Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
nuz a tie rodinne nezhody. vlastne sa ani necudujem, ze k niecomu takemu doslo. ostatne mamicky sa tu nestazovali...a uz mi par krat napadlo, co na to okolie, co na to rodina?
Blandik, si rozrusena....to je normalne, lebo si citliva osoba a nie je ti jedno, ake zanechavas stopy....
ale, klasika! nemozes svoje dieta vychovavat podla predstav niekoho ineho. v nasej rodine by tiez vyvolalo rozruch, keby syn nesiel s nasimi von....tvoju svokru to zranilo...mala ine plany a zrazu jej padli! bude sa s tym musiet zmierit.
je to jej problem...o com sa chcu s vami na tej navsteve rozpravat? ved vy nepotrebujete pred nikym obhajovat sposob vasej vychovy.
ina vec je, ci neviest dieta k tomu, aby sa v ramci slusneho spravania niekedy aj prisposobilo. napriklad moj syn nechcel ist s mojim otcom do lesa. povedala som mu: "kludne to odmietni" a on na to, " ale dedo bude smutny"
dost ma teda prekvapilo, ze syn je taky ohladuplny a citlivy...ku mne taky nie je....
samozrejme nemozme zrovnavat. tvoj Misko je malicky....
osobne si myslim, ze snad ste mohli skusit Miska nejako namotivovat, ked uz svokra k vam docestovala.
ist napriklad na chvilku niekde, kde chodi Misko za kazdych okolnosti rad....mozno aj s tebou....
hlavne neber tuto situaciu velmi osobne. uvedom si, ze sa opakuje v tisicoch domacnostiach podobny vzorec....
svokra urcite nemoze prezriet vela veci...ale neda sa s tym nic robit.
ty by si Blandik aku chcela mat nvestu?
Ahoj holky..
v pondělí a dokonce i včera proběhlo ráno ve školce bez větších problémů.Šíma sice říkal,že nechce,ale spíš to zkoušel,když to minule vyšlo.Nijak nevyváděl a šel do třídy v klidu.Naneštěstí nám do toho zasáhla nějaká viroza,takže dneska do školky nešel a asi nepůjde až do konce týdne.Má zvýšenou teplotu,nic hroznýho,vypadá docela dobře,už se doma otravuje🙂
Blandik-já úplně chápu,co prožíváš.Sice nemám problém s rodinou..myslí si asi,že jsme dost měkká,ale nekomentují to.Ale vím,jak by mi bylo,kdybych tohle musela řešit.Moc si všechno beru.Soulasím,že se nemusíte nikomu zpovídat,nic obhajovat.Tu návštěvu vidím spíš jako "pozvání na kobereček".možná se mýlím,ale mám ten pocit.Takže bych se jí asi snažila vyhnout s tím,že případné rozpory vyřešíme příležitostně.Takhle bych tam totiž jela už s pocitem,že se budu muset obhajovat a byla bych dost napružená a nervozní.ALe jestli to byla plánovaná návštěva a u příležitosti toho si to chcete vyříkat,tak to je něco jinýho
@blandik, neprijemne, so svokrami je to tazke, mimochodom, to som zvedava ake my budeme svokry. Myslim, ze filipal velmi spravne podotkla, ze netreba svoj sposob obhajovat. Pre niekoho je to mozno samozrejmost, ale pre mna, co ma hocico tak vytoci a vykolaji, ze az spavat nemozem, tak pre mna bolo velkym prinosom si uvedomit, ze ma to necha omnoho kludnejsou, ked sa nesnazim druhu stranu (a vlastne ani seba) presvedcit o spravnosti svojho nazoru. Takze v debatach, ked viem, ze ja nepresvedcim druhu stranu a viem ze sa tazko dam presvedcit druhou stranou, svoje konanie akosi "subjektivizujem": nerobim to preto, ze je to spravne, ale preto, ze sa mi to tak paci, ze sa v takom konani dobre citim, ze s tym mam zatial len dobre skusenosti a podobne. Takymto pristupom sa v debate utlmuju vasne, ked sa kazdy snazi druhemu dokazat, ze prave on ma pravdu - s vkusom druheho cloveka sa tazsie hada. Nejaka argumentacia sa urcite vyskytne, ale v konecnom dosledku to manevrujem do polohy "vam to vyhovuje hentak a preto to tak robite, mne to vyhovuje takto a preto to tak robim", nie preto, ze je to to najspravnejsie konanie. Je to podla mna aj ohladuplnejsi pristup k druhej strane, lebo ich vlastne vobec nepresviedcam o ich omyle. Ved koniec koncov, sama neviem, kde je pravda, mozno na nieco pridem o 20 rokov, mozno to nebudem vediet nikdy, ktory styl vychovy je najvhodnejsi. No neviem, mozno som Ti nic nove nepovedala, s komunikaciou som na tom totiz ako obet autoritativnej vychovy dost zle.
Inak tiez by ma zaujimalo, s akymi reakciami sa stretavate, ci vam tiez vycitaju, ze ste prilis makke. Ked som isla s malou z poradne od pediatra, za ten svet si nechcela obliect bundu, bola nejaka strasne rozrusena. Tak som ju nechala, nech sa na chodbe trochu vybeha a ukludni, ved to je vlastne jedno, ci budem pri nej sediet v cakarni alebo doma, boli poradne, ziadne chore deti tam neboli. A sestricka hned zacala, ze by som jej nemala tolko dovolovat... Tak neviem, mne to prislo podstatne lepsie, nez s nou zapasit, nasilu ju obliekat a niest si odtial vrestiace dieta.
ja vás stále čítam..veľmi zaujímavé rozhovory sú tu...inšpiratívne...ale idem po radu ako by ste postupovali v našom problém rešpektujúco. Dcérka 2,5 roka sa už dávno pýta cikať do záchodíka a aj v noci. Kakanie nám robí problém hoci má už stolicu celkom upravenú a nie tvrdú. Na záchodík kakať nechce. Keď to na ňu príde, tak sa zvyčajne začne schovávať resp. zatvárať dvere a vykaká sa do gatiek. Vždy sa jej spýtam či nechce ísť do záchodík, alebo keď sa už vykaká tak jej poviem, že nabudúce môže ísť kakať do záchodíka ako maminka, ocko kamarátka, aj Macko Pooh aj Mickey Mouse kaká do záchodíka. Dokonca urobí tak, keď jej treba aj cikať aj kakať na raz. Tak sa vypýba cikať, vyciká sa do záchodíka.. a v zápätí sa ide schovať a vykaká sa do gatiek.
@filipal - tchýně od nás bydlí 10 minut pěšky. Snažila jsem se motivovat i tím ,že půjdu i já (ale to se tchýni nelíbilo)...Líbí se mi co píšeš, že výchova ke kompromisu, ohledu na city druhých - tak si to představuji do budoucna, nastínit, nechat na něm...uvidíme, jak se projeví. Tvůj syn měl bezva reakci na procházku s dědou...
Nechceme obhajovat, chceme objasnit....předpokládám, že to může do budoucna pomoci...já si nedokážu občas odpustit zásahy, když třeba vidím, že se tchýně snaží vmanipulovat malého do kočárku proti jeho vůli nebo když ho nutí na nočník, když mu nutí jídlo...tak ji zarazím - jako u té věty - jsi zlobivý chlapeček (to byl pro mě šok) - takže občas dochází k tomu, že zasáhnu, ona poslechne mě, ale je při tom takové tížívé ticho....ona se nezeptá třeba proč nebo jak to myslím, co by to jako měl být za problém - ona mě na 10 vteřin poslechne a pak si dělá zase to samé...
V tomto ohledu mě napadla otázka - jak s úctou ke starší generaci...je třeba ji absolutizovat? Třeba se mi stalo o Miškových narozeninách, že se mu moje máma snažila natáhnout mikinu /podle ní byla zima) a malý nechtěl, přiběhl za mnou s tím trikem a že nechce. Tak jsem se ho zeptala, jestli mu je zima? On že ne. Já na to, tak to nemusíš mít mikinu.Tchán se tak zatvářil, jakože to není možné .. .že jsem podkopala babiččinu autoritu. Prostě banální příběh .. (tu mikinu jsem mu natáhla o pár minut déle bez potíží). Dříve mělo být dítě až bázlivě uctivé vůči stáří, děti se málem neodvažovaly dospělé rušit v hovoru...dnes už se to tak nedogmatizuje...ale i tak stále přemítám, jestli se hodí říct tchýni, že mi taky něco vadí, když ona se vyjádří o svých pocitech ... je to máma manžela, měla by požívat určité úcty rodiče (alespoň podle dřívějších měřítek), ale já se s tím nemůžu ztotožnit...přeci jen si pamatuji, jak mi táta doma občas říkal v rozčílení, že toto by si on nikdy nemohl dovolit vůči svému otci...
@johanka. - musím říct, že mi tvůj příspěvek pomohl...doufám, že si na něj vzpomenu při té rozmluvě, která nás čeká...abych neměla pocit, že jim to musím za každou cenu vysvětlit, dostat je na svou stranu (což je po tom incidentu de facto nemožné).
@basika - asi neporadím - možná zkusti ji navrhnout, aby si to soukromí udělala na záchodě - sama. Nejspíš u toho chce být sama, možná by ji ten záchod lákal...ale netuším...náš se teprve před pár dny částečně odplenkoval na čůrání i kakání zárove'n, před tím o nočníku ani záchodu nechtěl ani slyšet...takže neporadím.
@johanka. velmi zaujimavy postoj....aj mna inspiroval 🙂
@blandik vidis a mne sa zdalo, ze je to nejaky handikep mojho syna......ze ma problem v zivote konat podla seba, ze musi sustavne sledovat, ci nezranuje druhu stranu....(problemy po rozvode)
zaroven som rada, ze mysli aj na druhych.
ucta k starsej generacii: ja som rovnako slusna k starcekom ako k malym detom. preukazujem im uctu ako vsetkym zivym tvorom. a snazim sa byt vzdy sama sebou....samozrejme, ze nejake role hrame....ale je to dost obmedzujuce.....
asi tak, ze nech ku mne pride ktokolvek a ja by som si rada sadla na konika 🙂, budem slusna k inej ludskej bytosti a budem sa jej venovat, alebo sa s nou pojdem prejst a nedam najavo mrzutost....
mozno mate na to iny nazor....
ja si aj so svokrovcami tykam a mam pocit, ze skor oni sa ma trochu hanbia....ja sa totiz nespravam nejako uctivo, ale slusne...avsak prirodzene....
@blandik ☹ , uplne ta chapem, chapem, ze si uz po viacerych pripadoch rozcarovana, je super, ze chces do buducna veci riesit...ze mas zaujem...ale samozrejme nie vzdy to ludia takto interpretuju...aby si nebola sklamana, ze tvoja dobra vola sa moze v ociach inych zmenit..na fakt, ze sa snazis niekoho "poucovat" a pod. neviem, ci je dialog riesenim...1.preto, ze pochadzate akoby z dvoch svetov -ina optika..., pri starsich ludoch, je mensia sanca zmenit urcite postoje, 2. dialog nemusi byt rovnocenny, ze svokrovci budu aj tak vychadzat zo svojho autoritativneho tradicneho vztahu k vam...mozno ho nazvat "paternalisticky" poucujuci, ochranarsky....pravdepodobne ich jazykove "zbrane" - argumenty budu ine (budu z "ineho sveta"), takze pravdepodobne ani nebudu pre nich vase protiargumenty (argumenty) relevantne...snad nesumeratelne optiky, 3. manzel moze podlahnut ucte k rodicom, co je normalne. a moze byt viac menej sa snazit veci uzmierit , este predtym ako dosiahnete dane porozumenie, ktore ty ocakavas...
4. malo nadeje davam tomu, aj preto, lebo aj v beznych situaciach, ktore su na vzajomne porozumenie prirodzenejsie...prirodzenejsi jazyk...nedoslo k vasmu porozumeniu...
takze neviem si predstavit, ak by sa dane veci vytiahli z toku zivota, zo situacneho kontextu...myslim tie situacie, ci by doslo k zhode medzi vami, kedze vlastne skor tam bude boj akychsi "principov", pouciek a pod.
Moje riesenie: je nechat veci uplyvat...zmenit postoj, prestat sa trapit, stat sa na iste veci imunnejsia...tym budes aj sebavedomejsia...tchyne uz nebude mat tolko pokusov na nutenie syna..
niektore veci "prehliadaj"...ak sa da...typu mikina...povedz svoje situaciu ries, ale nejako sa viac tym nezaoberaj...opacne ak to presiahne danu hranicu..ty si ale zlobivy chlapec..razne zasiahni..a kludne aj pred synom...a povedz, ze si neprajes...aby mu to hovorila...
razne...
podla mna velka zmena nepride tak skoro , neskor snad , ak syncek podrastie, tak si najde specificky vztah s babickou, uvidis a veci sa vyriesa, deti vedia vycitit , co babicky potrebuju, a presne vedia, ake ma hranice ich vzajomny vztah...nemusis nic uponahlat, nechaj to uz nanho...pretoze aj tak ta to mrzi..len kvoli nemu...
vsetko ti vravim z vlastnej skusenosti...napr. ani nasi starki nemaju radi poucovanie v uvodzovkach ak vytiahnem danu temu vychovy a nieco o tom vravim...skor som uspesna v tom, ak priamo na situacii poviem, ze toto nie...preto a preto..a koniec...ak to prilis dalej zdovodnujem...tak len je situacia napata...
a hlavne ti chcem povedat, ze si super mama..a ze ta vychova nie je knizkova, viem, ze ti je prirodzena...ale to tazko pochopi niekto komu to prirodzene nie je...
ale fakt ty svoju vychovu nemusis obhajovat ani pred niekym "objektivizovat" ty ju prezivas plnym vztahom...si rodic...vychovavas svoje dieta..ty mas nesprostredkovany, bezprostredny kontakt s nim...to nikto nemusi chapat, ani to nie je potrebne...este samozrejme manzel ---ved ste rodina...vy ste v prvom rade rodina...pestuje tvoje zvyklosti, svoj pristup, svoje postoje...atd..
spomenula som si na film kolja...ako sverak "nevie" vychovavat dieta...nema na porudzi tie super lahke stereotypy...a vytvoril si napokon vztah trosku mimo presne urcenych spolocenskych a vzorovych rodinnych vztahov...a aky bol krasny...neviem ci si pamatas..."nechces" tak v poriadku...a maly napokon predsa len chcel...len trosku neskor...preco nechcel? pretoze mu este nedoveroval...atd.
deti tu nie su na to , aby sme mi uplatnovali mocensky vztah k nim, len z dovodu, ze su slabsie...nevedia nam argumentacne oponovat...nemame dovod na nich nazerat ako na neuplne bytosti...jednoducho oni tento svet prezivaju prirodzene ako celok...samozrejme, ze sa ucia...ale maju svoju volu, pretoze su ludskou bytostou...
deti skutocne vedia ocenit, aku lasku a doveru do nich vkladate...
je rozdiel ci poviem dietatu tu budes stat...alebo si klaknem do jeho perspektivy a poviem mu, teraz sa musi stat, lebo...oslovim ho menom... zlaticko...atd... (to som videla , preto o tom hovorim)
co je na tom knizkove...to je normalne komunikacia, ktora tu bola furt...
a je to o postoji k ludom, o postoji zivotu...niekomu vyhovuje jeden postoj...nechce mat iny...tento povazuje za jediny a neomylny...
@blandik este jedna poznamka...ak chces vstupit do diskusie...tak podmienkou je vstupovat do diskusie....ze som ochotna upustit od svojho nazoru, postojov a prijat iny postoj...si si ista, ze dokazes alebo chces upustit od svojho, svojich postojov, o ktorych si presvedcena, ze su dobre...alebo ci druha strana, bude ochotna upustit od svojich postojov...
ak nevstupujes s tymto do diskusie..tak ono ten priebeh aj vysledok moze boliet omnoho viac...potom nediskutujte...len ich milo a empaticky poziadajte aby nehodnotili tvojho syna ako "zlobiveho" , a ze urcite situacie budes riesit ty, lebo vychovas ty (alebo manzel) a nie oni...a ze sa tiez "ucite" ale oni by tiez nemali degradovat vasu autoritu pred synom a popros ich o trpezlivost, aby dali malemu cas, ze on si vztah k nim najde...a mozes im ukludne optimisticky povedat, ze urcite, nech nemaju strach...
snad takemu jazyku porozumeju...
@basika v debate o bezplienkovke jedna kocka presne toto nazvala "obdobi stydliveho srani", vraj to mala s oboma detmi, ze v istom obdobi si vzdy niekam zaliezli, ked potrebovali kakat. Vraj z toho proste vyrastli, samo to preslo. Tak ak to u vas netrva nejak dlho, tak mozno netreba este dramatizovat a radsej pockat, kym ju to prejde.
ďakujem vám za reakcie skúsila som takmer všetko čo ma napadlo, keď sedela na Wcko a myslela som, že bude možno kakať, tak som odišla a povedala som jej, že nech ma potom zavolá, zavolala ma o chvíľočku, ale nekakala potom som jej navrhla, že sa môže na Wcku schovať pod plienočku (má takú svoju a rada sa schováva pod ňu) ani to nezabralo. Bavíme sa niekedy o tom, že hovienko musí ísť von, aby nebolelo bruško prípadne bolo aj vonku od psíka tak ju to zaujímalo.. a boli otázky prečo prečo prečo..tak som jej odpovedala...(teraz pri týchto otázkach už používam niekedy metódu RABR..." tak čo mysliš, prečo?" Toto kakanie trvá to už pol roka od doby čo sa začala samostatne pýtať cikať...hoci sa jej asi 2x podarilo do wcka..ale potom zasa nič, keď sa vykaká do gatiek nehnevám sa, vždy poviem, že fajn, že je hovienko vonku len na budúce ak bude chcieť môže do záchodíka. Tak hádam sa to nejak časom prelomí, niekedy proste sú 2-3 týždne, nechám to tak..potom mám chuť niečo podniknúť vyskúšať nejakú taktiku znovu...
@fem ten odkaz na link som sa chcela spýtať, to je asi v angličtine však?
ešte som sa chcela spýtať na správny postup..ak sa dieťa niečoho bojí...viem z RABR teda, že nepodceňovať strach..ale ako napríklad naučiť, že sa nemusí báť vysávača, alebo vŕtačky. Dcérka sa bojí vysávača, dlho som nevysávala, keď bola doma, lenže nakoľko manžel robí celé dni..tak proste to niekedy nejde...tak jej vtedy navrhnem,nech sa ide schovať do spálne... potom zasa keď vysávam spálni tak vypnem vysávač a poviem, nech sa ide schovať do obývačky... len či je toto dobre, že keď ja vysávam ona je v izbe sama... akože neplače ide sa schovať.
Včera napríklad išiel manžel vŕtať..ona hneď sa išla schovať pod stôl a a j povedala, že sa bojí. Tak som som jej povedala "Bojíš sa toho zvuku?" povedala, že áno... tak potom jej manžel navrhol aby si išla stlačiť na vrtačke zapínačík tak skúšala sa jej to páčilo... potom sme spolu sedeli a kukali sa ako ocko šroubuje s vrtačkou, to vŕtanie sme tam neboli, lebo toje ozaj taký zlý zvuk..to ju ozaj nebudem nútiť tam byť a pozerať sa....proste ako pristupovať v takýchto veciach...že pochopiť jej strach, že ju chápem..ale ako zároveň jej vysvetliť, že toho sa nemusí báť...
@blandik uz si to nejako spracovala? co na to tvoj manzel? nehadate sa kvoli tomu?
moj muz je napriklad velmi citlivy na svoju rodinu...vsetko hned obracia na seba a ma pocit, ze ju musi chranit. musim si davat pozor, aby som otvorene nekritizovala. ked mam nejaky problem so svokrou, zavolam jej, aby to manzel nepocul a sama sa s nou porozpravam...hovorim, mam to lahke, lebo ma respektuje.
ine to bolo v prvom manzelstve. prva svokra bola matka, ktora este nepustila svojho syna spod svojich ochrannych kridel, ako osobnost este dozrievala.... Nedala som sa, ale mala som tazsiu poziciu, bola som mlada, v cudzom meste.
vidis, ona sa dost casto urazala, robila som si po svojom. vztahy s nou boli az na druhom mieste. na prvom bol moj syn....
ahoj a hezký den. dočetla jsem.
@blandik, nic světoborného ti nepovím, jen že to chápu, cítím s tebou a přeju, ať to zvládnete. přikláním se k názoru, že měnit to nejde, že to prostě je tak a jednodušší a méně bolestivé je se snažit s tím smířit, přijmout to a nepřikládat těm dílčím neshodám větší význam, než si zaslouží. po každém takovém konfliktu bych nechala nějaký čas tu kaši vychladnout, aby se nejdela tak horká. emoce trochu vyšumí a pak to bude konstruktivnější jednání 😉 . zkus ten optimističtější pohled - možná dobře, že došlo na hranu - že jste si vyříkaly, co mezi vámi viselo a teď s tím můžete pracovat.
@johanka,@filipal, @fem ti napsaly, co já bych podepsala. v každém je plno chytrých myšlenek. vybereš si.
trpělivost.
Petr má jednoho z dědů velmi konzervativního, možná autoritářského člověka. Ten svoje děti vychovával stylem - škoda každé rány, která padne vedle. Dneska je samozřejmě úplně jiný, čas obrousil ty jeho tvrdé názory, ale přesto jen titulu své osobnosti působí přísně, má více vnoučat, všechno malé děti, ale na žádné z nich by nikdy už nevztáhl ruku, nekřičí na ně, ale je přísný, to ano. Petr ho má rád, moc, přesto on byl jediný, ke ktrerému běžel s hrou, šantěním, ale nikdy pomazlit, přitulit. Zlomilo se to ted minulý týden. Sám, z ničeho nic přiběhl k dědovi na klín a schouli se u něj, obejmul ho. (dědovi hrkly slzy 😉 ). Chce to čas, @fem to psala, jak malý poroste, budou se ty jejich vzájemné "interakceů měnit a ubude prostor pro případné konflikty. Budou si to sami regulovat.
@basika
k těm strachům - asi bych jí ten strach dopřála, nechala jí ho s tvou pomocí prožít a vysvětlila jí, že ty se taky bojíš, že to tak je. Přijmout to špatné, to pomáhá, lépe se s tím srovnává.
@basika prestudujem a poslem ti...urcite netreba na to tlacit...v podstate nerobis nic zle...ale ja by som vobec zachodik uz nevyberala ako temu...neviem ci mi rozumies...co najmenej to rozoberala ako problem, vobec sa o tom nevyjadrovala...starsie deticky su citlive oni si to mozu prepojit potrebu s chapanim osobnosti atd..este dnes k tomu sadnem..
co sa tyka strachu tak s tou vrtackou sme to robili podobne, je to super, ze dietatko nabera vlastne istotu cez rodicov...tak postupne, ze sa do veci nenuti...a pamatam si ako maly plakal ked prvykrat pocul vrtacku a obaja sme ho objimali..vysvetlovali sme co je to, a robili ten zvuk , ze je to to...sme to vyjadrili...a na druhy krat sam zacal robit dolezito ten zvuk a je to ok...
ja by som dieta nenechavala same so strachom...skor v kontakte s tebou nenutenou formou..napr. skus niekedy len zapnut par krat nieco prejst...vypnut...potom nechaj vysavac lezat...a opat vecer alebo na druhy den a tak postupne..co robi ten vysavac plus ze to vydava zvuk preto lebo...taha spinku...nejako tak...alebo jej kup detsky vysavac 🙂
ďakujem za reakcie, viem, že nasilu nič nevyriešim..len už to trvá dlho..viem, že treba tomu nechať čas
@johanka. veľmi sa mi páči tvoj príspevok a dokazovaní na nedokazovaní svojej pravdy. Som presne na tom rovnako ako píšeš.
@filipal no ja som typ človeka, že stále myslím, aby som svojím konaním druhým neublížila a ako sa budú cítiť, keď budem reagovať tak či onak, ja už toto považujem u seba na obtiaž, lebo niekedy idem proti sebe.
@fem budem veľmi rada, keď s na to pozrieš. 🙂
Ja teraz čítam knižku prechodza RABR "jak mluvit, aby..." a tiež presne posledné dni ma napadá a možno to trošku aj súvisí čo práve prežíva @blandik. Že hoci sa my snažíme a učíme sa viesť deti štýlom RABR, tak okolie či už starý rodičia, škôlka jednoducho toto nepoznajú... či nemajú potom tie deti chaos v hlávkach, ja sa trošku obávam škôlky ako to bude. Že ja ak je nejaký problém a dcérka kvôli niečomu plače..tak reagujem resp. snažím sa uznať dôvod jej smútku. Ale napríklad môj otec minule jej povedal klasickú formulku "neplač, to neni pekne. Nerád ťa vidím plakať". Vtedy som nereagovala nijak jednoducho som nevedela rýchlo ako reagovať, tak som nereagovala. Na jednej strane som si aj povedala, že je aj dobre, že nedokážem 100% uplatňovať štýl RABR, že tie moje medzery ju trošku pripravia na ako budú možno reagovať ostatní...neviem...ale určite viete čo chcem tým povedať. resp. napísať.
Dnes bola situácia v MC. Bolo tam dievčatko a malo bábiku čo vedela plakať, smiať sa, rozprávať. A dcéreke sa hrozne páčila úplne jej iskrili oči, lenže sme už museli ísť domov. TAk ešte pred odchodom sa niekoľko krát s ňou pohrala postláčala knoflíky ale aj tak plaaaaaaaač obrovský, slzy tiekli že tú bábiku chce. Tak som jej povedala. "Livka viem, že tá bábika sa ti páči, ale nie je naša. Aj mne sa veľmi páči. Rada by som ti takú dala. Vieš čo? Napíšeme Mikulášovi, alebo Ježiškovi, že by si chcela takú bábiku" a tak všelijak chvíľu dobre chvíľu zasa slzičk sme odišli z MC. V aute vyzeralo byť už lepšie. Keď sme prišli domov tak mi hovorí "Som smutná". Tak znova " Je ti smutno za bábikou?" a tak. Určite chcem teraz dielo dokončiť, že napíšeme na kartičku Ježiškovi resp. Mikulášovi a časom asi takú dostane. Ja neviem či som robila dobre, ale mala som dobrý pocit z toho ako to bolo, ja som videla na nej ten obrovský smútok a žiaľ ale zároveň som bola rada, že som jej dala to pochopenie.
@filipal - ty prolbémy se táhnout dva roky. Doma se kvůli tomu nehádáme, asi i proto, že manžel není hádavý typ. Manžel zná moje pocity, celkem v tom zastáváme jednotný názor. Po tom incidentu - si to doma ode mě vyslechl, pak své mámě zavolal a klobouk dolů, je to rozený diplomat .... docela jsem hleděla, jak dokázal k mámě přistupovat citlivě (ale současně se nenechat vtáhnout do jejích útlocitných emotivních řečí typu - já jsem ani dýchat nemohla, jak jsem přišla domů...), dát najevo, že si přeje, aby se seznámili s naší výchovou a současně v podstatě vystupovat jednotně se mnou - my jsme rodina, my vychováváme našeho syna, ale máme velký zájem, aby se věci vyřešily a vy jste poznali náš přístup...Ale určitě to manžela trápí, že ty vztahy nejsou optim...jejich máma, když něco chce, tak se nenechá odbýt jedním "ne, děkujem"...ale stále to předhazuje, zkouší vícekrát (má to stejné pro situace dávání i braní - nerespektuje v tom něčí vůli)...Myslím, že je něco na tom, že své děti ještě nenechala pořádně odejít (minimálně ji to pečovatelství chybí)...velmi ráda má přehled, kdo kde je a co dělá ... každý telefon začíná - kde jsi, co tam děláš..
@filipal -k tomu, že jsi brala jako handicap, že syn má ohledy na city druhých (možná na úkor vlastních?) - to jsem řešila na začátku vztahu s mým mužem - zdál se mi "příliš" hodný a ohleduplný...udělal by cokoliv na požádání svých známých (a mě taky samozřejmě) 😉 ...musím říct, že můj názor na to je takový - že ano ohledy, ale je třeba umět říkat NE, když člověk cítí využívání z druhé strany nebo prostě i nechce, nemůže a taky je dobré, pokud si člověk umí říct o pomoc....Tak často člověk slyší lidi, jak říkají - no, když já neumím říct NE - a jsme opět u toho - prý to souvisí se snahou vychovat poslušné dítě, jehož NE odpově'd na naše požadavky není přijatelná...tím nechci implikovat, že je to vaše sitace...určitě nic není černobílé.
@blandik chcela by som sa spytat na jednu vec, mozno ak mi priblizite vas pohlad, budem mat v tom viac jasno. tyka sa to tvojho prispevku o stranu dozadu, ako ta mamicka nukala nasilu malemu lyzicku atd, a tam pises ".....nikdo nemá moc právo někomu dávat nevyžádané rady." mam v tom trocha dilemu, lebo ak vidim takuto situaciu, a vchadzam do nej s tym najlepsim umyslom a motivaciou niekomu pomoct, bez akehokolvek umyslu niekoho poucovat, tak mozem tomu cloveku ukazat ze sa da aj inak. teda v pripade, ak je ten clovek pristupny alebo otvoreny sa uprimne rozvijat. ked som napriklad vozila maleho v kociku a stretla som jednu znamu, vravi mi, skus ho nosit, uvidis aky bude spokojny... bola to tzv.nevyziadana rada, ale z mojho syna sa stalo absolutne spokojne babo... kladiem si otazku preco teda nedat tu nevyziadanu radu, ak by veci mohli potom fungovat aj lepsie? clovek potom aj tak uvazi co sam spravi. takto sa mu moze naskytnut aspon dalsia moznost vyberu, trocha odstupu v situacii atd..dik
@fem - děkuji moc za příspěvěk, já si ho snad i vytisknu a přečtu ještě před tou návštěvou...moc mě to zaujalo - dostala jsi do slov moje pocity a moje očekávání, jak asi ten hovor dopadne. Určitě mi to pomůže zmírnit očekávání - takže pokud to nedopadne, budu se s tím lépe vyrovnávat....Pravda - je to střet různých světů, různých způsobů vyjadřování, různých zkušeností a hlavně různých přístupů k řešení problém. Ne, určitě to nebude diskuze - bude to jen objasnění našich principů - na našem přístupu nic přehodnocovat ani měnit nemíníme - jen na základě 30 let starých zkušeností (neříkám, že si to ráda neposlechnu, ale beru to asi jako exkurzi do skanzenu - i v tom je moudrost stáří - nechat mladé učinit vlastní zkušenost),...pak záleží, jak s tím naloží...Každopádně tam jedem v pátek ze rabr semináře - takže budem dost utvrzení ve svém postoji a budem updatovaní 😉
@berenika39 - přesně tak, chce to čas - přesně můj názor...ale tchánovci řešili už v půl roce, že jim ho nechcem dát k nim na noc... oni jsou v tom na mě moc hrr (tedy tchýně)...chcou toho najednou příliš moc a namísto aby se postupně integrovali do fungování malého, tak raději se stáhnou a čekají až bude dost velký, aby si ho mohli vzít na celý den do zoo, na noc k nim a dva roky jim připadají už jako dostatečný věk..(mě vzhledem k tomu, že se u nás ukážou jednou za uherský rok to tak nepřipadá...)...Ale nějak to dopadne, taky jsem v podstatě ráda, že se to hnulo.
@janka108 - nevyžádanou radou jsem myslela, že se to nehodila vzhledem k tomu, že my jsme neřešily problém, ale ona mi sdělovala svou obavu - svůj zážitek...ta kamarádka mi říkala jak se o malého moc bála - prožila si strach, určitě se dle svého rozumu snažila udělat to nejlepší, a já jsem ji s křížkem po funuse nechtěla ještě seknout tím, že ji řeknu, že tím mohla malému více ublížit než pomoci (tím nucením jídla)...chtěla mi sdělit svůj strach o dítě - nešlo tam o řešení problému..bylo to ještě příliš brzy po té nemoci....ale pořád mi to vrtá hlavou, že by to asi měla vědět...nejspíše ji to řeknu s odstupem času...na příkladu naší zkušenosti - že když byl náš malý nemocný, tak taky nejedl nic, ani nepil mlíko... že jsme ho tak nechali, že si myslíme, že je to přirozené a pomáhá se uzdravit. ...Jinak nemám nic proti sdělování zkušeností - zejména pokud to není direktivní - udělej to a to, dtíě se ti bude cítit skvěle - ale spíše - Nám se osvědčilo to a to, našemu malému se to líbilo - a rozdíl v těch dvou větách je ten, že v té druhé zprostředkovávám vlastní zkušenost, kdežto v té první větě říkám druhé straně, co má dělat a že to určitě bude fungovat - což vlastně nemůžu vědět...takže to není přesné.
@basika
http://www.pottytrainingconcepts.com/A-Causes-N...
http://www.aafp.org/afp/990415ap/2171.html
Some children simply pass normal movements into their underwear rather than use the toilet (nonretentive encopresis). Urcite ti aspon nejake rady pomozu
@blandik jojo, přiznaný problém je hned o něco měnší...včera tu napsala jedna mamča (její příspěvek mi byl sympatický, ač se týkal nepříjemné závislosti), že se bojí si přiznat závislost, že se bojí, že jakmile navštíví poradnu, že to bude "oficiální".....tak právě to si myslím, že věci prospěje...obecně...moje mamča od narození neslyší, její máma se za to styděla, neřešila to, bála se reakce okolí - kdyby se odhodlala si to přiznat, srovnat se s tím, mohla máma slyšet, alespon zbytkově. takhle se to zanedbalo a následky jsou jaké jsou. sem nějak odbočila....ale prostě někdy je lepší vyčistit vzduch, vyložit karty na stůl...
@janka108
fajn myšlenka. už se mi to stalo, že jsem apriori poděkovala slušně zanějakou nevyžádanou radu...bez despektu, slušně, děkuji-nechci. no a později jsem oklikou došla k tomu, že ano, měla ta osoba pravdu....možná jsem někdy zbytečně sebejistá, pokročilý věk tomu nahrává - už jsem toho tolik zažila, mě jen tak někdo nebude radit🙂)))). To přeháním, moje životní motto je "pokora sluší každému".
Ahoj, podarilo se mi najit vasi diskusi a mela bych na vas vsechny velkou prosbu. Od ledna chystame v nasem MC na Melniku kurzy RaR, ale prihlasilo se nam malo zajemcu. Myslime si, ze je to hlavne proto, ze o tom nikdo nevi. Takze bych to chtela timhle zpusobem trochu prezentovat. Jde mi hlavne o to, aby se kurz konal a ja jsem tam mohla jit. Prahu mame sice kousek, ale s miminem se tam moc nedostanu. Tak kdybyste mel nekdo zajem, pisnete mi. A rovnou se chci zeptat tech, co tenhle kurz absovlovali, jestli se jim libil.
@blandik k tej prvej otazke: ja by som zasiahla. tej matke by som sa snazila najprv po dobrom vysvetlit, co jej dieta preziva....neviem ako by to prijala. ale hlavne, ja som sa s takymito typmi vzdy rozkamaratila....nemohla som sa pozerat, na ich obrovske preslapy a bolo mi luto ich dietata.