• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@meleri ja som hrozna nervacka a trieskam dverami :pensive: (nie som na to velmi hrda) a minimalne raz tyzdenne si tresknem (hlavne ked som nastvana na chlapa) a mala to uz zacala opakovat...cize na to tiez pozor, aby zas nase deturence nemali ventil, ktory ten nabytok znici - ale si hovorim, ze zas lepsie, akoby mala nas bit alebo hryzt ci kopat.
18. zář 2010 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek no jestli to tvoje 14 měsíční dítě pochopí, tak vysvětluj :grinning: Moje to nepochopilo a ani nebylo ochotno, takže jsem se prostě zařídila podle něj.j to jsem se snažila říct :slight_smile: Žádný rectpt na to, jak donutit chápat maličké batole cokoliv neexistuje. Trpělivost, vynalézavost, cit, čas a ono ti přijde.
18. zář 2010 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
prsky,

já si fakt nemůžu kolikrát pomoct...většinou sem fakt v klidu, pořád pěkně, ale nejhorší je to v období menstruace, no a ted těhotenství je taky maso...ale jo věřím že je to blbé, malý si taky občas bouchne..asi to není dobrý ale zatím fakt neummím jinak ventilovat zlost, ale musím říct že co mám dítě tak sem se trpělivosti hodně naučila...ale zezačátku byl tak zlatý, ale všichni co už měli děti se jen smáli a říkali co by zlobil je to miminko, počkej za pár měsíců...a fakt přišlo to asi ve 14 měsících....navíc sem to zkoušela jako že podobrém ne? tak pozlém....a to mi mamka strašně vyčetla, promluvila mi do duše, až sem se styděla co sem to za matku...
když mi někdo řekne že mám moc živé dítě které kolikrát neposlouchá tak si vzpomenu na mamku no a ted i na vás holky a je mi líp!
18. zář 2010 ve 12:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka jojo

@prsky to jsem zkusila obcas pri dopo svacine, ze kdyz se napapa pujdeme ven a misto aby jedla jsem docilila toho, ze chodila od dveri ven ke dverim na balkon kde vidi hriste a delala echechech=ja tam chci:slight_smile:.

Nekdy mam dojem, ze prave ten zpusob vysvetlovani je duvod tech vztekajicich se deti v obchode, protoze jsou situace kdy proste je potreba aby poslechlo a ne se mu vysvetlovalo, odvadelo pozornost nebo neco slibovalo, protoze pak to ceka porad a co se stane kdyz to opravdu nejde???

Ale jsou to jen moje takove nejistoty a premysleni proto chci presćist knizku o respektovani...az dorazi. Nekdy mam pocit, ze nevim jak na to :slight_smile:. I kdyz si myslim, ze mala je docela hodna:slight_smile:
18. zář 2010 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka ale s tim pochopenim,myslim, ze nekdy chapou vic nez si myslime. Ve 12 mesicich jsem ji na houpacce rekla, ze dohoupeme, vezmeme kyblicek a kocarek a pujdem domu papat. Vyndala jsem ji z houpacky sla pro lopaticku dala ji do kyblicku udelala papa a sla k brance hriste, tam zase udelala papa a cekala na me vykulenou, ze tomu rozumnela:slight_smile: :slight_smile: a sly jsme v poklidu domu:slight_smile:
18. zář 2010 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás je blbé to že on je strašně živý a furt se hýbe, ale furt...prostě furt chodí, nebo furt s něčím jezdí nebo něco tlačí před sebou...chvilku sedne ke knížce a pak na novo...např. včera sme byli zase v knihovně na čtení dětem a on prostě nevydrží sedět jak pytel brambor, no furt tam lítal a mluvil, ty ostatní děti jsou z jeslí tak nevím jestli jsou asi zvyklé ale on prostě je jenom se mnou....tak si říkám že v těch 3 letech ta školka asi bude dobrá věc...
18. zář 2010 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si taky myslím že rozumějí...že rozumějí i daleko dřív..ale později se nějak ztrácí ta snaha poslouchat.....
18. zář 2010 ve 12:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek ale tu nejde o to, ze za kazdu cenu vysvetlovat. ked vidis, ze je v takom stave, ze ani nevnima, tak je zbytocne si "drat hubu" vtedy treba pockat, kym dieta ta lavina pocitov prejde. ja vysvetlim raz, ked dieta pocuva, pockam, kym to spracuje a ak nesuhlasi aj tak, tak jej poviem, ze to tak musi byt, lebo a nasleduje dovod a spravim to tak, ako som povedala. co sa zachvatu hnevu v obchodoch a vonku tyka - tam je to skor preto, ze dieta tam ma obecenstvo a ma skusenost, ze mamina/ocino reaguju inak ako v sukromi (su nachylnejsi suhlasit). osvedcilo sa mi dieta odniest na miesto, kde si neublizi (a kde pripadne nie je tolko ludi, ktori by mali mudre rady), objat, pokial mi to dovoli, ak nie, tak len cupim pri nej a cakam, kym ju to prejde a potom sa objimeme a vysvetlime si, co sa stalo (ja: viem, ze sa hnevas, ze sa nemozes vozit na tom vlaciku, ale prisli sme sem na nakup, nemozeme sa vozit cely den) niekedy sa znova rozhneva, inokedy pokracujeme dalej a ideme nakupovat.
18. zář 2010 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
mna tak pri citani tejto temy napada, ze pre mna je asi zlozitejsie v prvom rade zvladnut seba. proste som vybusna a ked mi nieco naozaj je, alebo ma vytoci manzel tak malemu staci menej na to aby som bola priam v stave nepricetnosti. ked sa syn zacne hnevat, bit ludi okolo seba, kopat a plut tak vydrzim sice dost dlho, (chybu robim, ze sa mu snazim v tom navale emocii nieco vysvetlit), ale nikdy nevydrzim az dokonca, pokial jeho tie emocie prejdu.
doma sme boli vychovavany tak, ze ked si mama nevedela rady tak stacilo aby spomenula, ze to povie otcovi a uz sme posluchali. otec je autoritativny typ. zvlastne je, ze moj syn ho naslovo poslucha, proste dedko mu dovoli strasne vela, ale zaroven je aj prisny v urcitych veciach a vyzera to, ze syn si plne uvedomuje kde su u dedka hranice a nepokusa, proste to akceptuje.
takze teraz este bojujem aj dedkom a babkou, lebo sa ohanaju tym, ze u nich krpec poslucha a nevyvadza ako doma.
neviem, vzdy som si myslela, ze ked sa budem snazit byt ferova a budem sa detom venovat, ze to proste pojde same. naopak moj manzel je nervozny z prace, vela pracuje a maly ked ho vidi tak hned pisti a vesia sa po nom. v praxi to vyzera asi tak, ze maly vykrikuje tatino, tatino a manzel mu zakrici, aby pockal, co ma za nasledok vacsi krik, po 10 minutach ma z nich boli hlava, jeden pisti a jeduje sa a druhy je podrazdeny vzdycha.
takze suma sumarum, v nasej rodine by sme sa mali asi najskor my ucit spravat tak ako sa ma. ja si na jednej strane uvedomujem, ze je to male dieta a nebude posluchat na slovo a reaguje primerane svojmu veku, ale na druhej strane ma to aj tak vytoci a nahucim nanho. to je ako zacarovany kruh.
18. zář 2010 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek
takze pri prebalovani je cas (ved preto sme s dietatom doma)...ak prebalis raz s bojom a nasilim...tak to bude opat tak...nie je problem prebalit, ked dieta chce, ale prebalit ked dieta nechce...cize riesime konfliktne situacie...ak sa ti raz podari to zvladnut spolupracou a budes mat trpezlivost si pockat na jeho volu, kedy chce...s tym ze mu vysvetlis zdovodnis, nechas trosku priestor, pomozes si kratkou casovou suvislostou (ak sa prebalis, urobime to a to, to co ma rad, bude to rychlejsie atd.), odputas pri tom pozornost, spievas pesnicku, cokolvek co dieta bavi...atd...nebude mat motivaciu sa ti na buduce branit... v obchode je nutne dane veci ignorovat, hanba , nehanba jediny recept....alebo zalezi od stupna vasej komunikacie a jej psychickej a emocionalnej zrelosti dane veci pochopit...
co predtym dieta zazilo...
takze silny vzdor na verejnosti typu hodenia sa o zem ignorovat..ukludni sa vyviest von...nebudem dalej skusat, to co este v istom veku je mimo jeho chapania, pokusat jeho tuzby....pretoze samozrejme, ak sa do dietata vzijem, co je na tom, zle ak tuzi po hracke, za ktorou sa staci natiahnut (rozumieme peniazom, ekonomickej situacii, vie abstraktne mysliet, chape dlhsie casove obdobie...chape ze zivot v spolocnosti je zalozeny na obmedzovani---nie nechape)..treba odlisovat vek 2 rocnych, 4 rocnych..ak to robia 4 deti niekde sa stala chyba...to je uz tyranske spravanie...4 uz chape ze nemoze vsetko mat, ale prichadza na to postupne atd....ale 2 rocne dieta este nie...
co sa tyka navstev, na navsteve nevychovam zasadne typu negativne, dieta to len povzbudzuje v dalsom skusani negativneho spravania....max poviem to je nebezpecne, odputam pozornost...nefunguje idem prec je to dieta...dieta ani nema byt dlhodobo v prostredi prenho nevhodnom...je potom frustrovane...frustorvane dieta nenutim byt na ihrisku, na navsteve, v obchode...bud je unavene, prestimulovane atd...treba citlivo rozlisovat ci ide o frustraciu, zmatenie...tyranstvo z jeho strany
takze na veci nebezpecne...poviem je to nebezpecne...mozes si ublizit...davaj si pozor
na veci nejedle poviem je to nejedle
na veci krehke poviem je to krehke, musis jemne...nezakazujem
ani v minulosti sa detom nezakazovali vsetky veci, ale veci sa odstranili z dohladu, to nie je nic nove...stary trik zaviazanych suflikov, sklo islo vyssie, veci sa zakryvali, schovavali..do doby ked dieta nema myslenie to pochopit...
kazda osobnost je jedinecna, nie kazde dieta mava vzdor typu hadzania sa o zem, ide aj o temperament...ktore typy osobnosti maju tento sklon som napisala vyssie
suhlasim s kubakou aj s prsky
no neviem si predstavit, ze by babicka, alebo niekedy mamicky pri kamienku vonku, zakazovali nie, nie...to by bolo neudrzatelne...nechytaj toto, nechytaj piesok, nechytaj kamienok, nechod tam..kde ides...deti mali volnost...
netreba sa zmiast sucasnym mytom ze deti su nevychovane a my dobre ze im nekladieme pravu a lavu nohu ako maju chodit...nikdy sa s detmi v takej miere regulacie nejednalo...dnes by mamicky mali najradsej ciste dieta, ktore sa sprava ako z anglickej internatnej skoly v dvoch rokov, vychovane v laboratornych podmienkach...
dalsia vec je ze v minulosti kolektivna moralka, dnes individualna moralka je fakt, je to rozdiel, to je ovzdusie, sucasna spolocnost ovplyvnuje jednotlivca ..ide o vzajomne podmienovanie je to tak, zbytocne o tom budem teoretizovat....jednoducho dieta musi byt schopne fungovat v novom sposobe individualnej moralke, bez toho , aby bolo nevychovane a tyranske...individualna moralka sa v Europe vyvija od moderny , od casu osvietenstva, to ze nase staty zili hlboko v ideologickej podobe morality kolektivneho razu..za to my nemozeme...teraz sa to zmenilo...
suhlasim vacsinou deti boli v kritickom veku vychovane v zariadeni, v jasliach...deti boli doma vecer s rodicmi cca 4 hodiny, ti si ani ziadny vzdor nevsimli, dieta bolo vobec stastne , ze moze byt s rodicmi...
vychova deti v prvom rade rodina, deti maju sprostredkovany urcity typ moralky a konania cez rodinu...
teoria versus prax...nechapem preco si skepticka proti teorii, je normalne , ze clovek predtym ako kona rozmysla a veci zhodnocuje..predtym ako mu capnem, by som sa mala zamysliet a zhodnotit situaciu...normalny stupen ludskeho prezivania...
ked mam cez den s dietatom vela konfliktov...tak si vecer sadnem porozmyslam nad tym, zanalyzujem si...ak dieta venuje prilisnu pozornost negativnej cinnosti , typu zastrcky...tak zastrcku zaslepnem...a ver mi ze ak neupozornis na danu vec tyzden a prelknes dane slovo...NIE tak dieta o tyzden ziadny zaujem o zastrcky nebude mat...(analogia aj k inym veciam)
dalsia vec je, ze ak chcem dieta vychovat tak si nevyberiem 150 veci, ale zacnem s 2 , 3 zalezi od veku...a nemenim svoj nazor..dieta je citlive raz tak , raz onak...ak sa rozhodnem ze danu vec nemoze , tak ju nedostane nikdy...ak raz som dietatu nieco dala a zajtra uz nechcem...tak v com je chyba...?
snazim sa aj zacat s vychovou pomaly, bez nejakeho zbytocneho napatia, co ani ja nezvladnem...cize neprichadzam zbytocne do konfliktov, lebo jedna osoba , ktora je s dietatom 12 hodin to zvladnut nemoze...stale si zhodnotim na co mam ja a tak vychovavam...nielen na co ma dieta, je to aj o nas... lebo normalne usposobena osoba strati nervy, keby mala vacsinou dna byt v konfliktu, byt v boji...
ak raz zavries pred vecou oci...lebo nemas na to psychicku pohodu a trpezlivost , aby si to v klude riesila..nic sa nedeje, neznamena, ze dieta bude nevychovane...na buduce uz budes vediet reagovat...je to lepsie ako krik, nasilie, zvysena pozornost z tvojej strany..lebo konflikty sa pri danej veci nielen ze budu opakovat ale zvysovat intenzitu konfliktu... :wink:
naozaj kopu veci v tejto diskusii bolo riesene aj kopu konkretnych situacii rozoberanych
18. zář 2010 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem,
@meleri,
@strasska

dakujem za vase slova, ja sa budem snazit a pevne verim, ze sa to jedneho dna vsetko zmeni, zlepsi....dnesne doobedie bolo prekvapujuce, po vcerajsiu som cakala dalsie sceny, az som sa bala, ale maly bol celkom kludny, sme sa hrali, vyvadzali, asi tri krat ho chytilo take, ze zdrapil vec co mal pri sebe a zacal ma bit, tak som mu ju vzala z ruky a ukazala najprv na sebe a potom nanom, ze s citom lukasko len takto jemne tuk-tuk-tuk mam pocit ze mu citam z tvare taky ten udiv, zmatok, ze preco nereagujem tak ako doteraz, vidim na nom, ze ho to matie, nerozumie tomu, ale pre istotu to skusa stale a znova, nic nehovori, iba sa diva na mna a caka....aj ked som ho ukladala spat, tak stale vstaval opat ako vcera a skriekal, tak som mu stale dookola hovorila, tichucko lukasko je cas na spinkanie, rozpravat a hrat sa budeme az ked sa zobudime, stale dookola asi pol hodinu, potom sam od seba chytil vlasky a zaspinkal....dakujem vam este raz vsetkym, pekny den prajem
18. zář 2010 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mata25
najhorsie je ze ked menime svoje stanovisko....cez den trpezlivo vysvetlujeme...atd. a vecer pri tej istej cinnosti cap...a dieta je zmatene...
alebo 3 dni na niecom trvam a na 4 den chcem mat pokoj dam...
to su najvacsie problemy...preto to u dedka funguje, dedko nemeni svoje stanoviska...
ale tak ako som pisala v predchadzajucom treba vyjst zo stereotypu, aspon 3 x vonku, nejake zmysluplne cinnosti hladat, vela veci su aj z nudy a stereotypu u tych deti...ak sme na deti dlhsi cas same tak pomoze len recept trpezlviosti a aktivity...ventilovat, ventilovat...urobis si program...vymysliet nieco ine...samozrejme sa necudujem , ze mamicky to zvladali, ked 90 percent deti v minulosti boli od roka v jasliach..na tie 4 hodiny by to kazda z nas zvladla, to by bol aky relax ...
@meleri rozumiet mozu, ale predstav si , ze v tej malej hlavicke v ich tuzbe, nejestvuje nic ine len ako ta hojdalka je to ako tranz...ako ked ty mas neodolatelnu chut na sladke kvoli hormonom , oni tie emocie este nevedia korigovat nejakym myslenim a vnutornym pocitom, ze nie toto nesmies...to sa ucia postupne...
im dana tuzba prehlusi vsetko aj myslenie, aj vztah k mame...proste vsetko..je to prirodzene
18. zář 2010 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gocrazy pri tvojom prispevku mi bolo do placu :cry: velmi ti drzim palce, myslim ze to budes mat tazke ale kedze si dokazala to vsetko napisat a vyjadrit a uvedomit si tak to ucite zvladnete.
18. zář 2010 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mata25 nádherná sebereflexe - máš pravdu - nejméně z poloviny jde o nás a naše chování.
@fem no je to naprosto výstižné a jasné - klobouk dolů.
Děti chápou, ale zase to má svou hranici - nemůžu po nich chtít víc, než jsou možnosti jejich nervového systému a vnímání. Taky jde o náturu.¨l
První syn reagoval bez problémů od malička, byl to par\ťák - druhý synek je nespoutané zvířátko, co bylo imunní vůci nějakým zákazům - nechápal, proč by nemohl vytahovat kazety z obalů, když to přináší tolik zajímavého vzrušení. Takhle jsou lidská mláďata naprogramovaná a je to jejich přirozenost - v určitém věku. Ve 3 letech už dobře pochopí co mu říkám a co smí a nesmí a bude sám sebe hlídat. Do tří let je batole prostě nažhavené na poznávání a my je vlastně více čí méně, citlivě nebo hrubě omezujeme. To už je na našem přístupu , jak vybalancovat tu rovnováhu mezi škoděním a svobodou.
Nemám problém odejít s dítětem z prostředí, kde se nedá zajistit bezpečí jeho nebo toho prostředí. to pak nikomu neprospívá. Když má kamarádka byt jako ze škatulky a vyšperkovaný jako od architekta, tak omezím návštěvy nebo se budeme scházet jinde nebo děcku vezmu neokoukanou hračku a sedím s ním na zemi a na tu hodinu, co tam jsem na návštěvě ho to zabaví. |Prostě použít moji vynalézavost - ne se za každou cenu snažit, aby sotva chodící batole něco chápalo a nedělalo.

Brisalku - to se snažím říct - respkt k dítěti je i to, nevystavovat ho prostředí, kde nemůže být svobodné a volné a frustruje ho to. Fem ty způsoby popsala dost detailně a uvědomila jsem si, že hodně věcí jsem takhle dělala infuitivně. Nečetla jsem RABR, ale pochopila jsem, že jsou to v podstatě principy, které popisuje každá základní dětská psychologie. Ona to totiž až taková děsná věda není, stačí pochopit pár těch principů, které se pak aplikují na konkrétní situace.
18. zář 2010 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem moc a moc diky za rady. Mluvis mi v nekterych vecech s duse jen je neumim tak fajn formulovat:slight_smile:. Jen nevim, jestli to, ze jsem skepticka proti teorii bylo na me. To nemyslim, ze jsem :slight_smile:.
Zase nesouhlasim jen s tema jeslema. Nemyslim si, ze by tam deti (v 65-80rocnik)chodili vic nez dnes. Spis naopak. Dnes uz jsou jesle od pul roku -roku a to za nas nejdriv od dvou let. Ale ve svete je to prece bezne.Zadna rodicovska skoro nikde nei 3 roky. Ale to patri do jine diskuze.

Jen mam posledni dobou pocit, ze se vymstiva prave ten zpusob, ktery popisujes. Vzdy jsem povidala...ted hezky prebalime, oblekneme, dame boticky misto backorek....mala byla sikovna, krasne nastavovala rucicky, lehla si abych ji dala plinku...vse v pohode, klidu. Ted posledni asi tyden u vseho neee. Reknu oblekneme a jdeme ven a ona bezi k prebalovaku, ale tam se otoci a za zadnou cenu ne a ne. Obliknu ji a chci dat bundicku a utika po celem byte..Proto jsem zacala premyslet, jestli ji zase az moc nevychazim "vstric" a nebude se to jen zhorsovat az uz se budeme oblekat a prebalovat treba hodinu... Jinak s tim nebezpecnym to delam tak, ze reknu, ze by z toho mela velkou bolistku, kdyz neposlechne, tak ji vezmu a odnesu jinam, kde ma treba hracku.....

A nakousnu jine tema. Hracky. Byli jsme s kamardkou v pizzerii. Byli tam 3 holcicky podobneho veku. Jen nase vsude behala, vse chtela videt. Ostatni sedeli a hrali si s jednou hrackou. Kdyz si zacali hrat vsechny jen nase mala bulela jakmile si nekdo vzal hracku , kterou chtela ona. Druhe dve holky ji tu hracku klidne pujcili. Jak ucit tohle...ze vse neni jeji, ze si hracky mohou pujcovat...Kdyz po ni chci doma , aby mi dala treba poklicku, kterou si vyndala tak je to bez problemu. Asi bude problem, ze ty deti ji to seberou bez varovani...
18. zář 2010 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek téma hračky - reakce tvé holčičky je úplně normální a adekvátní jejímu věku. Půjčovat, dovolovat se se naučí ve školce. te´d je na to malá. V tomhle věku je celý svět "její", vše se děje "kůvli ní", batolata jsou bytostní egocentrici a těžko pochopí opak. Z vývojové psychologie i antropologie víme, že tato vlastnost zajistí mláděti přežití- rve se o to své- I tohle přirozeně přejde. :sunglasses:
Mezi respektem a ustupováním je rozdíl. vycházet vstříc není nikdy špatně, je nutné to vybalancovat.
18. zář 2010 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek to co popisujes vnimam uplne rovnako v poslednej dobe a maly je trochu starsi ako tvoja mala.
Tiez niekedy pochybujem ci ten respekt a to ze mu vyjdem v ustrety je dobre, preto rada citam rozne skusenosti ktore tu maminy pisu a cby som sa utvrdiulka v tom ze je to spravne. Vsetko mi do seba zapada co pise fem, akurat skutocne chvile ked ta dieta vytoci daju zabrat a vtedy clovek pochybuje. Ja som zazila v restauracii nieco podobne a nedavno sme boli s kamoskou ktora ma rovnako stareho chlapcke na navsteve, cca 30 minut a moje dieta lietalo po celom byte, chcelo stale nieco otvarat, stlacat video, DVD, radio, pustit vodu v kupelni...normalny horor a je Tomasko sa dokazal zabavit s dvoma autickami. Bola som z toho nestastna lebo maly vobec nedokazal chvilu vydrzat a ked som mu nedovolila otvarat sufliky rozreval sa. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ratala som v duchu do 10 aby som mu necapla. :wink:
Neskor doma som si spomenula ze sme nedavno boli na dvoch oslavach kde bolo vela ludi a bolo to v restauracii a bol tam velmi zlaty, samozrejme nesedel pri stole a ani sme nevedeli ze tam je. :wink:
18. zář 2010 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1
@brisalek holky musíte brát v úvahu temperament dítěte !!!!! některé si vyhraje se lžičkou v kočárku třeba půl hodiny - můj první syn, některé dítě nevydrží v tom kočáře sedět ani minutu, pokud se nejede - můj druhý syn. :grinning: Já jsem pořád jedna matka se stejnými přístupy, laskavostí, tolerancí a vybuchujícími nervy :grinning: - každý je zgruntu jiná nátura, temperament, Jeden hloubavý, druhý rozchechtaný divous, před kterými nic neobstojí. Tohle nezměníte, je to vrozené. Neobviňujte svou výchovu z něčeho, co není va vašich silách. Když schválně netříská děti, neničí cíleně hračky, ale prostě zvídavě lítá a chce všechno vidět a osahat, to je prostě vrozené. Vrozené sklony jdou maximálně korigovat a naučit dítě je držet na uzdě, pokud začínají komplikovat život. Ale jinak nic moc. Ze sangvinika puťku nevytvoříte :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: ani za zlaté prase.
18. zář 2010 v 18:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubako

tak to je zlatozlatá pravda...myslím že si ted uhodila na hřebíček nebo jak se to říká prostě člověk nemůže všecko takhle ovlivňovat......:slight_smile:
18. zář 2010 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek - k těm vztekajícím se dětem a vysvětlování... já jsem si prožila zkušenost takovou, že opravdu čím více negativně, emočně reaguji na nějakou situaci, tím více to malého zaujme a bude to zkoušet s větší vervou. Neznamená to, že se všechno povolí. Když dělá něco, co je nebezpečné, materiální škoda apod., tak se snažím vysvětlit, většinou to zabere a pak jsou tady situace, kdy je to pro dítě příliš lákavé, aby cokoliv chtěli poslouchat a už jsou v emocích (to pak už jejich rozum nebere cokoliv rozumného, prostě už jen chcou). Pak leda dítěti v tom konání zabránit - odnést ho pryč, vzít věc ... bude plakat, ano...ale jinak to pak nejde. Zůstat u něj a snažit se zůstat nad věcí, pojemnovat jeho pocit, vidím, že se zlobíš, protože totototot...a dítě /tedy naše vehementně kýve, že ano...a brečí dál) a být u něj. Na začátku na sebe nenechá sáhnout, odhání, kope kolem sebe, zlobí se. Nakonec se nechá obejmout a až se uklidní, pak mu to znova vysvětlím...pak už to chápe...

JInak mám pocit, že jsme taky měli dříve období, kdy jsem řekla třeba u jídla, že půjdem pak ven a malý už se sbíral od stolu a že se jde...a nechtěl si to nechat vysvětlit.. Bude to mít nějakou souvislost s tím, že dítě ještě nechápe - teD' a za chvilku. To je podobné, jako když v určitém věku, když řeknu dítěti Nestrkej tam ruce -tak on slyší jen to strkej a už to letí udělat a nechápe, co se pak děje, že je to špatně....Určitě bych ale proto nezavrhovala vysvětlování jako metodu, která u dětí vede k většímu vztekání...U nás vede k velkému vztekání hlavně to, když bych ho začala nutit dělat něco, co nechce. Tak raději chvilku mám trpělivost (někdy to trvá i dost dlouho) a vysvětlím, nechce - nechám být. Pak opět vysvětlím, nechce...ale nakonec většinou chce.
18. zář 2010 ve 22:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mata25 - u nás probíhá velká fixace na tatínka. Když príjde domu z práce, vrhá se na něj, a chce jej jen pro sebe...Napadlo mě jedno řešení - možná pomůže i u vás...Malému předem vysvětluji, že táta příjde z práce. Že jak příjde, že se uvítají, že si ale pak táta půjde umýt ruce, převleče se do domácího a pak že bude obědat. Až se naobědvá, tak si půjde s malým hrát a budou si hrát jen oni sami dva - budou mít prostor pro sebe...Začíná to fungovat, je to v klidu. Dříve malý mrčel, mrčel, dožadoval se velké pozornost. TeD¨si sedne s námi ke stolu, vezme si tam autíčko a občas se dožaduje, ale jde to a jak manžel dojí, jdou si hrát. Je to jejich čas. Jde o to, dítě ujistit, že si tatínka opravdu užije, že na to bude potom čas...

Já jsem taky vznětlivější. Hodně mi ale pomohlo si uvědomit, že když zůstanu nad věcí, tak ten průběh emocionálních bouří bude u malého mnohem jemnější...ale o tom tady bylo opravdu hodně napsáno na předcházejících stránkách. Držím palce. :slight_smile:
18. zář 2010 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, trosku vam vpadnem do diskusie, ak smiem. Mam este pomerne male dieta, takze si s vami bohuzial nemozem porovnat skusenosti, zatial nanajvys tak teoretizovat. Zacala som citat rabr a toto forum mi prislo ako spravne miesto, kde sa mozem podelit so svojimi dojmami z tej knihy. Takze:

Spociatku som bola dost nadsena, no vlastne stale som len na zaciatku tej knihy, zacala som tretiu kapitolu, ale nemozem si pomoct: tie medoty komunikacie, ktore sa tam navrhuju, na mna cim dalej tym viac posobia akosi prilis neosobne. V podstate akoby islo o to, viac-menej eliminovat z komunikacie emocie. Vam to nikomu tak nepripada? Akosi to na mna posobi dost sterilne, taky styl. Suhlasim, ze v mnohom je zmena komunikacie podla tej knizky prinosom, ale... odtial potial. Bola som svedkom toho, ako otec so synom komunikoval presne takym stylom, mierne, vysvetlujuco, laskavo, bez kriku, zakazov a prikazov... a nato sa vyburil v aute arogantnym soferovanim, pricom skoro presiel na prechode babicku. To je trochu extremny priklad, uznavam, ale ked som citala niektore prispevky na prvych stranach tejto temy, bolo to o tom istom: velmi sa prekonavat, aby sa clovek spraval podla tej knizky. No ja mysim, ze to tie deti vycitia, ze k nim nie sme, hlavne co sa tyka emocii, celkom uprimni. Nie je lepsie, ked je toho uz moc, radsej mozno trochu nepedagogicky zvysit hlas, nez sa silou-mocou premahat? Najviac i tak vychovavame vlastnym prikladom, nie tym co hovorime, ani tym ake metody pouzivame, ale tym, ako sami zijeme, nie?

Tiez ma niektore navrhovane reakcie privadzaju do rozpakov: "Tvoj bicykel je pred domom nezamknuty. Co s tym urobis?"... no co ja viem... snazim sa predsavit si, o co rodicovi ide: ide mu asi o to, aby dieta ten bicykel zamklo. Preco to nepovedat rovno "joj moja, utekaj si zamknut ten bicykel, nech ti ho neukradnu", ved ked pritom na dieta nevrestim, tak to nie je nic hrozne. No mozno som len prilis alergicka na to, ked niekto nehovori priamo, lebo moja svokra je majster v tom, obchadzat okolo horucej kase, naznacovat, nadskrtavat, no nepovedat priamo, len cakat, ze dotycny si domysli, dojde k tomu sam... otrasny styl komunikacie, neznasam to. Aj ked je to asi trochu o inom.

"Upraces si najprv kocky alebo auticka?" Formalne to posobi akoze dietatu davame nejaku volbu, ale nedavame, je to len iluzia. Ma si skratka upratat. Neviem, ci to na strane adresata nebude vzbudzovat akurat pocit bezmocnosti - je mu cosi prikazane, ale vlastne mu to nie je prikazane, pride mi to byt taky trochu skryty natlak, manipulacia. Ci to vidim nespravne? Ak niekto rabr praktizujete, ako sa na to pozerate?

Este na zaver, kedze rabr je na motivy knihy "How to talk so kids will listen...", pozrela som si recenzie na amazone, a toto ma celkom zaujalo, od cloveka, ktory si to zazil ako dieta a vraj to bolo frustrujuce:
http://www.amazon.com/review/R1Q7XT24P3KBD4/ref=cm_cr_pr_perm?ie=UTF8&ASIN=0380811960&nodeID=&tag=&linkCode=
aj ked mozno ide o pripad, ked boli tie metody pouzite nejak nevhodne.

No nic, pokracujem v citani, aj ked som tu pisala, akoby sa mi knizka nepacila, nie je to tak, su tam velmi dobre veci, ale asi by som to nebrala uplne na 100 percent.
18. zář 2010 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik prepac, ale dovolim si ti v niecom oponovat - a to v tom, ze ked dieta nechce - tak necham byt. obcas dieta musi urobit aj to, co nechce a aj v takom veku ako je tvoje. napriklad prave prebalovanie, ci umyvanie zubov, u nas konkretne vlasov. vzdy, ked sa chysta umyvat hlava, je to tazke. lukas si hlavu skratka nechce umyvat - a trva to uz vyse roka. istu dobu to bolo ako tak ok, ale zrazu opat prestal. nepomaha vysvetlit, dokonca ani ukazat v zrkadle, ze tam ma jogurt (ako nedavno), skratka ako poviem, ze umyjeme vlasy, tak je to nie a nie a nie a pritom vreskot. vlasy umyvame raz za tyzden, nie castejsie (teda vynimka je leto, pripadne piesok a ine necistoty vo vlasoch). alebo cesta k doktorovi, ked idem s mladsim synom - on nechce ist. doma ale sam ostat nemoze a hodinu sa o tom debatovat tiez neda, kedze sme objednani na urcity cas. cize, zase musi urobit napriek nesuhlasu nieco, co nechce. aj za cenu, ze jaci a nesuhlasi. taktiez sa mi stalo, ze som ho ako vysoko tehotna tahala po chodniku domov z ihriska, nakolko som musela na wc a v okoli ihriska ziadne nebolo a este som mala aj tu smolu, ze tam nebola ziadna susedka. cize boli vtedy len 2 moznosti - ist domov s jaciacim dietatom (pretoze napriek vysvetlovaniu, maminka nema plienku a musi ist cikat, to s nim nepohlo a v tom stadiu nedobehnem domov za 5 min, takze tiez nebolo vela casu na to, cakat, kym si to velmi rozmysli) alebo ostat dole - dieta spokojne, kdezto o nasledkoch, ktore by to malo u mna, radsej nepisem :slight_smile: od tej doby som ihrisko riesila tak, ze bud som sa dohodla so susedkou alebo som chodila s manzelom, sama uz nie. cize niektorym situaciam sa da predist, to ano, ale niektore halt musi dieta abosolvovat ci chce, alebo nechce. :wink:
18. zář 2010 ve 23:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. - zajímavé postřehy. Velmi si vážím tvého příspěvku.

Přečetal jsem si recenzi a recenzi na recenzi. Velmi mě zaujalo toho:

"That said, I think probably what annoyed me most were instances when I'd hear the phrases or responses recommended by this book, without the actual recognition and respect that's supposed to underlie those statements. These aren't magic words. As a parent, sometimes you're just not going to have the time or energy to really engage with your child and hear them as fully as you "should". I think it's important not to fake it in those moments -- it'll undermine all the genuine moments."

Takže nelze tyto metody efektivně používat aniž by člověk dítě, nebo druhého skutečně nerespektoval...Pokud je používá k manipulaci, pak nejspíše skutečně povedou k frustraci..asi obdobně jako nátlakové metody tradiční výchovy.

Domnívám se, že se nedá plošně říct, že když budete aplikovat tyto metody, vaše dítě bude takové, takové a takové....Vždy nejvíce záleží na tom, jací jsou rodiče, jak tyto poznatky sami zužitkují, co si z toho vezmou. A jak je v Rabru zdůrazněno, tyto metody se dají využít i k manipulaci (laskavé), ale pak se nejedná o respektující přístup...takže používat tyto metody k manipulaci nevede k cíli . Takže pokud dítěti řeknu - ulidíš si nejprve toto nebo toto - pak to není respektující vzhledem k tomu, že dítě třeba uklízet nechce. Takže ho vlastně manipuluji. Navíc tyto metody nefungují na batolata příliš. Ta ještě nemají vyvinutý pocit, že musí uklízet hračky a větu budou téměř vždy ignorovat. To se dá použít u starších dětí, které už ví, že se uklízí před spaním, mají na to nějaký dead line a tímto je můžeme k tomu pobídnou, resp. jim pomoci. S tím kolem nezamčeným před domem - teoreticky by je toto mělo více vést k tomu, že se sami rozhodnou - dávám jim prostor. Pokud ho tam dále nechá nezamčený a někdo ho ukradne, nebude mít kolo (smutné, ale opravdu velká lekce života). Pokud řeknu, běž si ho zamknout - pak nedávám prostor pro vlastní rozhodnutí dítěte, se svými důsledky...Ano taky mi to někdy příjde trošku sterilní, ale to hlavně na začátku, po měsíci jsem si hodně zvykla...navíc řeším dvouleté dítě, tam to není až tak ponechané na jeho vyhodnocování situace, tam se spíše jendá o vysvětlování, informace, pozitivní info, zpětná vazba...To pomalé přenechávání zodpovědnosti se vyvíjí v čase, postupně narůstá...

Rozumím ti, že ti připadá neosobní používat - dělá se, děláme to tak a tak..Na tričku je flek...může se zdát na začátku docela podivné...protože člověk možná příliš lpí na frázích z té knížky, ale postupně si něco nahradí, něco uzpůsobí svému vlastnímu slovníku. A opravdu zjiš'tuje, že je zbytečné říkat - Michalku, poj'd sem a dones mi misku. Stačí plně říct, Michalku, na gauči je miska. Dám ti do ní jablíčko ke svačince. Dítě se nebouří, a zná účel...Nebo - ne, ne, nezapínej pračku... namísto toho - Michalku, v pračce není prádlo. Až tam bude, zapneme spolu pračku.

Těším se na další diskuzi. Hodně věcí mi na začátku přišlo divných - při jejich používání jsem si připadala dosti nesvá, ale po měsíci si to sedlo, odstranili jsme 90% pokynů (tedy vůči synovi, mezi mnou a MM se to musíme ještě hodně učit) a už nám mnohé příjde naprosto přirozené.



19. zář 2010 v 00:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. - ještě tak - určitě se nedá brát na 100% - jako nic v životě. Vždy do toho člověk vloží to své a co člověk při stejné metodě, to jiný výstup. A ten pán s agrestivní jízdou - to je asi případ, kdy se snaží aplikovat metodu pouze na dítě, ale vůči světu zůstávají nezměněni. Jenže dítě se stejně učí sociální nápodobou, jak píšeš, takže to není kompaktní...A ta interakce mezi ostatními lidmi - to vnímám jako hondě těžké to změnit. U dítěte je to jiná - ta komunikace se teprve formuje i ze strany rodičů, navíc dvouleté nekomunikuje, neargumentuje....Ale změnit celkové myšlení, aby člověk u ostatních lidí nehodnotil osobu, ale pouze jeho činy, konání .... to je oříšek
19. zář 2010 v 00:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko - asi jsme se nepochopily. Nemyslela jsem, že nechce - nemusí. Psala jsem nechce, nechám být. Za chvilku zkusím znova, ale nikdy se u zásadních věci - jako čištění zubů, přebalení, převlékaní nestane, že by jsme to vypustili a neudělalo se to vůbec. Před cca třema měsíci jsme čelili jeho totálnímu bojkotu právě těchto hygienických aktivit /nevyndá si hovínko, nenechá si sundat, nandat plenu, nebude se svlékat, převlíkat, nebude se mýt/...Ale toto jsou věci, které ho na životě neohrožují, takže jsem to netlačila v tom smyslu, že to nemuselo být okamžitě hned. Ale pobízela jsem ho k tomu vícekrát ráno. Každopádně měl takovou hranici, že nejpozději ke snídani musel být umytý, přebalený, oblečený.. Což beru, že je oprávněný požadavek. A nestalo se ani jednou, že by nebyl...Ale ani jednouse ty aktivity neustkutečnily s jekotem. Nakonec jsme na něj šli tak, že jakože s náma na ten záchod, k umyvadlu jezdilo i nějaké autíčko, mávali jsme hovínku v míse...prostě nějaká zábava...Bylo to jeho první období vzdoru. Po dvou měsících přešlo. Dneska s tím nejsou problémy. Věřím, že kdybych to hrotila, tak ten problém dneska možná máme.

Ale pak jsou situace, kdy prostě nemůže být po jeho. Samozřejmě. Pokud dělá něco, co je nebezpečné nebo jak píšeš - chce se mi čůrat a on mě nevnímá - pak samozřejmě řeknu, jinak to nejde. Máma potřebuje čůrat - jde se. Naložím jej na hřbet, odnesu...vyčůrám...pak počkám až se uklidní a vysvětlím. Ale nepeskuji, že nešel, ječel, nespolupracoval. Řeknu, tobě se ještě nechtělo jít, že ano. Ale maminka musela jít čůrat. To se nedalo nic dělat. Věřím, že příště se domluvíme....Takže to nemělo vyznít tak, že nidky za žádných okolností dítěti nepřeruším činnost...

Obecně je to tak:

Nidky nenutím dítě dělat to, co samo nechce. Jako třeba někomu dávat pusinku, hladit jiné dítě, jíst....Zde bych řekla platí - chceš, nechceš. Nenabízím dále. Pokud jde o to, že někam musíme, čištění zubů, mytí... a dítě nechce, je to oprávněný požadavek rodiče - pak nenutím k okamžitému provedení, počkám, znovu zkouším, vysvětlím, nechám...ale je dobré uvést souvislosti proč to musí být (tedy to vysvětlení)..eventuelně použít nějaký figl - u batolat to bohužel jinak občas nejde (jako u nás traktor na umyvadle) - prostě to zatraktivnit, nalákat....

Pokud ale dítě dělá něco, co se nám nelíbí - tedy jej to ohrožuje, nebo ohrožuje něco jiného, někoho jiného - pak samozřejmě okamžitě zasahui - podle situace - vysvětlím nebo rovnou přeruším činnost. Beru hračku, odtáhnu - pokud si nedá říct. Ale takových věcí je hodně málo, že ano.

Ono je to hlavně o tom subjektivním vnímání, co dítě může a co ne - co mu "dovolím" a pomáhá vidět většinu věcí jako dovolených (třeba za určitých podmínek - jako je sezení u stolu v případě šroubování šroubovákem, lepení lepidlem...)
19. zář 2010 v 00:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. mám dost podobné pocity..knížku jsme četla jednou a už je to delší doba,ale přišlo mi to podobně jako tobě-trochu sterilnía že vlastně vyžaduju to samý,akorát jinýmy slovy.¨Nedá se ale zase říct,že by mi to nic nedalo,dalo..a hodně..snažím se opravdu nechávat některý věci na synovi(pokud to jde,není nutný někam odejít...),snažím se s ním domluvit,vysvětlit mu,proč tohle nejde,nemůže..Snažím se chápat jeho pocity,nevyčítat..pořád na něj neštěkat rozkazy a povely.Musím říct,že to zase tolik přemáhání většinou nedá a i já jsem pak klidnější.Emoce ale nevynechávám..když se zlobím,snažím se nekřičet,ale mluvím důrazně,je na mě poznat,že se zlobím a i mu to řeknu a řeknu,proč se zlobím.Prostě se snažím pilovat nějaký svůj styl-namíchaný z Rabr a "tradiční výchovy"
19. zář 2010 v 10:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrunka01 - já si myslím, že je nutné vyjadřovat, že se zlobím. Otázkou je, jakou formou to vyjádřím - já jsem dosti vznětlivá - mám pak tendence se naštvávat, urážet, ignorovat /bohužel/, podmi'novat - prostě mívám pocit, že musím s druhou osobnou hnout, že přeci musí být po mém. A když syn překonal první rok, začala být s ním domluva více složitá, občas se mi stávalo, že jsem na něj ve svém vlastním vytočení aplikovala vyše zmíněné, až to pár krát skončilo pořádným plácnacem, já z toho v slzách, on v šoku a pak v slzách, odstrkoval mě...stalo se to možná 5x, naposled tak před 7 měsíci. Ale nedovedu si představit, že bych v tomto jednání a myšlení pokračovala v době, kdy skutečně první vzdor nastoupil...asi bych se změnila v jednu soptící sopku.

Tato diskuze mi hodně pomohla v tom, že jsem zjistila, že není nutné se nechat vytočit - rozčílit a pak vyvíjet nátlak. Samozřjemě, když mě dítě třeba kousne (jako dneska), tak mu dám opravdu důrazně najevo, že toto se mi nelíbí. Ale když prostě jen on něco chce a nemůže to mít, a já se mu to snažím vysvětlit, a on to už není schopen pochopit, protože se zmítá v emocionální bouři, pak se snažím neupadnout do boje o moc - o to, aby toho okamžitěl nechal, nef'nukal...protože v tomto mi právě rabr a holky tady moc pomohly, abych pochopila, že dítě v emocích se nedokáže ovládat (zejména ne batole) a jak se má na tyto stavy reagovat. Opravdu, pokud se na to podívám schématicky, že už vím, co se děje, co mám udělat a co bude následovat - tedy dítě ječí, jsem u něj. Řeknu mu, jak se asi cítí, on odkýve. Ječí dál. Nenechá mě přibližit, pohladit. Po chvíli se nehcá pohladit a nakonec se v náručí uklidní, přestane plakat a já mu to celé znova vyložím v prostých třech, čtyřech větách - co chtěl a proč to nešlo. A dítě odkýve většinou a je pokoj. Žádné další mrzutosti na půl dne. Navíc už jsem si udělala zkušenost, že opravdu není nutné všechno od dítěte hned vyžadovat - nechce se mýt, nakonec do snídaně umytý bude...ale nemusí to být ihned. Po nějakém čase - jako u nás - dítě ráno po mlíčku, po tom, co se umyju já, jde a nechá se umýt. Bez cirátů. Stačily dva měsíce více volného přístupu..

Ale chtěla jsem napsat spíše toto - on tento postup - nenechat se vtáhnout do boje vždy a všude a kvůli všemu (což se mi stávalo), je pro mě téměř jako přelomový objev - někdy stačí jen druhou stranu více chápat, proč tak reaguje a už se člověk tak jednoduše nenakazí. Ale rozhodně souhlasím, že je třeba dávat najevo, co je v pořádku a co není. Že i maminka se zlobí, je smutná, veselá...ale líbí se mi princip držet se své osoby a nehodnotit druhou osobu - tedy dítě. Ty jsi mě tak naštval, nemáš uklizené hračky...To¨t má zkušenost a názor, ale musím přiznat, že některé věci mi taky příjdou mírně sterilní, nedokážu to přesně vyjádřit co - možná to je i určitá nejasná prozatimní představa, do jaké míry vlastně chci na dítě přenášet tíhu zodpovědnosti - a s tím související používání pokynů, razení, moralizování...jestli je v naších podmínách skutečná reálná výchova při velké míře zodpovědnosti. Snažím se věřit, že ano...Proto se moc těším na seminář, že mi umožní určitý hluboký a obšírný náhled do filozofie rabr, ne pouze metody komunikace - ty jsou jen prostředkem, nástrojem, podstatná je filozofie...

19. zář 2010 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik souhlasím s tebou a musím říct,že jsi pro mě inspirativní..Akorát mi moje snahy často kazí manžel,protože on právě vyžaduje věci často hned a "nebreč,nemáš důvod"je v jeho podání taky docela časté.Ale snažím se nejdřív pozměnit svoje jednání a cítění,a myslím,že až uvidí,že to funguje,taky se nechá pozměnit..:slight_smile:
19. zář 2010 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik má š to tedy srovnané, taky jsem si dobře početla.
připojuji vlastní zkušenost - je opravdu nutné být autentický v pocitech - tedy teď se mám a zlobí a dítě to vidí. A taky silně zásadní a důležité nehodnotit druhého a nečinit ho zodpovědného za svoje pocity. to je to "bolí mě ztoho hlava, jsem z tebe smutná" - to, co psala blandik.
Potom atmofséra se opravdu uvolní, když věci nevyžaduju v určitou minutu a okamžitě, ale nechám hranici, do kdy to uděláme. U nás je to stejné a funguje to. Za čtvrt hodiny už to che jíst, chce si to obléknout. Pokud jsem to nechala být. A považuji za ohromně důležité nevymlouvat dítěti jeho pocity - pokud už je tedy umí vyjádřit. Absolutní chyba je: nebreč, to přece tak nebolí, nemáš proč, proč se ti to nelíbí, vžd´t je to hezké a mě se to líbí, řízek ti musí chutnat." tohle náš starší testoval když byl malý úplně okatě: (Dan) který panáček se ti líbí mami? (máma) červený (Dan) Ten je hnusný, mě se líbí modrý. (máma) hm. úplně jsem se v duchu smála, jak zkouší svou autonomii a právo na pocit, názor. Takové mrně a byla to teda sranda. Párkrát to takhle udělala s různými věcmi - hezky okatě. :slight_smile:

A náš druhý malý paličatý - nechce se oblíkat, obouvat, brát klobouček, nechce ven, stojí v předsíni, brečí a odporuje. Nevím, zda má rekace je podle RABR ale omýlám dokola oblékaje ho: Já vím, že se ti neche, no jo, ty bys byl raději doma, já vím, že se ti botičky nelíbí, nechceš klobouček, tak já tě obléknu sama a sedneš si do kočárku a povezu tě, abys nemusel chodit a budeme si povídat o mašince tomášovi jak jela na výlet a co tam všechno viděla a povím ti, jak vykolejila (popř. jiný oblíbený fenomén podle momentální záliby)... nevím jak moc je to manipulace, diplomacie nebo co, ale výsledek je ten, že stojí pověšený na klice, huláka na mě "mami poď už, budeme povídat" a já se sotva stíhám v potu tváře dobalit a posbírat. :grinning: :grinning: :grinning: Ti pišišvoři jsou prostě v tom svém myšlení neuvěřitelní - já to naše mrně žeru.
19. zář 2010 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek