• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@reruna @zelmirka1 @betelgeuzz díky holky... vlastně protiřečení a přitom souhlasím se vším :grinning: pořád přemýšlím kde je ta hranice, když by ho mlátili v přesile, zasáhnu hned )bitky nechávám proběhnout jen ve dvou) a když je to útok slovní tak nic... ? je to síla docela, asi na tom rčení "malý děti malý problémy velký děti velký problémy" bude dost pravdy....
4. dub 2014 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee - taky jsem zažila podobnou situaci, asi ne až tak vyostřenou a nebylo to pro mě lehké..asi se ve mně ozvalo to malé dítě, které se bojí, že ostatní ho nepřijmou, že se mu budou posmívat a ubližovat..Osobně bych taky za nikým nešla, klukům nic neříkala, pokud by nebylo evidentní, že moje dítě mě volá o pomoc. Pokud by mě moje dítě volalo o pomoc, tak bych se asi pokusila ty kluky brát jako přírodní úkaz, který nemůžu změnit, odvedla bych dítě pryč, pokud by si to přálo, nebo bych udělala to, co by si moje dítě přálo, asi proto, aby moje dítě mělo pocit, že jeho řešení je správné, protože ten pocit je asi důležitější, než že to máme vyřeší. Navíc kdyby jsi zasáhla proti nim, tak by jsi malému ukázala, že to, co dělají, mu může ublížit..přitom to byly jen názory, blbá hra tří dětí, a záleží jen na nás, na našem pohledu na věc, jestli chování tří jiných lidí, nám může nebo nemůže ublížit..
Jinak co si tak všímám, tak děti vnímají tyhle věci trošku jinak, kolikrát se poškorpí, nebo si nadají a za chvíli si hrají a povídají..jich se ještě tolik nedotýká chování okolí.
4. dub 2014 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@ofelieee - jinak možná to sem patří, ale naomi na podobné věci radí - př. když dítěti někdo nadává, že je blbec, a dítě s tím za námi přijde, tak se dítěte zepta - a jsi blbec? Když dítě řekne, že neee..tak říct- no vidíš..Jakože nemůže okolí předělat a dítě ochránit především, ale můžeme se snažit ho učinit silnějším, a nezávislým na mínění okolí, ukotvené v sobě (no kéž bych si tohle uvědomila tak před pěti lety)..
4. dub 2014 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (11)
Knihu jsem četla před porodem a asi mám zatmění, ale malému budou dva a já si z ní nic nepamatuji. Ráda bych si to přečetla znovu, nemáte ji někdo v elektr.podobě do čtečky? Nebo jsem zaslechla, že na MK koluje ,,výcuc,, máte jej někdo poruce? díky a výchově bez zákazů a komandování zdar :wink:
5. dub 2014 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee uplne te chápu. .a mam pocit ze bude cim dal hur:(:( ja nedavno s malym zazila v herne taky blbou situaci-hraje si vetsinou sam, nekonfliktne-tak si tam stal u domecku u hodin a pracoval s nimi. A takova mala holcicka ho porad otravovala ze to je jeji a at jde se pryc ze si s tim nema hrát. .a pritom ho odstrkovala a placala..on se zapre a vetsinou se nenecha vytesnit, ale nebije se..a kdyz mu nekdo ublizuje, spusti rev..bohuzel se ani nebrani..ja teda zasahovala-mezi reci jsem mu přípomnela, ze tam ty hodiny jsou pr vsechny a on si s nimi zacal hrat prvni...a ze kdyz ho nekdo placa je dobre mu dat vedet ze se mu to nelibi a zastavit ho...holcicka porad prudila a byla dost agresivni tak jsem ji nakonec chytla ruku a rekla zadne biuchani...ve finale ho nekolikrat kousla...to jsem dosla k jejim rodicum (ti se v prubehu prestehovali, protoze to nechteli videt akorat ji asi desetkrat vyhrozovali ze jeste jednou a pujdou domu)a rekla at si jdou laskave zkrotit sve dite...bylo mi uplne uzko..bobek muj malej:( vim ze by uz mel tyto situace zvladat sam ale kdyz to zazivam s nim je to krute a musim proste zasahnout
7. dub 2014 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ofelieee já jsem třeba s chlapeckém co jsem hlídala zažívala někdy situace,kdy on se chtěl zapojit do hry se staršími detmi,tak se kolem nich začal motat a ony ho začaly odhanet a utíkat před nim a říkaly třeba pozor už je tu zase ten prcek,ale on to vůbec nechápal,myslel si,ze si s nim hrajou a byl hrozné sťastný,ze si hraje s velkými kluky. Když jsem videla,ze ty děti to opravdu obtěžuje,ze za nimi chodi nebo kdyz ho zacaly nejak zesmesnovat nebo mu nadavat aniz on by to chapal,tak jsem k němu sla a vysvětlila mu,ze kluci si ted chtějí hrát sami,a ze se třeba může na ne koukat nebo si hrát se mnou.
7. dub 2014 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, už jsem sem párkrát zavítala, ale nečtu vás pravidelně. Některé z vás znám z jiných diskusí zde. Poraďtě, jak RABR reagovat na takové ty klasické záseky typu, že nechce jít domů - stojíme před barákem a nejsem s to ho dostat dovnitř... má teď takové pubertální období, vyloženě se baví, když se rozčílím, cíleně provokuje... xkrát to nějak zvládnu, ale pak jsem unavená, mladší se v šátku budí apod. a já to nedávám... jak takové situace řešíte? Někdy je to fakt vyšší dívčí... Dneska jsem mu řekla, že se zlobit nebudu, protože nechci a vyšli jsme 3 patra spolu, dál nechtěl, chtěl se vztekat, tak jsem pokračovala dál s tím, že na něj čekám doma... pak jsem průběžně na chodbu říkala, že na něj čekám - neutrálně, ne výhružně - a asi po 10 minutách dorazil se slovy "jsem tady"... ale optimální mi to taky nepřijde... Jsou mu 2 a 1/4.
9. dub 2014 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@rebelie jéé ty už máš druhé dítko? gratuluju :slight_smile: asi neporadím, zrovna dneska jsem jeden takovej odchod ze hřiště těžce nezvládla, ale chci ti jen napsat, že taky už pátrám, v jakym věku půjde nechat dítě samotný venku, ať dojde, až bude chtít, protože to opouštění jemu milých míst, když už je třeba, mě stojí TOLIK sil... a všichni říkají, že nejdřív tak ve školním věku :angry: :grinning:
10. dub 2014 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky díky... jsem zvědavá, zítra asi pojedeme zase do té party, tak jsem dost zvědavá... ale je to pro mě zajímavá otázka i tak obecně - já si třeba myslím, že dítě by mělo dostat informaci o tom, že něco se prostě nedělá (a důvod), ale mám okolo sebe několikero matek, mnohem zkušenějších aklidnějších než jsem já, který ale třeba děcku vůbec neřeknou, že není v pořádku druhé děti mlátit... co myslíte? Já mám problém, že když třeba Kuba někoho praští, tak mě to hrozně startuje a těžko mu něco říkám v klidu, aby to bylo fakt na úrovni informace. Ale jsem přesvědčená, že se to musí dozvědět. A stejně tak i o šikaně (tou nazývám asi hlavně tu přesilu, co proti němu vznikla. Když se tešou jeden na jednoho, tak to neřeším), kdyby ten šikanovanej byl zakřiknutej, co se třeba jenom stáhne a pobrečí si v koutku, tak to těm klukům zůstane v hlavě jako vzpomínka na prima zábavu, a nebudou mít vůbec šajn, že to třeba nemuselo být v pořádku. Co si o tom myslíte?
V té mojí situaci - maminka toho jednoho kluka mu to řekla, že se z toho Kuba necítí příjemně a že hra na úkor druhých není hra (to byla moje dobrá kamarádka, co se i naši kluci hodně vídají a mají se rádi), ta druhá to neřešila vůbec. A mě fakt bylo hodně nepříjemný, že se ti její kluci nedozvěděli, že tohle není dobrý.
10. dub 2014 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee mne obecne nedela moc dobre neco v sobe dusit, takze kdyz mam pocit, ze by detem melo byt neco receno a neni, tak to proste reknu ja, i jakoby za ty jejich rodice, proste kdyz se neco nedela, tak se to nedela a v tomhle s tebou souhlasim, ze ta situace nebyla ok.... dulezity pak urcite je, to probrat s vlastnim ditetem a naucit ho se o techhle vecech sverovat, protoze pak ve skolce uz u toho nejsi..... Uz jsme v tyhle situaci a jsem opravdu moc rada, kdyz krome toho, ze to ve skolce "bylo dobry", rekne i s kym si hezky hral, ale i co mu kdo treba delal nebo rikal osklivyho a co on na to a pak pripadne radim a rikam, jak by mel reagovat (napr. neoplacet, ale jen rict, ze se mu to nelibi,... atd.) :slight_smile:
11. dub 2014 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
A myslíte ze někdy přejdou reakce (kdyz mu nekdo neco bere nebo dela co se mu nelíbi) kdy rika ne a nedelej..drzi si danou vec..a pak se hrozne rozplace?vydrzi rvat hooooodne dlouho..nebo mate nejaky recept jak prevest rev do slovni komunikace??dozraje k tomu sam nebo jak pomoct?
12. dub 2014 v 19:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
jak reagovat, když si malej neumí bránit svoje věci, nechá si vše vzít, běží ke mně a lítostivě brečí?
Mám "to" za něj vyřešit - jako že jít s ním k jeho sestřičce a vysvětlit, že teď to měl on a pak se vystřídaj atd...?
Nebo ho nechat a jen poradit, že se nesmí nechat a musí si svoje věci bránit? Zas nechci, aby se pořád furt rvali.
Zkoušela jsem to i ono, ale stejně mi pak řvou oba kolem hlavy a tahaj se :stuck_out_tongue_closed_eyes:
12. dub 2014 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee dneska mám vzdělávací, a u koukání jednoho videa s Naomi, jsem si vzpomněla na tvůj příspěvek o tom, když dítěti druhé děti nadávají...tak tady je , co na to Naomi :slight_smile:
http://www.youtube.com/watch?v=XuB04-PK3jI&list=PL2SXkgwwrneQYxB9VQm7PyhZ4BT2TLlZn
21. dub 2014 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, zdravím a veselé velikonoce! Já si dnes užívám návštěv, moc mě to těší, ač sama doma (partner už bydlí na jiném místě a dnes je s Vikem ) tak jsem si to nastavila v hlavě tak, že s radostí očekávám koledníky. A tak zavítali :slight_smile:

NO ale, jedna věc mě zasáhla a vrtá mi hlavou co s ní udělám, Tak se přidejte s nápady.

Děti ze sousedství blbli a tatínci a já jsme na verandě popíjeli kafe. Jeden syn dostal klackem do hlavy, pláč, odchod z branky. Za brankou pomsta, hodil kamenem. Jeho tatínek -a tady to začíná (byl to pro mě silný zážitek) Zařval "pojd sem! která ruka to byla! klučík velký pláč, strašný strach a bezmoc z něj šla jak přicházel k tátovi a volal "já nechci, já nechci" Jedna ruka mu ale byla vytahnuta (držel je za zády) a táta plácnul silně. Až se mi zle udělalo, prot to sem píšu, dostat to ze sebe ven... táta se k nám zpátky vrátil s úsměvem z dobře vykonané výchovné lekce. Já to takhle ale dál nemůžu nechat. Next time prostě budu muset zareagovat, stoupnout si před tátu, nedát mu to dítě..i když je jeho...co myslíte? Lidi přece neboucháme.Ale zároveň ukočírovat emoce táty, aby pak syn doma nedostal ještě víc, jenom proto, že si to táta potřebuje někde vybít...
21. dub 2014 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks těžké sousto... ale myslím, že já bych mezi ně nelezla. Jednou jsem takghle oslovila jednu matku (cizí) co na hřišti bila svoje (doufám :slight_smile: ) dítě do hlavy, a rozvzteklila se tak, že začala bejt krom agresivity ještě sprostá. Jako neudělala jsem to nijak ukázkově, sama jsem ještě dítě ani neměla, ale pohled to byl tak šílenej, že jsem to prostě nemohla vydržet - ale ten člověk se v tu chvíli nezná. Stejně jako docházím k tomu, že nezměním ani ty děti, co pokřikovali na Kubu, ani jejich maminku... spíš, pokud je to tvůj kamarád, bych to řešila u toho kafe v klidu - co MĚ rušilo, z čeho MI bylo zle...
21. dub 2014 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee No to ti teda řeknu, to je bezmoc, viď..když víš že takoý rodič pak odejde domů a doma to pokračuje - ten nerespekt ke tvorečkovi. Myslím, že takový rodič by stejně neslyšel na nic. Ale musím přijít na to, jak takového rodiče upokojit, aby prostě v tu chvíli emoce nepřelétly na dítě. No nemohla jsem usnou do 2, jak se mi to v hlavě honilo...

Jo a jdete někdo na tu Naomi do Lucerny 29.4?
22. dub 2014 v 08:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks ahoj,já osobně bych se určite nesnažila zabránit tomu tak,ze bych si mezi ne stoupla nebo kryla chlapce. Beru to tak,ze nemohu nikomu zasahovat do výchovy,přestože dělá něco co je pro me nepřijatelné. Myslím,ze jediné co lze udělat je to,ze příště az uvidis,ze se schyluje k fyzickému trestu,tak to co ten chlapec udělal,nějak nadlehcene okomentujes nebo predbehnes tatínka a zareagujes na to jako první,po svém,např promluvis k chlapci empaticky. Jinak já jsem se nedávno tady na konikovi zapojila do nějaké diskuze a bylo mi potom hrozne smutno z toho,ze spousta maminek považuje dávání dětem na zadek za něco co je zcela v pořádku. Snazila jsem se poskytnout jiny pohled na vychovu,ale nakonec to dopadlo tak,ze ja jsem se tam musela zacit obhajovat za to,ze neplacam sve dite,protoze prece kdyz to nedelam,tak z nej jiste vyroste kriminalnik. Jinak to ze maminky placaji děti vidam na hřištích celkem běžně. Minule třeba situace - tříletá holčička zcela klidně přistoupila k me dvouleté a zlehka ji vzala z ruky lopatku,reakce maminky byla taková,ze ji narezala na zadek se slovy vis za co to je,okamžitě to vrat a omluv se,pote pohled na me se slovy ona se musí naučit slušne chovat. Ty jdeš na tu Naomi? Ona by ti asi na tvou otazku řekla,ze nemůžeš chtít měnit druhé lidi :slight_smile: ještě chci napsat,ze já jsem třeba hlídala v rodině,kde se ve výchově děly věci se kterými já bytostně nesouhlasím,ale brala jsem to tak,ze je to prostě jejich výchova,oni si jeli své a já taky své. Konkrétní situace - maminka řekla synovi - vem si okamžitě tu čepici nebo jdu pro nůžky a ustrihnu ti uši protože stejně neposlouchas a já k tomu dodala třeba - potřebujeme čepici protože venku fouká vítr. Jinak abych byla upřímná tak zrovna já mám velký problém s tím,když vidím,jak se maminky chovají ke svým dětem,ale beru to tak,ze je to jenom můj problém,a nemohu chtít,aby se všichni chovali tak jak se líbí me. Mne může vadit,ze maminka da dítěti na zadek když se vzteka a ji zase může vadit,ze ja to neudelam....
23. dub 2014 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@jannka15 ano, díky, už jsem se zklidnila a přesně takhle si to vysvětlila.Mám stejný pocit - je to můj problém. díky taky @ofelieee
Na naomi asi nejdu jsem v práci dlouho.Mrzí mě to, vždy se tak namotivuju...
23. dub 2014 v 15:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jannka15 hezký příspěvek. Věta "a nemohu chtít,aby se všichni chovali tak jak se líbí me" mě dost oslovuje. Já jsem ještě nedávno, plná všech mouder od Prekopový, Aldort(ový), Kopřivovejch... občas vyrukovala s nějakýma rozumama, kde jsem neměla, a nikdy to nepřineslo nic dobrýho. A jak jde čas, tak sama dělám takových kopanců ve výchově (naštěstí jen obrazných) že dneska už si VŮBEC netroufám cokoliv komukolliv radit. Mám jednu kamarádku, s níž jsme zjistily, že nám jsou vzájemně naše postřehy přínosem a máme dovoleno je vždycky říkat - ale musely jsme si to explicitně takhle pojmenovat a je to pro mě mimořádně blízkej člověk. Jinak fakt i u dobrejch kamarádů mlčím...

@lynks některé známé byly teď na těch Velikonocích s Naomi a jsou vesměs nadšené... prej trochu "polevila", už vydrží slyšet i o dětech, co chodí do školy :grinning: (to je samozřejmě humor :slight_smile: ) já bych ji měla vidět v Brně na aktivním rodičovství, ale to nebude nijak dlouhej příspěvek navíc před plným sálem, moc si od toho neslibuju... ale těším se, že ji uvidím živě.
23. dub 2014 ve 20:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
mimochodem jsem přesvědčená, že existuje nějaká kolektivní ochrana dětí daná antropologicky. Normálně lidi, kteří by s cizíma nikdy nepromluvili, se do tématu dětí vměšují i na ulici... jednou jsem se o tom bavila s jednou vystudovanou antropoložkou a prej je to u stádních zvířat běžný :slight_smile: Já třeba včera nechala Vilíka zkoumat nůžky (já si prostě myslím, že v tom problém není, ale vcelku dobře chápu, že dost lidem to za problém připadá) a neprošel kolem člověk, kterej by to nějak neokomentoval (veskrze ve smyslu "ježišmarjamatkocotoděláte?") kolektivní ochrana našeho druhu...
23. dub 2014 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks
@ofelieee na www.onadnes.cz je článek už jedna facka dítěti uskodi tvrdí zastánci kontaktního rodicovstvi.je to vlastně rozhovor s Naomi. A pod nim je diskuze,kterou je snad pro nás lepší necist....
23. dub 2014 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee dnes jsem někde četla toto - Naše představy o tom, jak by co mělo být jsou nepodstatné, nic neměnící. Podstatné je to, co tvoříme ve svém životě tady a teď. Buď kritizujeme, soudíme, odmítáme nebo přijímáme vše takové, jaké to je.. Myslím, že to docela vystihuje to o čem si tu ted píšeme...
24. dub 2014 v 00:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
taky si myslim, ze respektujici pristup neni jen o pristupu k detem, ale proste o respektu k veskerymu nasemu okoli :slight_smile:
24. dub 2014 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks tak jsem včera viděla Naomi. Rozhodně jsem ráda, že jsem ji viděla. Ale v 1,5h přednášce je to všechno nutně zhuštěný a minimalizovaný, navíc v něčem je pro mě vlastně nepřijatelná, musím si to hodně přebírat, co řekla. Myslím, že by bylo hodně dobrý být s ní ty celý Velikonoce, jak měla ten seminář, a nebo, já se eště pořád vracím k tý její knížce a čerpám z ní, i když už jsem ju četla desetkrát...
27. dub 2014 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee Aha, tak dík, že jsi napsala, takže žádný hluboký postřehy co tě zase někam posunuli? A co je pro tebe nepřijatelné. Dalo se klást i otázky. Mám pocit, že ona nabízí pomoc přímo v rodinách...jako že s nima chvíli žije a pomáhá řešit situace a tak se prý nejlíp člověk na to naladí...No mě by se to líbilo :slight_smile:
28. dub 2014 v 05:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee
@lynks nejlepší by bylo žít nějakou dobu s Naomi v době,kdy ona mela tři male děti,to by byla teprve ta správná 'škola' :slight_smile:
28. dub 2014 v 11:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks ona, co by pro nás tady v ČR bylo reálný, dělá pohovory přes skype. S videem ideálně. Věřím, že to může být hodně dobrý.
Ona je na mě hodně radikální. Děti do školky ani do školy prostě neptaří, nejsou schopné vycházet s vrstevníky, a to málem až do dospělosti. Jako OK, něco na tom je, ale ona u toho končí, nereflektuje moc realitu našeho světa (nebo to maj v Americe o tolik jinak?) Nebo že nemůžeme po dítěti chtít, aby vydrželo 2 hodinu v klidu a nerušit, když nám přijde návštěva. Musíme si pořídit někoho, kdo s ním celou dobu bude. Děti potřebují pořád u sebe mít někoho, kdo je schopný se "o ně starat", čili někoho staršího, nejlíp dospělýho. S tím já prostě nemůžu souhlasit. Nebo kamarádka se jí třeba ptala, jak nejlíp řešit (každodenní) situace kdy ona potřebuje přebalit/nakojit/pochovat miminko a dvouletej něco potřebuje a ona prostě nemůže a říká mu často ne... a Naomi má jasno: neměla jste mít děti takhle brzo po sobě, to je jasné, že to nejde. Jediné, co můžete, je říct, že chápete, že je to pro něj těžké, že i pro vás je to těžké. Vcelku má pravdu. Ale je to příkrý. Co se mi ale třeba moc líbilo a bylo pro mě k zamyšlení, když uváděla příklady, jak ona vždycky byla připravená hájit práva a zájmy svých dětí a respektovat je. I proti babičkám, i proti cizím, proti všem. V tom já jsem v podstatě slabota. Mívám v hlavě myšlenky typu "měl by se s ním kamarádit"...

Na její přednášku navázal Dušek a ten je prostě dokonalej :slight_smile: To je úplný pohlazení po duši, poté člověk miluje sebe, všechny okolo, i svoje vřeštící děti :slight_smile:

@jannka15 to nevim jestli bych dala :grinning:
28. dub 2014 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee aha, ano, rozumím, co tím myslíš. No vzásadě máte pravdu obě - jenom ty se to snažíš přizpůsobit do současných podmínek a ona za každou cenu dítěti. Já jsem spíš na její straně- mně současná situace v rodinách a mezi maminkami nevyhovuje -já bych nejradši tak nějak postaru-velká rodina kde se dítě ztratí :slight_smile: a tím pádem míň prudí :slight_smile: A taky si myslím, že mít děti tak brzo po sobě je dobré pro maminky co myslí rozumem - chtějí to mít "odbytý" a mít pak klid.

Jo, Dušek, ten mě inspiruje pořád...jdu na něj , má nějakou besedu u nás tady u Berounky v květnu. těším se.

Ano s tím hájením dítěte se musíme hooodně učit. Vyjet z těch zaběhaných kolejí. To dáme, ne? :sunglasses:
28. dub 2014 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks :slight_smile: dáme!

člověče nevím s těma sourozencema... já mám pocit, že pro Kubu je to tak úžasný už teď, když má bráchu půl roku... tolik mu to dalo, zkušenností a tolik se naučil... já si prostě myslím, že sourozenci nedaleko od sebe jsou v mnohém přínosem. Jasně, vstupuje do toho hodně dalších věcí... být dům plný lidí kde se dítě ztratí by bylo někde jinde. Ale tak to prostě nemám a tak vnímám mnohem správněji to, že jsme teď doma většinu času aspoň ty tři, než když jsme byli jeden na jednoho. V tomhle ona mi přijde trochu zaseklá na té jedné pravdě.


Duška si užij! Šla bych hned zítra zase :slight_smile:
28. dub 2014 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee nojo, a to je na tom to krásný, že každému nám vyhovuje něco jiného a můžeme být rádi, když na to brzy přijdem a držíme se toho!
Ty bydlíš někde mimo ČR, viď.
28. dub 2014 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek