• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@prsky petr je o něco starší a už to ted přešlo, ale taky to proběhlo. bud přímo zasáhnul, nebo aspon vymyslel něco, abychom se my dva nemohli zabývat jeden druhým, odtáhl nás, něco objevil,zahlásil......většinou to ale byly velmi příjemné chvilky, tak to skončilo úsměvem. přešlo to samo. pořád ještě negativně reaguje když telefonujeme, mluví, pokřikuje do toho, aby nám to znemožnil, ale už se mi podařilo mu to vysvětlit a chvíli vydrží čekat...pak následuje mohutné mazlení a poděkování, že počkal, až něco vyřídím se schovanou tetou v telefonu.
16. zář 2010 ve 23:57  • Odpověz  • To se mi líbí
@fem my sa muchlujeme tiez aj so psami a cicami, ktore chovame, vlastne na hladkani sa uz od malicka uci byt k zvieratkam jemna a vdaka tomu uz dost dlho chape pojem "jemne". nase objimanie si doteraz nejak nevsimala a teraz nas uz nejake 2-3 tyzdne rozhana a nechce sa ani pomojkat v trojici - bud len s jednym alebo druhym. tak som zvedava, ako sa to vyvinie, lebo zas obmedzovat sa nebudeme, ved je to v rodine normalna vec, ci?
ale vonku chodi tiez rada za obe ruky (cize v strede medzi nami)
16. zář 2010 ve 23:58  • Odpověz  • To se mi líbí
normalne ste ma namotali a hned som si knihu objednala. ja to nejak nezvladam s tym mojim starsim. teraz je v tom blbom obdobi ked je vsetko NIE, nebude, nechce, nepojde atd. samozrejme mi prasknu nervy, nahucim nanho, alebo schyta po zadku a potom sa jeduje, pluje, kope a bucha okolo seba, potom sa rozlutosti a 15 minut place. ja sice vydrzim vela a ked mi prasknu nervy tak toho uz muselo byt naozaj vela. no a potom mi je samozrejme luto, ze som zlyhala a kazde rano s nim uzatvaram dohodi, ze sa budeme navzajom posluchat, ja jeho a on mna. a kazdy bozi den nam to nevyjde, inak podnikame vela veci, aj sa hrajeme, citame, proste nie je odstrceny, zeby som ho stale odhanala.
17. zář 2010 v 00:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@mata25
jasne, akokolvek si to vezmes, nemusis len doverovat jednemu pristupu, tak sa neodporuca negovat dietatko casto, slovami nie, nesmies a pod. dieta si to vztahuje na seba na jeho utvarajucu osobnost, vseobecne sa neodporuca negovat dietatko doma, v skolke, v skole...atd. miesto toho mozes pouzivat pozitivne formulacie na stanovenie hranic, co je podla nas dospelych dobre, a co nie...dietatko sa to skor nauci , pochopi a skor sa nauci spolupracovat...ak sa ti to podari aspon v jednej veci, co vam robi problem...tak sa zlepsi vasa komunikacia a spolupraca aj v inych oblastiach...je to trosku pomalsia metoda, chce to trpezlivost a hlavne klud...a clovek sa tak neventiluje niekedy ...ale stoji to za to, lebo vysledky su trvalejsie...
kdez to pri negovani a zakazoch je faza kludu a opat to vybuchne vo vacsej sile..ak sa prilis casto opakuje tento kolobeh , ze dieta je uzemnovane a rezignuje...napokon je podlomena jeho sebadovera...a my hlavne ho pripravujeme na ten velky socialny svet vonku...tak nech radsej respektuje sam seba, doveruje si..bude respektovat aj inych a oni jeho...vacsinou to byva tak , ze kazde tie nase hranice a limity co sa nesmie pochopia deti az postupne, nejako naraz im to neide....netreba to uponahlat, hoci my by sme boli radi, aby to uz vsetko vedeli...popravde aj dospely clovek sa uci cely zivot aj nam az niekedy v tomto veku sa vyjasni ...ze co je spravne a nespravne v urcitych situaciach...clovek na to potrebuje urcitu zrelost a hlavne prist na to cez seba....
dieta podobne...nechceme sa aby sa "dobre spraval" len v pritomnosti autority, kde vidi nevidelnu ruku, ktora ho moze kedykolvek "udriet" ale aj vtedy ak sa autorita otoci, alebo nie je v dohlade, aby stale stal za tym "dobrym"..ak to tak nie je tak deti , ak v blizkosti nie je autorita , tak lahko podlahnu tomu "zlemu"...lebo to dobre si neosvojili cez seba, na zaklade pochopenia...ale len puhym zakazom niekoho silnejsieho...
17. zář 2010 v 00:27  • Odpověz  • To se mi líbí
@prsky vidis snad prechodne obdobie, nas to mozno caka :slight_smile:, ak neprejde budes davkovat postupne :wink: , podla jej tempa, jasne ze respektovat treba ak sa nechce objimat...tak to ma byt ma svoju osobnost
17. zář 2010 v 00:38  • Odpověz  • To se mi líbí
@fem juj, sak ona sa chce objimat indivindi, ona nechce aby sme sa my s muzom objimali :grinning: ona ako nas rozdeli, tak sa potom zvycajne po jednom z nas vrhne :wink: tak sme skusili, ze sak sa pomojkame vsetci traja a to tiez nechcela. ved uvidime, hadam to je fakt prechodne, nejdem to nejak extra riesit zatial, len som si na to spomenula, ked som ta citala :slight_smile: .
17. zář 2010 v 00:45  • Odpověz  • To se mi líbí
@prsky to je to nej...co můžeš udělat, neřešit. to není nic, co by jakkoliv negativně ovlivňovalo vaše vztahy, spíš naopak, buduje si svoj já, patří to k tomu...vzpomeň si na to za dva měsíce:slight_smile:)))
17. zář 2010 v 08:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky,

@fem čistě teoreticky, pokud je výchova cca od narození vedena (samoř. v rámci možností) efektivním způsobem, mělo by se dítě vyhnout období vzdoru?! Asi úplně je blbost, ale třeba aspoń v mírnější formě....
Jsem za Rabr strašně moc vděčná, na knížky jsem z časových důvodů nikdy moc nebyla, ale tuhle hltám, a ještě když to funguje, za každý úspěch, byť malý jsem moc ráda. Už si ani při určitých výrocích necítím divně jako na začátku, ale ještě je dlouhá cesta :slight_smile:.
17. zář 2010 v 08:35  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 alebo si na to spomeniem, ked ju jedneho dna uvidim "muchlovat sa" s nejakym chalanom a budem mat chut urobit, co ona robi teraz :wink: :grinning:
17. zář 2010 v 10:41  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojky holky,
tak doma je to relativně v klidu, manža toho má dost asi s těma volbama co se blíží, nabral si toho spoustu a ted nic nestíhá a je vynervovanej a já taky pže není zase s námi! a ty peníze mě děsí, vím, že to chce komunikací vyřešit, ale už jsem mu to říkala x krát a prostě nic..to je u nás kámen úrazu my se jinak nehádáme akorát kvůli penězům pže mi je nechce dávat a mě to nevychází šetří na barák což je dobře, ale já opravdu obracím každou korunu a koukám co můžu koupit a co ne a stejně mi ve finále peníze chybí prostě to takhle nejde a mám z toho akorát nervy :stuck_out_tongue_closed_eyes: občas mě pobolívá břicho nevím jeslti to není právě ze stresu..

Fem- víkendy má volno takže to je s námi ale ted mu začne hokej takže zase bude lítat tam a já se budu modlit abych nezačla pak rodit až bude mít zápas, to mě straší nevím co bych dělala teda..o víkendu chodíme ven, občas jedeme na výlet, chodí hodně do bazénu, to půjdou asi dneska, to dělá s tátou tyhle aktivity a jsem za to ráda!!příští víkend jedou na chalupu za babí taky jen spolu a já budu doma chci vyprat už nějaký oblečení na mimi, takže když má čas, tak se nám věnuje, spíš kačce teda a já abych se přiznala občas žárlím, říká mi že se kačí věnuje ale mě tolik ne, a večer jde třeba na pivo a já sedím sama doma, mrzí mě že mě třeba nepohladí není moc přes city, bříško taky moc ne, to se zase bojím jak mimi köpe..

co se týče samostatnosti tak kačí chce taky hodně věcí dělat se mnou já mám např. rozvařeno a ona chce modelovat,to jí baví, jenže já jsem nervozní z toho pže mám jídlo na plotně..hodně čteme to taky čteme spolu, sama si taky hraje ale mě chce hodně..
ted máme zase plínku na noc už jsme neměli ale dáváme znova, pže se počůrává nechce v noci na nočník chodit, když jde tak je to někdy dobrý ale když ne tak do rána má plínku jako žok a to už chodila spát bez ní..tak zase jedeme s ní..ale na to nespěchám chce to čas!
17. zář 2010 v 11:26  • Odpověz  • To se mi líbí
prsky- tak kačí zase chce abysme se pusinkovali, vždycky nám dá hlavy k sobě že si máme dát pusu :grinning:

jinak já a RABR to je na dlouhou trat, jsem na začátku, vždycky něco řeknu a pak si vzpomenu že se to dá říct jinak, je to hodně o trénování, jak je zažitej jinej způsob komunikace, tak to jde špatně a je to zdlouhavý! ale líbí se mi,že se takto dá jednat i s dospělýma viz. s mým manželem, tak doufám, že se něco přiučím!!
17. zář 2010 v 11:28  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojte
je zaujimave ako mame niektore skusenosti podobne a niektore uplne ine, to len potvrdzuje ze kazde dieta je jedinecne a kazdy rodic je tiez iny. Ale pomaha to ked si radime a vidime ze v tom nie sme sami :wink:
Inak moj maly moc nema rad ked sa s muzom bozkavame, vidi to casto, niekedy nas odtahoval, teraz uz nie ale mraci sa :grinning: . A momentalne si zacal vyberat ze vecernu rozpravku mam citat len ja, predtym mu bolo jedno ci ja alebo muz.
Vobec mam pocit ze zacina byt na mna viac fixovany, casto si vyzuduje pri roznych cinnostiach mna a predtym to nerobil. Neriesim to, chce mna tak ma mna. Je to vlastne mile ako ma potrebuje a verim ze mi bude luto ked to uz tak nebude. :wink:
17. zář 2010 ve 12:25  • Odpověz  • To se mi líbí
@fem ahoj, no ak nevadi, tak sa zasa hlasim, nemam sa s kym porozpravat, a rodina ma nechape, vraj starsia generacia zvladala vychovu troch styroch surodencov rok po roku narodenych uplne bez problemov a o ziadnom obdobi vzdoru ani nikdy nepoculi..ze co sa ja stazujem, ked mam len jedno dieta...
ja som bola vychovavana stylom, ze neposluchnes, budes potrestana, bitka,klacanie v kute, zakaz telky, ist von....jednoducho otec a mama co povedali bolo svate a sa robilo, dokonca ma puberta zastihla az v 20-tke, lebo pod ich strechou na nieco take nebol narok....tak som v tomto duchu sa snazila pristupovat aj k malemu, ked spravil nieco zle, tak som mu jednoducho vecer nepovedala rozpravku, lebo si ju nezasluzil za zle spravanie, nepritulila som si ho, lebo len dobre deti si zasluzia tulenie maminky, ked som ho ukladala spat na obed alebo vecer a on sa v posteli stale mrvil a vymyslal, tak som ho posielala do obyvacky na koberec sa ukludnit/na radu mojej detskej lekarky, ktora tvrdila ze ma citovo vydiera a treba mu dat najavo, ze musi posluchat/, celkom mal pred tym taky respekt, ked som mu povedala, ze pojdes na koberec, tak zvycajne prestal a tisko lezal...a zaspal...zaspaval od pol roka pri mne, drzal ma za ucho a za vlasy, lenze ako zacalo obdobie vzdoru tak som mu zakazovala aj tie vlasky a usko s tym, ze bude moct drzat opat az ked bude poslusny...ked cez den urobil nieco zle, tak som si sadla na gauc a povedala som mu, ze som velmi nahnevana na neho, za to jeho neposlusne a skarede spravanie....niekedy ma tak vytocil, ze dostal po zadku alebo po rukach, alebo som ho od seba odtlacala a odmietala vziat na ruky so slovami, ze nechcem take skarede a neposlusne babatko, ze ostatne deticky su take dobre a posluchaju svoje maminky a nerobia take skarede veci, ako ty....no proste som sa snazila vzdy nejakym sposobom u neho akykolvek prejav neposluchania alebo vzdoru potlacit, tak ako som to poznala z domu....asi pred 4 dnami mal nas maly opat ten svoj stav vzdorovania a manzela to uz tak strasne nahnevalo, ze sa postavil z postele, ked odmietal zaspat, vzal velke vrece a pohadzal mu tam vsetky hracky vratane jeho plysoveho macika,ktoreho ignoroval cely cas odkedy ho dostal, len posledny tyzden s nim zacal vsade chodit, ani minutu nesmel byt bez neho...no hracky hodil do vreca a vyhodil von pred byt, ze si hracky nezasluzi, lebo je zly a neposlusny a lahol si spat do postele, ja som zostala tiez lezat v posteli, maly strasne plakal, stale krical ze chce spat svojho macka, stale dookola, mne tam srdce pistalo, chcela som ho pritulit apovedat mu, ze ho dostane, ked bude opat poslusny, lenze zasa nechcela som zhodit manzela a styl jeho vychovy, maly lozil na postel hore dole stale ku mne, ze maminka nech mi tatinko vrati macika, ja uz budem dobry, ja uz budem ticho lezat a spinkat, trvalo to asi pol hodinu potom si maly sam lahol do postele a zaspal cely taky rozochveny.. bez toho, aby som ho pritulila alebo mu dala vlasky...ked sa zobudil, plakal dalej, tatino ho vzal, isli spolu pre vrece, vysypali hracky a tatinko spokojny, ze dosiahol to, aby maly zaspal, mu povedal, ze nabuduce tie hracky opat vezme do vreca, ked nebude posluchat....nemala som z toho dobry pocit, ale efekt sa dostavil, maly bol tri dni celkom slusny v spravani, aj relativne posluchal, aj zaspaval priam ukazkovo s mackom vedla seba.....ale dnesny den som mala pocit, ze pozeram nejaky smutny film, nechcem verit, ze to bolo moje dieta...od rana maly nerobil nic ine, len mrnkal, neustale bil mna a aj tatina, povedala som tatinovi o tom vsetkom co si mi napisala, ako mame k nemu pristupovat, tak sme sa podla toho spravali, ked nas bil, sme mu povedali ,ze nas to velmi boli, ze nam blizi, ze ma robit s citom, no on s uplnou zurivostou v ociach a so zatatymi zubkami sa zahnal este viac a bil nas vsetkym moznym, vzdy ked isiel okolo musel do nas udriet a my s muzom stale kludne, lukasko blizis nam, to nie je pekne, prosim ta nebi nas....na obed som nikdy nemala problem, aby sa najedol a siel spat, dnes to bolo cosi strasne, sadol za stol a zacal revat a skriekat, on nejde jest, tak som povedala, nevadi lukasko, ked nechces papat, tak nemusis , vstala som od stola a odniesla tanier do kuchyne, nato za mnou dosiel s velkym placom, ze on chce jest, tak som mu povedala, dobre ideme spat k stolu a napapame sa, zasa zacal revat, bit ma, ze on nechce jest a ze ho mam pritulit, tak som si klakla aa vystrela ruky, ze ho pritulim, a on zasa ze nechce sa so mnou tulit astale plakal, a hovoril dookola raz pritulit raz nie, stale ma bil az som s tanierom odisla do obyvacky sadla si za stol a zacala sa s manzelom rozpravat len tak o hlupostiach, maly si prisadol k nam a s revom taky zmateny akysi mi pripadal, to horko tazko zjedol za pomoci rozpravok a rozpravania toho, co doobeda videl s tatinkom vonku sme to spapali, umyli sme zuby a ked sme mali ist do postele, tak odmietol si obliect pyzamo, ze on zostane na koberci v obyvacke a bude sa upokojovat a my mame ist do spalne si lahnut, povedala som mu ze nepotrebuje sa upokojit, ze ved je vsetko vporiadku, tak zasa bol cirkus s placom, ze on je zly a nahnevany na maminku a na tatinka a musi sa upokojit na koberci, nakoniec sme ho vzali na ruky a povedali mu kludne, staci lukasko je cas na spinkanie, treba ist do postele, dali sme ho do postele, lenze stale z nej chcel vychadzat von do obyvacky na koberec sa upokojit, a tak som ho stale davala spat do postele ze je cas na spinkanie, stale som mu vravela tichym hlasom, ze treba spinkat, nezaspali sme nakoniec vobec, len lezal v posteli, stale si nieco hovoril a nohami buchal o zabranu na posteli, po hodine sme vstali vypili mliecko a ja som nevedela ze co sa deje, tak som sa rozplakala, plakala som na gauci asi dve hodiny, maly sa hral a chodil asi kazdu chvilku ku mne, maminka neplac, ja uz budem dobry, ja uz budem posluchat, prepac, ja som nechcel robit zle veci, tak som mu povedala, ze on je dobry chlapcek a ze ja ho lubim na jviac na svete a on mi oponoval, ze maminka a tatinko mu chybaju, ze ho nelubia, on je neposlusny, zly...no revala som este viac, ze som to vlastne spravila vlastnemu dietatu, moje akoze vychovne metody sa obratili proti mne, uz som ich nevravela ja, ale pocula som ich z ust vlastneho dietata...no a ked zacal aj svojho macka bit a vraviet mu, ze si neposlusny a skaredy macko a ja ta nechcem, pritom bez neho teraz nespravi ani krok, tak som uz naozaj nevedela co mam povedat....vzala som ho do kocika von, trochu sa prejst po vzduchu, dosli sme na chvilku ku babke, tu po chvili chytil za krk a capal po ruke, babka bola v soku, doteraz bola jeho oblubenou babkou, lebo len ona sa s nim vedela zahrat a zaujat ho neskutocnym sposobom,nas vychovavala uplne bez akychkolvek moznosti neposlusnosti a malemu prepacila uplne vsetko,vzdy ked som ho tam hresila, tak to zahovarala, snazila sa ho odputat od mojho dohovarania a robila kadejake opicky, a potom mi hovorila, ze chce aby ked sme u nich, aby bol maly stastny a ze jej je luto, ked ho tak hresim...a ja jej hovorim babka, ale za chvilku mi bude skakat po hlave, ked mu vsetko dovolim a nenaucim ho co sa moze a co nie....
no hanbila som sa, tak som od nich po chvilke odisla, sla domov, maly opat vzal kladivo a buchal ma celou silou uplne unaveny, ten jeden obednajsi spanok potrebuje kazdy den, dnes nespal, tak uz bol mrzuty a podrazdeny aj z toho, no spravila som mu kasicku napapali sme sa relativne v klude a ked dojedol, vytiahol velku metlu, ze ide pozametat, nechala som ho pat minut, potom som mu povedala, ze ideme umyt zubky lebo je cas naspinkanie, metlu idem odlozit, vzala som ju, dala za skrinu ,maly dosiel s velkym placom, aby som mu metlu vratila, kopal do mna, strkal do mna, odsacoval ma prec, ja som mu stale ticho hovorila, lukasko je cas na spinkannie, zametat budeme zasa zajtra, vydrzal asi stvrt hodinu, potom sa hodil o zem, tak som si sadla k nemu na zem a pozerala som sa tisko na neho, on sa pozeral na mna a skriekal, neprijemne zurivo, stale vravel mama chod si sadnut na gauc do obyvacky a hnevaj sa tam na mna,nechala som ho, som pri nom sedela a cakala, vravela som mu, ze ja sa na neho nehnevam a ze budem pri nom sediet, lebo ho velmi lubim, a ze ja patrim k nemu, vydrzal hadam dobrych dvadsat minut, obcas som mu este povedala, ze je cas ist si umyt zubky...potom zrazu stichol a spytal sa ma, na co sa pozeram, povedala so mmu na teba lukasko, aky si krasny, som ho pohladkala, ake mas krasne vlasky a ze si cely iba moj a ja ta velmi lubim...on sam prisiel ku mne, aby som ho pritulila, tak som ho tulila chvilku a stale som mu sepkala, ze je moj najdrahsi pokladik na svete a ze ho velmi lubim a vzdy aj budem lubit, ci bude alebo nebude posluchat, ze je to najdrahsie co v zivote mame s tatinkom, potom sa postavil chytil ma za ruku a tak este uslzene mi povedal, ze ideme umyt zuby, bez akychkolvek vzdorov sme umyli zuby, vycikali sa, dali pyzamo lahli do postele a on mi zacal rozpravat vsetko mozne, ako to on vzdy rad robi, ja som mu prikyvovala, sem tam nieco povedala, a on si lahol, a obcas povedal, ze nelubis ma a ja mu vzdy ta budem lubit, no a zaspal bez uska a bez vlaskov, vravim mu, pokojne si chytkaj usko a vlasky a on opat nelubis ma...a zaspinkal...no a ja tu teraz sedim uplne zmatena, nahnevana na seba, na svoju neschopnost a mam pocit ze ako matka som zlyhala na plnej ciare a po prvy krat mam pocit, ze mat druhe dieta bol velmi zly napad, ked nezvladam ani to jedno, co uz doma mame....
17. zář 2010 ve 21:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@fem ty tvoje prispevky jsou moc hezke, ale hrozne teoreticke:slight_smile: :slight_smile:. Muzes mi dat nekolik prikladu pozitivniho stanoveni hranic prosim..ja si to treba neumim moc predstavit. Mooooc diky
17. zář 2010 ve 21:54  • Odpověz  • To se mi líbí
gocrazy,

četla sem to celý...je mi to moc líto! :frowning2:
nevím co bych ti napsala, jen že je mi tě moc líto, jak se trápíš, i když tě neznám...

já na toto taky věřila, ale měla sem to štěstí že mě ovlivnila mamka, která mi jak to začalo asi po roce řekla že dítě se nesmí trestat ani bít, ale za každou cenu uklidňovat, chlácholit, a vysvětlovat,a hlavně být sním tak nějak na jedné vlně aby cítil ten vztah, a taky se snažit do něho vcítit.....no a pak sem narazila na tuto diskuzi o té knize Respektován....a fakt doufám že si ji už brzo přečtu..

třeba si tu knihu kup a přehodnoť svoje metody nebo se o tom pobavte s manželem, jinak než dohromady to asi nejde. držím ti palce!!
17. zář 2010 ve 21:59  • Odpověz  • To se mi líbí
To je moc pěkné téma :slight_smile: A osobně bych byla úplně nejvíc happy máma kdybych byla tak dokonalá a zvládla bych v denní rutině toto praktikovat každodenně. Bohužel SuperMáma nejsem :frowning2: ... Prostě Jednoduše řečeno..Jablko od stromu daleko nepadá a to jak byla vychována já.. na mě zanecháva stopy chtě - nechtě. To co jsem jako dítě na mých rodičích odsuzovala mnohokrát praktikuji i na svých dětech a posléze si to vše uvědomím a jsem v šoku. Zkouším vše napravit ale už nelze páč děti mají neuvěřitelnou pamět. Ale souhlasím plně s touto tématikou... děti prostě všechno odkoukají :slight_smile:... Ovšem kdo ví... jestli za pár desítek let bude vůbec náký respekt fungovat :unamused: .
17. zář 2010 ve 22:22  • Odpověz  • To se mi líbí
@gocrazy placem s vami :cry: , intuitivne citis, ze tvrda vychova nie je riesenie, tresty takeho typu mozu byt pricinou roznych psychickych poruch osobnosti v buducnosti, je tazko to presne odhadnut, pretoze tam vstupuju rozne faktory do hry, individualne situacie, castost opakovania, presny vek, stadium vyvoja atd...
na zmenu nikdy nie je neskoro, nas zivot to je cesta, ktora sa nekonci, nase zrucnosti, moralka, hodnoty, samotny sposob myslenia a hodnotenia sa vyvijaju...zmyslom zivota bez ohladu na nabozenstvo alebo svetonazor je ten, ze sme tu s inymi, pre inych...bez nich by nas zivot zmysel nemal, my ako ludia by sme nejestvovali...
vyvijame sa prave v styku, v kontake s inymi, ze si uvedomujeme, ze nie sme rovnaki, ze inak spolu nemozeme vyjst, len cestou respektu k inemu...to je na nasich vztahoch krasne ta variabilita, radost, stastie, ktore nam poskytuju a najma ten vyssi zmysel, vyznam nasho zivota...samozrejme k pozitivnym vzajomnym vztahom je cesta trnista, ale vzdy nam stoji za to, lebo ten dobry vysledok dava zmysel nasmu spolocnemu zivotu
dostali ste velky dar, noveho cloviecika, ktory tak isto je na ceste formovania sa cez intersubjektivne vztahy, socialne vztahy s inymi ludmi...na zaciatku tejto cesty sme my rodicia...ako to prve, co formuje osobnost nasho dietata...dieta je neskutocne zavisle od nasho spravania a emocii, ktore k nemu vysielame...po nicom inom netuzi, len aby mamicka a otecko ho lubili, nic nie je pre neho dolezite...to vsetko sa odohrava na pozadi vyvoja jeho osobnosti, samostatnosti, sebavedomia, sebadovery a sebaucty...aby sa stal plnohodnotnym clenom socialnej reality...clovek ma v sebe zakodovane, ze sa stava socialnou bytostou, castou kultury (inak by neprezil , narozdiel od inych zvierat)...samozrejme to obdrzovanie autonomie a inych kvalit ludskeho vedomia a sebavedomia je sprevadzane prave tou interakciou zo strany druhych....a nijako inak to nie je mozne...ale je to prirodzene....v tomto procese je vela protikladov a samozrejme napatie, na jednej strane dietatko zavisi od svojej mamy, otecka je im emocionalne, vnutorne oddany, na druhej strane ho samotny proces zenie k oddeleniu sa od tychto bytosti, separacia...aby sam potvrdil, ze ja som ja, aby sa spoznal....dieta sa tak spoznava sam v sebe a spoznava sa cez nas, cez vztahy...je to zlozity proces
plati tu priama umera....cim viac vola vznikajuca osobnost po sebavedomi ...tym viac ukazuje odpor vzdor voci ukazneniu...voci vsetkemu co podryva dane sebavedomie...takze ma to svoju logiku...co ostava pre nas..my ked budeme branit sebavedomiu potvrdit sa (ono sa raz potvrdi a "zkludni sa")....tak samotny proces len spomalujeme a dokonca riskujeme fakt, ze nedojde k zdravemu sebavedomiu u dietata ...urobime z neho nedostatkovu bytost...ktora ...musi zacat celit sirsiemu socialnemu svetu....
stav vznikajuceho sebavedomia a jeho potvrdenia ma aj obdobia silneho afektivneho privalu...tento afekt je sprevadzany rozporom ...rodicia , oddanost k nim , nasledne pocit viny....a ja chcem, ja nechcem...
bez ohladu na to, ako tvrdo budes reagovat na tie afektivne, hystericke stavy emocionalneho chaosu..tak dieta aj tak napokon tuzi po potvrdeni zo strany rodicov...a to v takom sposobe ze na pozadi ziskaneho akoby dalsieho stupna seba-vedomia sa ziskava hlbsi alebo dalsi stupen dovery medzi vami...ta ho posilnuje....ta mu dodava sily a upokojenie
tak, co ho caka este...cakaju ho socialne institucie, kde bude zaradeny do systemu, kde bude musiet zacat dany system pravidiel spravania sa respektovat a zaclenit do svojich vnutornych vzorcov spravania sa...
tam ho nikto nebude milovat...tam uz ho nikto nebude lutovat...ani byt zhovievy v takom rozmere ako doma v najintimnejsich vztahoch..sirsi socialny institucionalny svet byva tvrdy...
pre nas ostava pripravit ho nanho poskytnut mu co najviac sebadovery...ktoru prirodzene ziskava len vo vztahu s nami, ze my ho uzname a danu doveru v seba mu dodavame, nie podkopavame
kto ho ochrani...ak tam bude sam a nebude mat dostatok sebadovery...ak ju bude mat dostatok tak mame vacsiu sancu, ze ak mu niekto ublizuje, pride za nami a povie nam to, lebo nam doveruje a cti si sam seba, chape svoju hodnotu a chape zdrave socialne vztahy nie tie agresivne, ktore mu ublizuju, tie bude prirodzene odmietat, lebo to pozna z rodiny...
bude sa vediet branit...voci inym aj si ich zaroven vazit a prirodzene si budu vazit oni jeho...deti vycitia nedostatok sebavedomia a dotycnemu jednotlivcovi to davaju pocitit :frowning2:
myty tvrdej vychovy zalozenej na trestoch...vysledok poslusny clovek...:
tie hovoria, ze neposlusni su ti , ktori neboli tvrdo trestani, ze im neboli ukazane hranice, negativne, cize, ak ich prekrocili tak nasledoval trest...ak pozitivne reaguju mnohokrat odmena chyba..vysledna bilancia je viac trestov ako odmien...cely system je nazrutenie...vysledok negovana osobnost chyba sebadovera...clovek je apaticky, nedoveruje svetu doma, sirsiemu svetu...je nestastny...
LIMIty ano, ale stanovovat pozitivne...cesta dlhsia...ale okrem toho, ze sa dieta uci limitom v spravani, uci sa co je dobre a co je zle...uci sa vidiet vzor (imitacia nas) kladnych a ziaducich vztahov medzi ludmi, uci sa zrucnosti spoluprace, dohody, kompromisom, uci sa zdarnejsim formam komunikacie, uci sa rozvijat sam seba..uci sa uspokojovat sa cez svoje uspechy, uci sa hodnote sebarealizcie v zivote...pravdepodobne bude tuzit po poznani, bude ho uspokojovat praca na sebe, bude chciet robit ludi stastnymi...bude sam seba aj inych respektovat
dalsi mytus ze deti netrestane su tyranske
omyl...ano deti ktore nemali stanovene hranice ani pozitivnym sposobom....su ponechane na pospas svojim matucim emociam a co by sa im malo vysvetlovat komunikativnym sposobom...je suplovane materiou, vecami, hrackami , konzumom...su to deti zanedbavane vo vztahoch...kazdy problem, nezhoda sa odsuva niekde do zabudnutia, veci sa neriesa...ale supluje sa...
prave tyranstvo zacne az vtedy ak dieta podobny sposob zazil doma..on to nema inak a odkial vediet..naozaj ucenie vzorcov v jeho limitoch myslenia ...
Takze nic nie je stratene..vsetko je na ceste...cesta vychovy cloveka , je cestou vychovy aj seba samemu..
nemysli si nie si jedina , aj ja robim chyby, aj mne padne trpezlivost atd...nemusis mat take stavy sebaobvinovania...lebo musis znovu povstavat kvoli malickemu...ano presla si dolezitou formou sebareflexie, co bolo, ako bolo...a teraz mozes zacat akoby odznova, dieta je tvarne, vela zabuda...vela sa v takom nizkom veku da napravit...ale netreba si robit idealy ze clovek je dokonaly a nikdy nepochyby...je to zbytocne, ak sa ti na 90 percent podari to , co si si predsavzala a 10 percent bude toho, ze nevies z konopi...tak ja vravim radsej bud ticho, trenuj si svoju trpezlivost...ale este raz nikto nie je dokonaly aj nasimi chybami sa dieta uci aky zlozity je svet, ze veci nie su cierno-biele...takze pokoj
nepochybuj o sebe ako o matke, lebo uz len to, ze si uznala nejake svoje chyby a ze tvoje svedomie prehovorilo, to je velka , velka praca...mnohi nie su toho schopni...
co mozes cakat?
mozes cakat , ze nova cesta, cesta napravy...bude trvat aspon tak dlho, ako maly absolvoval tu predchadzajucu cestu, sposob vychovy...budes celit tomu, ze tvoja motivacia bude podlomena neuspechmi...pamataj si ze tieto veci sa nemozu udiat na raz..tak ako sa k nemu postupne pristupovalo...
dalsia vec je, co ti poslem v nasledujucom prispevku..je ze vas chlapcek je vo faze pomsty....tak dlho sa bojkotovalo jeho sebavedomie, tak dlho trval boj o moc , o poziciu...ze zvolil az taky sposob...vyjadrenia sa....jedine co mozete mat na pamati, co ty intuitivne robis..ze ak chcete aby to cele skoncilo tento boj...ktory va v podstate aj tak len jedneho vitaza a to toho silnejsieho ..co vie pouzit silu, svoju moc, autoritu, co ma sofistikovane zbrane...
je robit a reagovat uplne inak ako predtym, tak ako to necaka..tak ako to predtym nikdy nezazil...deti su prekvapene..boj o moc medzi vami sa bude pomaly tlacit do uzadia...mozete cakat menej vystupov v tomto boji...ale zial on to bude skusat samozrejme, lebo to v minulosti tak bolo a to nespocetne krat...a vy musite reagovat tym zvlastnym netradicnym sposobom...dieta prestane venovat postupne zvysenu pozornost negativnemu spravaniu ..tomu zlemu...lebo ta reakcia z vasej strany nie je tak silna ako bola...viac venovat pozornost pozitivnemu sposobu spravaniu v bilancii dna...povzbudenie, pochvala za konkretnu cinnost atd musi prevazovat...vo vasom pripade by sa dlhsiu dobu s negativitou, negovanim jeho osobnosti nemal stretnut...lebo NIE z vasej strany len privodi dalsie NIE z jeho strany...vy ste zacali tento boj..on sa do tejto hry chytil...chudacik vie , ze ho nevyhra..preto je este viac frustrovany, zmateny a uz ani nevie co chce, co robi...
to , co preziva je naozaj ako burka hormonov...
to, co si dnes dokazala klobuk dole, aj mna si inspirovala, napokon si pre mna prikladom..aj ja teba budem viackrat citat a ti dakujem...
poslem ti v nasledujucej sprave vysvetlenie preco maly sa zacal vam az pomstit
inak co sa tyka problemu sebauspokojenia dietatka, deti potrebuju toto uspokojenie, prostrednictvom niecoho , macika mu neberte ..je to ako jeho ruka... chybajuci clanok...v tomto procese oddelenia od teba...nemoze byt na teba nalepeny cely den...ale ak rozumne chces aby sa staval od teba samostatnejsim...tym rychlejsie to pojde ak nebudes zamedzovat kontaktu s tebou, tym skor cely proces prebehne a tym vacsia kvalita bude vysledkom...
ak spadne a chce lutost, daj mu ju, tak dlho , ako si bude ziadat ...a raz ani nestacis polutovat a odbehne...lebo cast toho, co niekedy ziskaval z teba ma uz v sebe...
raz spadne a ty pri nom nebudes a on to bude mat v sebe..lebo to ziskal cez tvoju lasku, emocionalitu, empatiu cez teba....tazko sa mi konci....drzim velmi velmi palce vam vsetkym...naozaj najviac ako sa da...vela sily a vlastnej vole a nech laska , ktoru v sebe mas nadalej sa prejavuje...si dobra mama a budes este lepsia, ver mi
17. zář 2010 ve 23:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@gocrazy
vzdy mame hĺadat ciele nespravneho spravania, chovania...tie nam prezradia viac, vacsinou to odhalime, ze si vsimame vlastne reakcie na nevhodne spravanie dietata a vsimneme si reakcie dietata na nase pokusy usmernit...reakcia dietata na spravanie mamicky, rodicov, potom prezradza o co dietatu ide...
1.uputanie pozornosti
ked sa dietatu nedari uputat pozornost nejakym uzitocnym sposobom , skusa neuzitocne--cize zaporne spravanie...dieta toho dosiahne, lebo rodicia su podrazdeni, snazime sa aby prestalo zlobit, napominame, presvedcujeme....ak aj dieta docasne prestane zlobit, jeho ciel uputania pozornosti bol dosiahnuty...neskor dieta svoje chovanie zopakuje alebo si vymysli nieco ine, aby uputalo
ak chceme dieta zbavit...tohto problemu..musime zmenit nase reakcie...a sustredit sa na jeho konstruktivne spravanie, zlobeni prehlizet, ignorovat, alebo na ne reagovat takym sposobom , ktore dieta necaka
naopak napominanie, tresty , odmeny patri k najdmernej pozornosti
---ak vsak toto neprelomime, dochadza k druhemu
2.boj o moc
ak je dieta vzdorovite, zlobi, rodicia na to pozeraju ako na provakaciu. snahy primet dieta k inemu chovaniu zriedka byvaju uspesne, dieta vzdoruje rodicom, pokracuje v nepriatelnom spravani, alebo sa docasne takto spravat prestane a pak pokracuje s este vacsou intenzitou...pri jednani s dietatom, ktore sa snazi ziskat moc sa dospeli musia ovladnut a nerozculit sa, od boja o moc sa musi upustit. ak uzivame taktiku sily, aby sme zvladli dieta, tak ono je este viac presvedcene o cene moci a zvysime jeho tuzbu po nej. ak boj o moc pokracuje..moze sa zmenit na treti ciel (naopak rodic by mal ukazat , ze dokaze ako dospely ustupit od kofliktu)
3.pomsta
deti, ktore sa msti, su presvedcene, ze ich nikto nema rad, ze sa uplatnuje len vtedy, ked dokazu druhym ublizovat tak, ako bolo podla ich nazoru ublizene im.
rodicia sa citia hlboce zraneni a maju snahu taketo spravanie dietata dalej oplacat. . pomstichtive spravanie u dietata prameni z pocitu neistoty...aby mohli rodicia takemu dietatu pomoct,,musia pracovat na zlepseni vzajomneho vztahu, zostat kludni a prejavovat dobru volu
ak vsak oplacanie medzi rodicom a dietatom dalej pokracuje a dieta sa citi uplne porazene, moze sa tohto sposobu spravania vzdat a hladat si inu cestu....cize
4. predvadeni (predvadzanie) neschopnosti
taketo dieta ma uz extremny pocit neistoty, pokusaju sa vyvolat dojem , ze odnich uz nic nemozno ocakavat...dieta reaguje pasivitou, v nicom sa nezlepsuje...ak rodicia chcu pomoct takemu dietatu, ktore sa citi neschopne je nutne, aby sa zdrzali akejkolvek kritiky..a sustredili sa na uspechy a schopnosti dietata....

ak je dieta vzdorovite, je mozne analyzovat, v ktorej faze je...4. je jasna rezignovane dieta

naopak 4 zakladne prvky budovania kladneho vztahu
vzajomny respekt
spoločna zabava
povzbudenie
zdelovanie lasky
(z knihy efektivni rodcovstvi krok za krokem: D. Dinkmeyer, G.D. McKay)
...ze hodnost, poslusnost u ditete v dosledku spacifikovania nemusi byt trvala
alebo od strany 21 tejto diskusie
17. zář 2010 ve 23:08  • Odpověz  • To se mi líbí
@gocrazy si dobra mama, pretoze si si toto dokazala uvedomit! Drzim ti palce :wink:
17. zář 2010 ve 23:22  • Odpověz  • To se mi líbí
ani ja sa nepovazujem za supermamu, od toho mam daleko, asi preto tolko sebakritiky a tolko motivacie na ceste zlepsenia vzajomnych vztahov...v zivote som mala stastie, ze som stretla typicke supemamy, ktore dokazali s detmi divy, nemali ani tolko informacii, ani potrebne vedecke fakty, s ktorymi tu tak casto operujeme a cuduj sa svete, s detmi to vedeli, deti ich milovali...co vedeli tieto super mamy , z mojho pozorovania deti vyblaznit, vediet s nimi travit fakt super cas a tie deti im zobali z ruky, robili presne to, co sa od nich ocakavalo, bez kriku, vedeli deti priviest k ziaducemu spravaniu, presvedcit ich nenasilnym sposobom, vedeli sa vzit do ich sveta, zakomponovat svoju osobnost do ich prezivania...pisem v minulom case, lebo to su moje spomienky... (tu je ciastocna odpoved na pozitivnu limitaciu)
to ze nie sme dokonali, vo mne nezamedzuje tuzbu byt lepsim, kazdy clovek tuto tuzbu po dobre mam, hoci kazdy clovek individualne chape hodnoty dobra atd. katastroficke scenare vo mne tuto tuzbu neumlcuju, a nesluzia k mojmu ospravedlneniu...skor by som stratila zmysel zitia, ano verim, ze ak ludia rezignuju na ludsky respekt tak respekt nebude, ale verim, ze ak ludia nerezignuju tak respekt bude...stale hladame cesticky k tomu...spolocnost a kulturu tvoria konkretni ludia a inak to nikdy nebude...
v tejto diskusii mame tendenciu , aspon ja sa vyjadrovat v ekonomickych kategoriach, spolocnost nas do toho tlaci...ze ak toto, tak to bude rychlejsie, ucinnejsie, efektivnejsie...nejako sme pozabudli aj na ten zmysel vzajomnej lasky a spoluprace, emocionalnu hlbku a kvalitu vztahov..ta nikdy nie je na skodu..je to hybny cinitel nasho zivota aj civilizacie... :wink:
17. zář 2010 ve 23:26  • Odpověz  • To se mi líbí
@brisalek ciastocne tu vela veci odznelo...ucinne recepty nejestvuju, skor sa snazim o porozumenie danym konfliktnym situaciam a komunikaciou v nich...je to aj o tom, ako na to budeme nazerat, to znamena, ako budeme nasledne konat...vsetko je to proces...komunikacia je proces a ja tiez neviem odhadnut, kolko premenlivych faktorov sa v kazdej situacii, co denne v rodinach zazivame objavi, vsetko je to jedinecne, kazdy ma osobnu anamnezu, biografiu, styl vychovy a jednania s dietatom, ktory zacal skor...samozrejme dalo by sa nejako zhrnut, ale je to robota...snad neskor a niektore maminky mi pomozu...
caro je v tom, ze kazdy z nas tam najde nejake svoje porozumenie a svoje vysvetlenie, svoj vlastny recept na to konkretne, co zaziva...my sa o to tu delime...myslim , ze si si chcela zaobstarat knizocku, precitaj a vela veci naozaj svojsky cez seba pochopis a budes vediet aplikovat v konkretnych situaciach...
priklad stanovenia pozitivnych hranic...dam dietatu na vyber, pre mna rovnocenne a ziaduce moznosti...tie, co nechcem vynecham, dieta si vyberie, uspokoji sa jeho tuzba po nezavislosti a zaroven sa uci, co je ziaduce...efektivne povedane, cim viac dietatku davas na vyber tam, kde samozrejme moze ...tym menej vzdorovitych situacii cez den...
:wink:
17. zář 2010 ve 23:33  • Odpověz  • To se mi líbí
@dagina vo svojich poslednych prispevkoch som sa vela veci snazila zodpovedat...miernejsia forma vtedy ak ty budes vediet na to adekvatne reagovat, ak budes mat kluc, k osobnosti svojho dietata, cize uz predtym si venovala cas vzajomnemu spoznaniu sa...cisto teoreticky silne podoby vzdoru mozu mat osoby,ktore burlivo podliehaju emociam v osobnostnej strukture...agresivne, hyperaktivne ale aj citlive deti...tak si vyber tiez inteligentne deti, ktore maju velku priepast medzi schopnostami, poznatkami, a moznost komunikacie, ktoru este dostatocne neovladaju medzi stavom svojej osobnosti a snahou vykomunikovat ju...cim vacsia priepast tym viac silnejsich emocionalnych prejavov...dokonca su obdobia kedy inteligencia predbehne komunikaciu..su to take az skoky...a pravdepodobne vtedy sa deju aj obdobia vzdoru
1,5 roka prechod od senzomotorickeho schematickeho myslenia k operacnemu...ale zasa sa bavime prilis v takej teoreme, co trosku podryva vyvoj emocionality...a vyvoji emocionality sa pise menej, tazko sa vedecky opisuje...obsadzuje teren zazracneho...kazdy den nam to malicki dokazuju, my to prezivame, sme na nich hrdi :slight_smile:
17. zář 2010 ve 23:49  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39, @fem, @prsky - asi jsem potřebovala slyšet, že i jinde to je podobné. Mě už to začínalo připadat u nás doma celkem extrémní (trvá to už dlouho) a jednu dobu malý vyžadoval od tatínka naprosto všechno...poslední dobou se to více uklidňuje...Ale utěšilo mě, že i u vás, bereniko, chodí s malý v noci čůrat táta a že když ne, tak je to tóčo. U nás je to taky tak - v noci musí chodit táta (v podstatě táta musí téměř vše, když je doma) a hlavně v noci a ráno je velké tóčo, pokud náhodou příjdu já (to se hází v posteli, pláče hystericky a volá táta - ale dá si vysvětlit, pokud táta nemůže...). Já nemám problém toto akceptovat, respektovat, dělám to už snad 5 měsíců, jen se mi to zdálo trošku příliš silné u nás a tak jsem potřebovala slyšet, že i jinde to tak bývá, u nás v okolí jsem se s tím až tak nesetkala u podobně starých dětí...

Ale ano, snažíme se malého naučit, že když příjde tátat z práce , tak po mohutném přivítání si táta umyje ruce, převlíkne, dá si oběd a pak si budou spolu hrát sami bez mámy nebo půjdou spolu ven. Aby měli vyzhrazený prostor a malý měl "své jisté". :wink: Taky si chci naplánovat nějaké venkovní aktivity v té době, aby měli opravdu prostor jen pro sebe...asi je i důležité, aby máma taky občas odcházela přicházela.

S tím přitulením a reakcí MIšky - neodhání nás od sebe, ale přiběhne, a začne se tulit k tátovi k noze :slight_smile:
18. zář 2010 v 08:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@fem zase jsem se nedozvedela nic konkretniho :frowning2:. Co mam delat v pripad, ze chce neustale strkat neco do zasuvky(elektriky)???
Me to opravdu zajima? Co ji mam dat na vybranou?

A jeste vas nazor? Zaznelo tady, ze deti driva nemeli obdobi vzdoru. Nam mamka take rika(jsme dvojcata), ze jsme se nikdy nevztekaly a byly jsme poslusne. A nemyslim si, ze jsme zakriknute, nesebevedome.....stejne jako spousta deti nasi generace. Tak kde je dnes ta chyba???
18. zář 2010 v 08:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@meleri - tak to máš dobrou mamku, moje mi říká právě at jí dám na zadek, když si venku lehne a leží, utrhnu proutek atd..
18. zář 2010 v 09:56  • Odpověz  • To se mi líbí
@brisalek jsem nakoukla - někdy je jednodušší než klást nároky na dítě, které prostě není sto pochopit - prostě zásuvky zaslepit, něco před ně postavit. my jsme takhle opatřili byt nejrůznějšími drátky, háčky,zábrany před knihovnu - dočasné opičárny, které ovšem všem ušetřily rozbití a poškození bytu, nervy a vysvětlování, které roční dítě prostě nepochopí. Za rok jsme to sundali, období přešlo a už si toho ani nevšimne. Navíc chápe a poslechne, že něco nesmí.
Přijde mi, že někdy je mnohem efektivnější a jednodušší jít na konflikty obráceně: než se pachtit s vysvětlováním, odváděním pozornosti, nabízením možností - prostě zařídít to tak, aby k té situaci ani nedošlo - ty záslepky, zástrčky, pojistky atd. Dítě se nebude cítit omezované a peskované, já nebudu s nervy v kýblu, zásuvka zůstane nedotřena a mrňous v bezpečí.
Nám se to osvědčilo. Obecně předejít konfliktu i během období vzdoru, nehnat příkazy a zákazy do extrému, nutně nevyžadovat poslušnost za každou cenu, nedrezúrovat - prostě laskavý kompromis, co fakt nejde, to obejít, nezdůrazňovat.
Když nechci, aby měl dnes na ven zelenou mikinu, ani ji nevytáhnu, ale vyndám žlutou a červenou a nechám je ležet na lavici a když jdeme ven, zeptám se, kterou chce. Zaručeně si vybere tu, kterou mu nemusím rozmlouvat :grinning:

co se týče období vzdoru - je to přirozená vývojová fáze a velmi důležitá. Každý ji měl. Ovšem dříve se na toto období kkoukalo jako na chybu, která se musí zarazit v zárodku. Takže dříve děti z tohoto období vzešly ušláplé, různým způsobem nalomené, poslušné (vyhovovalo hlavně církvi) - prostě opak toho, co má období vzdoru splnit: probudit v osobnosti jeho JÁ, vědomí své ceny, hrdosti a jedinečnosti, vlivu na okolí, sebevědomí. Když toto respektuji ve svém dítěti, nemohu se splést.....toť můj názor :slight_smile: Nevím, zda je to dost konkrétní :wink:
18. zář 2010 v 10:13  • Odpověz  • To se mi líbí
@brisalek generacia nasich mamin isla zvycajne skoro do prace a my sme boli v jasliach/skolkach/u starych rodicov, takze mozno to obdobie nasho vzdoru nemali moznost prezit na vlastnej kozi uplne do dosledkov a v instituciach nas "usmernili" hned v zarodku. a cas tiez "upravuje" spomienky. moja mama tiez tvrdi, ze som nebola vzdorovita, nehadzala som sa o zem, dala som si vysvetlit - lenze moja mama ani nie je zakazovaci a autoritativny typ, ona skor intuitivne aplikuje to, co ja musim citat a snazit sa zaviest do praxe (aj ked mozno keby som sa menej zamyslala a dala viac na intuiciu, tak by slo vsetko lepsie - aj ked zasa - my nemame nejake extra problemy a dufam, ze bliziace sa obdobie vzdoru prezijeme bez ujmy :grinning: ). a moja babka zasa, u ktorej sme travievali prazdniny (a brat tam bol isty cas aj cez tyzden, kym mohol nastupit do skolky, lebo moja mama jasle neuznava), nam davala tolko volnosti, ze ani nemala ako sa stretnut s nasim vzdorom.
18. zář 2010 v 11:09  • Odpověz  • To se mi líbí
@kubaka kubaka diky , my je take mame zandane krytkama...ale nejsme jen doma, dostaneme se i do bytu rodin, kde deti nemaji a nemaji tam zaslepky...a kdyz to doma nejde jinde ji to o to vic bude zajimat...si myslim..takze podle mne je lepsi, kdyz vi, ze proste neco nemuze a neco nejde, ale porad nevim jak to udelat spravnym zpusobem. A protp se ptam na konkretni rady zkusenejsich, tech co toho podle diskuze maji spoustu precteno, zazito...
Dalsi priklad prebalovani, kdyz je pokakana a proste sebou mlati a vztekli se....musim to prece udelat a nejde vzdy vysetlovat a diskutovat...proto se ptam na zkusenost(Ja ji vzdy reknu, ze pujdem vyndat hovinko, ze tam smdi, prdelce se to nelibi...vetsinou ji dam neco hezkeho na zavbaveni...obcas si ze sedu sama lehne...ale jindy je to "boj")
@prsky ja okolo sebe ze spousty deti znam asi 2 co chodili do jesli, myslim, ze se to neni pravda, ze chodili do prace vetsina co znam byla s detma doma 3 roky jako dnes. Ale asi je to spis podle me o charakteru deti.
18. zář 2010 v 11:24  • Odpověz  • To se mi líbí
@brisalek so mnou bola mama do 3 rokov, lebo sa narodil brat, ked som mala 2, ale ked mal on 2 roky, tak sla do prace a braxo k babke, ja do skolky. a mamina mi hovorila, ze vacsinou davali deti do jasli, vtedy to bol taky boom. ale zalezi asi od toho, ze kde clovek vyrastal, alebo ja uz neviem :slight_smile:

co sa napr. prebalovania tyka, tak treba zvazit, ci je to naozaj nutne hned v danu chvilu, ako zistis, ze je pokakana. ono je to na dlhe lakte, ale ked dieta zisti, ze to, co hovoris, sa vzdy aj v danom slede splni, je ochotnejsie nezelanu cinnost akceptovat. cize ked zistis, ze ma nalozene v plienke a ona si napr cita knizku, tak jej povedz, ze docitate knizku, pojdete sa prebalit a potom budete napr. stavat vezu z kociek. baby poradia zrejme lepsie :slight_smile:
18. zář 2010 v 11:52  • Odpověz  • To se mi líbí
janininka,

mamka mi to strašně vyčítala když mi občas ujely nervy a já na něho zařvala nebo sem ho plácla....jenže ona je babička, není s ním pořád...já sem s ním opravdu pořád, ale fakt ted už se mi podaří že místo abych plácla tak bouchnu do nábytku, je to jak hromosvod, zlost přejde do té skříně, a za pět min. se tomu zasměju...
ale strašně moc mi kladla na srdce, že žádné bití ani křik.....ale ona je učitelka klavíru a s dětma jak to umí je úžasné, dokáže naučit hrát 4 leté děti které mají jen trochu talent, a to tak že se koncentrují a naučí se hrát věci které pak hrajou až starší děti..závidím ji její klid, chtěla bych to tak umět, jenže sem po otci nervák.....ale fakt radši plácnu jinde než na jeho zadek...
18. zář 2010 v 11:56  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek