• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@bezaz - napadá mě k tomu prosím...nevím jestli to je v rabru přímo napsané, ale na semínáři nám krásně vysvětlili, kdy je vhodné prosím používat - takže - pokud se jedná o oprávněný požadavek - to co dítě ví, že se má dělta - jít si umýt ruce před obědem - pak tam prosím nepoužívat...prosím se používá u laskavosti - tedy v situaci, kdy žádáme o službu, o něco, co druhá strana může odmítnout (kdy nemáme dohodu, že to druhá strana bude dělat). Jinak prosím dělá z oprávněného požadvaku laskavost - tedy s možností odmítnout /která tam není že ano/. A opravdu jsem zjistila, že když řeknu malému, Miško, prosím, obujem botičky - tak sama na sobě cítím, že to není úplně správné, že jdem ven a že je tedy oprávněné po něm chtít, aby si boty obul a nemám se co prosit...Ale těch situací laskavosti je za den spousta, takže je určitě fajn je k tomu vést...já se třeba teD'kom snažím malého naučit, že než nám vtrhne do koupelny nebo na záchod, tak že má zapklepat (včera jak nechtěl spát, tak už pak na mě i klepal, jak mě viděl v ložnici, že "spím" :grinning: - dost mě to obměkčilo.

S tím jídlem jste mě dost navedly, musím nad tim zašpekulovat. Malý je taky jedlík, jí hodně a obědy začínají být opravdu veliký problém, některá dřívější jídla už jsem nedělala ani nepamatuji, protože je odmítne...Je pravdou, že on nemohl jíst hodně věcí kvůli reakcím, takže on v podstatě pořád jí jako takové roční miminko - žádné sladkosti, čokoláda, skořice, zmrzlina (nejí žádnou sacharózu), ryby, rajčata, papriky...konečně už u něj prošlý mléčné a vaječné věci, takže máme širší repertoár...). U nás jsme nidky nenutili, ale je fakt že si může dost vybírat...jenže jak neřeším brumíky, tak se to zdá že to není až takový problém...líbí se mi ten systém posunutí chodu a taky ten systém nabídky dvou chodů ke snídani (ačkoliv s tou nemáme problém...ale i tak je to dobré..dá se to aplikovat i na svačinu nebo i na ten oběd - s polívkou a druhým...).

@fem - já peču buchty doma, sladím jen strouhaným jablíčkem nebo banánem a rozinakma, sušenýma švestkama...a je to chutné, akorát sladké. většinou peču dost od oka (a ne vždy to vyjde), tak nemůžu moc sloužit receptem ...ale máma mi te'dkom pekla něco, dala mi recept a jen musím odchytat množství mouky (to tam dala od oka, máme to v rodině :slight_smile: a pak můžu poslat).
13. říj 2010 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
uf. tak nevím, kam jinam to napsat, než mezi chytrý a respektující mamči.
od listopadu bych tak nějak měla začít na den, dva pracovat. pro petra jsem našla jesle - ne klasické, ale státní, od 18ti měsíců do tří let, navazuje na ně školka - stejné zařízení, i to jsem brala jako výhodu, milé klidné prostředí, tety příjemné, v pondělí nastoupil s tím, že první adaptační měsíc můžu být chvíli ráno s ním ve třídě, jen hodinu, dvě, prodlužovat to.
v pondělí se vrhnul na hračky, dal mi pusu a tety si ho tam nechaly, že zavolají, kdyby plakal. poo se mi vrhnul do náručí spokojenej, že jdeme zítra zas. to už mu došlo, že to není jen tak, že mu utíkám - a už mi nedovolili tam s ním jít, že mají víc dětí na adaptaci a nedělalo by to dobrotu, no i jsem to pochopila, petasek nebrečel, jen tak mrknul jakože co se to děje kam jdu. poo mi řekli, že se strašně vztekal, absolutně nic nechtěl, nenechal se vůbec k ničemu přimět a "zlobil". teta konstatovala: tak se pochlub, péto, co jsi dneska vyváděl...". druhý den v jeslích!
dneska šel do třídy sám, těšil se , nebrečel, zamával mi, klid, šla jsem ven. do hodiny mi volali, že nevědí co s ním, že je ve vzteku, ječí, mlátí s sebou a nezmůžou s ním nic. hned jsem ho vyzvedla, okamžitě se uklidnil a já probrečela dopoledne.
vím moc dobře, že není knouravý, uplakaný, když se něčeho bojí,je nejistý nebo smutný, řeší to natvrdo, rozzlobí se, neumí si s tím vůbec poradit. ale doma se mnou se do takových situací samozřejmě dostával zřídka, pokud vůbec, a když už se něco dělo, byla jsem na blízku.
tady to bylo na něj moc a neměl šanci se s tím vyrovnat - a odešel s nálepkou "zhoršená adaptace, nespolupracuje, nezvládnutelný".
doma je pohodář,klidas, jí, spí jak dub, vzdoruje přiměřeně věku fakt ve velmi mírné formě, neznám u něj záchvaty a hysterii. jenom jenom nezvlád tu konkrétní situaci, kdy tam zůstal, v cizím prostředí, s cizími lidmi, beze mě. je mi strašně, byl tam jen chvíli a já bulim a bulim.

navrhli, aby chodil dál, ale jen na chvilku, ráno, já počkám tam, když bude brečet, vezmu ho a postupně si zvykne. říjen by měl chodit denně, i když pak bude chodit jen 2 dny v týdnu. prý je to třeba, aby pochopil, jak to funguje, že vždycky přijdu, že tam může být spokojený....

co? zkusit to ještě nebo utéct?
s.o.s. a děkuju, že jste to jen přečetli, fakt jsem smutná.
13. říj 2010 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 chcem ta rychlo podporit lebo viem co zazivas, ja prave riesim podobnu situaciu, od decembra na par hodin idem pracovat ale od januara uz zrejme naplno takze zvazujem ci dam Miska do jasli alebo niakej opatrovatelke. Zatial zhanam opatrovatelku co nie je jednoduche ale bojim sa dat maleho do jasliciek prave kvoli tomu ako si zvykne. Aj ked dopredu sa to neda odhadnut.
Ja by som to byt tebou este nevzdavala lebo to by znamenalo ze aj Peta rychlo pochopi ze ked bude vystrajat tak dosiahne svoje. Vypytujem sa teraz velmi vela na skusenosti kedze ma to caka za par tyzdnov, vacsina mamin mi potvrdila ze adaptacni proces okolo 2-3 tyzdnov je uplne normalny, dokonca mi povedali ze prve dni sa zdalo OK, nove prostredie, nove hracky ale neskor problem ked deticky pochopili ze to nie je len raz-dvakrat ale na stalo.
Samozrejme ak by dieta vytrvalo plakalo vyse mesiaca aj dalej je mozne ze nie je na jasle pripravene alebo mu proste celkove nesadli. Rozpravala som sa aj s maminami ktore nemali inu moznost ked nastupili do prace a dieta plakalo vela tyzdnov, vraj si nakoniec zvyklo a chodi rado...neviem posudit ci sa to da tak zjednodusene povedat ale tam asi islo o to ze nebolo na vyber.
Ja by som to este skusila ale pomalsie, slubit mu ze tam bude len hodinu napriklad ty po neho prides a dodrzat to niekolko dni. Daj mu zo sebou oblubenu hracku ak ma, dobra vec je vraj mala fotka maminky /prekvapilo ma to ale psychologicka mi hovorila ze dietatu sa nema zakazovat smutit, prave naopak povedat mu ze je normalne ze maminka chyba, mas ju pri sebe, mozes sa na kedykolvek pozriet a ona tiez na teba mysli a tesi sa na teba, pohras sa, napapas a pride..../
Neviem preco si sa rozhodla pre jasle, ked je to len na dva dni mozno by bolo lepsie riesenie opatrovatelka ale je to tazke rozhodnutie. Ja sama mam dilemu, dostala som niake odporucania na opatrovatelku ale ked sme sa stretli tak som veru bola dost hotova z toho a maly to vycitil a urobil mi paradnu scenku co bezne nerobi.Takze ma vlastne podobnu skusenost lebo to bolo hrozne ako sa spraval na tej navsteve, ako nikdy predtym.
Teraz som objavila nahodou na pieskovisku jednu pani ktora sa mi velmi paci, videla som ju v akcii na zivo s dievcatkom a vyzera to ze by malaho zobrala tak uvidim.
Inak oni neradi vidia ked mamina ostava s dietatom, aj mne povedali ze radsej nie lebo aj ine deti su tam a to nerobi dobre a tiez ze kym je tam mama tak kazde dieta spokojne. Ja myslim ze treba zacat na kratky cas a vydrzat,
ja ked si predstavim ze maly je stale s maminou tak mi pride uplne normalne ze to musi byt pre neho tazke.
Uplne ta chapem ze si smutna, mna to este len caka a uz teraz mam strach.
Ozaj nech ta teta nehovori petovi - pochlub se co jsi dneska vyvadel, to je fakt klasicky sposob ako to vnimaju to nema nic spolocne s Rabr. Drzim velmi palce.





13. říj 2010 v 16:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika suhlasim so zelmirkou. este by som to nevzdavala. doteraz bol vzdy s tebou a urcite mu je to tazko, ked tam zrazu nie si. aj lukas mal teraz adaptacne 3 tyznde v "spielgruppe". my sme mohli zostavat s nim, ale sme si rovno s muzom povedali, ze nie. lebo cielom bolo, aby sa ucil aj jazyk a ked sme tam boli, kym sa rozlucil, tak sa vzdy pytal, ze co teta povedala. ked sme odisli, plakal. ale nikdy sme neodchadzali, ked sa nepozeral, ale vzdy sme mu povedali, ze ideme a ze maminka pre neho pride. teraz uz mi kyva, ked odchadzam. nie je ten typ, co sa rad zapaja do spolocnych aktivit - akurat, ze tu ho nikto do nicoho nenuti. ak nechce nemusi. skus sa dohodnut s tetami, ze ak sa nechce zucastnovat spolocnych aktivit, ze nech ho nechaju sa hrat niekde pobliz, nech ho nenutia. aj tak je teraz vo veku, ked sa deti nehravaju este spolu ale vedla seba. ved ta trieda urcite nema 100m2 a maju na neho vyhlad. :wink: otazka je, co robil, ze podla nich "zlobil". to ti nepovedali? ved dieta, ktore je doma normalne, sa predsa nemoze v priebehu jedneho ci dvoch dni stat nezvladnutelnym. pripadne skus im vysvetlit, ako podobne situacie riesite doma, aby toho na neho nebolo tak vela. teda ak je to mozne, sa s nimi takto porozpravat.
a ak to nepomoze a nebude sa to zlepsovat, tak by som hladala ine riesenie - bud opatrovatelku doma ako zelmirka alebo ine zariadenie. :slight_smile:

13. říj 2010 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko to keby bolo u nas ze nemusi robit spolocne aktivity, toho sa trochu bojim lebo moj maly zatial moc nema rad spolocne tancovanie, kolo kolo mlynske ani spolocne hranie...
suhlasim s tebou ze treba sa s nimi porozpravat co sa vlastne dialo, je to zvlastne aby bol zrazu taky nezvladnutelny, pritom inokedy kludne dieta.
13. říj 2010 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
děkuju, to za prvé.

trochu jsem se přes odpoledne s petaskem zmátořila :wink: , ani stopy po nějakém dopoledním nepříjemném zážitku, má celkem kliku, že ho nic nerozhodí a prostě se vyspal poo svoje dvě hodiny a bylo dobře, s mámou :wink: .
nejsem taková ta zaslepená matka, co si myslí, že její dítě je dokonalé a nedoktnutelné, spíš naopak, nemám ráda věčné "šikulkování" babiček a tetiček, petra jen dobře znám a jsme spolu "sžití" .
podle tet v jeslích mi zavolali proto, že nevěděli, co s ním, byl rozzlobený na celý svět, seděl, dupal nohou a nedal se přesvědčit vůbec k ničemu a když se někdo snažil s ním mluvit, tak jak se bál, tak trucování přešlo do klasického vzdorovitého záchvatu -nechci, nebudu, ne, ne, ne,......... Nehnuli s ním, paličák je to, pak jsem o tom přemýšlela, že vlastně dělal to, co považoval za nejlepší, ze všech sil bojkotoval to, že tam musí být sám a s cizími, dosáhl svého, přišla máma a vzala ho pryč.
To, co tam předvedl bylo asi tak pětinásobek toho, co je u něj záchvat vzdoru běžně doma, prostě přitvrdil, v té bezradnosti.
K těm společným aktivitám - nevím, tam to je tak, že společná snnídaně, pak chvíli hraní, odchod na nádhernou zahradu se spoustou aktivit, oběd a domů. nic moc zásadního po něm dopo nechtějí, ale on se kousnul i při jídle, oblíkání, sejít schody, jít zpátky - všechno bojkot.
jediné, a to mi je i divný :wink: , si pořád v tom stresu říkal sám na nočník a od pondělka se tam ani náhodou nepočůral :wink: , to mě utvrzuje v tom, že není mimo sebe, že ví, co dělá - že se brání....on ani nebyl smutný nebo rozhozený, když jsem ho odvedla do auta, okamžitě se začal vyptávat, plánovat odpo, jídlo.....nebyl vynervovaný


moc moc díkes,vydržím ještě, zkusíme ráno jen po půl hodině, hodině, a s tou fotkou je to super, už jsem to jednou někde četla, ale mě to teď nenapadlo.....

tak už nebudu mimo téma, ale moc mi tentokrát pomohlo napsat a číst.
jinak proto jsem se psala tu jejich větu "tak se péťo pochlub, co jsi vyváděl" - to je to, čemu se říká antirabr :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
13. říj 2010 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
och je mi petka velmi luto :frowning2: , musi to mat tazke a aj ty...och vies k tomu, tieto metody adaptacie, co sa u nas pouzivaju uz davno nie su povazovane za psychologicky korektne, efektivne a mozu sposobit traumu..prosto terapia sokom nefunguje...u nas je vzite, ze dane institucie, zariadenia sa spravaju dost mocensky a vobec pre nich neplati dobro klienta, v tom pripade dietata...
ja som za postupnu adaptaciu, je dobre ostat s nim jeden tyzden v skolke...vytvorit si plan a postupne skracovat cas pobytu s nim v skolke...maly ti ukaze ako je pripraveny...on potrebuje nabrat v danom prostredi istotu a tuto istotu mu moze sprostredkovat maminkina pritomnost, neznamena to, ze mas zasahovat do cinnosti, skor byt v pozorovacej pozicii...jeden tyzden postupneho znizovania casu pritomnosti rodica urobi stokrat viac ako nejaky sok...
tak ako naznacila zelmirka jednoducho moze sa stat, ze dieta prvy den je ok, druhy den je neskonaly problem...atd.
o to viac,ze kazde dieta sa nachadza v individualnej emocionalnej situacii , psychickej vyspelosti atd...v podstate je este v kritickom veku...to neznamena, ze petko nie je psychicky zrely...prave naopak...moze byt...ale dane nasilna, kruta a rychla adaptacia ho moze dostat do predchadzajuceho stupna zavislosti...
takze trvaj na tom...aby si mohla regulovat ten cas...
ja inak ani neuvazujem dat svojho synceka pred 3. rokom...do zariadenia..ak mi neumoznia tuto postupnu adaptaciu a znizovanie mojej pritomnosti a vplyvu tak ani sa bavit nebudem...je to moja podmienka...
my "investujeme" mnoho casu, trpezlivosti, lasky a obety do ich autonomie a psychickej-emocionalnej pohody a ono sa to fakt moze jednym okamihom zrutit...a tiez si je dobre uvedomit, ze psychicke reakcie tych deti su NORMALNE a ZDRAVE a nie tak ako sa nam to snazia nahovorit...
cize je dobre si vytvorit plan a to velmi vedomy...neznamena , ze tam budes bezcielne sediet, ale budes kazdym dnom znizovat cas a svoj vplyv..napr. na zaklade pozorovania vlastneho citenia...
v takomto veku si dieta istotu v novom prostredi nedokaze nadobudnut sam zo seba..iba prostrednictvom mamy...ktora bude sediet a usmievat si , ake je tosuper, a stale kratsie a kratsie...myslim , ze tyzden by snad mohol stacit...
inak psychologovia odporucaju striedat den v skolke, den s tebou, den v skolke, den s tebou...
my to tiez riesime ale maly je s opatrovatelom...ja chodim na striedacku dni do prace...
skus sa s nimi porozpravat...ono to zvycajne pri tych postupnych metodach byva, ze mali skor prekvapia a ani nepotrebuju tolko casu...ako si myslime...
metoda postupneho znizovania vplyvu smerom k samostatnosti ide ruka v ruke v pestovani dovery v matku...inak sa to neda...
su to v sucasnosti asi najucinnejsie metody, ktore sa pouzivaju dokonca uz pri vaznych chybach priputanosti a straty dovery v matky...
v zahranici to je fakt uplne inak...oni v tom nevidia problem...skor sa presne zamedzuje tym emocionalne vypatym scenam a desi ma , ze oni to este moralizuju, ze to nie je ako dobre...
ja tomu nerozumiem...ale je to pozostatok dost tvrdeho systemu so sucasnou lenivostou ..
v tejto suvislosti mi napada, ze u nas je to fakt krute, pamatam si svoje detstvo, ako sme aj u lekara dostavali nejake drobnosti...alebo palicku...dnes sa uz aj od toho upusta...u nas ta atmosfera akejsi bezhodnotovosti...je dost zmatocna a skutocne umoznuje svojvolne spravanie ...sme v nejakom dost nezadefinovanom priestore... :frowning2:
13. říj 2010 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem ahoj a dík. já vím, že to, jak to je, je špatně. předem - při zápisu, mi řekli, že je možná moje přítomnost ve třídě první dny, podle potřeby, chvilku, na seznámení se s prostředím. ale není tomu tak - a pokud nebudu moct nějak ovlivnit petrovu adaptaci tam, vzdám to. jejich představa - dítě přijde, pár dnů si prořve a bude to ok - to je šílenost. bohužel, v praze, v místě, kde pracuji není na výběr moc zařízení, která by mi byla sympatická, tohle vyhrálo a přesto je to problém. na jejich obranu musím říct, že to tam dělají ty tety s nejlepším svědomím, nejsou zlé a uanvené a vyhořelé...jen to je tady tak zajeté - podle hesla "však on si zvykne". a přes petrovu nechuť, strach, nejistotu já nepůjdu. nejvíc v jeho chování cítím strach. strach z neznámého, z těch lidí, dětí, z toho, že mu utíkám, nemá pojem o čase, neví, kdy přijdu...a ten nával emocí nedokáže zpracovat.

jste hodný, moc mi to pomohlo, trochu jsem utřídila myšlenky a uvidíme, jak to půjde dál, žádné experimenty s petaskem nebudu podstupovat a když bude třeba, zůstanu doma ješte rok.
mmch, tohle je sice problém, který tu píšu jako zkušenost pro ostatní a jako psychoterapii pro sebe, ale co si budeme povídat - hlavně že jsou zdravá, ta naše koťata:slight_smile:))))
13. říj 2010 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ja viem, ze niekedy by bolo jednoduchsie siahnut po tom jednoduchom a rychlom rieseni, hlavne , ked nas o tom presviedcaju...och keby to bola pravda, ze to tak rychlo ide...ale neide... ale tiez nad tym uvazujem..
uz badas na nom zmeny, ono tieto stresy sa fakt nestratia, ale inkorporuju do osobnosti, mozu ju aj "natrvalo"...relativne povedane zmenit...mozu sa vyskytnut problemy so spanim , desy atd...ono samozrejme nie u kazdeho, nie v rovnakom rozmere...ale my nedokazeme predpokladat a presne anticipovat, ved to nejako prejde...na to prosto my nemame, nie sme vsevediaci...taketo riziko si dovolit nemozeme...mne sa vo vsetkom tato prirodzena gradualna metoda osvedcila vzdy na baze posilnovania nasej vzajomnej dovery...a musim povedat, ze je to fajn a dokonca ma to az prekvapi...

@zelmirka1 drzim palce pri hladani adekvatnej opatrovatelky. velmi, velmi

@bubelko vy ste to super vyriesili na zaklade svojich pocitov a ako lukaska poznate...on je uz starsi, tam je to omnoho vacsi rozdiel..a hlavne ste urcite mali dobry pocit z tej spielgruppe a nemali strach a ste plne doverovali...horsie je to, ak mamy intuitivne citia, ze to ok nebude a nie je im umoznene, to co bezne bolo umoznene vam...u vas je asi priatelnejsia atmosfera v takychto veciach...my este mozeme len snivat :frowning2:
13. říj 2010 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem já jsem se dnes poprvé, co mám petu, ocitla v situaci, že jsem nevěděla, co dělat, říct, jestli brečet nebo se na něj smát.....tak moc ho znám, každý gesto, každou grimasu, každé slůvko....a teď jsem byla bezradná. to je pro mě varování. ztratila jsem jistotu, a to prcek pozná.
respektovat a být respektován - najednou ten název knížky dostal úplně jiný rozměr.....

zítra jim to tam donesu jako povinnou četbu....

pro odlehčení - řídím se heslem - nejlepší lék na řev je práce - takže krom malého výletu s petou a spousty mazlení jsme spolu za dvě hodiny vyluxovali,povlíkli peřiny, vytřeli, přetřídili jednu skříň a uvařili večeři pro všechny:slight_smile:))).někdy může být stres i produktivní:slight_smile:
13. říj 2010 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem inak najst skolku kde ti umoznia postupny adaptacny proces a tvoju pritomnost nebude jednoduche, sice neviem kde byvas ale ja uz som si niake zariadenia bol pozriet a vacsina skolok kde nastupuju deti od 3 rokov uz pritomnost rodica nechcu, dokonca aj ked som sa pytala na to ze najprv len hodinu-dve a postupne cas zvysovat tak
som sa dozvedela :confused: ze to nie je dobre, aj tak si par dni odplace a nech si rovno zvyka na cely den :angry: , tam sice boli ochotni sa dohodnut ale moju pritomnost nie. Naopak v jasliach som nemala problem tam mi slubili ze umoznia moju pritomnost aj postupne zvykanie. Pritom som isla tam kde som mala dobre referencie, mala som pocit ako pise berenika39 ze su mile a snazia sa, ale maju zauzivany system ktory zrejme funguje od cias socializmu a beru ho ako dobry. Dokonca aj opatrovatelka ktoru som nasla mi povedala ze ake zvykanie so mnou, ze nech jej ho necham a ona si poradi, hned druhy den som jej volala ze dakujeme pekne.
Drzte sa @berenika39 a daj vediet ako pokracujete.

13. říj 2010 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 takto sme podobne typy, ja tiez v takych situaciach upratujem a luxujem a dokonca niekedy mimovolne...inak je fakt dobre sa z danych situacii zmatenia poucit a pripravit sa na nich, pri tych malickych sa skutocne vela ucime...tu neide o to byt agresivny, mocensky ale asertivne predostriet svoje poziadavky, vediet byt aj empaticky , pocuvat, uznat nejake argumenty a tie aj rozvinut...o tom je respektujuca komunikacia, diskurz...ono v tych pomahajucich profesiach, ktore by mali pestovat "socialne dobra" by malo ist o otvoreny pristup, pre tychto profesionalov by to mal byt skor tvorivy impulz na nove riesenia situacii..nieco to kreativne , co by aj posuvalo ich osobny ci profesionalny rast a zaroven ich profesionalne aj sebauspokojovalo a doviedlo ich do pocitov uspesnosti ich profesionalneho posobenia...to je idealna situacia...ale asi vies co chcem povedat...
ale niekde v nich to urcite je, inak by to robit nemohli...verim, ze sa da dohovorit
13. říj 2010 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 napsala jsi to naprosto přesně, rozjetý vlak, z kterého se nevystupuje...pokud je pár zařízení, která jsou "jiná", nejsou v dosahu. hledali jsme i chůvu, ale tam je to s cenou na nás příliš vysoko, téměř dva tisíce za jeden den hlídání, při osmi dnech v měsíci....můj příjem za cca osm dnů v měsíci by byl téměř jen na ni.....

13. říj 2010 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1
ja viem a som z toho dost zdesena, tiez uvazujem o veku 2 rokov , tak uvidim...asi ich podplatim :grinning: ..lebo inak neviem, co budem robit...podla mna vobec neide o nic az tak tazke...neviem, preco to tak vnimaju..proste narazeme na silne uz davno nezdovodnene struktury... :unamused:
13. říj 2010 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem ano, rozumím tomu, co píšeš, musela jsem to přečíst dvakrát, ale ano, kdyby to tak bylo, bylo by na světě krásně. realita? těm tetám chybí motivace....nula, nic....postarají se přes den o pár batolat a jdou domů. nic víc, nic míń. nerada to říkám, ale v tomhle plus školství obecně jsme sto let za opicemi.
13. říj 2010 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 to je sila :confounded:
13. říj 2010 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 jasne slovo motivacia by mojho krkolomnemu opisu pomohlo, je mi to luto, ze u nas je to tak, je mi luto obe strany
13. říj 2010 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem nezbývá, než doufat, že naše děti budou svoje děti svěřovat do jiných prostředí, jiným lidem....momentálně situaci tady nepřepereme....mě moc mrzí, že i kdybych se teď nedostala do téhle situace, nastane velmi pravděpodobně o rok později, vím, že bude petasek o něco starší a vyspělejší, ale spadne do té jámy lvové stejně, jen mu budou tři a ne dva....nebojíte se, že to, o co se snažíme při výchově dětí od narození pak potlačí nějaká ŠKOLKA??????
13. říj 2010 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ano bojim sa a velmi...nie je skolka ako skolka...inak ja neviem, ale ja mam strach z toho volneho systemu, zda sa mi dost nekontrolovany...vidim to vonku, ked pozorujem ucitelky, ake bezhlavo kricia na deti, ake neadekvatne slova pouzivaju na hranici vulgarizmov...myslim si, ze za socializmu boli aspon pevne definovane principy, pravidla a hodnoty a rodicia vedeli do coho idu...teraz je to az nejako prilis volne...a nebezpecne...ucitelky sa uz absolutne neovladaju a navzajom sa nekontroluju... spominana ziadna motivacia ai.
z pocutia viem, ze ludia mali lepsie skusenosti z nabozensky definovanych skolok, ci alternativnych...a to nie som zastancom ani socializmu, ani nejakeho cirkevneho pristupu...ale nejako tie hodnoty su v tych skolkach inak realizovane...ten sekularny priestor je nejako prilis volny a nie kazda osoba, profesionala ho vie adekvatne naplnit...
takze bezne aj neveriaci clovek da dieta do skolky nabozenskej lebo tam maju lepsi pristup a je mu jasne, co deti ucia, ako, akym hodnotam, akym pristupom...tiez alternativne skolky...tam su jasne principy len mi je luto, ze tych je menej , a ak su , tak su financne velmi narocne...
13. říj 2010 ve 22:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika ja sa toho bojim a rozmyslam nad tym, ale dufam ze vela z toho o co sa snazim v nom ostane ako zaklad.
Inak moja skusenost je taka ze som chcela vediet ake je to v sukromnych jasliach a tam ma uplne sokovali, ziadny zacvik rovno nechat dieta, oni su vraj zvyknuti a zvladnu to. Takze za cca 8000 mesacne je tam len krajsia miestnost, vybavenie a hracky. Opatrovatelky su drahe to mas pravdu ale 2000 za den je sila.
13. říj 2010 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslim si, ze aj @blandik prechadza tym istym "researchom" skolok a ich posudzovani...
@berenika39 nie sme same v tomto...potom mi napadlo venovat vacsi cas priprave na tu skolku...doma, rozhovorom...vykreslit skolku aj s negativami...vacsinou rodicia chvalia skolku, predtym ako tam ideu deti..nie?...neviem asi je potrebne malym vysvetlit aj mozne konfliktne situacie, nech su pripraveni...nech sa naucia pracovat aj s tym, co nekoresponduje s ich predstavami...nasimi...neviem...ale mne to pomohlo, ze ma rodicia v neprijemnych sitaciach podporili aj proti "systemu" a jeho pravdam, napr. v skolke...to si uz pamatam
13. říj 2010 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem doufám, že si tu budeme psát i za rok, abychom porovnaly naši úspěšnost při hledání školky:slight_smile:

zřejmě to funguje stejně jako v ekonomice, poptávka reguluje nabídku... vetšina pracujících maminek chce dát dítě někam, kde ho pohlídají, kde ho nakrmí, vylítá se venku....individualita dětí je tady potlačená, jako ovečky - oblíkat, svlíkat, jíst, spát, namalovat obrázek. a to ve věku, kdy to děti samozřejmě přijmou, nemají zkušenost, nevědí, že by to mohlo být jinak. a přitom je tenhle věk tak důležitý, právě pro tu bezbrannost dětí, už proto by se měly brát vážně a ne jen jako čárka v třídní knize.
popřeju vám dobrou noc, máme o čem přemýšlet a věřím, že nějaká školka:slight_smile: nám nepokazí to, co v dětech hledáme a nacházíme:slight_smile:))))
13. říj 2010 ve 23:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem no ja ti neviem...na nas v skolke hucali, ja som nechtiac rozbila spoluziacke hlavu (sotila som do nej, lebo ma otravovala a sacala ma, a ona si nestastne buchla hlavu o preliezku) a ucky ani nevedeli, ako sa to stalo, lebo klebetili na lavicke...mali sme len jednu ucku, ktora sa nam venovala aj vonku a hrala sa s nami.

@berenika39 no ja dufam, ze dcerku naucim aj urcitej asertivite a bude vediet zhodnotit (aspon ciastocne a primerane k veku) situaciu..ale inak sa tiez dost bojim a nielen uciteliek, ale aj inych deti...stacilo mi, ked malu muz zobral minule na ihrisko a dosiel s fotkou ejakulujuceho penisu vymodelovaneho z piesku a kamienkov, ktory tam vybudovali dve dievcatka v zaciatku puberty (muz ich odhadol na cca 12 rokov).
13. říj 2010 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 cena chůvy tady od ověřené agentury a podle našich představ, ne přehnaných, stojí cca 240 kč za hodinu. od osmi hodin do tří, čtyř, a je to.....
13. říj 2010 ve 23:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 teraz budem zla, ale mozno dalsie peniaze by zmenili ich pristup...neviem, ale nemam rada toto utajovane sektarstvo, my uz vieme, co mame robit...ja by som sa jasne opytala, co robia v takych pripadoch, ked dieta place...co presne robia..nech to opisu...lenze problem je , ze my sme ti ludia v nudzi, a oni len vyuzivaju dany pocit..ze im zozerieme vsetko, lebo nemame ine vychodisko
13. říj 2010 ve 23:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky no comment :grinning: :grinning:
13. říj 2010 ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem ake dalsie peniaze ? je to sukromna skolka takze stoji velmi vela, oni to mysleli tak ze to vydrzia a dieta si zvykne,
a ked je velmi zle tak ze samozrejme volaju mi povedali.
@berenika uz rozumiem, je to velmi drahe ta chuva, ja preto nehladam cez agenturu ale skusam skor sama najst
podla odporucanim cena sa pohybuje okolo 2-3 EUR na hodinu.
Inak neviem ako je to v CR ale u nas je jasli a skolok tak malo ze velakrat je mamina velmi rada ze vobec dostane dieta do skolky, aby si vybrala ktora sa jej paci a dohodla podmienky o tom ani nesniva.
Tak tak berenika mame o com premyslat a co riesit :wink: tiez prajem dobru noc.
13. říj 2010 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 ja som to myslela ironicky ....s tymi dalsimi peniazmi...ono to byva tak, ze aj sukromne organizacie primaju dalsie financne dary bez problemov....
13. říj 2010 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte,
@berenika39 - cítím s tebou, ty pocity musí být hodně silné...nedovedu si představit, jak si má malé dítě zvyknout na nové prostředí, když tam nemůže mít na začátku maminku, která mu dané prostředí "potvrdí" a okoukne s ním, seznámí s tetama, dětma...Vůbec se nedívím, že reagoval jak reagoval, spíše se dívím, že tety byly překvapené...jenže jak už tu tuším zelmirka psala - člověk je vůbec rád, že dítě vezmou v dnešní době...takže si dovedu představit, že čím více člověk bude zkoumat a dotazovat se a předvádět svůj "citlivý" přístup, tím menší chu't budou mít "tety" dítko do školky vzít, zejména pokud si budou moci vybírat z mnoha dětí, což u nás je momentální stav....


13. říj 2010 ve 23:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem veru lukasa poznam, viem co zvladne a co nie. a spielgruppe urobila dojem hlavne na manzela :slight_smile: ten to bol omrknut, ale mala som aj velmi dobre referencie od susediek. a mas pravdu v tom, ze je to daleko ustretovejsie - teda aspon to, co som mala moznost porovnat s tym, co som citala o skolkach a ich postupoch na internete. vyhodou je aj to, ze my sme mala obec, cize je to omnoho jednoduchsie ako v zurichu napriklad, kde mas cakacie listiny a ak chces dat dieta do jasli, tak ho nahlasujes pomaly po prekonani prveho trimestra. :grinning:
co sa mi ale paci a povazujem za velmi mudre, je to, ze skolka je az od 5 rokov. taka ta klasicka ako na svk. cize deti su starsie, rozumnejsie a vacsinou uz maju za sebou nejake tie dni v "spielgruppe". cize nemaju taky sok ako u nas. a skola zacina v 7 rokoch, cize opat - deti su uz vyspelejsie. v skolke je uz prisnejsi postup, ale deti su zo spielgruppe uz na spolocne aktivity zvyknute. a tam zas maju moznost volby. ono totiz po case sa vacsina zacne zapajat. nevyhodou skolky je, ze je len doobeda a az druhy rok, je jeden den po obede. deti tam nespia, chodia domov na stravu. a to je pre pracujucu matku horor. lepsie povedane, s pracou je tento system tazko zlucitelny :grinning:
13. říj 2010 ve 23:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek