s tou kamarádkou - ve stylu - rády k vám chodíme, ale vadí mi, když....nebo: je ti asi nepříjemné, jak se tvůj syn chová k mé dceři, mě to taky vadí - co s tím uděláme? možná i sednout si s těmi dětmi dohromady a říct - máme problém - chceme se navštěvovat, ale X. bývá smutná z toho, jak se k ní Y. chová, někdy si s ním hraje ráda a jindy ne - co by pomohlo, aby sem vždycky chodila ráda? jsou to jen takové nápady...
11. dub 2013 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
hoj holky

zkouším to znova :slight_smile: třeba mi někdo poradí :slight_smile:

prosím radu
Když byl Beník menší, tak nás plácal, ale brala jsem to jako nějaké období, tak jsem z toho nebyla tak nešťastná a při neustálém vysvětlování, že se to nemá, jsem čekala až ho to přejde. Přešlo....ale teď tak měsíc až dva to začalo znova
Ale teď už je větší, je hodně chápavej, a proto jsem nešťastná, když mu nemůžu vysvětlit, že kousat, bouchat atd prostě NE, že to bolí a že si přeji, abychom byli k sobě hodní a tohle nedělali emoticon kolikrát si to i obrečím.
Třeba děláme blbosti, já mu dám pusu a on mě kousne do rtu, nebo mě vyhání odněkud a bouchá a kope-ne moc, ale i tak mi to strašně vadí. Nebo mám na tváři takovou malou bradavičku a nemůžu mu vysvětlit, že mi ji nesmí "loupat" .Tak nevím co mu říct, jak mu vysvětlit, že tohle chování není hezký
Děkuj za rady
11. dub 2013 ve 22:34  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 s tým vysvetlením vašej bolesti je to dobre, ale možno k tomu pridať prirovnanie, že vás to bolí tak ako jeho bolelo (spomenie sa posledná jeho skúsenosť keď spadol, buchol sa - proste keď pocítil bolesť). Alebo mu dať niečo iné do čoho by mohol kopať ( nejakú vec určenú len na to, vak-vankúš, lopta) prípadne hrýzsť a tak, nech si tú potrebu vybúri nie na vás ale na nejakej veci.
12. dub 2013 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@vevet dnes mě kousnul, a řekl mi, že mě potřebuje kousnout :fearful: já teda vidím, že to plácání a kousání nedělá ze zlosti, ale je to nepříjemný :slight_smile:
12. dub 2013 ve 21:49  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 tak to je určite nepríjemné, možno tým dáva najavo náklonnosť (prejav lásky voči vám), možno bysom sa pokúsila vysvetliť, že náklonnosť sa dáva najavo iným spôsobom ( pohladením, pomojkaním, božtekom na líce a tak), prípadne mu dala na výber ako by chcel inak prejaviť lásku. A asi by som ho nezabudla oceniť, keď by to urobil dobre.
Som teraz "múdra" ake prednedávnom som bola na kurze R+R, tak je to zatiaľ vo mne, i keď doma často ešte nereagujem správne :frowning2:
12. dub 2013 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@vevet já taky absolvovala kurz, ale potřebovala bych chodit na něho celej život :slight_smile: jinak moc děkuji za odpvoědi
12. dub 2013 ve 22:23  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 tak to hej, to asi všetci :slight_smile:, je to ťažké meniť tento spôsob výchovy, ktorý je v nás už od detstva... Ale hlavne že je to účinné a pomáha to vo vzťahu k deťom... Vďačne :wink:
12. dub 2013 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@weri1 ahoj. opust to NE. neříkej mu, že tě nemůže - nesmí - že nechceš. otoč to. (když mě kousneš, tak mě to bolí). můžeš vzít mrkev a ukázat mu, co takové kousnutí dokáže. ale pořád "do plusu", ne negace. (hele, když tu mrkev kousneš, kus jí upadne, když kousneš mě, tak....). a to případné bití....tam se mi osvědčilo ukázat, jak ano. přišel táta, hned jsme se třeba kvůli něčemu "štěkli". tak jsem petrovi řekla: hele, já se asi picnu, co budeme s tím tátou dělat? asi ho zlochtáme - převedla jsem to na srandu. problém, resp. pseudoproblém se rozpustil. a k tomu můžeš dodat, že tak - ve srandě - je to lepší,než plácnutí. a pak mu to v konkrétní situaci připomenout.
ono to zní děsně složitě, asi to neumím napsat, ale zapomen na to, že potřebuješ něco "odstranit", zakázat, přemoci, ale potřebuješ to VYMĚNIT. To tě donutí přemýšlet nad tím, co říkat. Samotný zákaz je k ničemu. Zakážeš? A co? jekot brekot válenda :wink: :wink:
12. dub 2013 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@berenika39 když já to vše vím, ale jak nečekaně kousne, tak to zabolí a já nedokážu v té chvíli říct to co mám a vlastně mě vyletí z pusy to co vyletí :-/
nebo když mu právě řeknu, že to bolí, tak on řekne ...já chci aby tě to bolelo :-/ no je to fakt těžký. Budu muset na sobě více zapracovat ....
12. dub 2013 ve 22:46  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 můžeš v tý chvíli, v tom naprdnutí:slight_smile:, klidně použít jen oslovení , jasně, stručně, jméno. ono ho trkne, že něco je špatně a ty získáš čas si rozmyslet, co z tebe vypadne. nevěřila bys, kolikrát jsem tak nějak zahýkala :slight_smile: :slight_smile: Petře!!!!. A v podstatě to někdy i stačilo. Naučil se tím přemýšlet - zpozorněl a sám vymyslel, co je blbě. a na tom frčíme dodnes. nejsi přeci nic méně, než dítě, aby ti ubližoval. a naopak.
12. dub 2013 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 přesně jak píšeš a naopak :frowning2: když já ho někdy plácnu a pak mu říkej něco říkej že :cry:
12. dub 2013 ve 22:54  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 ho neplácej:slight_smile:
to je samozřejmý, že ta úcta a ohled musí být oboustranný.
já vím, nikoho neosuzuju za to, že plácne, vím, že je to prostě jen reakce na konnkrétní situaci a že v batolecím věku se to bere jako taková alibistická pomůcka - jak mu mám dát na vědomí, že se to nedělá, když je ještě malý a nerozumí všemu? otázka je, jestli rozumí správně tomu plácnutí a nebere to jako ponížení, jestli si to dokáže spojit s tím, že je to rádoby trest. zpravidla, když dítě dostane lepáka, tak co? dělá to znova. mě vážně - nemyslím to nějak ironicky - zajímá, kdy se s takovým plácáním přestane. plácne člověk šestiletého kluka? deseti? tak jak to, že u batolete se to všeobecně toleruje, používá, ale zmlátit školáka je už ....no divný.
12. dub 2013 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 já vím, že se to nemá a odsuzuji to :frowning2:
12. dub 2013 ve 23:04  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 není to nic, co by způsobilo konec světa. je to spontánní reakce rodiče. zkus na to koukat tak, že to nemá absolutně, ale absolutně žádný význam. krom toho, že se ti uleví. na chvíli, než začneš mít výčitky:slight_smile:
a já nikoho neodsuzuju. každý si žije svůj život, vychovává svoje děti podle svého. jen tu tlačím neplácací teorii :grinning:
12. dub 2013 ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek