Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@bubelko - nemám zkušenost s tříletým dítětem ve vzdoru a jak píšeš, ten druhý vzdor je silnější a my zatím jsme prodělali jen ten první. U toho prvního jsem reagovala tak, když se nechtěl obléct a měli jsme jít ven, že jsem oblékla sebe a jemu vzala věci do předsíně s tím, že jdeme, že odcházíme. Neříkala jsem mu, že jdu i bez něho, ale že odcházíme. To pak šel za mnou a nechal se oblíknout. Byla jsem nickéně připravena odejít s ním i v nahaté podobě - tedy jen v pleně, eventuelně bez ní...myslím, že už na schodech by si to rozmyslel.... Ale uvědomuji si rozdíl mezi prvním a druhým vzdorem, jiným stupněm závislosti dítěte na matce...Nedovedu přesně poradit, jak na něj - protože si nedovedu představit přesně chování dítěte ve vzdoru kolem tří let.. Ale když to vezmu takto - máme jít k lékaři - je to oprávněný požadavek rodiče -tudíž je nutné, aby dítě spolupracovalo. Ale současně na něj můžu nechat dolehnout určité přirozené důsledky jeho chování - může to být to, že nebude oblečený...To, že nepůjde k lékaři, to asi na něj moc důsledků nebude mít...Přiznám se vařím z vody, protože jsem v té situaci nebyla, a ono to je tak, že neustále se vyskytují nové situace, kterým člověk přichází postupně na kloub a naučí se je zvládat tak, aby dítě mělo své důslekdy a současně nemusela být jeho vůle lámána na zbytečnostech...

Te'd nevím, jestli jsi rabr četla nebo ne - promi'n. Je tam něco o fungování mozku, o tom, jak říkat věci, aby v dítěti nevznikal zbytečný odpor proti jeho plnění, aby se člověk nedotýkal jeho osoby, ale komentoval jeho chování a jak to chápu já - tak je to o vzájemném respektu, takže například, když dítě nechce odejít ze školky, pak důsledkem je to, že nestihneme něco, co je jemu příjemné - třeba nějakou skluzavku nebo jinou aktivitu..

U nás je taky veliký problém mýt vlásky - u nás je to tím, že se náš malý bojí. Prostě se bojí. Taky s tím máme caviky a momentálně řešíme to, že si to už dvakrát nenechal umýt a jednou se nám stalo to, že se nechal našampónovat a pak nechtěl ani za nic spláchnout, byl strachy bez sebe...byla to těžká pořízená...U nás je to asi i hodně tím, že nechodíme z určitých důvodů plavat, takže on se bojí vody na hlavě, že mu steče po obličeji...Pokud to u vás je o tom, že nechce poslechnout, pak to znamená, že poznal, že dané věci věnujete příliš pozornosti a že v tomto si tuto pozornost může přitáhnout, takže je možná potřeba té pozornosti mytí vlásků ubrat...aby z toho nebyl povyk u vás doma. Dítě toto hodně vycítí..

nebudu vás chválit, to není podle rabr, ale zhodnotím to: je toho hodně a je to zajímavý. kdo to má číst???? 😀 😀 😀

jdu na to....

@bubelko @petrunka01 - ja jsem si to potřebovala nějak zesystematičnit, protože jsem byla nějak v situaci, že jsem jen seděla a nevěděla jak reagovat, co říkat, co je jaká situace...muselo si to sendout. A navíc pořád ten vnitřní pocit, že musí být přeci po mém a to pokud možno okamžitě - že cílem je naučit ho poslouchat na slovo....Ale pustupně se v tom všem dělalo více jasno, a nakonec věci dostaly své souvislosti..a fungovaly téměř vždy... To s tím, že se nemá nutit, co nechce - ale že se má zabránit, když to ohrožuje nebo ničí - to jsem vyčetla v nějaké psycho knížce... a pak jsou samo situace, jak píše bubelko, kdy dítě nechce něco udělat, ale je to oprávněný požadavek dosti podstatný - jako odchod k lékaři, ze školky, čištění zůbů - taky si myslím, že nemůže dojít k tomu, že by dítě prosadilo svou vůli a nešlo - ale je dobře dát dítěti čas, prostor, nějaký časový harmonogram, do kdy to musí být (u nás taky zuby nechtěl věčer - zejména, abychom čistlili my a my mu pořád opakovali, že až bude chít, má nám dát kartáček (sám si v té době čistil) a že my vyčistíme. Že maminka a tatínek musí vždy večer zoubky nakonec ještě přečistit a to proto a proto...a postupně dává více a více ochotněji)...a zde si myslím, že je potřeba to dítěti hodně vysvětlit metodami rabru - proč a jak,a pokud možno se nucení vyhnout, ale někdy není zbytí...každopádně pokud je to nucení časté k určité stejné činnosti (jako odchod ze školy - pokud je to stále jen o tom - jdeme, poj'd, co děláš, nezdržuj...pak dítě začne v té věci více vzdorovoat, protože se to příliš děje proti vůli). Rozvíjí se boj o moc, pomsta...jak psala fem.

@bubelko myslim, ze to nie je o neposluchnuti...rok si neumyvat vlasky, len preto , aby neposluchol...vobec toto slovo nerada pouzivam, skus sa na to pozriet z jeho strany, preco je to tak, ak ma takyto dlhotrvajuci problem... tak je to o boji medzi vami...tento boj musel niekde zacat...tipujem ze ste mu velakrat tie vlasy "nasilne" umyli...tam tkvie cely problem..v nicom inom, ak si presvedcena, ze to nie je fobia...opakovane negativne spravanie u dietata je vyvolane nasimi reakciami...ak my zmenime reakcie ..tak dieta zmeni spravanie 😉

@kubaka - 🙂 je to tak, taky to tak u nás funguje. Pochopit pocity, pojmenovat... na chvilku nechat... zopakovat proč to děláje, v pozdějším stádiu po něm už chtít třeba, co děláme ráno - myjeme ruce, pusu, zadeček, oblečeme..= zopakovat režim a nejlépe odvést pozornost. Hele tady je vláček a veze hrocha...a šup plena na zadek...

To s tím hodnocením osoby a opakováním vlastních pocitů - to ti tak funguje. Já jsem jako barometr. Jakmile začne manžel říkat ty to a ty ono...tak si hned uvědkomím, jak opravdu si vezmu k srdci, když řekne - mě se nelíbí to a ono, ono to pak tohle a tamto. Jak vystartuje s TY, tak se mi táhne před očima rudý šátek a já jako vznětlivý býk beru útokem...Však jsem psala, že v normálních vztazích mám fakt pořád co dohánět - tu svou vznětlivou povahu s pocitem, že musí být po mém 😠

@berenika39 - tak dopadám vždy po dvou, třech dnech, nedejbože, když kliknu jen na zmínky o mě a pak mám pocit, že se nic nenapsalo - odpovdím na reakce a pak čučím, že odpovídám na věci tři, čtyři stránky staré a diskuze uletěla o kuuuus dále. 😉 Zdravím..

@brisalek
vies ono sa stala kvazi "jednoducha" vec, trosku to zjednodusim, niekedy ta dietatko pocuvalo, lebo rozmyslalo na sposobe schematickeho myslenia , podmienenych reflexoch...ty si mu pri istej veci situacii povedalo..nono , nie, nie...dietatko prislo k situacii a zopakovalo nono, nie...je to podobne ako podmienovanie zaspavania nejakou cinnostou...cize v tomto stadiu si este neuvedomuju pravy vyznam slova nie...alebo nejaky moralny vyznam nesmies, musis a pod...to co sa teraz deje a dietatko prosto nerobi, co povies...tak to je prvy krok, aby sa stalo moralnou bytostou...preto je tak dolezity,....ten odpor skutocne sluzi na vyjasnenie si vyznamov nesmies, musis mas a pod., ktore zaroven podmienuje konanie...je to zaciatok cesty...ale bez toho, by deticky fungovali v jednoduchom schematizme ako "zvieratka" nikdy by sa nestali moralnymi bytostami...cize ak by nepochybovali o povinnosti robit dane konanie...spravat sa tak ci onak...
tym to nezjednodusujem danu situaciu...
a ver mi aj mne je trosku za tym obdobim smutno...ale poviem si ze to nebolo o tom pravom a skutocnom pochopeni slov nesmies...alebo urob to na baze zvyku....

@berenika39 ahoj, paní naležato 😀

@bubelko no ale co s tím teda chceš udělat, když si nechce mýt vlasy? Nikdo žádné řešení nemůže poskytnout. Je to individuální a záleží na tom, proč to dělá. Pak co u toho děláš ty, jaké jsou okolnosti. U každého jiné. Naučit se lze jen to, co se v děcku v takových chvílíš děje, jak přemýšlejí a z toho vyvodit pros sebe nějaké závěry.
Náš malej si taky nerad myl hlavu, odbyli jsme to co nejšetrnění, nejrychleji, bez řečí, okecávání - jak bylo psáno - v určité chvíli je mnohem lepší nekecat, dítě stejně nevnímá, nechápe a udělat to rychle, když to musí být. A najednou si nevávno začal sám polévat hlavu, líbila se mu, jak mu teče z vlasů, pak jsem ho teda našamponovala a on nadšeně volal "počkejte na mě bublinky" - a už mu mytí nevadí. Nevím, nějak k tomu dospěl, téma mytí hlavy bylo zredukováno na nezbytně nutné minimul a pozornost. Tak to je ale prakticky se vším - mlíkem v noci, plínkami - myslím vůbec a obecně, že na děti se kladou nepřiměřené nároky a cepují se od narození zbytečně. zahlcují se, drezúrují. Jsem pro trochu větší relax, spíš soustředění na méně věcí ale do hloubky a stejně tak přistupovat i k té výchově - trochu klídku, nadhledu, nebazírovat hned a okamžitě na tom, co si já dospělý usmyslím. A když to jinak nejde, tak to aspoň tak nerozmazávat - ulamovat hroty konfliktů. Nevím, je to taková moje poloha, která vyhovuje všem a tak nějak všechno plyne v klidu a míru a žádné problémy, se kterými bychom si nevěděli rady nejsou. Asi je to ale individuální. 🙂

Ono si fakt chce přečíst něco ze základů psychologie, tyhle principy co se děje v dětské hlavě a jak se vyvíjí neurologie se dají dočíst i jinde než v RABRu. Když člověk pochopí kořeny, ví potom, proč ten stromek tak či onak roste. 😎

@johanka. chapem tvoju skepsu, myslim si , ze nic nefunguje samo od seba a ze tam vkladame svoju interpretaciu, osobnost, svoje hodnoty...nejako, ked sa tak spatne pozriem na svoje skusenosti a spomienky s jednanim s dietatom, myslim si, ze kazda mamicka, hlavne ta "dobra" a nekonfliktna si nasla nejaky styl...ze nejako sa tomu dietatku treba prisposobit...neviem ci je to umele...ked to beriem len z tejto stranky....niekedy si naozaj clovek musi davat pozor na slova a reakciu, lebo si pol dna len a len hneval a vchadzal by do konfliktov...to by dietatku ublizilo ovela viac...aspon ja mam taku skusenost, ze ak rano "nasilim" prebalim, tak sa to tiahne celym dnom, prichadza to k ranajkam, k aktivitam...prosto k vsetkemu, ze sa to "nasilie" a "agresivita" stupnuje...ak raz za kricim, pridalsom konflikte zakricim este hlasnejsie..proste je lepsie to pribrzdit a zacat sa kontrolovat....tu ide najma o tie tazsie obdobia a dni..ze ako na nich...a to je v tom, ze kazdy sa nejako spozna tak, ako sa doteraz nespoznal...svoju trpezlivost, svoje limity, svoj hnev...atd...preto my ako dospeli by sme mali vediet pracovat zaroven aj na sebe...ale urcite super postreh a zaujimavost...pozriem tie recenzie 😉 ..asi zalezi vela od osobnosti , niektore osobnosti praktizuju uplne iny styl vychovy...ktory im viac pasuje...ale zvacsa kazdy z rodicov prejde nejakou cestou vyvoja svojho spravania a uvedomi si nieco...aj chce nieco napravit...ak nie ako rodic , tak ako staro-rodič 🙂

@fem prepac, ale budem ti oponovat. trojrocne dieta velmi dobre vie neposluchat, u dvojrocneho mozme o tom pelmizovat. a hoci nemas toto slovo rada ( ja tiez nie), deti od urciteho veku neposluchaju. to je aspon moja osobna skusenost (ci s vlastnymi, ci s cudzimi detmi).
kedze na plavarni mu to ide uplne v pohode. tak vychadzam z toho, ze ak by mal fobiu, tak by ju mal aj tam. co sa umyvania vlasov tyka - bolo to bezproblemove az do minuleho roka, prislo to z cista jasna. skusali sme zo zaciatku metodu nechat tak, tiez ako pise blandik - motivovat. lenze ono raz ich musis umyt - prepac aj na silu. nemozes nechat dieta, ktore ma v lete spotene vlasy (hoci kratke) nechat neumyte mesiac. pretoze sa zacne skrabat, nakolko ten zaschnuty pot a spina svrbi. a on ma este citlivu pokozku, takze by to bolo este horsie. cize ano, umyli sme mu ich aj na silu. to iste z ihriska, kde sa ohadzoval s kamoskou pieskom, a jednoducho mal hlavu plnu piesku, tak sa to tiez odlozit nedalo. (po nasej skusenosti, ked sa odmietol natierat a my sme si povedali, ok, tak nebudeme a vysledom bola sucha pokozka taka, ze si ju rozdriapal do koze, zaniesol si infekciu a musel sa natierat 2x denne, sme sa k takemuto vysledku pri vlasoch dopracovat nechceli).
niekedy je lepsie ak je pritom dedko, babka alebo ina kvazi cudzia osoba, horsie ak som pri tom sama. hoci niekedy je to dobre pri mne a horsie pri manzelovi. jednoznacne je to u neho vec nalady. dokonca ani unava na to nema vplyv - nezhorsuje to. niekedy je to dokonca lepsie, pretoze sa menej brani.

a nie kazde negativne spravanie dietata je vyvolane nasimi reakciami - deti sa stretavaju aj s inymi detmi, od ktorych co to pochytia - aj to co doma nikdy nevideli. a tak isto preberaju reakcie od dospelych, s ktorymi prichadzaju do styku.
my sme uz skusali rozne reakcie, skratka ak nema naladu (co na vlasy v podstate ma zriedka), tak ju nema a my sa mozme aj rozkrajat. cize obcas, ked nieco nejde po dobrotky, musi aj po zlotky - cize s placom.

@blandik myslim, ze ak sa vlasy umyvaju raz za tyzden, nevenuje sa im taka velka pozornost. keby kazdy den, tak to chapem.
a rabr som necitala, len vase prispevky. nieco sa mi z toho velmi paci a dokonca bez vedomia o knihe praktizujem, nieco nie. ako pri vsetkom 🙂

kocky, dlho som tu nebola... nemam sancu vas vsetko precitat, tak pridam len dnesny zazitok so syncekom.
Boli sme vecer vonku a pri navrate nechcel ist so mnou vytahom, ale chcel ist peso.. byvame na druhom. Lenze uz bola tma a nam v ramci setrenia treba zapnut kazdeho pol schodista. Tak som mu dala na vyber. Alebo pojdes so mnou vytahom (a mozes stlacit gombik) alebo pojdes po schodoch, ale sam. Ja idem vytahom. On vybehol na prve medziposchodie peso. Tak som sla vytahom hore, odlozila kocik.. a uz pocuvam. Mamaaaa, mamaaa. Zazla som mu svetlo, aby videl, ale aj tak sa bal... a volal na mna Mamaaa, aby som po neho isla. Ja som ho zas volala, nech ide peso.. potom som mu povedala, ze tak idem po teba dolo vytahom. Tak som sla. Ako ma zbadal dole, tak sa vybral po schodoch este vysie. Znova som sla hore a znova sme na seba volali. To uz som zacinala byt dost nahnevana, tak som mu dost dorazne povedala, idem dole. Tak som dosla dole vytahom a hovorim mu - posledna sanca, alebo zides dole a pojdes so mnou vytahom, alebo pojdes peso a sam, viac krat po teba uz nepridem. Chvilu na mna pozeral, ci to myslim vazne, ale nakoniec sa rozhodol, ze teda ide dole. Tak som ho pomalicky navigovala, aby zisiel pekne dole (zabradlie, krok, tak vyborne... znova zabradlie a krok). Nakoniec teda siel so mnou vytahom. Bola som na seba hrda, ze sme to zvladli bez kriku a ze si nakoniec vybral jednu z dvoch moznosti a neskoncilo to tak, ze som po neho dosla a vyniesla ho hore. Aby ste rozumeli, nemala by som s tym problem ist s nim po schodoch, ale cakam dvojicky a on sa musi naucit, ze alebo pojde so mnou vytahom, alebo sam po schodoch ja ho proste nosit nemozem a ani nemozem s nim ist po schodoch ak mam zo sebou este kocik.

Velmi sa nam dari napriklad s cumlikom. Ako ho uz nekojim, teda este si sem tam cucne, ale uz to nemozem nazvat kojenie, tak sa strasne namotal na dudel. Mala som tendenciu ho od toho oducat, vyberat z pusy a pod.. ale vzdy to skoncilo placom. Zacal kricat mojeee, mojee a tvtedy som pochopila, mas pravdu, to je TVOJE. Tak som na to sla inak. Uplne som prestala dudel riesit, ale zarovn mu stale opakujem, cumlik je tvoj, to je tvoja starost. Ak si ho odlozis do postielky, tak ho tam najdes, ak si ho len tak niekde zahodis, nebudes ho vediet najst... a tak aj bolo. Ked ho nevedel najst, tak som mu vzdy opakovala, Jurko ja neviem kde je, to je tvoja starost..samozrejme pomahala som mu s hladanim... vzdy ked som videla, ze ho hodil na zem, tak som mu povedala... Jurko a co keby si si odniesol cumlik do postielky, tam ho najdeme.. ked ho nechame tu, zase ho nebudes vediet najst. A normalne asi po 3 tyzdnoch zacal sam od seba bez upozornenia nosit cumel do postele. Tak vzdy ked najdem cumlik v postielke, tak ho "pochvalim", aha ako dobre,z e si ho sem odlozil, nemusime hladat. Samozrejme nie je to 100 percentne, ale musim povedat, ze odkedy z toho nerobim velku vedu a spravila som z toho "jeho starost", tak naozaj sa cumlik pomaly ale iste dostava z toho popredneho miesta co zaujimal na coraz nizsie a nizsie priecky.

@fem 😨 ty jo,.".asi zalezi vela od osobnosti , niektore osobnosti praktizuju uplne iny styl vychovy...ktory im viac pasuje...ale zvacsa kazdy z rodicov prejde nejakou cestou vyvoja svojho spravania a uvedomi si nieco...aj chce nieco napravit...ak nie ako rodic , tak ako staro-rodič " - to je parádně řečeno... což mi připomíná, že člověk-rodič si může zvolit třeba cestu uspávání Estevilla, tělesné tresty jako styl výchovy a může se cítit jako skvělý rodič, který dělá to nejlepší pro své dítě.
Může si zvolit toto.
ostatní a (já třeba/ zvolili tu nekonfrontační, laskavou, respektující cestu a způsob chování a zacházení se svými dětmi (popř. okolím) a jsem přesvědčená, že to má úspěch a moje děti jsou šťastné. Každý se cítí líp v něčem jiném a dělá to, co je jeho mysl a osobnosti schopná pochopit a vstřebat.

Pak totiž postrádá smysl vysvětlovat někomu, že estevillova metoda řízeného pláče je úchylárna největšího kalibru (to je zase má slabina, kterou jsem právě teď pochopila v celém hloubce - díky a 😉 ) a zrovna tak mně nikdo nedokáže vysvětlit a přesvědčit o nádheře a oduševnělosti asketického života mnichů v budhistickém klášteře.

@bubelko - jsem ráda, že se ti některé věci zamlouvají a praktikuješ 🙂 U nás nemá malý vlasy umyté druhý týden, bohužel. Je to reakce na velké ciráty s neumytou pěnou na hlavě, kdy na sebe nenechal šáhnout a byl v hysterii. Te'd se snažíme odstra'novat následky, zatím se nedaří...nevíme, co uděláme, věřím, že to vyřešíme...

Ono je to těžko diskutovat, v rabru je hodně, hodně různých aspektů /třeba nežádoucnost ani poslušného ani vzdorovitého dítěte/ - je to celá filozofie, různé metody, jak co říct /v podstatě se jedná o kultivování vlastního projevu i vůči ostatním lidem, ovládání a zvládání svých emocí - přeci neni ani v normálním styku lidí žádoucí, aby člověk se vtekal, druhého vydíral svými argumenty, zorzlítosťnoval se, křičel - v konflitku dvou dospělých lidí se toto dá považovat za nezvládnutí situace, nevyzrálé řešení situace...takže to není o umělém jazyku, vytrženém z reality, normality...ale o snahu na sobě pracovat, změnit reakce/. Rabr je návod, jak vést dítě k zodpovědnosti, samostatnosti, sebeúctě...

Chápu, že vlásky nemůžou zůstat neumyté, ale ta daň za násilné umytí se asi u vás momentálně vybírá...já taky nevím zatím jak na něj, ale násilím to nebude...U nás to je o velim křehké linii důvěry, on nám potřebuje věřit, že to bude ok, a po posledním fiasku s pěnou na hlavě a jeho hysterií nás rovněž přivedlo do patové situace, z které zatím neznáme cestu.

hezký večer všem, louskala jsem...tak jen tak letem světem 😉 😉 😉 . @kubaka,ahoj, tady je ti pohoda...

v pár příspěvcích tu zaznělo, že chcete konkrétní návod...ten neexistuje. není žádný manuál na výchovu dítěte. to je důležitý vědět, ani v rabr není ...
já jsem si z knížky vypreparovala to základní, ten princip, je tam prostě pár stěžejních myšlenek, který jsou jasný a srzumitelný. moc mi pomohlo to, že mám už jednoho syna, a ten byl vychováván "antirabr", úplně. a úplně mi běhal mrátz po zádech, když jsem si uvědomovala při čtení, kolik pravdy v tom je. on je naštěstí strašně fajn, ale to, co má za "chyby", jsem našla v knížce...z čeho pramení.
mě se taky ty fráze v knížce zdají moc vyumělkované, ale nikde nepíšou, že se to musí říkat tak a tak, jde o obsah toho sdělení.
naprosto geniální je ta myšlenka o autoritě - dítě by nemělo slepě poslouchat, mělo by věci dělat proto, že samo uzná za dobré je dělat, nedělat. když je to jen loutka, která na slovo poslechne, v pubertě přestaně poslouchat nás, a najde si jinou autoritu, jinak to ani neumí - a tou autoritou může být parta, někdo, kdo ho svede na špatnou cestu, protože dítě nemá vlatní rozum, vlastní názor, vlastní pocit zodpovědnosti za to, co dělá.
takže ten přístup k dětem podle rabru je učí rozhodovat sám za sebe, bez toho, aby to někdo dělal za něj.

nemyslím, že by bylo nutné se nadrčet poučky a aplikovat je, spíš je fajn zkusit pochopit princip výchovy, o kterém se tam píše.

a moc příjemný je to aspon zkusit a pak pozorovat, jak to funguje, jak jsou dny pak klidnější.

@kubaka lenze on nema problem si na hlavu vyliat kybel vody, nema problem na plavarni si dat hlavu pod vodu. jedine doma so samponom umyt vlasy pod sprchou. ale len doma. a riesenie je momentalne take ako u vas - bez obkecavania umyt vlasy a sup. je to zalezitost 1 minuty, ale ten rev je skratka tam. nie vzdy, ale 90 percent. skratka ako som pisala vyssie - on nema naladu. lenze ju nema v podstate nikdy. a to sme nechavali sampon vonku, ze ked ho uvidi, mozno sam povie, dnes si umyjem hlavu. figu borovu. hrat sa, potapat sa, to ano, ale vlasy umyt a osprchovat, to nie. nikdy to nerozmazavam stylom, zase si si neumyl vlasy. ale dnes napriklad po kupani telefonoval s babkou cez skype a sam sa priznal, zase som si nechcel umyt vlasy. a ked sa babka opytala preco, tak odpoved - zdalo sa mi to ako dobry napad.
tolko k tomuto 🙂
a skutocne nie som ten typ, ktory svoje dieta dreziruje a cepuje za kazdu malickost. nezakazujem mu na ihrisku, nechod, zaspinis sa, nemozes to ci ono, musis sa hojdat, lebo aj ostatne deti sa hojdaju. necham ho vyskusat. od malicka. ak chcel vyliest na gauc - nech sa paci, ukazala som mu ako zliezt dole.

baby ja nestiham citat 😀 😀 ale je to super piste dalej, kazda skusenost, riesenie situacie su podnetne.
priam svoju skusenost s vlaskami, tiez maly velmi nechcel si umyvat vlasky, velmi plakal, ja som ho nenutila,
asi to nie je najlepsie riesenie ale kedze sme chodili aj na babyplavanie kde si hlavicku namocil tak som doma uz nepokusala sa mu umyt vlasy samponom a stalo sa ze aj mesiac sme ich neumyvali, chuda moje spinave dietko.
po case som skusila mu dat poharik ze si ma sam namocit vlasky a zrazu to islo, dokonca uz vie krasne zaklonit hlavicku ked mu splachujem ale sme dohodnuty ze max. trikrat a dost.

Stale rozmyslam nad tym ako sme lahko zvladli niektore veci ktore som prilis neriesila, nenutila ich robit, proste niako prirodzene funguju ale z niektorymi sa trapime. Pride mi to tak ze dieta nas ma naucit byt lepsimi a niekedy mam dojem ze prave to co sa nam zda najtazsie a co sa nam nepaci na nom suvisi velmi s tym aky sme my.

Je to fakt tazke, najma tie chvile kedy sa pristihnem ze chcem aby bolo po mojom lebo viem co je spravne 😀 😀 😀 ach jaj. Napriklad sme papali a maly zacal skusat natierat lyzickou jogur na vsetko okolo seba, keby ste videli ako sa na mna pozeral co urobim 😕 testuje moje a svoje hranice.
Vcera som napriklad nezvladla to ze ma pri prebalovani kope nozkami, napriek tomu ze som to najprv niako neriesila, len mu ich chytila, neskor vysvetlila ze ma to boli tak stale viac a viac, prisla chvila kedy som uz nemohla a proti veskerym svojim zasadam som ho capla po nozicke, v udive ani nevedel ci ma plakat alebo co 😝 Co zabera u vas ked robi nieco zle a smeje sa pritom a nechce pochopit ze to nie je sranda ?

inak som so vsimla ze sme sa tu stretli viacere co obcas prispievame do temy kazde dieta sa vie naucit spat, lebo nam to neda ked citame ako maminy maju pocit ze vyplakanie funguje, mne je to tak luto ked to citam, lebo sama som si myslela ze je to uzasna metoda a chystala sa ju uplatnit, nastastie som pochopila ze je to uplny nezmysel.
A som rada ze tu mozeme pisat akykolvek nazor a nikto na nikoho neutoci. 😉

@zelmirka1 - ahojky. U nás taky testuje reakce, taky občas začně kopat a má z toho srandu. U nás zabírá - říct mu důrazně, že nás to bolí...na to moc nereaguje, asi ještě je brzy, aby pochopil, že i ostatní mají city a přestal zra'novat...a když pak pokračuje, tak se odtáhnu a tvářím se, že to opravdu není sranda. Třeba i poodejdu, vztanu.. Jak nemá diváka, objekt kopání, tak přestane okamžitě...

@zelmirka1 já většinou úplně beze slova přestanu s tím, co dělám, s tím, u čeho se směje a pokouší mě....seberu se a jdu pryč něco dělat. petr tohle zkouší většinou v situacích, kdy by chtěl, abych mu byla "k ruce"🙂)), a já musím třeba něco dělat. zkouší v tu chvíli věci, které ví, že nemá dělat a že spolehlivě přitáhnou mojí pozornost. to je normální. třeba pouští kostky dupla ze stolu dolů na zem, nehází je, ví, že s hračkama se nehází, ale jen tak jako je drží nad zemí, a pink - jako že mu upadla. prevít je to. podám mu ji, od i poděkuje, a šup - úsměv, upustí jinou. v tu chvíli odejdu do koupelny. jako bych tam nebyla. přestane s tím, bud si hraje dál nebo přiletí za mnou. příště už ví, že když to bude dělat, nebude to na mě fungovat. a hodně mi pomáhá zdržet se v těch chvílích komentářů, protože mě napadají samé nevhodné věci🙂)))

zkoušela jsi přebalovat obráceně? dělala jsem to jeden čas tak. prostě nohama od sebe, kopání ztratilo smysl. je to mírně nepraktické, ale účinné.

no ja odist nemozem lebo ho prebalujem v kupelni na prebalovacom pulte a ten je veru vysoko, jedine zeby som ho dala naheho dolu a nechala tak 😀 @berenika39 obracene ze ma hlavu pri mne a nohy dalej odo mna ? to si ma dostala to skusim, maly bude v soku 😀
ja mam pocit casto ze maly je velmi netrpezlivy a veru viem po kom 😀 😀 😀 dnes sme cestovali a mrncal v aute lebo mu bolo dlho, ja si neviem prestavit keby sme cestovali napriklad ku moru ako by sme to zvladli.

@berenika39 tak ja tak obliekam pyzamo jonasovi - nohami od seba - tazsie sa mu tak pretaca a neuteka mi prec 🙂 a suhlasim s tym, ze dieta by nemalo byt babka na spagate, ktora sedi tam, kam ju posadim. to od mojich deti ani necakam. pretoze je to nemozne.

@zelmirka1 u nas fungovalo tiez to, ze som odisla prec (ak ma kopal) a pri jedle som mu to zobrala, s vyvsvetlenim, ze jedlo nie je na hranie a malovanie.

my přebalujem ve stoje u gauče v obýváku, nedá se u toho kopat, ale dobře se od toho utíká 😉

@zelmirka1 jj, přesně tak. ve dvou letech nemusí být na přebalováku s rizikem pádu, nech ho na posteli, otoč hlavou k sobě, bude čubrnět. je to divný ale bude vykulený...
btw, léčba šokem mi pomohla už víckrát, jeden čas nevím proč odmítal oběd - úplně. zrušila jsem sezení u velkého stolu, dala mu na jeho malý stolek nový krtkový prsotírání, vlastní novou lžíci, talířek, hrnek...byl tak vykulenej, že zapomněl, že je to oběd a snědl všechno, od té doby ani jednou nezkoušel neobědvat. a nemuseli jsme bojovat, kdo z koho, žádné nucení.
i s přebalováním - jako každý dítě se někdy po roce začal vzpouzet na přebalováku, jekot, ne a ne. začala jsem přebalovat v jiné místnosti a ok. a mmch, pokud zkusíš takové ty natahovací plínky, je konec s přebalováním, posadíš si ho na klín a navlíkneš plínku,tepláky,ponožky...a je to..a je to jako s vším - za pár měsíců bude bez plínek, neřeš, vydrž, je to jen drobnost, zase jeden z těch střípků🙂)))))

diky baby, ved ja viem ze je to drobnost, len ma prekvapilo ze sa pokusa tak velmi kopat ked vidi ze sa mi to nepaci,
inak s tym obedom super napad, ja som tiez nedavno kupila malemu svoj pribor a strasne rad si vyberie s cim bude papat. Ale zase zacal dost vymyslat a stale chce do chladnicky pre jogurt, keby som to nechala na nom tak papa len jorgurty a muffiny 😀 nachystam obed a on stoji pri chladnice s lyzickou v ruke a place ze chce jogurt. 😖
ja velmi nemam rada nutenie do jedla, moji rodicia to praktizovali so mnou, dodnes mam problem ze niektore veci nezjem ani keby mi islo o zivot 😝 tak nechcem maleho nutit, len neviem ci mam to nechat tak ked nechce a dat mu to iste neskor alebo neskor mu dat uz ine, to co chce ?

@zelmirka1 on tě kope PRÁVĚ PROTO, že se ti to nelíbí, že na to reaguješ negativně. tak to je. vzdoruje. normálka 😉 😉 😉

@blandik vdaka za reakciu, ako si to vysvetlila s tou miskou, tak to posobi vcelku prirodzene. Tiez je fakt, ze kazdy si to naozaj musi prisposobit svojmu stylu. Tiez ak by sa mi podarilo zrusit aspon polovicu prikazov a pokynov, oproti tomu, ako som bola vychovana sama, tak by so bolo super. Zas uplne ich zrusit, taku ambiciu nemam, no vsak uvidim, ako to pojde, ked sa uz s Miskou bude dat rozpravat, ze ako sa v tom budem citit. Mne asi viac pasuje trochu priamejsia komunikacia, napriklad dnes som prave narazila v knihe na situaciu, ze na dovolenke o desiatej vecer matka chce po dcere, aby uz sla spat, tak povie "uz je dost neskoro". Bolo by to mozno ok, kebyze sa rozhodla nadviazat trochu dlhsi rozhovor na temu "vecerny cas", nez dcera odide do postele. Ale podla uvedeneho dialogu matka od dcery caka, ze ta si naozaj hned tuto vetu vysvetli tak, ze treba ist do postele (dcera sa totiz hned dalsou replikou zacne branit, ze ostatne deti su este hore). Tak to sa mne vobec nepaci. Nepaci sa mi, ked treba za hlaskami odboku (je neskoro) citat nejake ocakavania (je cas ist spat). No to som uz vlastne raz spominala.

Este som chcela doplnit, co som pisala o tom otcovi so synom, ze s nim komunikuju obaja rodicia velmi kultivovane, kontrolovane. No a toho chlapca som asi este nepocula sa srdecne niecomu zasmiat. Nanajvys sa akosi cudne rehoce, akoby len napodobnoval smiech ci co. Neviem, ci to pripisat na vrub tomu, ze jeho rodicia si pred nim davaju dost pozor, aby si ovladali svoje emocie, alebo je proste ten chlapec taky. A to nie je len smiech, vlastne si nespominam, ze by som niekedy videla, ze by dal svojim pocitom nejaky volny priebeh. Pride mi to dost desive. Podla mna je lepsie vediet svoje pocity nejak spontanne prejavit. Nielen ich vediet pomenovat, aj ich prejavit. Sme predsa ludia, nie roboty.

Dalsiu nejasnost mam ohladne tych pochval. Podla rabr nie su dobre. Ku kapitole "ty si ale sikulka" som sa este nedostala, zatial som o pochvalach citala len v uvodnej casti. Vraj pochvala v dietati vyvola dojem, ze urobilo nieco necakane, a to ho zarazi. To naozaj tak funguje? Mate taku skusenost? Myslite, ze clovek je az taky stadovity tvor? Nie je v ludoch prave tuzba byt dobry, v niecom vynikat nad ostatnych? Vtedy pochvala posobi prave motivacne, ci nie? Pri uplne malych detoch vidim pochvalu ako druh spatnej vazby, vdaka ktorej sa budu snazit dalej. Nuz priznam, po tom, ako som zacala citat rabr, uz nepoviem "ty si ale sikulka", ale nieco ine, napriklad "vyborne", no asi je to to iste, len v modrom. Vseobecne, pri malych detom tym, ze reagujem na ich konanie, ich motivujem ho opakovat. Na tom su zalozene vsetky rie rady, ze ignorovat nevhodne spravanie (zachvaty hnevu, sproste slova), inak dieta motivujem to opakovat, ked vidi, ze to vyvolava reakciu. Eliminovat pochvaly z vychovy, to na mna posobi zas dost sterilne.

@johanka. s tím kolem...(je před domem, co s ním uděláš..), to je jen o tom, že pokud já řeknu: seber se a jdi zamkonut kolo, bude to pro dítě pokyn od autority, který mu dá do života: klid, když neuklidím kolo, máma mi to připomene, nebo ho uklidí. když řeknu: venku je kolo. co s ním? musí sám zauvažovat a rozhodnout se, jestli se na to může vykašlat a riskovat, že mu ho někdo ukradne nebo radši jít a sám ho co nejdřív uklidit. je to jen a jen na tom dítěti-o tom je celý rabr.

ty pochvaly, to louskám u poněkolikáté a je to fuška, chyba bude v přijímači🙂)), tedy u mě...ale zatím to mám tak, že se snažím vyhnout tomu, aby prcek něco dělal kvůli odměně,pochvale. pak se fakt ztrácí podstata toho jejich snažení - oni se učí spontánně, rádi, sami od sebe, i bez našich šaškáren kolem. my jim do toho začneme nutit ty šikulky,bonbonky,nálepky - a oni bohužel ne vlastní vinou přestanou dělat něco nového pro to, že je to baví, že to chtějí dělat, ale pro to, že bude odměna,pochvala. to je špatně. nevím, jak přesně to tam píšou, ale pochvaly a odměny jsou kontraproduktivní, je to úplně obráceně, než jsme si myslely. ano, dítě bude znovu a znovu malovat princeznu, ale ne proto, že mu to přinese radost, že bude chtít namalovat ještě hezčí, ale proto, že čeká pochvalu.
pro motivaci stačí popsat, co dokázal/a, sdílet radost....

@johanka. jej, s tou pochvalou by to mohla vysvětlit blandik - taky si počkám.

Jen obecně myslím i na základě jiné literatury, že to, že použiji termín "ty jsi ale šikulka" je zase to hodnocení osobnosti - ty jsi nějaká - což evokuje, že jindy "takový" zase není, pokud neudělá něco úžasného. Taky to říkám, přistihnu se, mám ale dojem, že pochvala má být formou uznání práce, výkonu, snahy, činnosti, kterou dítě vynaložilo. Chválit, že je někdo šikovný nejde, když mám naprosto nešikovné a nemotorné dítě - ono za to nemůže, že je nemehlo, tudíž teoreticky bych ho nikdy nemohla ocenit třeba za tělocvik. Ale mohu ocenit snahu, kuráž, poctivost v přístupu k nenáviděnému tělocviku. Je to zhruba tak?
. Náš malej -světe div se 😕 - ve 3,5 letech dokáže sestavit sám puzzle o 106 kouscích - bez pomoci u toho dokáže sedět hodinu a sestaví celý obrázek Simpsonových. Já valila oči. Jednou jsem zajásala - šikulka - přesně typicky. je tedy vhodnější zajásat - no to je teda krásný obrázek a celý jsi ho složil sám, to je ale paráda....???

@johanka. jinak třeba to s tím kolem, to, jak je důležité, aby se dtě naučilo samo rozhodovat, samo zodpovídat za to, co dělá,nedělá a samo nést důsledky - přesně v tom jsem poznala staršího syna. bohužel. vždycky všechno dělal, tak jak měl, ale proto, že jsem mu to řekla, poradila, přikázala...podle okolností. jistě že měl i prostor pro svoje experimenty, ale bylo jich žalostně málo. ted, v dospělosti,je slušný,poctivý, zodpovědný - ale tam to drhne. důležité věci, pro život zásadní, zodpovědně zvládá, ale co je už o něco mín důležité, je v průšvihu...všechno nechá na poslední chvíli, riskuje, že to nějak dopadne, složenky občas platí na upomínku....je nezodpovědný, protože jsem ho to nenaučila.