• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@zelmirka1 - já bych domů z té trampolíny nešla...není to nevhodné chování, že ještě nechápe, že trampolína nemůže být jen pro něj...určitě bych tam zůstatala, nechala ho vyvztekat, popřípadě poodešla bokem, aby se uklidnil...on prostě tam asi chce být sám...a když to nejde, zlobí se...dělala bych to stejně jako ty...empatie, vysvětlení po chvilce a znova vysvětlení, až se úplně uklidní...že je to tady pro všechny a nedá se zařídit, aby tam byl pořád jen sám....ale neodcházela bych - to je jako bych mu řekla, vztekáš se a to je špatně, jde se domů - a tak to přeci není...
24. lis 2010 v 15:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 - a naprosto s tebou souhlasím, že je potřeba, aby se dítě vypořádalo se svou emocí, prožilo si ji...už jsou dost velké na to, aby se jim odpoutávala pozornost - a určitě nevidím nic špatného v tom, že stropí scénu...asi by mi spíše vadilo, že jiná maminka své dítě z trampolíny odvede...to je jakoby se Miškovi řeklo - udělám scénu a ono to zafunguje, budu tam sám...to by asi nemělo probíhat..V tomto případě nejde o neposlechnutí - například - bití druhého dítěte, kdy bych možná i přistoupila k tomu, že bychom odešli, když by to jinak nešlo...tady jde jen o silné emoce a dala bych si bacha, aby ten jekot nepřešel do nástroje vydírání - aby nedosáhl svého...a souhlasím, co píše Berenika, že v té fázi vysvěltení po uklidnění, bych se ho snažila navnadit, že by to mohl zkusit i když tam je jiné dítě....



24. lis 2010 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj devcata,
dekuji za rady par stranek dozadu.snazim se nekricet a od zitrka moje holky nastalo nastupuji do skolky,takze budu urcite klidnejsi,nebot budu mit cas sama na sebe (a ten ja proste potrebuju).
blandik,to jsi dobra,jak pises,ze proste dite ma na vztek narok,ja mam problem to prijmout.moje mladsi dcera (za tri dny tri roky)je ted plne ve vzdoru a ja to tezce nesu.mozna je to tim,ze jsem sama cholerik,mozna tim,ze posledni dobou toho mam hodne a rozhodne nemam ze sebe dobry pocit (jak tu nekdo uz psal,ze je tezke mit rad dite se vsim vsudy,kdyz sam se treba za neco odsuzuji a nemam rad).ona je (tedy byvala) vecne urvana,vzdorujici a hlavne nemocna.a ja uz nemela ani na jeji nemoci (kasel,ryma,porad dokola,ted jsme po vyjmuti nosni mandle) vubec sil,ani naladu,ja misto abych ji podporila,tak jsem byla nastvana - furt breci a pak furt kasle,porad dokola! (ja vim,ze je to spatne,jsem krkavci matka,ale ja na to byla uz alergicka).ted se snazim ze vsech sil jednat,jak se ma,vyslyset ji,chapat ji,obejmout ji (protoze si nepreju,aby byla nemocna) a je to trochu lepsi,ale nastvana jsem trochu porad (ona proste vzdoruje na vse - anicko,pojd,obleceme si kalhoty,pujdeme ven - ja nechcii,anicko,venku to bude pekne,zkontrolujeme,jestli fouka hodne vitr - ja nechci - a taky se podivame,co ta veverka na strome - no proste vymyslim vsechno,co se da,abych ji motivovala (coz se mi nakonec podari),ale jsem pak velmi vycerpana :pensive: ).a take,musim priznat, me tohle proste nebavi.taky vzdycky byla jedlik a ted takhle vzdoruje i u jidla a nechce jist :frowning2: .
tak jen,holky,co mate deti nad dva roky,tak taky zacina vzdor.pritom to mam za sebou se starsi dcerou a vim,ze to prejde,ale nekdy to proste uz nedavam :angry:
24. lis 2010 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky Míša je te´d stejný jako Anička a je to teda fakt strašně vyčerpávající a s těma nemocema mi něco říkej.... jsme te´d nemocní všichni... Míša nastoupil do školky v září a místo abych si oddechla, je to mnohem horší... týden tam a pak 2 týdny doma nemocný a chytnem to od něj všichni.... navíc tam chodí jen do oběda, takže toho času s mladším stejně pro sebe moc nemáme... ty tvoje pocity jsou asi normální, je to fakt těžké, když nemůžeme vypnout, pořád v pohotovosti ve dne v noci.... a nemocné dítě rovná se otravné dítě, takže je to nápor na nervy ješttě větší, a můžeš si 100X říkat, že se na něj nebudeš zlobit, když je chudinka nemocný a stejně nervy zapracujou. tak třeba si oddechneš, až budou holky ve školce...
25. lis 2010 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
pro povzbuzení marodům - jedeme v tom taky už čtvrtý den, chytnul to zatím brácha. je to virové, nechutná rýma plus horečky, ale tentokrát si to petr vylosoval v nějaké úporné formě :wink: . točíme dokola horečku skoro 40 a po lécích to klesne, přestnou účinkovat a je to tam zas. noci ani nevím,která bije, spí u mě, dokola pití,čůrat,smrkat, nurofen, hodinu spát, další kolečko bez nurofenu, za hodinu zase..ani nevím kdy je den a noc, ráno spí zase dlouho, přes den je to dokola pohádka,malovat,stavět, lepit....asi vám to nemusím psát, ale já jen že to přejde a projdou si tím všechny děti.
byli jsme v pondělí na pohotovosti, nechtěl jíst a nebyla jsem si jistá, jestli to není angína nebo něco na atb :angry: , a celkem jsem koukala, když jsem vyfasovala jediný lék na recept - Diazepam. Moje domění (možná mylné) bylo, že se dává dětem, které někdy prodělaly febrilní křeče z horečky, jako prevence. Ale mám ho dát prý určitě jen tak, při tepltě nad 38,5. Tož jsem kývala, ale nevím, nevím....
Mám tedy kliku obrovskou, že Petr je trpělivý a i když je mu šíleně, je takový tuleň a není protivný ani mrzutý....ale to přijde s věkem.... :wink: :wink:
Omlouvám se za mimo téma, jen jsem se vypovídala. Tak se nemračte, my to někdy možná berem hůř než ti malí marodi:slight_smile:))))
25. lis 2010 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
hojda, ja vas uz akosi nestiham citat, aj ked by sa hodili tipy a rady, lebo si uz fakt niekedy neviem poradit sama, hlavne by mali vymysliet nejaky upokojujuci pripravok pre tehotne matky, lebo mam pocit, ze sa absolutne nedokazem ovladat a na malu v kuse len jacim, vyhrazam sa, teda robim vsetko, co je v rozpore s RABR.. a potom pre istotu zasa revem, lebo mi je luto, ze to nezvladam :pensive: :frowning2:
baby, co mate uz dve deticky, ako ste to zvladali? ja mam fakt pocit, ze mi ninka robi vsetko napriek, pre istotu uz vobec nespi, ked tak max. v kociari ako svojho casu pisala myslim @blandik a to si ani neoddychnem, rano vstavame spolu, cely den sme spolu, vecer zvycajne musim ist uz s nou spat, lebo fici bez problemov do 22, co uz aj ja odpadavam, takze moj volny cas 0 bodov, moj cas straveny s muzom 0 bodov :pensive:
@berenika39 tak aj ja som sa vykecala :sweat_smile:
25. lis 2010 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz tak nakonec to vypovídání resp. vypsaní así patří do respektujících vztahů s ostatními účastníky diskuse - chuděry - teď aby to četly... :grinning: :grinning:
25. lis 2010 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, idem si k Vám pre radu, lebo som už v koncoch :frowning2:
Mám 3 ročnú dcéru, ktorá mi už pripadá ako prípad pre psychiatra. Je dosť tvrdohlavá a ja už nemám síl s ňou bojovať. Ako príklad uvediem dnešné ráno. Zobudila sa, obliekla a ja som jej dala na stôl pohár acidka. No uvedomila som si že je dosť studené a ona mala ešte včera teplotu (je prechladnutá), tak som jej pohárik preložila do hrnca s teplou vodou, nech sa jej trošku ohreje. Ona vtedy chytila záchvat, že ona také nechce, tak som ho hneď vytiahla a vrátila na stôl. V tej chvíli sa začal jej rev akoby nahratý na magnetón: acidkóóó, rev, acidkóó´, rev.... Vysvetlila som jej asi 10x že ho má na stole a môže ho piť, no ona je v takejto chvíli úplne duchom neprítomná. Musela som ísť so staršími do školy a do škôlky, nasilu som ju obula a dala jej bundu, no tento monotónny tento rev stále pokračoval - konkrétne 1 hodinu a 15 minút :confounded:
Takéto situácie sa opakujú deň čo deň, pravidelne večer pred spaním - nechce ísť spať, potom nechce jesť čo jej dám a pod. Skúšali sme ju nechať vyrevať - hodinu a pol vydrží v pohode, nedať jej jesť nič iné - spustí opäť dlhý rev, ak sa neoblečie -nejdeme tam kam sme chceli ísť... no proste nič na ňu nezaberá. Už nám s mužom niekoľkokrát aj ušla ruka, jednoducho sme stratili nervy. Jej rev je dosť hlasný a kvôli nej sa koľkokrát nemôžem ani len porozprávať so staršími deťmi, oni sa sťažujú že nepočujú rozprávku (majú večer po čítaní ešte jednu z CD). Ja som dnes bola taká vynervovaná, že som pri cúvaní oškrela auto, a potom som ešte pol dňa nebola schopná sa ani usmiať.
Mrzí ma to už len kvôli starším dcérkam. Väčšinou som na ne sama, muž chodí domov neskoro, a k tomu takéto stresy s malou.
Existuje niečo čo by jej správanie mohlo zmeniť? Nechcem sa jej podvoliť vo všetkom čo si zmyslí, no už fakt neviem ako ďalej :cry:
25. lis 2010 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte,

@bubelko úprimnú sústrasť..
@zelmirka1 to s tou trampolínou, akoby som o nás čítala. Na tej trampolíne, že chce byť sám..mám ja moje vysvetlenie podľa mojej dcérky, že keď tam skáču iné deti tak potom ona si nereguluje to natriasanie lebo ak aj ostane na trampolíne stáť tak ju to hádže a to jej jej nepríjemné...preto nechce aby tam skákali iné deti. Stalo sa nám, že deti ju pri tom skákaní trošku udreli resp. sa o ňu optreli a ona to brala ako útok. Tak byť sám na trampolíne = mať kontrolu nad skákaním a telom.
Teraz idem po radu ja. Ako dieťa pripraviť na lekárske vyšetrenie, ktoré nie je bolestivé. Moja dcéra má za sebou operáciu, čo návšteva lekára to odber krvi, 2x hospitalizácia. Jednoducho už len vkročíme do čakárne alebo niečo čo vyzerá ako čakáreň tak už proste strach v očiach a ťaháme preč. Našťastie už dlhšiu dobu sme nemuseli nič absolvovať. Len nás ešte čaká jedno vyšetrenie RGT niekedy v januári, kde bude pri tom vyšetrovaní musieť zjesť a vypiť niečo. Takže chcem nejako si premyslieť prístup ako ju na to pripraviť.
25. lis 2010 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
existuju aj trampoliny s oddeleniami pre jednotlive deti... skusali ste niekedy na trampoline skakat? Basika ma pravdu,ked skacu ini, hadze vas to...ja sa toho bojim.... ved tie deti maju rozum! :slight_smile:


@berenika39 tomu hovoris vypovidat se? :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: vsak ty pises uplne miniprispevky, ktore precitam jednym dychom!
a su velmi vtipne! dokonca aj v chorobe synceka vies najst nieco na rozveselenie....
25. lis 2010 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
no baby nakoniec ste ma presvedcili ze moj maly ma vlastne pravdu ked chce byt na trampoline sam a ze pre to stropi scenku to je vedlajsie :grinning: :grinning: :grinning: je fakt ze je to dobry system ked chcem ist domov tak tam poslem ine dieta a moje hned vylezie. :wink:
lekarske vysetrenie neporadim, moj maly place ked mu kvapkam do nosa, ked ho pocuva lekarka fonendoskopom a to fakt neboli, neviem si predstavit ze by sme mali absolvovat nieco bolestive ako castokrat musia deticky.
Mozno vymysliet niaky pribeh k tomu pristroju RTG ze robi specialne fotky ktore potom uvidi, ze sú vnutri svetlusky alebo co nie je vychovne ze potom pojdete skákat na trampoliny :grinning:
25. lis 2010 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz a nemůže tii malou někdo na chvilku pohlídat nebo vzít ven na procházku, aby sis trochu odpočinula, babička, kamarádka?
25. lis 2010 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 tak ať se malej brzo uzdravi
25. lis 2010 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna děkuji, právě s echystám na noční směnu, vana a nástup:slight_smile:))))
hezký večer všem, dnes nediskutuji :stuck_out_tongue_closed_eyes:
25. lis 2010 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz ja ani nie som tehotna a tiez obcas vybuchnem, teraz sme chore obidve, posledne dni ju okrikujem pretoze tie jej ultrazvuky su uz nepocuvatelne a mne tecu nervy RABRa mam uz doma zatial som precitala len par stran lebo nestiham vsak ani sem nestiham prispievat
25. lis 2010 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz tehotentsvi nezavidim,tedy presneji ty stavy,ja to taky nesla tezce,chtela jsem odpocivat,byla jsem nastvana,ze je mi zle a do toho se staram o dite.vydrz a kdyz na ni kricis,tak si to nevycitej,vyspis se a treba bude lepe.nekdy se proste hormony nedaji ukocirovat !(ja nevim,co holky Vy ostatni,ale ja tyden pred MS jsem hrozne nervozni a skoro se nepoznavam,normalne mi vadi deti,chapete to?pozoruju to uz ctvrty mesic,je to tak den nebo dva,no nekdy i tri :sweat_smile: )
@berenika, Ty pises opravdu jen malinko,jakepak velke vypovidani!
@lias,je to tezke..taky mam sileneho rvouna.hlas ma neskutecny,sveho casu jsem si normalne davala spunty do usi,protoze jsem mozna byla vic nervozni,jak mi to rezonuje v usich nez ze samotneho faktu,ze mala rve (navic jsem profesionalni muzikant).psala jsem vcera,u nas se to trochu zlepsilo,ze pouzivam zasady rabru.ale na to musi mit sil hlavne maminka-umet motivovat a nenechat se nastvat,jsem z toho vzdy uuuuplne vycerpana a zpocena.to prejde,vsak to vis,ona je nejmladsi,tak to nejvic zkousi.prejde to...i u nas...musime vydrzet.
@basika - a ten rvoun,o kterem jsem psala v predchozim odstavci- byl uz petkrat hospitalizovan,z toho jen poprve se mnou (v roce trubicky do usi,mela caste zanety) a pak vzdy z dehydratace z horecek sama,takze na kapackach,obcas k tomu pridany zanet,treba jednou ledvin.ale asi pul roku zpet to bylo naposled a dokonce si obcas vzpomnela a hezky o nemocnici mluvila.ale prijit k dr.to byla krize,spoluprace zadna a rev.predstav si,ze v lete,mela 2roky a osm mesicu jsme jeli do brna na vysetreni s nosni mandli.slibovala jsem ji ikeu,ze neco koupime a tak.ze to bude neprijemne,ale nebude to bolet.a touto navstevou nastal ZLOM,ona sice trochu knourala,ale strasne moc se snazila,aby neplakala a pak jsme ji koupili za 19Kc :grinning: plysovou mysku a byla stastna.od te doby se vzdy tesi na obrazek a kdyz jsme prisli k nasi obvodni nedavno na odber krve (pred operaci nosnich mandli),tak normalne nebrecela (cucela jsem) a sestricka a doktorka z ni byly uplne vedle,nebot cele dva roky jim tam neustale svym "tenoulinkym" hlaskem plnila prostor. chci rict- hura,hura,hura, prejde to!! motivace odmenou je nejlepsi finta!! tyden po operaci nosnich mandli byla na kontrole a s lentilkama v ruce take neplakala a otevrela pusu.takze brzy Te to take bude cekat,zkus vymyslet odmenu,ktera by zrovna u Vas zabrala.
ps:a ted jsem se zas vykecala ja,i kdyz ne o pritomnosti,byla jsem dnes cely den v praci,tak jsem holky jen rano vedla do skolky.
25. lis 2010 ve 23:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
baby dik za podporu, si fakt vacsinu casu pripadam ako psychopat, co sa nedokaze ukludnit a zvladat vlastne emocie, vobec si nepamatam, ze by som pri malej mala taketo stavy, to bolo asi tym, ze som chodila do prace a mala ine problemy :stuck_out_tongue_closed_eyes: a mam vycitky aj voci babatku v brusku, sak vsetky tie nervy a depky sa prenasaju na neho, co z neho bude tiez nejaky depkos? :stuck_out_tongue_closed_eyes:
@reruna nema kto, nasi aj svokrovci su 150km od nas, kamosky maju svoje deticky alebo chodia do prace a asi by som sa hanbila niekoho obtazovat, ze postraz mi dieta, ked sa som na "dovolenke" :unamused:
no nic, mala nechce ist na prechadzku, tak si idem k nej sadnut a citat RABR alebo co :pensive:
26. lis 2010 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz já jsem ty hormonální výkyvy měla taky, a co tvůj mm? jsi sice na "dovolené", ale starost o dítě dá pořádně zabrat a těhotenství taky... mě to kolikrát přišlo taky strašně líto, když jsem čekala první dítě, byla jsem na rizikovém a na neschopence a mohla jsem odpočívat, kdy jsem chtěla a při druhém těhu jsem už dopočívat nemohla nikdy....a mm furt v práci, ale naštěstí babička občas pohlídala, tak se to dalo přežít, ale tobě to fakt nezávidím. zkus nějaká MC.
@verusky PMS taky znám, bohužel :frowning2:
26. lis 2010 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna no jo, mm akoze obetavo chodi okolo 17-18 z prace, naje sa a sadne si za pocitac, sak on cely den pracoval a zarabal prachy, tak si musi oddychnut.. a mala ho vo vypatych situaciach moc nechce, ani uspavat ju nemoze on, nema na nu trpezlivost, po par minutach na mna krici, ze co mu nejdem pomoct :stuck_out_tongue_closed_eyes:
do MC chodim nerada, koli jednej mamicke a jej nevychovanemu synacikovi, ktory tam naposledy malej vytrhol za hrst vlasov, takze ani tam sa neda moc oddychovat, musim stale striehnut, ci nie je ten chlapec pobliz :stuck_out_tongue_closed_eyes:
ale to uz sme uplne mimo misu RABR :wink:
26. lis 2010 ve 14:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz zkus si promluvit s mm, to přece nejde, že přijde domů a sedne si za počítač, ty jsi přece taky celý den zaměstnaná, já nevím, kdo vymyslel ten termín dovolená, ale s malým dítětem v domácnosti to dovolená rozhodně není. Můj mm naštěstí takový názor nezastává, chodí z práce taky až před 18 h, ale po večeři si se starším synem chvilku hraje a tak ob den ho i vykoupe nebo vysprchuje, přečte pohádku, v tomhle je super. Mladší většinou usíná po 18 hodině, takže večer mám aspoň občas pro sebe.
26. lis 2010 v 19:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky to co teraz napisem velmi nespada do Rabru, ale chcem sa podelit s tebou o jednu informaciu. pises, ze mas dieta casto chore... z mojej skusenosti a tiez ako pise zdenka jordanova v skvelej knihe "dite jako sance pro tebe" v kapitole o chorobach maleho dietata " dieta ochorie ak je v jeho zivote nerovnovaha a nevie si s nou poradit. tato nerovnovaha sa vzdy tyka rodicov dietata, jedneho alebo druheho, ich vzajomneho vztahu a nasledne ich vztahu k dietatu. choroba dietata je vzdy pre rodicov velka sprava.ak ochorie dieta priblizne do veku sest rokov,su dovodom choroby vzdy rodicia.dieta reaguje na nerovnovahu, ktoru rodicia k sebe samym, k sebe navzajom a ku svojmu zivotu vytvorili.. vsetky choroby maju svoj symbolicky vyznam.to, co sa deje v nasej mysli,deje sa aj v tele.nasa mysel riadi nase telo.telo maleho dietata ale riadi mysel ich rodicov.dieta je na svojich rodicoch uplne zavisle a reaguje na ich myslienky" atd. pisem to len ako info, je na tebe co si z toho vezmes. viem , ze to tak je podla seba, moj syn neustale u lekara s problemami, a skoncili sme az v nemocnici. po preciatni tej knihy mi doslo, ze musim zmenit postoj k sebe a k nemu tiez. a ked sa mi to podarilo, chlapec je ako rybicka.. nie je to lahke, podmienky, v ktorych sme, je niekedy tazko zmenit, ale nas postoj k tomu, nas robi panmi situacie.. mozno to stoji za zamyslenie. svet, ktory je okolo nas je bezprostrednym prejavomtoho, co je vnutri nas...
26. lis 2010 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky jo a este k tomu "rvounovi" , citujem z clanku o prirodzenej vychove
"Dajte dieťaťu pocítiť, že je hodnotné a vítané. Snažte sa nerobiť nič, čo by dalo dieťaťu pocítiť, že nezodpovedá očakávaniam, že je zlé. To rovnako platí pre slová, pocity, ako aj neverbálne činy. V našej reči sa zaužívalo slovné spojenie „ty si zlý/zlá“, ale deti sú dobré, všetky, a je jedno, čo práve robia. Deti totiž veria, tomu čo o nich hovoríme. A rodičom veria viac ako sebe. Ak im hovoríme, že sú zlé, začnú sa podľa toho správať, len aby s nimi boli rodičia spokojní."
ako deti pomenujeme, take budu.. nechcem mudrovat, ani sa ti pliest do vychovy, urcite robis, ako najlepsie vies, delim sa s tebou len o to, co pomohlo mne. pekny vecer
http://www.mamaaja.sk/ActiveWeb/Article/2249/o_prirodzenej_vychove.html
26. lis 2010 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz presne aj u nas je podobny scenar, mm pride domov naje sa a sadne za pocitac ale najprv ide so psom von, dcerka ho velmi nechce ked som doma tak len za mnou beha a uspavam vzdy len ja, prehra sa s nim hlavne ked vencim psa ja
26. lis 2010 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janka108 knizku od Jordanovej som citala a bola velmi zaujimava, trosku ma tieto veci bavia a je tam vela myslienok ktore pre su pravdive, aj ked pri dalsom citani ma zarazili niektore prilis zjednodusene hodnotenia ako keby to bola jasna vec a mne sa to zdalo uz prehnane. Ale inak je kniha fajn a mnohe veci mi objasnila, verim tomu ze dieta je napojene uplne na maminku a casto prave to co nas trapi u naseho dietata suvisi s nami aj ked si to neuvedomujeme.
26. lis 2010 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
asi mi dnes neni dano odpovidat,nebot se mi vymazaly uz dva (!!!) dlouhe prispevky.
tak se do tretice pokusim jen kratce:
@janka108 dekuji za tip na knihu,o psychosomatiku zajimam a mnohdy jsem premyslela,kde je problem.myslela jsem,ze je to v tom,ze si myslim,ze pritel neni ten pravy pro me a ona to citi a meli bychom se rozejit.ale bylo mi receno,ze dite v zadnem pripade nechce rozchod rodicu,takze spis mam zmenit svuj postoj a zacit si vic pritele vazit,brat ho s dobrym i zlym.a tak jsem to zkusila a ono to slo a mame se radi a dokonce pomyslime na svatbu.
no a s tim skaredym povidanim detem,ja vim,vubec by se neco takoveho nemelo vyslovit ci napsat.spravne bychom dite meli brat takove,jake je a ne ho soudit.nekdy je to tezke,clovek si potrebuje ulevit...u nas je to nekdy tak,ze se s detmi snazim byt klidna a usmevava a pak dojde pritel z prace a ja na nej vyvalim to spatne,na druhou stranu porad lepsi na nej nez na deti...musim nad sebou zapracovat,abych byla pozitivnejsi,mam za sebou narocny podzim,nastup do zamestnani (drivejsi profesni sebeduvera je po materske tatam),hlidani babicky (ta jim dovoli uplne vse a byt je pak vzhuru nohama),zanet prudusek,reseni tech aniccinych mandli...tak mozna proto se mi prispevky vymazaly,nebot jsou pesimisticke,ja s etedy priste napravim :dizzy_face:
26. lis 2010 ve 23:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky dakujem, ze si ma pochopila a nezobrala to v zlom. budem ti drzat palce. a s tym priatelom... prechadzam mozno podobnymi pocitmi, co ty, ze to mozno nebola najspravnejsia volba..ale kedze mame spolu dieta musim rozmyslat inak, ako to vsetko uhrat v co najlepsi sposob. najprv to budem skusat skusat skusat... ale tiez mam svoje hranice. moji rodicia sa cely zivot len hadali, a nerozviedli sa sa len kvoli nam. a my sme detstvo prezili v napati, placoch, a kriku. a viem ze to svojmu dietatu naozaj dat nechcem. radsej od seba a v klude, ako spolu a za kazdu cenu...ked su deti taketo malicke, je to naozaj o skuske toho vztahu, preto nebudem hned hadzat flintu o zita, a necham tomu cas. prajem vsetko dobre. ale to som uz uplne odbocila od temy.. tak nech sa nam dari co najviac uplatnovat metody Rabru :wink:
27. lis 2010 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janka108
@zelmirka1 Knižku od Jordánky som čítala aj ja a aj jej iné knižky. Ono niečo na tom bude, ale priznám sa, že po prečítaní som mala v hlave chaos. Lebo u každého sa dá choroba vysvetliť inak a či človek príde na to, čo je príčinou tak to zbadá až vtedy, keď dieťa vyzdravie...trošku sa mi to zdá také u každého vysvetliteľné inak a náročné na pochopenie. Lebo nechutenstvo môjho dieťaťa môže poukazovať na niečo úúúplne iné ako nechutenstvo u druhého dieťaťa.
30. lis 2010 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@basika jasne, kazdy nech si z toho vezme, co chce. mne to tak sedelo a sedi. a taktiez mam skvelu pediatricku mojho syna, takze ked sme sa trocha otukali a spoznali navzajom, a vie, ze som pristupna aj ine alternativne metody liecenia, nemusi sa so mnou bavit ako klasicky lekar, a mozeme sa rozpravat otvorene. takze ked malemu nieco bolo, bolo mi jasne povedane "dajte sa vy do poriadku", alebo sa priamo spytala "riesite nieco v sebe?" apod.
30. lis 2010 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janka108 Jordánová sa venuje aj kineziologii, tak ja som sa vidala touto cestou.

idem ale po RABR rady a usmernenie. Ak sa dcérka poraní alebo udrie pristupujem k tomu RABR spôsobom, teda tak som pristupovala aj predtým ako som knižku čítala, teraz skôr ešte dodám nejaké formulky " to muselo bolieť" a pod. len pozorujem u dcéry, že má tendeciu sa ľutovať ešte viac, ak ju jaj poľutujem a takmer už neplače, tak sa rozplače ešte viac. Alebo dnes poranila sa - pricvikla si prst do dverí (manžel pri tom nebol) tak sme pofúkali, povedala som, že to muselo bolieť a potom sa začala hrať. Manžel ale po chvíľke prišiel ale nehovorili sme o tom poranení, ale ako ho videla prichádzať...tak takýýýýýýý plač, ukazovala prst a niečo hovorila, ale cez ten plač jej nebolo rozumieť. Naozaj som nevedela ako reagovať.
30. lis 2010 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janka108 - souhlastím s tím špatným/dobrým dítětem...to je právě to umění se na dítě dívat vždy jako na dobré v základu...za jeho konáním, které nás může vytáčet hledat jeho potřeby a ne úmysl. Uvědomit si, že když nás dítě vytočí nebo když máme pocit, že něco musí okamžitě udělat, tak si uvědomit, že je to většinou problém v nás, co nás nutí se na dítě zlobit, ječet, eventuelně jinak si vynucovat vlastní vůli...a přesně tak, pokud budu mluvit o dítěti jako špatném v nějakém smyslu, dítě se takové stane...Existuje taková metoda - pokud mě dítě točí, tak si představím v prvním okamžiku v duchu, jaká může být má reakce (zaječím a co...) a pak si přehraji v mysli, jak se to pak bude ubírat - dítě se vyděší, začne ještě více vzdorovat, vytočím sebe i dítě ještě více...a nikam to nevede...ve druhé fázi začnu poslouchat dítě - co vlastně chce a proč dělá, co dělá....pak se snažím nabídnout empat. reakci a potvrdím mu jeho potřebu (tedy vyslovím nahlas, neschválím) a pak podpořím, nasměruji "správným směrem" - vše v klidu - tím se neztratí navázání s dítětem, dítě si prožije emoci (protože ani negativní emoce nejsou špatné a nemají se potlačovat, potřebujeme je stejně jako pozitivní) a zbytek dne dále probíhá v klidu...Osobně si dávám hodně pozor i co o dítěti před ním říkám... dost často slyším jak maminy povídají velmi ošklivé věci o svém dítěti přímo před dítětem...snažím se mluvit jakoby za nás oba, vtáhnout dítě do toho hovoru, i když ještě samo moc nemluví...

MOc mě zaujalo to o těch chorobách u dítěte do šesti let...Prosím, není tam napsáno - jaký problém mezi rodiči je, když dítě trpí na respirační potíže a mělo ekzém?
1. pro 2010 v 16:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek