• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@dadis ja ta nechcem sudit. uviedla som to len ako prehnany priklad, ze nikto nemame rad, ked nam druhi vravia co mame robit.
podla mna je problem v komunikacii. vy s Kubakou mate uplne odlisne sposoby vyjadrovania. keby nejestvovali slova, by ste sa mozno zhodli.
5. lis 2010 v 11:25  • Odpověz  • To se mi líbí
@filipal mas pravdu, po opatovnom precitani svojich komentarov pre Kubaku citim, ze by som to mala asi napisat svoje mame :frowning2: ... prepac @kubaka, nechcela som byt osobna, nechala som sa uniest svojimi vlastnymi pocitmi a komplexami
5. lis 2010 v 11:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@filipal - souhlas. Je to o komunikaci - nětkeří lidi silně reaguji na direktivní rady, reagují obranou vlastního já - já mezi ně taky patřím...kolikrát mě vytočí jen to, že mi někdo říká, co mám dělat, aniž bych poslouchala obsah...tak dobře víme, co dělají druzí špatně jen na základě povrchních znalostí...takže se pak i možná dobře míněná rada zvrtne...ono stačí jen zmírnit styl komunikace ... přidat nějaké - "možná by pomohlo, co takhle...namísto direktivního - děláš to a to blbě, já to znám z vlastní zkušenosti" - jenže zkušenosti jsou subjektivní, nepřenosné a rozhodně ne široce aplikovaltené jen na základě pár shodných okolností.
5. lis 2010 v 11:35  • Odpověz  • To se mi líbí
@petrunka01 tak to sa tesim...ze je to o jeho sikovnosti, :slight_smile: , deticky su velmi mudre...a je pravda, ze polavenie istych veci rezimu napokon robia problemy...ja sama sa snazim dodrziavat ritualy, rutinu a rezim...100 percente to nie je mozne...aj v tom rezime je tolko chaosu...
ale si skutocne zodpovedna mamicka, podla mna prave bolo dobre, ze si ho parkrat vzala..lebo si mu ukazala, ako ti na nom zalezi
5. lis 2010 v 11:37  • Odpověz  • To se mi líbí
@petrunka01ta dohoda je super riesenie, deti potrebuju pocut konkretne limity a pravidla...v tej knihy co tu v poslednom case spominam "rosteme s detmi" rocro je pasaz, kde maly chlapcek robil hrozne sceny, ked maminka chcela odviest starsieho syna na kruzok, akonahle mu dala jasne ohranicenu alternativu, ze moze ist s nimi, alebo ostat doma...sceny prestali a maly aj tak chcel ostat doma... :wink:
potreboval vlastne pocut uznanie, ze nechce byt bez maminky sam...a zaroven akesi jasne alternativy ... deti si niektore alternativy nie su schopne sami zo seba vybudovat...ponukame ich mi...to je presne o pozitivnych limitoch
5. lis 2010 v 11:51  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik suhlasim...ono clovek zacina fakt uz u malych deticiek...
inak mne syn ukazuje, co robil, ak som nebola doma...pride ku kockam a povie meno dotycneho...a mne doslo, ze sa s tym hrali...tak som sa tesila... a on tiez, ze som pochopila, co mi chce povedat...teraz viem, ako sa hraju, co robia...je to super, ze mi to takto potrebuje zdelit
5. lis 2010 v 11:56  • Odpověz  • To se mi líbí
@dadis správně dadisko, jde o tebe a tvé frustrace, ne o mne a mého syna. Projektuješ do mého příkladu sama saba - to je přesně ten pádný důvod, proč budoucí terapeuti musí absolvovat pětiletý odporné drahý výcvik, musí absolvovat 600 hodin individuální hlubinné psychoterapie, opět kurevsky drahé a pak teprve porota zhodnotí, zda ten člověk je opravdu schopen analyzovat druhé, aniž by na ně přenášel své nevyřešené frustrace.
Fakt mi nemusíš říkat, z čeho se mám radovat a jak mám prožívat a co dávat najevo svému synovi. Vím dost i z vlastní terapie, abych věděla, jak city fungují atd atd. to je už moje věc.
Když holky napíší, jak to měli s vlastními puberťáky, udělám si analýzu a závěry sama. Neprosím se o rady typu "projev synovi lásku" - to fakt néééé :grinning: Takové tupé hovado opravdu nejsem.

Když chci fakt radu založila jsem témata "jakou domácí pekárnu a Zkušenosti s Fiatem Pandou" - tam jsem si rady vyžádala - jinak platí úplně, co ti napsala @fem , degraduješ můj základní vztah se synem, o němž nevíš zhola nic - jen z těch mých pár zkratovytých povzdechů tady, které opravdu nejsou nijak vyčerpávající :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Analýza textu je fakt fuška, pochopit jádro věci, způsob, jakým se píše a co se vyjadřuje. Psala jsem, že fanatické pachtění se za dlouhodobým kojením na úkor sebe, druhého dítěte, a odmítání jakýchkoliv jiných faktů, které doplňují, třeba odporují či dokonce vyvracejí můj názor, je fanatismus. A jako takový je vždycky špatný, ať se týká jakéhokoliv předmětu diskuse. A je mi taky fuk kdo jak dlouho kojí - ale má být stále přístupný naslouchat a analyzovat to, co slyší.
5. lis 2010 ve 12:19  • Odpověz  • To se mi líbí
a ať teď jsem přečetla tvou další reakci se sebereflexí a omluvou - chápu, žádný problém, rozumím tomu. Kdyby takhle každý hned pochopil, to by tu bylo míru. :sunglasses:
Všechno dobré, :wink: :wink:
můžeme se vrátit k té senzitivitě. Já ale jede pryč, tak si vás pak dočtu. Potřebuju trochu intelektuální stimulace.
5. lis 2010 ve 12:22  • Odpověz  • To se mi líbí
@dadis hmmm kloobuk dole! fakt si velmi vazim, ze si takto zareagovala. si format! :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
ja osobne mam s ospravedlnenim velke problemy...a vobec - s priznanim chyb.
5. lis 2010 ve 12:37  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik
presne.....hovoris aj o mojich pocitoch. :wink:

5. lis 2010 ve 12:40  • Odpověz  • To se mi líbí
@kubaka jedeš pryč, protože někde jinde získáš intelektuální stimulaci, nebo až nás dočteš, bude to pro tebe ta intelektuální stimulace?
abychom se tu nesnažily zbytečně.
hezký den, taky budu jen dočítat, hladím horký zádíčka prďolky a držím okap pod nosem, něco na něj vlezlo :frowning2: .
5. lis 2010 ve 12:43  • Odpověz  • To se mi líbí
@fem děkuju za komliment
5. lis 2010 ve 12:44  • Odpověz  • To se mi líbí
samozřejmě jsem myslela kompliment :grinning:
5. lis 2010 ve 14:10  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 nééé :grinning: intelektuální stimulaci získám zde, jela jsem pryč pro opravený foťák, který mi zesnul v Turecku. Stihl to naštěstí měsíc před koncem záruční doby - přijela jsem naopak z centra úplně vyřízená a otupělá, ty davy prostě snáším čím dál hůře. Stárnu... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Marián má taky rýmu - jsme v tom obě :frowning2: (Já ale najela na to, že hned začnu stříkat Avamys, je to proti alergii a nějaké kortigoidy se tam taky najdou, ale rýma je za 3 dny pryč bez komplikací bakteriemi. Až neuvěřitelně to zabere a je dobře. to počasí je hrozný šok)
5. lis 2010 v 16:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@fem jej to je pekne, ako s tebou maly komunikuje! :slight_smile: inak baby velmi zaujimave citanie. mala by som robit nieco ine a uz druhy vecer som sa zabavila s citanim tejto temy :grinning: inak tiez by ma zaujimalo, co robite v civile
@filipal
@fem a
@kubaka ty si asi terapeut? sorka, ze som taka osobna... nemusite odpovedat, ak nechcete. som len zvedava, lebo vase prispevky su velmi obohacujuce a zda sa mi, ze mate take psych. veci aj v profesii, hm?
5. lis 2010 ve 22:14  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj...kde to žije, tam je mattoni, tady asi mattoni došla??? :slight_smile:)
Jak inteligentně dát najevo Petrovi, že jíst je fajn, že je to k životu potřeba a že s jídlem může být zábava, že jídlo udělá třeba radost?
Přišlo urputné období - všechno, všechno naopak. Nechce jíst, protože jsme mu jídlo nachystali a tuší, že čekáme, že se nají. Nepije, protože ví, že pití je od nás a mělo by se vypít. Vím, že to dělá z principu...stačí aby vtipná babička použila obludnou formulaci: Péto, že ti ten chleba spapám....a už se láduje. To samé s pitím. Když nechám na něm, až bude mít hlad, což je celkem často, krom hlavních jídel, která jíme ve stejný čas společně, tak nic. Je drobek, stačí mu fakt málo.

Ale ted týden, dva odmítá všechny jídla. Není vybíravý, jí celkem všechno, nerostou mu zuby, rýmu měl, ale dva dny, je akční až běda, spí jak dub, objektivní příčiny nic. :grinning:. Nefunguje hezky načančané jídlo, nefunguje nic.
p.s. možná že to není to pravé ořechové, ale u nás se jí spolu,u stolu, bez telky a hraček a šaškáren.do toho nejdu :grinning:.

Zkuste mi po RABRovsku napsat, co bych mu měla vysvětlit, říct, jak mu dát najevo, že jídlo potřebujem k životu.....
7. lis 2010 ve 21:50  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 :grinning: :grinning:
:stuck_out_tongue_closed_eyes: mne napadaju len take podfuky....ze mu jedlo nejako zaujimavo naaranzujes.
napriklad na spajglu ponapichujes uhorku, rajcinu ......po obvode taniera urobis nejaku vlnovku, moze to byt lodka na mori....aj chlebiku sa daju urobit oci, usta noc....trosku kreativity.
neviem, ci take deti maju z jedla pozitok ako dospeli...hadam sa chute vycibruju az neskor....
ale spolocenskemu stravovaniu ich mozeme viest. pekne prestieranie, zaujimave servitky....servis po babicke :sweat_smile:

ja neviem, kde boli vsetci cez vikend?! po " tej" diskusii ma normalne laka ist si nieco kupit na seba.... :sweat_smile: ze by kabelku guess? raz som vliezla do takej predajne, len som nevedela ze ide o taku prestiznu znacku.....ale k comu by som si ju vzala? ja som taka prisne ucelova... :confounded:
8. lis 2010 v 09:07  • Odpověz  • To se mi líbí
@filipal ahoj, a já zase dneska od rána koukala, co mají lidi na sobě a kritickým okem hodnotila:slight_smile:))

Petrovi jídlo hezky čančám, on se na to i vrhne, ale dá si kousek, vzpomene si na ten svůj principielní vzdor a řekne: neciiii, nedubu (=nebudu) a je po jídle. Čeká na mě, co já na to. Čeká, že budu říkat: jez....A on: nedubu...
Nenutím ho, ale nebojuju s ním, ono to má opačný účinek, to já už vím, jen jsem ted lehce nervozní, že je prcek a s váhou žádná sláva. On je fakt schopný držet v ruce svůj milovaný kuřecí řízeček, tetelí se, jak se na něj těší...a necííííí nedubu.
No tak to berte tak, že jsem si jen postěžovala, ono se to časem zase vyvrbí...jako všechno:slight_smile:.

Jinak jesličky - po 4 týdnech denního chození mi v šatně dneska ani nestihnul dát hudlana, chytil si svou Zuzanku, když teta otevřela, ani se na ní nepodíval, proklouznul jí pod rukama pootevřenýma dveřma a byl fuč. Pochopil, jak to funguje, že máma vždycky přijde a ráno se ptá: Jede Péťa hrát? Tety jsou teď chytré jak rádio, chválí nás, jak jsme to pěkně zvládli, jak je potřeba trpělivost, pomalé přivykání... :grinning: :grinning: :grinning: . Ale musím říct, že přístup nakonec na tom našem oddělení je fajn, jsou klidné, trpělivé a laskavé, nevím, co se děje za zavřenými dveřmi, ale děti je mají rády, chodí se třeba před odchodem domů s tetou pomazlit, pošlou pusu...tak nějak věřím v dětskou spontánnost.
8. lis 2010 v 09:43  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 s jedlom teraz ani my nemame dobre obdobie, maly tiez akosi vymysla, sadneme si, hned zavrti hlavou,ked poviem ze ma len ochutnat tak si jednu da, ak nahodou ma fakt chut tak zje ale casto zacal robit to ze si da do ust ale vypluje a robi akoze ho to jedlo dusi, tak zvlastne kucka :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: myslim ze to robi naschval, jedine jogurt nepluje.
Uz to chvilu kedysi robia ale preslo to a teraz zase. Ale je fakt on vie ze ma to hneva, nedokazem ho dat od stolu kludnym hlasom, presne vie ze ma to stve potvorka moja mala. Tiez si vzdy hovorim ze ho necham ked nechce, opytam sa dvakrat a ked nie tak nebudeme papat, ale je to narocne. Myslim ze vysvetlovat sice mozeme ale asi len vydrzat. :wink: Tiez nesuhlasim s niakym divadlom pri stole, obcas zaberie ked mu spievam alebo mame na stene oproti nemu kalendar s obrazkami tak mu rozpravam co na nich je ako pribeh.

Gratulujem k pobytu v jaslickach, uplne super ze si tak zvykol. Ja sa bojim cim dalej tym viac a pritom maly bude u opatrovatelky az od januara.
8. lis 2010 v 18:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@zelmirka1 ahoj. bylas u nás doma? dělá, jako když ho to nadavuje, i přesto, že je to jeho oblíbené jídlo. je to jen stávka, já vím. ale i když mu to jídlo nedám, při dalším se nají jen trochu, opět v rámci svého vzdoru, nedožene to:slight_smile:. uf. trpělivost.
a jinak jediné, co jí rád, kdykoliv a celé je bílý jogurt, choceňský, to je tady ten nej... pro deti.

jinak - neboj se toho opatrování. to je lepší, než kolektivní zařízení, zvykne si na paní, bude ji mít jen pro sebe, ty se od ní všechno dozvíš, pokud tam bude důvěra - myslím jak malého k ní a tak i tvoje k ní, bude to fungovat. navíc je to operativnější, budeš kdykoliv moci zasáhnout.byla bych raději za takové řešení. neboj předem, poznají to, prťata:slight_smile:))))
8. lis 2010 ve 21:24  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 moja, tak aj nas to tiez postihlo, ale este nie v takom rangu...len som si vymyslela inu podobu zdravsich ranajok, co malemu zjavne nechuti...:(...tak trosku tlacim na pilu..musim sa skludnit...vies, jedine co mi napada, je jedlo neproblematizovat...je to v podstate prirodzena potreba cloveka a samozrejme osetrena spolocenskymi a kulturnymi konvenciami...ja tiez dbam o stolovanie...
ja uz od narodenia synceka som mala taku teoriu, ze jedlo a ani spanok..nie su problem..ale skor prirodzena vec..a ked mamicka zacne dane veci problematizovat..tak dietatko to nejako vyciti a ono sa to problemom stava...takze ja som riesila skor aktivitu, hru..tam som bola tvoriva :slight_smile:, alebo chcela som byt tvoriva...
ale tieto slova pisem aj sebe...ze pozor, nerob z jedla problem!, ono sa nim stane...
a inak druha rada, pri negacii, popr. neziaducom spravani nasich krasnych sebavedomych bytosti samozrejme robit a konat tak INAK, ako oni ocakavaju, lebo ich bavi sledovat tu nase rozculenie, alebo tlak...
cize zvlastne, netradicne reakcie...tie zvacsa dietatko nenechavaju dalej pestovat si dane negativne spravanie a vlastne nezacinaju s dietatkom boj o danu vec...
ja viem ono sa to lahko pise a horsie aplikuje..ale pisem to aj pre seba :grinning:
takze ono tie take specificke rady, podla mna je tazke sformulovat, kazde dietatko je jedinecne v tomto, a hlavne, cim starsie..tak o to viac...
ale paci sa mi ten napad estetiky jedla...dokonca uz som si skor ulozila take inspirativne fotografie okatych priserok chlebicok...
ale neviem, ci je to uz riesenie toho neziaduceho odmietania jedla, alebo skor "ucenia" istej kultury a estetiky jedla...
ta zabava by nemala prekrocit iste hranice...
ja som tiez nechapala, ze preco jestvuju hracky vhodne k stolovaniu..to sa mi zdalo dost divne..skor ucenie zlozvyku..
ale napr. farebne prestieranie, servitky, to je fajn...
tak drzim vam palce nech sa to rychlo strati a aj sebe...nech skuska maminky, ze kolko vydrzi dopadne dobre :wink:
8. lis 2010 ve 21:54  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 - mám radost, že se Peťa aklimatizovat, že se mu líbí ve jeslích...to zní tak pozitivně.

S tím jídlem... u nás občas zabere, když mu vykrojím vykrajovátky tvary - máme autíčko, vláček...použila jsem to na sýr, ale dalo by se to i na celou snídani -chleba ve tvaru autíčka nebo zvířátka...u nás to malý zbaštil ani nemrkl - jakmile to má kolečka, tak to frčí bez ohledu na chuť...A taky pomohlo, že jsem mu řekla, že ta mrkev na kolečka nebo okurka na kolečka - že to má kola od vláčku, auta...tak to začal opět jíst :grinning:
U nás zatím je klid, období vzdoru někde ustoupilo...ale s jídlem to je taky nesnadné...zejména obědy ... takovou nějakou klasiku jako dušená zelenina, maso, brambor...to bojkotuje už hodně dlouho...co u nás frčí jsou různé placky...takže zapékám v troubě kapustňáky nebo na pánvičce brambory, těstoviny se zeleninou - stačí, když to připomíná placku, je spokojený...Jinak po čtyřech měsících začal opět jíst šunku, takže možná začne i jíst maso...Taky myslím, že nejlepší je nepřikládat jídlu váhu, nechat je i hladovět, když nechtějí...ale nezažila jsem přímo tuhle situaci...myslím, že když se to nechá být...tak to bude zase brzy v pořádku...u nás mě spíše trápí, že malý obecně nepřijímá moc nová jídla...nechce to ani zkusit.
8. lis 2010 ve 22:52  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojte :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:

@blandik tak nove jedla neprijima syn do dnes. to je skor crta povahy. niektore deti rady skusaju novoty od malicka, ale ine nie....
nie je Misko celkove skor konzervativny typ?

syn jedol vseobecne velmi malo. ale snazila som sa nevsimat si to. chlieb zjedol vzdy, s roznymi oblohami aj prilohami.
jedi sme aj vela surovych salatov a ovocia. pri nahravke o troch mudrych kozliatkach (vkuse chrumali zeleninu) spraskal aj on mrkvu, kalerab....to uz bol taky obrad, ked mal nejaky smutok, vzdy si vybral tuto optimisticku rozpravku a k tomu zeleninku! :slight_smile:
do 3-4 rokov maso vobec nejedol a aj potom len obcas hydinu a ryby a je to tak aj teraz. inac je v jedle velmi konzervativny a nic s tym neurobim. sparglu, articoky, baklazan, cukinu...to vobec ani neochutna...hoci ja v kuchyni tak rada experimentujem!

odbiehanie od jedla sa u nas nekonalo...neviem, jednoducho sedel v stolicke a jedol. vzdy som ale ranajkovala a stolovala s nim. uz uplne od malicka....v podstate som ho krmila len do takeho roka. ponechala som mu samostatnost a vyplatilo sa mi to. ale asi to naozaj zavisi od povahy...riadila som sa tym, ze raz budem aj ja od neho vyzadovat, aby pockal pri stole, kym ostatni dojedia. tak som trpezlivo sedela a cakala, kym doje a robila mu spolocnost. :slight_smile:
po rokoch mozem povedat, ze detom zrejme staci naozaj velmi malo potravy, lebo bol zdravy, pri odberoch mal vzdy vynikajuce vysledky. konstitucne bol skor drobny a stihly...
9. lis 2010 v 07:35  • Odpověz  • To se mi líbí
no mne mala vzdy jedla fakt dost vela a vsetko co som jej dala pred nos. vsetci sa smiali, kto ju videli jest, ze otvara usta dokoran ako take vtaca, bolo to fakt smiesne az. az niekedy po 2. roku zacala byt taka priebercivejsia, prple sa v jedle a robi neporiadok ako nerobila ani ked sa jest ucila. vtedy bol hlavny ciel - zjest co je predo mnou :grinning: tiez nikdy nepobehovala s jedlom, u nas proste vsetci jedia pekne po sediacky, vacsinou spolu, tak ju to nenapadlo asi ani... aj tak by som jej to nedovolila. ale lahko sa mi vravi, ked je jedak. chapem tie maminy, co im deti strasne malo jedia, ze ich potom aj nahanaju aby aspon nieco zjedli.
9. lis 2010 ve 22:10  • Odpověz  • To se mi líbí
@fem,@blandik děkuju.
Beru to tak, že se to zase změní, rostou...ještě aby přibírali, tedy konkrétně Petr by mohl trochu.-).
Rozumím té teorii, celkem takhle fungujeme ve všem, od začátku žijeme hodně aktivně, cestujeme pořád sem tam, doma jsme vidět jen když prší, takže jídlo a spaní jsem fakt nikdy neřešila - šlo to naštěstí samo - jen se to ted kouslo :unamused: .
Dneska jsme to sfoukli tak, že jsem vždycky vymyslela něco úúúžasného, třeba že otevřeme starší krabici s hračkami, po které toužil....a jen tak jsem prohodila: Víš co? Ještě se před tím rychle najíme....byl tak zaujatý tím těšením že sblajznul jídlo a letěl do krabice. Tak snědl celkem všechna jídla, ale co budu vymýšlet zítra....
(zase mi tam trochu haprovala myšlenka, aby pak nejdel jen kvůli tomu, že po jídle bude nějaký překvápko, odměna, ale pokud to je jen přechodné období, odbočím :wink: :wink: :wink: :wink: ). Nevím, jestli je to možné, ale chová se tak, jako když mu rostly zoubky, hodně se mazlí, někdy je chvilinku zadumaný a rejdí jazykem v pusince, já se mu tam nějak nemůžu podívat, rostou ty poslední stoličky po druhém roce? Je to možné? To jídlo tomu odpovídá:slight_smile:.
@blandik placková éra je fajn, inspirace i pro mě, nedělám tyhle věci moc a mohla bych :wink: :wink: :wink: :wink:

9. lis 2010 ve 23:11  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 :grinning: :grinning: :grinning: to su podfuky!!! :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
9. lis 2010 ve 23:13  • Odpověz  • To se mi líbí
@filipal no ale tak hlavně nenápadně, ne? vím, že nejedl kvůli tomu, aby se najedl, ale najedl se a byl u toho spokojený. já taky. tím pádem už příště budu klidnější, a pak se to vrátí do starých kolejí....to mám promyšlený:slight_smile:)))
9. lis 2010 ve 23:16  • Odpověz  • To se mi líbí
@filipal - máš recht, je to konzerva - tedy zatím se tak jeví, po mě musím dodat. Ten náš je jedlík, když chce, dá si toho - až koukám...Já si zase od malinka dávám bacha na to, že mu nenutím jediné sousto navíc nebo ho nenutím jíst, když nechce...dříve, když měl dost, dal mi talíř.
10. lis 2010 ve 14:32  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 - do třetího roku věku rostou druhé stoličky, my je ještě nemáme... tak možná jsi to trefila :grinning: a bude po problému...holky včera jsem mluvila s kamarádkou, že její klučina cca 2 roky silně zvracel, měl průjem - asi to týden trvalo, nechtěl jíst...tak ho nutila, když ji vyplivl lžičku, poslala ho do kouta...nevěděla jsem, co na to říct...zasáhly by jste? Mě příjde, že je to každého věc a nikdo nemá moc právo někomu dávat nevyžádané rady...ale tohle mi příšlo pomalu už jako týraní...prostě naprosté nepochopení, že dítě jetšě má určitý regulační mechanismus, pokud je nemocné, jídlo odmítá většinou a dělá dobře, pokud to je vážné, jde se do nemocnice, kapačky...
10. lis 2010 ve 14:37  • Odpověz  • To se mi líbí
A mám problém, ráda bych slyšela /si přečetla :grinning: ) vaše reakce. Včera u nás byla tchýně, chtěla vztí malého ven. Ten nechtěl - vůbec je poslední dobou problém ho dostat "jen tak" ven, pokud nejedem zrovna za dětma...Tak jsem ho nenutila, nechala ji u něj, hráli si ( měla jsem z toho psotník, tempo jako samopal, samá manipulace...cca 20x prohlásila, že jde domů, když Miška s ní ven nechce a dál seděla, Miška na to, že né, né...ať jako babi jetšě zůstane, nutila ho na nočník (mimochodem malý se nám před pár dny rozhodl, že se odplenkuje.)...No prostě ven nešli a když odcházela, řekla Miškovi, že je moc zlobivý chlapeček (vůbec nezlobil, žádné vztekání, dupání...normálně si spolu hráli) - jen proto, že s ní nechtěl jít ven... já se neudržela a řekla ji, že to tedy ne, že zlobivý chlapeček není jen proto, že nechtěl jít ven...a už to jelo z její strany - dvouleté problémy mezi náma dvěma praskly - Řekla mi, že to tedy je, že s prominutím takový styl výchovy, to ještě nezažila, aby ji dvouleté dítě diktovalo, co má a co nemá dělat. Já ji na to řekla, že on ji nediktuje, co ona má nebo nemá dělat, že jen říká, co ON chce nebo nechce dělat...pak jsem ji vtáhla dovnitř, že takto přeci se nerozejdem...jenže doma to bylo ještě horší...nakonec odešla s brekem....manžel pak volal k nim odpol, tchán je uražený (nebyl u toho), v pátek tam jdem - proberem náš styl výchovy, její návštěvy u nás...ale co z toho bude, když jsou tak uražení, ublížení, naštvaní, zklamaní (prý už toho museli hodně překousnout - naši svatbu, porod, te'd naší výchovu...). Řeklo se toho hodně, já i ona...nevím, jak to te'd půjde spravit mezi náma...Prostě oni apriori odmítají naší "knižní" metodu (ani netuší o co jde), že prý máme vychovávat srdíčkem a že oni vychovali dvě děti a knížku ani seminář nepotřebovali...že proč chceme radu od odborníků a ne od rodičů...že to nechápou...Bylo toho řečeno hodně, nebudu dál rozepisovat, byl by to hodně dlouhý příspěvek. Ani nevím, v čem vlastně potřebuji poradit, jen jsem rozrušená a tak jsem se vypsala. A opravdu si nemyslím, že vychováváme knižně - za tu dobu, co se svou formou snažíme o partnerskou výchovu, se cítím tak blízko svého syna, jako nikdy předtím - neskutečně mě to napl'nuje, jsem moc ráda, že dokážu do jisté míry odstranit staré komunikační stereotypy a vidím, jak to malému neskutečně svědčí, jak nabývá jistotu v sociálním styku, jak si umí říct, že něco ano, něco ne...jak z něj není loutka, ale když je potřba dokážeme se v rámci věku, možností dohodnout...já si slavím svoje malé úspěchy, a tchýni vstávají vlasy hrůzou na hlavě po jedné návštěvě (ještě minulý víkend na jejich oslavě, kde rovněž nebyl jediný pidi midi problém to byl úžasně vychovaný chlapeček)...
10. lis 2010 ve 14:56  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek