• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
Ahojte, ráda bych se k vám přidala. RabR jsem přečetla nedávno, ještě jsem chtěla přečíst pár posledních stran, tak mi to chvíli trvalo.
Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla takhle brzy a můžu to praktikovat hned od začátku. Snažím se malou nechválit, což se mi často dere na jazyk a jak kopírovala Blandik, tak neříkám Spadneš, Nelez tam apod. To jsme zase vyčetla v Konceptu kontinua. A už několikrát se mi stalo, že jsem měla chuť to říct, ale kousla jsem se do jazyka a malá to zvládla.

To máte dobré m, že s vámi chtějí jít na kurz. Já měla problém dostat m aspoň na předporodní :slight_smile: Teď jsem mu aspoň četla zajímavé pasáže z RabR.
1. únor 2011 v 08:13  • Odpověz  • To se mi líbí
@betelgeuzz no veru chlapom sa do čítania nechce. môj aj začal, ale prešiel pár kapitol a už stratil záujem. a na kurz nechce ísť, bo je to príliš drahé zas. takže tak :slight_smile: ale spravil taký prehľad a nalepil na kuch. linku, takže sa na to asi sem tam kukne, ale zas v praxi som si nejak nevšimla, že by sa to odrazilo. a priznám sa, že aj mne to ide ťažko :frowning2: teda, myslím, že v princípe sa správam dosť rešpektujúco, no nie je to dôsledné, napr. pokyny sa mi nedarí úplne vypustiť, vždy si uvedomím, že zas pokyn, ale aj tak to zase tak nabudúce poviem. keď tým rabr človek nežije, tak sa to ťažko realizuje popri kadečomu inému, čo riešim. asi to bude aj tým, že skončila RD a teraz je priorita nájsť si prácu pre mňa...
1. únor 2011 v 08:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky, můžu se k vám přidat? Hodně by mě zajímala jedna věc, jak se vy vypořádáváte s takovými situacemi, protože já si, popravdě, nevim rady..
Ve zkratce - máme téměř dvouletého chlapečka, ke kterému se snažím přistupovat v duchu "RABR" :slight_smile: , někdy se daří, někdy hůř :stuck_out_tongue_closed_eyes: , ale vzala jsem tenhle způsob za svůj a nenechám se odradit :grinning: . Jak se ale postavit k tomu, kdy partner můj způsob výchovy "ignoruje" a chová se k synovi podle "zažitých norem"? Rozhodně se k němu nechová "špatně", není na něj zlej, přísnej, to vůbec nemůžu říct - ale když si RABR přečtete, tak jeho byste přesně našli v příkladech neefektivního chování.. :unamused: Někdy hodí do placu nějakej příkaz, nebo když já prckovi něco vysvětluju, dávám mu navybranou (třeba jestli si chce oblíct napřed to nebo to), reaguje způsobem "prosim tě nebav se s nim, on tomu nerozumí, obleč ho a jdeme" :unamused: :unamused: Bohužel pokud to nějakým způsobem takhle vygraduje, přijde mi v tu chvíli důležitý zareagovat na to hned a né vždycky to dopadne "respektujícím způsobem" :sweat_smile: :sweat_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Narovinu mi řekl, že žádnou "knížku" číst nebude, že bych mu musela vysvětlovat každej odstavec, prostě koho to nezajímá a nevěří tomu, tak se konce nedobere, že.. Jak ale dál? Kdy, jakým způsobem a jak ho upozorňovat na to, že takhle ne? Jak ho přesvědčit o tom, že jeho model výchovy stojí za starou bačkoru?
1. únor 2011 v 08:48  • Odpověz  • To se mi líbí
@leonaxyt vysvětlovat asi ne před dětmi, jsou to malí radárci, kteří si všechno ukládají a použijou hned, jakmile začnou mít k tomu vyjadřovací schopnosti na úrovni :slight_smile: já se snažím aspoň občas večer něco nakousnout, ale v podstatě jsme na tom podobně jako vy...na ten kurz bych docela chtěla, i když fakt nevím, jestli tam dostanu i mm
1. únor 2011 v 09:34  • Odpověz  • To se mi líbí
@hupcza - máš dobrý čuch - někde jsem o tom četla, že je moc, moc dobré, když se stanoví nějaký den v týdnu, jedno odpoledne, dvě hodiny - prostě nějaký čas, kdy je dítě jen s tátou - a je dobré ten společný čas nějak pojmenovat - pro mělé dítě - aby manžel řekl vždy stejnou úvodní větu - třeba - tohle je náš chlapský čas - a v té době se dítěti výhradně věnovat, je důležité, aby to bylo pravidelné...pak se děti lépe smiřují s tím, že táta je v práci, nemá vždy čas...protože ví, že mají své "jisté" a pravidelně...U nás to bylo podobné .... manžela to moc zaujalo, ale neměl čas a energii se tomu věnovat a já jsem pořád slyšela, co to říká - že počkej, nech toho, přesta'n....my jsme byli na podzim na kurzu a musím říct, že doma o 100% lepší obrat, stojí to za to...ta atmoška tam, spousta podobně naladěných lidí, zkušenosti...tedy my jsme měli takový kurz, že tam většina o tom už slyšela a bylo to moc zajímavé...
1. únor 2011 v 09:37  • Odpověz  • To se mi líbí
@leonaxyt také bych si dala pozor, aby jste rozpory ve výchově neřešili před malým. Že se ti nelíbí nějaký přístup m mu můžeš říct večer a navrhnout mu, jak by se to dalo řešit jinak a proč je lepší to řešit jinak. Na druhou stranu by i on měl respektovat tvůj přístup a neshazovat ho. A podle mě dítě dokáže rozlišit, že každý se k němu chová trochu jinak, stejně jaké ví, že ke každému si může dovolit něco jiného. Takže se hlavně soustřeď na svůj přístup, a když m uvidí, že to funguje, třeba tě začne napodobovat.
1. únor 2011 v 09:38  • Odpověz  • To se mi líbí
@betelgeuzz Ahoj :slight_smile: čekala jsem, kdy se tu objevíš :slight_smile: já se teda přiznám, že u Míši jsem tu objevitelskou fázi do těch 2 let nezvládla, jsem strašně úzkostná po mamince, i moje ségry jsou takové a tak bylo u nás "spadneš, nedělej, nešahej atd." na denním pořádku, až mě někdy i mm upozorňoval, ať nejsem hysterická.... u Lukiho se snažím mu dávat více volnosti a jemně korigovat "pálí" třeba nebo "jemné, křehké" jak tu psala fem.... ale ne vždycky se mi to daří, bohužel moje osobnostní nastavení se úplně změnit nedá.... je to ale poznat, Míša je dost bojácný, Luki jde do všeho po havě....budu muset zapracovat na Míšově sebedůvěře
1. únor 2011 v 09:40  • Odpověz  • To se mi líbí
@basika - u nás se taky občas bojí krtečka, tak mi řekne, že se bojí a já to posunu dál...má díly, které nechce vidět, pasáže, které nechce vidět...A taky pomáhá to s ním komentovat, že co se tam děje, on mi více pak ukáže, co si myslí...děti jsou v tomto hodně citlivé...stačí, že se venku perou kluci...
1. únor 2011 v 09:45  • Odpověz  • To se mi líbí
@kubaka - tak to je supr, dovedu si představit, že tohle muselo stál hodně přemáhání - pamatuji si před časem, jak jsi tady někde psala, že syn kašle na školu a že byl premiant...to je to nejlepší řešení, sám si na to přišel a zabral...těším se.
1. únor 2011 v 09:46  • Odpověz  • To se mi líbí
@betelgeuzz @lindulak ¨- u nás čas ukázal, že i chlapi jsou jako houby a když jsem změnila styl komunikace s malým (a částečně i s manželem, ale tam mi to jde hůře), tak manžel to začal kopírovat...používá podobné reakce na podobné situace - protože co si budem říkat, dítě roste, pořád je to jiné a pořád člověk updatuje svůj slovník a reakce na jeho chování...takže časem se to lepší...rabr zkoušíme asi rok a řeknu vám, že jak se podívám na video před rokem, jak jsme mluvili - jak malý třeba chtěl vidět, co natáčíme na kameru a my na něj - ještě zaštěkej, řekni babi ...pak ti to ukážu, co nahrávám, ale ještě řekni táta...No fakt jsme byli překvapení, jak jsme mluvili...a to si myslím, že jsme hodně vysvětlovali, říkali mu, co děláme (že te'd tě převlíknu od malička...) až nám okolí říkalo, že máme být na něj více direktivní a neptat se ho...
1. únor 2011 v 09:51  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojte, tak u nas manzel a rabr, taktiez nic moc. a kedze ani ja nie som cisty rabr, tak to nevadi.
@leonaxyt urcite s manzelom prebrat, ale ako pise @reruna nie pred detmi. skutocne potom pouzivaju to, co pocuju. a vzdy v takej chvili, kedy by so to necakala. a vnimaju aj vtedy, ak ty mas pocit, ze tam ani nie su.
my preberame vychovne veci vecer, ked deti spia. sadneme si, porozpravame a pripadne si dohodneme postup, ako budeme v tej situacii nabuduce postupovat.

@reruna ja si myslim, ze ta "bojacnost" u syna nesuvisi s tym, ze si mu zakazovala. ja som starsiemu nikdy nezakazovala liezt niekam, ale ani som ho nenutila. a tiez ma respekt pred roznymi vecami - preliezky, hojdacky - to vsetko objavil az minule leto. pred tym ani za svet - prisiel k hojdacke, pozrel na nu, povedal - nepaci sa mi to a isiel na piesok.
rovnako pristupujem k mladsiemu - ten ma 14mesiacov a uz teraz lezie vsade, vsetko skusa, kam sa dostane, kam sa moze schovat - to ten starsi v tom veku nikdy nerobil. je to skor v jeho povahe - asi ju zdedil po tebe :wink:
1. únor 2011 v 09:53  • Odpověz  • To se mi líbí
@leonaxyt - nám moc pomohlo, že jsme si na základě téhle knížky promítli naše dětství a naše rodiče. Já jsem začala večer manželovi číst něco, co mi přišlo na třeba moje dětství trefné a proč jsem dneska taková a taková a pak to samé na manžela, na jednoho exkreténa společníka - manipulátora (na to manžel hodně slyšel) - takže jakoby jsem to promítla na nás...to je asi první věc, co člověka napadá, když to čte...A pak bych to asi neřešila během dne, že te'dkom reaguješ blbě...ale nechála to na večer s tím, že bych dala manželovi pár dní pauzu - žádná zmínka o knížce a pak se s ním odpol domluvila, že večer s ním chci mluvit - v tolik hodin, děti spí, a sednou si ke stolu, bez tv, rádia, hudby - a nám pomáhá si vzít něco, třeba tužku a mluví jen ten, která má tužku...druhý ho poslouchá....pokud by tohle s tužkou bylo moc, tak se s ním domluvit, že tě má nechat domluvit..a a't poslouchá a pak mu říct, že se ti to hodně líbí a že by tě moc zajímalo, co si o tom myslí on...ale že nejde si o něčem něco myslet a nevědět o čem to je...jestli by byl ochoten tomu věnovat nějaký čas, že bys mu o tom povyprávěla...že nemusíte nikam spěchat ani dělat ukvapené závěry...že je tady na koníkovi diskuze - že si stačí přečíst, jak píšou o svých dětech maminky v tématech o vzdorech (v batolatech), jak s nimi bojují a jak se tam vytrácí vztah a jak sepíše o dětech tady na rabru...jak nám to funguje...Já vím, že je hrozně těžké nereagovat, když slyšíme, že manžel dělá něco "špatně", že to dítěti nepomáhá a zvláš'ť, když vidíme, jak to nám funguje, jak díte spolupracuje..Na kurzu rabru byl pán, velmi chytrý a ten říkal, že manželka to aplikuje dva roky a on už teda to nevydžel a šel na kurz, po dvou letech...a že není vůbec přesvědčený...ale že vidí, že to manželce funguje...že dělá s dětmi zázraky...takže při nejhorším bude pro tebe hrát čas...manžel nakonec začne více kopírovat tvoje chování...Hodně štěstí...
1. únor 2011 v 10:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@bubelko - taky tak - našemu jsme taky nezakazovali, jen upozornili, že led klouže, louže je mokrá...apod a malý se nidky na nic nevrhal střemhlav...neměla jsem problémy, že by někam lezl do výšek...je to o povaze do značné míry...ale určitě je dobré neprojektovat ty negativní scénáře, které z 99,9% nenastanou... :wink:
1. únor 2011 v 10:04  • Odpověz  • To se mi líbí
trochu vas preletujem, nejak nestiham, ale s tymi padmi som mala vcera zazitok, kedze je smyklavo...isli sme hore kopcom po obcasnom ladiku, mala kracala sama svojim tempom, ja so psami kusok pred nou (ona si skuma sniezik, hadze ho vylieza na kopceky a pod)...no a zrazu sa mi spoza chrbta ozve dobre mienena rada, ako mam na malu davat pozor, aby nepadla a neublizila si, mam ju drzat za ruku :astonished: tak som sa chlapika spytala, ze a co by si tak asi padom na zadok mohla spravit? a on mi na to, ze co ak padne na tvar ... ze on to pozna, mal male deti ...som nevedela, ci sa mam smiat, ci plakat ... ved moje dieta vie padat a ma aj vyvinuty zmysel pre rovnovahu, minimalne by pri pade dopredu natiahla ruky a urcite si nenabije potom cumak (alebo aspon nie nejak extremne)...a hlavne, ona je na seba opatrna .. tiez je to asi povahou a myslim si, ze aj tym, ze sme ju nikdy za ruky nevodili, takze sa naucila so svojim telom robit len to, na co sa citi
1. únor 2011 v 10:44  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj, chtela jsem se zeptat, jak resite vychovne pristupy ani ne tak s partnerem, ale s prarodici? U tchanovcu problem nemame, ale u mych rodicu pomerne velky. Ted jsem tam byla 14dni a byla to naprosta katastrofa, ja s nervama v kyblu, maly urvany apod.. Nevim uz, jak jim to mam vysvetlit, jsem pro ne jen maly spratek, ktery nicemu nerozumi a kdyz jim reknu, ze si nepreju, aby takhle s malym mluvili (vety typu "dej mi pusu" a kdyz on nechce, tak to ma pokracovani "jdi pryc, nebavim se s tebou, kdyz mi ani pusu nedas" :rolling_eyes: ), tak to skonci hadkou (resp otec na me rve) a to je jeste horsi, protoze vzapeti zacne samozrejme plakat maly a pak cely vecer posloucham, jak je to vsechno moje vina :frowning2: Takze mysolite, ze v tom maly bude mit velky gulas, kdyz budou mit prarodice tak zasadni a rozdilny pristup k nemu nez mame my jako rodice a tchanovci? Nebo to neresit a on si to maly prebere? Nebyvame u nich casto, ani ho moc hlidat samotneho nechteji, ze je jeste maly, ale uz ted se desim toho, az u nich bude sam nejakou dobu :unamused:
1. únor 2011 v 10:55  • Odpověz  • To se mi líbí
@leonaxyt: no u nás se snažím hlavně příkladem - třeba o víkendu jsme šli na sáně, ondra jel na sáních až k cestě, kde bylo třeba slézt - nebyl tam sníh ....a manžel: slez ...a ondra nééééé ....manžel, ondřeji, dělej ....a ondra ječel a už se nahdrkovali ....já si k němu dřepla, kukla mu do očí a říkám: ondro, koukej na tu cestu, tam už není snížek, tam nám to nepojede, táta ty sánky musí přenést a na druhé straně, koukej, tam snížek už zase je a tam se už zas pojede .....ondra bez keců vstal, dal manželovi ruku a capal ....to je jen jeden příklad za všechny ....vždycky na mě kouká ..nemá cenu mu říkat, že se k němu choval, jako pako ....pokud to nemá v hlavě úplně vybrané, musí vidět ten rozdíl ....
můj manžel to vidí, ale nemá kde brát - tchýně je manipulativní hysterka a on praticky neumí s někým mluvit - i já vím, že když už nevím kudy kam, je dobré na něj trošku hystericky zapištět - protože prostě na normálně asertivně předložené požadavky nereaguje .....není to sice úplně ok, ale musím fungovat v reálném čase, že :grinning:
takže já radím - nechávat takové situace "vyznít" - nevracet se k tomu, nedělat z něj neschopu ...on to časem uvidí, že vám to klape a jim ne ....a bude to chtít taky tak .....
radím z vlastní zkušenosti - zpočátku mi házel všechny knížka ny hlavu - tak jsem se na to vykašlala a snažila se jen o vztah já - ondra a jejich jsem jim nechala na pospas (jinak to ani nejde) ....a postupně na to přichází sám ...už si řekl i o ten kurzík atd.
@blandik: no já myslím, že takový "extra čas" by měl mít i s mámou .... je mi líto, že když si malujeme, kolikrát topřeruším protože začne bulet veru ...cítím, že to není k němu fér ...ale zase nechat ji brečet se mi nechce ..takže často děláme věci spolu ...ale řekla bych, že by nebylo od věci, kdybychom měli i my dva tohle ....no zatím na to není prostor ...až bude veru trošku věš´tší, myslím, že to zvládnu ...dneska nemám potřebnou součinnost okolí
1. únor 2011 ve 12:29  • Odpověz  • To se mi líbí
ad zakazování
k nám občas chodí na návštěvu známí, co mají děti s tím, že my máme taky a tak u nás bude domácnost přizpůsobená dětem ...ale my máme normálně v policích u země cd, keramiku, pot pouri ....no prostě to, co se mi tam hodí a líbí ....ondra v tom normálně funguje ...klidně ho pak beru i do kanceláří k účetní apod. - ví, že jsou papíry a papíry ...moje nemalovací a jeho malovací, stříhací ...prostě jsem ho nechala žít a on zase nechává mě :grinning:
v tomhle byl teda boj s manželem - ten měl pocit, že třeba jíst lžičkou by měl až to bude umět ....vzhledem k tomu, že mi nedokázal vysvětlit, jak by se to jinak měl naučit, jeli jsme podle mého :slight_smile: ...ondra byl jedem z prvních, co se uměl sám nakrmit ....
nechat ho žít, zkoušet ...a omezovat jen, když se něco děje, co by mu mohlo ublížit ....po pravdě - takových situací je naprosté minimum
1. únor 2011 ve 12:37  • Odpověz  • To se mi líbí
@basika ja bych to taky neresila.kdyz se divam na film a jsou tam drasticke zabery,take se nedivam.tak ona treba nechce videt smutek,nezdar apod.,proste to negativni.
holky,nemam tu co delat,nebot ja jsem pravy opak,ja holky zvladam rekla bych hure nez pritel.ho ony vic poslouchaji.myslim,ze je to tim,ze je vzacnejsi a ja asi vic nejista,nebot je nezvladam nejlip.vlivy skolky se zacinaji projevovat celkem slusnym vysmechem,holky se spolcuji,starsi navadi mladsi atd..proste to neni jednoduche,ja je bit nechci,muj jim klidne da na zadek a pak jsou hodnasci.
1. únor 2011 ve 12:41  • Odpověz  • To se mi líbí
@hupcza a neberie to manzel - ked im do toho vstupis - negativne, ze skratka maminka to ako vzdy vsetko robi lepsie? lebo u nas by to tak bolo na oboch stranach a potom by to skoncilo presne opacne akoby som chcela - cize by sa skutocne z vychovy stiahol a nechal to na mna - alebo ja opacne na neho. ale asi je to aj o povahe, co kto ako vezme :slight_smile: ja by som ich nechala nech sa dohandrkuju sami a vyriesi ten problem so sankami manzel. ja by som v takomto zasahu mala pocit, ze ma manzel prave zhodil pred vlastnym dietatom. ale mozno som len viac vztahovacna, neviem :wink:
1. únor 2011 ve 12:44  • Odpověz  • To se mi líbí
ad tv - ondra se nechce dívat na nic :slight_smile: ....letí, že je fantišéééééééééééék .....přijde k tv, plácne na ní ruku, přivítá ho .....a jde si po schých ..ani večerníčky ani nic ani reklamy ....čistá nula
1. únor 2011 ve 12:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@bubelko: nebere ..já to nedělám vždy ...když si bojují na zahradě, doma, ale i na hřišti ...nechám je ....ale u krajnice hlavní cesty je nechám chvíli a pak zasáhnu ...v tu chvíli nějak neřeším útlocit manželův, ale spíš řeším situaci ...handrkovat se u cesty, kde ani není chodník zkrátka nekousnu ....ale to je spíše výjimka, že je to srovnání takhle jasné ..možná jsem to i blbě napsala ...je to o tom, že mě zkrátka víc poslechne a s manželem se obvykle handrkují ....jako v obdobných situacích je jeho reakce jiná vlivem našeho chování k němu...např. posadím ondru na záchod já - v klidu ...při příštím kole to dělá on a ondra ječí ....manžel si nevšimne, že já mu říkám, že se půjdem vyčůrat a pak se vrátíme a komunikuju s ním ...on ho drapne bez ohledun a to, že má ondra něco rozděláno, a pak se diví čím to je, že se mnou chodí ochotně a s ním je problém
takže pokud se mě ptá, řeknu mu, proč to tak dle mého je ....pokud ne, nechávám být
přímé zásahy jsou fakt spíš výjimka
1. únor 2011 ve 12:54  • Odpověz  • To se mi líbí
@hupcza - souhlas, takový čas by měl mít i s mámou, asi pokud to půjde co nejdřív...možná stači i hodinka o víkednu, kdy je manžel doma - aby se postaral o malou a ty jsi byla s Ondrou - jen vaše hraní? Asi to tak i bývá, ale možná to zkusit nějak uvést a zpravidelnit...jakože te'D se táta postará o Věrku a my dva máme čas jen na sebe, asi by to byla dobrá prevence žárlivosti...ale jasné, podmínky nejsou nikdy ideální...
1. únor 2011 ve 12:58  • Odpověz  • To se mi líbí
@verusky -myslím pravě, že tu patříš - to, že poslouchají manžela, že jim dá na zadek (já vím, nedá se to paušlizovat, ale vyznívá to, že manžel jede autoritativně a holky ho proto poslouchají...to není možná proto, že chápu, proč něco se dělá tak a tak nebo že by se k tomu na základě informace rozhodly...). Myslím, že ty se snažíš o to, aby tě braly a zařídily se podle toho, co je správné a neposlouchaly jen proto, že to říkáš ty...(bez smysluplnosti...)
1. únor 2011 ve 13:02  • Odpověz  • To se mi líbí
@prsky: oj ty matko nezodpovědná :grinning: :grinning: :grinning:
1. únor 2011 ve 13:15  • Odpověz  • To se mi líbí
@sussanah - prarodiče to je oříšek...u nás jsme si taky užili a stále užíváme...Měla jsem dost vyostřený konflikt s tchýní, poté co malý nešel s ní ven, já jsem si nepřála aby ho posazovala na nočník a nechtěla jsem, aby ho manipulací nutila k jídlo - to se sešlo při jedné návštěvě a jak odcházela, tak malému řekla, že je zlobivý chlapeček a já se dala do opozice, že to určitě není...a ona, že je...a já že jen proto, že s ní nešel ven, tak není zlobivý chlapeček...a už to jelo...že takovou výchovu ještě nikdy nezažila, že je to něco hrozného (malý s ní pouze nechtěl ven jít..a jinak si hráli, nevztekal se, pohoda...) a už jsme si to začaly vyříkávat...oni věděli, že děláme věci trošku jinak, nidky se na to nezeptali, když jsme o tom sami začali, tak mlčeli...tak mi řekla, že hledáme rady v knížkách a ne od nich...že nevychováváme srdíčkem, že příliš moc čtu...no děs...odešla brečící, tchán nasupený jak satan...šli jsme tam po třech dnech sami, bavili jsme se od 20-3:00, a docela to šlo...tchán nad tím dost zapřemýšlel a furt modelovat situace, co bychom jako řekli a bylo vidět, že mu to v hlavě šrotuje...v reálu se to pak uvolnilo...ale to neznamená, že tchýně jak příjde, že to není samé - zaštěkej, jak dělá auto...řekni stotřicepět...(nesnáším její povýšený, rozkazovačný tón, který při dětech používá...)...ale mám pocit, že ubylo té manipulace, že se více dívají, co říkáme, jak se chováme a už to není s takovou nedůvěrou (protože mi řekla při té hádce, že chápe, že z něj chceme vychovat osobnost...a to mají lidi tendenci si myslet, že s dítětem moc diskutujeme, že ho necháme prosadit svou vůli...ale nevidí už ty informace, že se to v malém někde ukládá a že pak sám začne zrdavit, sám začne říkat děkuji, sám si jde umýt ruce a říká, že bakterie po záchodě...aniž by ho k tomu někdo musel dotáhnout...).

No mě napadá pouze to - promluvit si s něma o tom večer, jak dítě bude spát...říct jim dopředu, že chceš s nima to a to probrat...a 1. objasnit jim, co děláš...2. domluvit se s nimi, že je jasné, že nedokážou změnit své chování a že to od nich ani nečekáš, ale že mezi váma musí být dohoda, že nebudou napadat tvoje výchovné postupy...že se o pochybnostech můžete pobavit až u toho malý nebude. Rodič jsi ty, dospělá, oni už mají pouze poradní hlas, ne rozhodující.

Ale je to těžké, u nás se to táhlo dva roky...naprosté nepochopení, opačné výchovné přístupy...
1. únor 2011 ve 13:17  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@sussanah: ad prarodiče - moje máma je naštěstí tomu nakloněna (je dula a laktační poradkyně, čte, vzdělává se, omlouvá se mi při tom, jak se dovídá nové a nové info za to, co na mě napáchala :slight_smile:)
no a tchýně je kapitola sama pro sebe - ale vidíme se s ní tak 1x za 2 měsíce a to jen na návštěvu, že by ondru pohlídala,to ani náhoudo - vždy jen kecá a slibuje ....a já po tom netoužím, takže to neurguju :slight_smile:
ale sranda je, že ondra z domu není moc zvyklý na manipulace (manžel je k němu direktivní a já se snažím o rabr) - no a tchýně mu malpovala jakýsi obrázek na magnetickou tabuli a on jí to smáznul ....a ona začala jako vzlykat a štkát - no prostě ho citově vydírat, jak jí ublížil, když to smazal ....a onda vedle ní stál a naprosto konsternovaně na ní hleděl a absolutně nechápal, "vo co gou" ... prostě jí to nežere a to je dobře
1. únor 2011 ve 13:25  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@sussanah - koukám, že řešíme stejný "problém". akorát já ho nemám s rodiči, ale s tchánovci :unamused: RABR teprve čtu, uvidím, co si z toho vezmu. ale tak jako tak mi je jasný, že hlavně s tchyní to bude fakt těžký. bydlíme vedle nich a máme společný obědy apod. kraviny, takže se prostě vídáme min. jednou denně. tchyně je generál a manipulátor. a nikdy, opravdu nikdy neuzná svojí chybu a vždycky, opravdu vždycky se bude prosazovat. :cry:
jsem zvědavá, jak to bude fungovat, až bude Honzík větší - asi se tu pozabíjíme, protože o tom, že by respektovala něčí názor nemůže být vůbec řeč.
už teď mi vadí, jak pořád dokola říká "co já si myslím" jako "Honzíku, maminka se na tebe zlobí, protože nechceš papat" "Maminka se na tebe zlobí, protože nespinkáš" "nezlob maminku, ty ji utrápíš" atd. přitom já jsem pasivní a vůbec u jídla neříkám, proč nejí apod. mám opravdu strach z toho, že s malým bude manipulovat i takovýma řečma jako "maminka tě nemá ráda" apod. :frowning2:
když se tak prokousávám tou knížkou, tak si kolikrát říkám, jestli to mám vůbec číst - jestli pak nebudu ještě víc smutná z toho, jak se k němu chová.
1. únor 2011 ve 13:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@bury tchýni bych upozornila, ať takové věci neříká, tak aby vás malý neslyšel, samozřejmě, prostě jí řekni, že to co říká, není pravda a že si nepřeješ, aby mluvila jakože za tebe, pokud to nebude respektovat, tak bych klidně po takových výrocích všechno uváděla na pravou míru i před malým... maminka se na tebe nezlobí, že nepapáš, miminka tě má ráda pořád, ale vidím, že nemáš asi hlad... a tak komentovat každý její výrok a třeba jí to dojde a přestane ji bavit mluvit za tebe. Malý je ještě dost "malý", její výroky ještě úplně nechápe, tak byste si to měly vyřešit zavčasu, než začne být dost chytrý, aby mu to docházelo.
1. únor 2011 ve 13:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@reruna - jojo, asi to budu muset udělat takhle. protože když jí to v klidu řeknu, tak ona to bude dělat stejně - někdy mám pocit, že to bude říkat na just ještě častěji. hrozně mě ta situace mrzí, prostě spolu musíme vycházet, ale někdy se to fakt nedá. já jsem celkem silná povaha a neumím držet pusu, takže to by za chvilku bylo pomalu na nože. bylo by mi hrozně líto, kdyby byl Honzík smutnej jen kvůli takovejm kecům. ona to dělá pořád i ve vztahu ke svým dospělým synům - vlastně i směrem ke mně. Je mi 32 a někdy mám pocit, že mi je 10 - podle toho jak se k nám chová :frowning2:

dávám si závazek, že vás budu aspoň pravidelně číst - ať to všechno nějak vstřebám :wink:
1. únor 2011 ve 13:59  • Odpověz  • To se mi líbí
babenky, ktorá by ste bola taká zlatá a poslala mi tuto knižku mailom? veeelmi pekne dakujem... totižto mám velký zaujem o jej čitanie :stuck_out_tongue_closed_eyes: mailova adresa: roazis1@azet.sk
1. únor 2011 ve 14:05  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek