• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
ahoj,trochu mimo mísu, ale třeba se bude hodit někomu odkaz, který nám teď krátí douhé zimní dny. jednoduché skládání a lepení z papíru, už máme celou zoo. jsem totální antitalent na jakékoliv výtvarno, ale tohle je snadný a petaska to baví. tak kuk:

http://www.mujplan.cz/kategorie.php?id=37
27. led 2011 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bubelko ja sa teda okoliu, kam pocitam kamaratky priznavam k takymto veciam, lebo to posobi casto ako katarzia a spustia aj ostatne kamosky k priznaniu si takychto veci.. inak ma clovek pocit, ze vsetci okolo su dokonali a len on sa nevie vmestit do koze.. :sweat_smile:
27. led 2011 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz ja ako kedy :wink:
27. led 2011 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko tak jasne, zalezi, koho mas okolo :wink:
len momentalne som v stave, ze ani stazovanie mi nepomaha :stuck_out_tongue_closed_eyes:
27. led 2011 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz to poznam :slight_smile:

27. led 2011 ve 12:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
zmena temy:
vsade sa zdoraznuje, ako predchadzat tomu, aby ten starsi neziarlil na mladsieho, aby mu nerobil zle a pod. nedavno som so prvy krat vsimla, ze ked sa mojkame s lukasom, alebo idu s tatom telefonovat cez skype babke a lukas lezi pri tatovi, tak jonas je hned tam a dozaduje sa toho isteho. a dnes sa mi to opat potvrdilo, mala som lukasa na sebe a nieco sme si vypravali a zrazu jonas pri gauci a natahoval ruky, ze aj on :slight_smile: tak mi tak zaplo, ze sledujem obcas len to, aby lukas nebol ukrateny a zabudam, ze ten jonas tam pobehuje tiez :grinning:
27. led 2011 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - supr odkaz, nadšení, zítra vyrábíme...
27. led 2011 v 16:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 fakt super to zvladnem aj ja :grinning: :grinning: :grinning: parada.
27. led 2011 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
@zelmirka1
no právě:slight_smile:)), já se nechtěla nikoho dotknout, ale tohle opravu pro každého :grinning: :grinning: . já mám problém namalovat základní obrázky, postavu,sluníčko,dům, auto - tam končím. to samé modelína...ale tohle nám šlo:slight_smile:, zítra jdem dokoupit ještě barevné papíry :wink: . tak to mám radost, že máte radost:slight_smile:)).
27. led 2011 v 19:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko taky jsem si všimla, že když mám na klíně staršího, nebo spolu třeba blbnem a tančíme, čteme knžku atd . tak mladší se dožaduje taky a někdy se teda pořádně vzteká.....ta žárlivost je vzájemná a uhlídat, abych jenoho nebo druhého neodstrkovala je dost těžké
27. led 2011 v 19:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna presne :slight_smile: u nas to nastalo teraz - mozno mesiac, co to pozorujem? dovtedy mu to bolo sum-a-fuk, ale teraz uz tam stoji a natahuje sa. a ked ho nevezmem, tak zospuli pusu a uz to ide. a to nielen pri tomto - sme minule s muzom skonstatovali, ze ho nominujeme na oscara, bo taketo kusky ani lukas nepredvadzal :grinning: :grinning: :grinning:
a pred nedavnom testoval pevnost lukasovej hlavy drevenou dostickou - hlava vydrzala, dosticka tiez, len ten cirkus potom stal za to :grinning: :grinning: :grinning:
27. led 2011 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, u nás je poslední dobou nějaké období harmonie a klidu. Dneska se mi podařilo se s malým dohodnout dopředu, že pojedem do obchodu, v obchodě, že koupíme musli tyčku (to zbož'nuje), ale že nebude ji jíst hned tam, ale až na odpol svačinku, protože doma na nás čeká oběd a neměli bychom místo v bříšku...a pak ještě, že to (mnou nenáviděné) autíčko na mince navštívíme až spolu nakoupíme, zaplatíme a až pak na to auto půjdem...no, normálně nebyl žádný problém...auto v klidu při příchodu minul, tyčky se nedožadoval, vybral si a dál do košíku...čeká na něj, až se vyspí, v šuplíku...fakt hledím...ujišťuje mě to, že po těch dvou letech už docela jde s těmi prcky uzavírat dohody /tedy zatím spíše jednostranná vysvětlení dopředu a že to funguje, ví pak na čem jsou a nečertí se)...V poledne stále spíme, dokonce nás dneska po obědě uháněl, že "máma, tata spač"...pak zaparkoval čtyři auta pod polštář a chrní..
28. led 2011 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bubelko - no u nas je sranda, že jak třeba Mišku nějak nepochopíme nebo jinak se cítí ukřivděný...tak nahodí takový neš'tastný kukuč, jakoby byl konec světa (nebrečí, jen se tváří...)...
28. led 2011 ve 13:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
jej ..já věděla, že tu mám nakouknout ....
poslední dny se u ondry taky začínají objevovat žárlivé myšky
ve vztahu ke mě to není tak špatné - chce víc potulit, když ho obejmu, víc se přivine ....pžed tím "neměl čas" , pořád poletoval, něco dělal ....tulení jsme si musela vyžádat ..takže tohle mi vlastně ani nevadí)
ovšem opět nám v tom falíruje tatínek - tam žárlení vypadá tak, že se snaží upoutat pozornost - brečí (ale takovým tím protivným vytlačovaným pláčem), vzteká se ....
už tenhle problém měli v době, kdy veru nebyla na světě - vynucoval si jeho pozornost - to se mi povedlo odbourat tím, že jsme manžela dotalčila ke společným pravidelným aktivitám - večer si v postýlce "čtou" knížku, když už celé dny není doma ...opravdu po pár dnech se to naprosto zklidnilo, přestaly scény při jeho odchodu do práce, přestaly srdceryvné výlevy, když byl doma a ondra chtěl urvat kus jeho pozornosti
teď v tom ale hraje roli i veru a mě momentálně nic kloudného nenapadá
(k ní se teda chová hezky)
napadá vás něco, jak ho podpořit? (ondru a/nebo tatínka)
30. led 2011 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hupcza ma starsi dcera take plakavala,kdyz sel tatinek do prace.kdyz mas deti tak blizko sebe,prirozene to starsi inklinuje k otci,protoze miminko mas na starost v podstate jen Ty.neboj,to se srovna,ondra si zvykne a pochopi to,ted ma treba strach,aby se mu tatinek vratil.a pozdeji uz to pochopi a situaci lepe zvladne.
jinak vsechny zdravim a nestiham docitat :wink:
30. led 2011 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky: no on to právě měl, ještě, když veru nebyla na světě ...ale pravda je, že už jsme byla těhule ...a oni to čují, že spadnou z lopatky ...mi nevadí to, že si žádá pozornost - na to má svaté právo ....spíš mi vadí ta forma
dneska už nebeká, když manža odchází - zaleze si k nám do pelíšku a mávne na něj "čau čau " :slight_smile:
spíš mám dojem, že spolu nějak divně bojují ....manžel mu velí, on ho neposlouchá a tak je manža dožraný a ondra si vybékává pozorrnost ....já s ním mluvím, jako s dospělým, vysvětluju, domlouvám se a on mě normálně poslouchá bez potíží ....manža nějak není schopen tohle pochopit .....když zlobí, tak na něj reaguje, když přestane, přestane i on na něj reagovat - jako z učebnice - jenže já mu i dala na čtení rabr ...ale ani obraz ani zvuk ...
přitom ondra není problémový - myslím, že si to dělá manža sám ....
30. led 2011 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hupcza asi to bude tak, jak píšeš, zlobí-raeguje, nezlobí - nereaguje....a bude asi hůř - období vzdoru u něj asi teprve začíná...tm je dobrý, že si rabr aspoň čte, to ten můj na to nemá čas a asi by to ani nečetl, je to psané dost obtížnou formou, ani já jsem se ještě neprokousala celou knihou... ale to večerní čtení s tátou je fajn, to i u nás máme a už se těším, až dáme i mladšího ke staršímu do pokojíčku a bude se toho večerního čtení účastnit taky, protože te´d je to, co se týká vztahu maldšího a táty takové, že skoro není, protože mm přijde večer z práce, když jde Luki spát, vidí se max 1O minut a někdy vůbec... takže večer si tátu užije akorát starší syn a o víkendu je to pak hrůza, když je táta doma, tak by zbořili barák a jak na ně není mm zvyklej, tak reaguje někdy dost prudce a nakonec je ze společného hraní akorát pláč.....
31. led 2011 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hupcza @reruna ale tam je potom fakt problem v muzoch. u nas je manzel tiez doma vecer akurat tak mozno na kupanie a dat spat. a aj to nie pravidelne. ale cez vikend potom skutocne venuje cas detom - ci obom, alebo starsiemu, ked mladsi spi. vtedy sa hraju spolocenske hry (obcas aj cez tyzden vecer pred spanim) - je vela hier, kde sa hadze len farebnou kockou a nepocita sa, takze to mozu hrat aj mladsie deti. cize skor by som motivovala chlapov, nech sa zamyslia nad tym, preco deti reaguju tak ako reaguju. a viac zapojila do celkovej starostlivosti - ak uz to tak nie je. :wink: u nas to tiez troska trvalo, kym si manzel zvykol na to, ze era vyspavania do desiatej-jedenastej skoncila. :grinning:

31. led 2011 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hupcza :grinning: ani obraz ani zvuk. Trefné.
víš co, to je fakt mezi tátou a synem. U nás je přesně co píšeš: na mě si Marián nedovolí co na tátu, jednám s ním jinak, on mě poschouchá - prostě je to jiné domluvíme se, zvládám ho bez potíží. S manžou hraje prostě jinou sociální roli, protože cítí jiný přístup, tátovu nejistotu, jakoby pocit oběti (táta dává často najevo, že "neví, co má teda dělat", hraje si na uštvaného) .Ve školce se chová také úplně jinak. Vidím taky na MM, jak je bezradný v situacích, které já mám zmáknuté. A Marián to samozřejmě vycítít a začne dělat opičárny, vymáhat si, je vlezlý. Manža prostě selhává a pak se rozčiluje. Ale dělá si to taky sám.Není, obávám se, v naší moci do toho zasahovat a řešit to. K tomu si musí ten jejich vztah prostě dozrát. Navíc je to asi boj chlapa s chlapem možná o teritorium? Ale to zabíhám moc do antropologie, to si nejsem jistá. Určitě to chce ale právě hodně společného "spiklenectví" jak jsi psala s tou Yamahou atd.
Co bys taky ještě chtěla řešit - s Verunkou na zádech - máš toho dost. celý den se dvěma maličkými dětmi. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
31. led 2011 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky to máme doma podobné...tedy manžel se snaží rabrovat, docela se chytá...(ale byli jsme i na semínáři, protože číst neměl taky čas ...ale nejvíce ho zaujala projekce našeho vlastního dětství do toho, co se tam psalo...)...ale vidím, že s malým nemá tak jasně stanovené mantinely jako u mě - jakoby malý potřeboval mít jasno, co si všechno může dovolit...u nás je to o tom, že malý od léta vyžaduje některé věci, aby dělal jen manžel - první fáze byla taková, že manžel musel dělat všechno, bylo to naprosté, pro mě šílené období "tata", te'd se to ustálilo, jsme tak na stejno...ale některé věci zůstaly - manžel musí dávat mlíko, já ho dělat, manžel musí ukládat do postýlky večer - to nemám šanci, pokud je manžel doma...a já téměř vždy od malého odejdu v klidu a on si sám usne...manžel to má spíše naopak - že odejde je více výjimka...většinou je to s malým těžší pokud jsme doma oba dva, až poslední dobou to začíná být v pohodě, i když jsme doma oba dva ...normálně jsme zjistili, že malý neskutečně reaguje na náladu mezi náma - pokud jsme oba v pohodě, nejsou mezi námi žádné excesy (stačí podrážděnost), tak malý začne kníkat a je podrážděný taky...jak jsme v klidu, tak je malý taky...
31. led 2011 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, našla jsem v jedné poradně (http://ona.idnes.cz/rodicovska-poradna-mgr-markety-klingerove-f2c-/poradna.asp?p=PRORODICE) - nedávno tady na ni dávala berenika odkaz toto - ohledně vývoje dětí a naších reakcí - docela zajímavé - zejména aktuální pro nás - od 2-3 až 4 let - dovolit dítěti objevovat a projevovat svou osobnost, jeho já....
Do půl roku - udělat pro dítě vše co chce (a např. nenechávat "uřvat", nenechávat samotné, hodně komunikovat; nejlépe nosit) bez obav, že by se tím rozmazlovalo; v tomto věku si dítě vštěpuje, jestli je svět bezpečné místo, nebo ne. Do 1,5-2 let dovolovat dítěti maximálně zkoumat svět, nepřistřihovat mu zbytečně křidýlka kvůli svým strachům, že si ublíží (např. když na něco leze) - samozřejmě poskytujeme ochranu, ale nedáváme najevo nedůvěru ke schopnostem dítěte ("Spadneš!" "Na tohle nesmíš sahat!" "Na to jsi ještě malý!" apod.). V období vzdoru (do 3-4 let) dovolíme dítěti objevovat a projevovat jeho osobnost, jeho Já, a nelámeme jeho vůli jen proto, že se bojíme o svou autoritu; samozřejmě vymezujeme hranice, ale dovolíme také dítěti se prosadit; jeho vzdor je známkou zdravého vývoje, proto ho přijímáme chápavě. V předškolním věku se nesnažíme dítě něco učit předčasně, ale pokud samo jeví zájem, ochotně odpovídáme na jeho dotazy; dopřejeme mu dostatek pohybu na čerstvém vzduchu; dáváme mu dobrý příklad, pokud jde o chování a charakter; učíme ho vyjadřovat a zpracovávat (nikoli potlačovat) emoce - nejlépe opět vlastním dobrým příkladem. V mladším školním věku netlačíme na výkon ve škole, přijímáme dítě, jaké je, třeba i se špatnými známkami (na kterých stejně nezáleží), snažíme se udržet v něm touhu po poznání (která dosud byla přirozená, nyní ji škola ničí - paradox, že?), umožňujeme mu navazovat a pomáháme udržovat přátelství, podporujeme koníčky a tolerujeme jejich střídání (dítě se "hledá"), dopřejeme spoustu pohybu na čerstvém vzduchu - zvlášť chlapcům; když se nám dítě s něčím svěří, nementorujeme, nevyčítáme (to už by se příště nesvěřilo), ale pojmenujeme jeho pocity, vyjádříme pro ně pochopení, a vhodně řízeným rozhovorem pomůžeme dítěti najít jeho vlastní řešení situace. Do 13 let postupně rozšiřujeme hranice, respektujeme potřebu soukromí (např. klepat na dveře jeho pokoje je ale dobré už od 3 let), vyjadřujeme důvěru, postupně klademe na dítě větší zodpovědnost (za jeho školní povinnosti, za přispění k domácím pracem), ale dáváme mu i víc práv. V pubertě už jen žijeme z toho, co jsme do dítěte do té doby vložili a jaký máme vzájemný vztah. A od narození až do dospělosti - přistupujeme k dítěti s úctou (tedy např. žádné bití, ponižování, zesměšňování atd.) a láskou (kterou je třeba dávat najevo různými způsoby každý den; tím nelze dítě rozmazlit). Při každém konfliktu si dáme pozor, aby nám šlo o dítě (jeho prospěch, jeho pocity) a ne o sebe (své pocity, své pohodlí, svou dokonalost). Nebojíme se přiznat chybu a omluvit se. Neumetáme dítěti cestičku a neděláme za něj to, co může a má dělat samo. "Hotové" dítě pak propustíme do života, aniž bychom ho k sobě přivazovali a omezovali ho.
31. led 2011 v 19:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
no já spoléhám na kurzík rabr ....já to asi čula v kostech a už vloni jsme se s kopřivovýma domluvila :slight_smile: ...ale bude až na podzim ....ale zas na druhou stranu, manžel se na něj docela těší (řekla bych, že opravdu, že to není jen na oko) ...vlastně mě překvapil, že projevil o něj zájem ...asi taky vidí, že takhle to není ok ....
právě myslím, že to je o jeho nejistotě ... ahlavně o tom, že když je doma, je doma jen fyzicky a dost dlouho ještě mentálně jede v práci a v takovém rozpoložení se věnuje ondrovi ...no a ten se může vzteknout, že .... ale co s tím ...už jsem navrhovala manželovi, ať si udělá nějaký "dělící rituál" ...ale nic ...prostě ještě do bytu vchází s mobilem na uchu ...ech
navíc ondra zoufale potřebuje chlapa - mužskou energii - jeden děda je mrtvý, druhý je toliko formální (vidí se tak 3-4x do roka) - když někam jdem , jetam převaha ženských - když tam je chlap, ondra se na něj lepí jak přísavka ....i s introvertním starým mládencem jde raději než s ženskýma ....jenže tohle mu já zkrátka nedám, že ....já navrhovala něšjaké společné "chlapské" aktivity ....ať se domluví s nějakým známýma, co mají +- stejně staré děti a semo tamo vyrazí na nějaký tatínkovský výlet apod... ale jak do dubu ....
31. led 2011 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik: tak to mě těší - první dvě etapy mám za 1 :grinning: ...navzdory všem "dobrým" radám :grinning:
31. led 2011 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hupcza u nas samostatna aktivita lukas-tato pomohla pocas obdobia, ked sa narodil jonas. aby lukas mal nieco len pre seba, chodili spolu v sobotu na plavanie. obaja si to uzili a boli len "chlapi" medzi sebou :grinning: :grinning: :grinning:
nemas nejakeho znamenho, ktory to so svojim synom/dcerou praktizuje, zeby to tvojmu manzelovi poradil ako chlap chlapovi? to niekedy zaberie viac, ako ked my zeny do nich hucime ako do suda :wink:
31. led 2011 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko: právě že máme ...sice nejsou to vyloženě manželovi přítelé, spíš manželé mých kámošek - ale normálně se s nimi navštěvujeme celé rodiny - vychází s nimi ok, někdy i navrhne setkání on sám ...ale vždy všichni ..... dokoncei égra má stejně staré děti a se švagrem vychází dobře ...ale furt nic ....no v sobotu jedem na hory (s nimi) - tak třeba se tam se ségrou zdejchnem na nějaké masáže a třeba se jim to zalíbí, že spolu můžou drandit :grinning:
31. led 2011 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hupcza za pokus nic nedas :grinning: :grinning: :grinning: u nas to takto klaplo s ranajkami. najskor manzel furt drzkoval, ze mu ich odmietam robit, ze preco nevstanem a bla-bla-bla. tak sa postazoval pred kamaratmi a ti sa ho na jeho staznost opytali, ze ci je krepy a nevie si ich urobit sam :grinning: :grinning: :grinning: no a bolo po probleme :wink: tak mozno svagor pomoze :slight_smile:
31. led 2011 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik fantastický článek - ulevilo se mi, že píše přesně to, co jsem si myslela: u svého puboše momentálně už "žiji jen z toho, co jsem do něj dosud vložila" -, mohu jen doufat, že jsem ho zadělala tak, abych ho bez starostí vypustila hotového do světa. O nic víc mi nekráčí. :grinning: Skvělé shrnutí výchovy dítěte. Už jsem si to okopírovala.

Dnes přinesl pochvalu třídního učitele jako žáka, který se nejlépe od loňska zlepšil v prospěchu - Skokan třídy. Jsem pyšná, dokázal to a sám. Poslední 2 roky jsem si dělala trochu vrásky lehce nahlodaná v sebedůvěře matky a zase je to tu: v dítě se má věřit. Vždycky mě stejná pravda nakonec kopla do holeně . :dizzy_face: a můj kluk mě úplně uzemnil.
31. led 2011 ve 22:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka to je super, tesim sa s vami :dizzy_face: , skutocne dobre zhrnutie si nasla @blandik
31. led 2011 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
vzťah dcéra/syn s otcom - taak u nás je to preeesne to isté čo tu čítam. My máme ale dcérku a tiež presne čo píšeš
@kubaka to akoby som o nás čítala a dosť ma to priznám sa poslendou dobou prinútilo zamyslieť sa čo s tým? Knihu "Jak mluvit, aby ..." čítam postupne ja manželovi, ale veeeeľmi pomalým tempom. Lebo on to nezvláda čítať, nevládze už na oči. Akože keď to čítam tak OK, všetko jasné...ale realita potom..je úúúplne iná. A presne vidím, že ho dcéra vyslovene skúša.
31. led 2011 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
mám na vás otázočku. keď dcérka pozerá rozprávky a niekde je napínavý dej, alebo sa niečo udeje. Snažím sa teda vyberať skôr náučné rozprávky. Ale napríklad aj Pat a Mat (zrovna až tak náučný nieje)...niektoré časti ani nechce pozrieť, alebo reaguje tak, že sa schová za gauč a pozerá to jedným okom. Alebo si zapchá uši počas nejake pasáže rozprávky, čo videla viackrát. Proste neviem ako reagovať. Zatiaľ to proste nejak extra neriešim. Nekomentujem to, možno ju zaujmem niečím iným a vypnem to. Čo vy na to?
31. led 2011 ve 23:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek