Rozhodnutí o stěhování z Prahy se třemi dětmi: Jaké výhody a nevýhody?
Milé ženy,
prosím vás o radu a názor.
Žijeme s manželem se dvěma dcerami (5r a 3r) v Praze a další mrně je na cestě. Přála bych si odstěhovat se z bytu do domu se zahradou, abych mohla pěstovat zeleninu a holky by chtěly psa a spoustu dalších důvodů. A ta hlavní myšlenka je, že se třemi dětmi to v domě a se zahradou bude snazší žití, ne? A nechci už žít v Praze.
A pak je spoustu věcí, které jsou proti a říkám si, jestli nedělám chybu. Například. 1) V Praze žijí manželovi rodiče, kteří občas (1x týdně, 1x za 14 dnů) pomůžou a máme s nimi fajn vztah. A teď se od nich vlastně odstěhuju dál a dojíždění za námi by bylo obtížné. A navíc stárnou....
2) Stejně tak se zhorší dostupnost mojí rodiny, když by za námi chtěli jet. Jestli se teď cítím sama, nebude to ještě horší?
3) Pro starší dceru máme už vybranou mimopražskou školu - to je ok. Ale co ta mladší - bude muset měnit školku.....
4) Místo, kde bychom chtěli bydlet není ve stejném místě jako škola - dceru bude muset někdo vodit/vozit/doprovázet, zatímco tady v Praze by šla do školy pár ulic. Jak to s miminkem zvládnu? Jak úplně mimo jsou tyto úvahy?
Jsem z toho poměrně zoufalá, protože se všechny změny musí stát do léta. Budu ráda za jakýkoliv názor a postřehy, které vás k tomu napadnou.
Děkuji.
@te_reza Jo, to chápu. Vyrůstala jsem v domě na vesnici a se zvířary. Je to něco, co znám.
Tchánovci si taky pořídili dům u Prahy, protože tchýně ráda pěstuje. Svou zahradu má ráda a tráví tam dost času - navíc ještě pracuje, takže ve všední dny tam může tak ve tmě a o víkendech vše dohání (nemá jiné koníčky než zahradu). Zeleniny a ovoce tam má spoustu a když se to dobře urodí, je to dobré (akorát pak se to musí zpracovávat, nárazově, taky dost práce, taky to dělám). Ale dost často slyším, co se neurodilo - moc teplo, moc zima, moc mokro, moc sucho (zalévá skoro každý den), myši, mušky, slimáci, špačci... Takže i když tomu věnuje obří čas, z mého pohledu se to tolik nevyplatí - ale já jsem asi náročná, je pro mě jednodušší si to koupit v obchodě (i bio), než se na tom dřít půl roku. Máme s manželem chalupu a tam se díky naší menší péči toho moc nerodí (plus je to v údolí), jedině ovoce je dost. Ale možná tyhle neúspěchy taky znáš (já jsem takový člověk, kterého by takové neúspěchy v dlouhodobém hledisku odradily).
Já letos taky koukala na nemovitosti (ale v Praze a v civilizaci, já potřebuji mít všechno blízko), ale hlavně z důvodu většího místa v baráku a zahrady na posezení a hraní dětí. Pěstovat bych tam moc ani nechtěla, jen něco nenáročného, co roste samo. A koukali jsme i, jak daleko máme jaké členy rodiny. Moje máma (pracující) je u nás tak 2-3x týdně.
Píšeš, že změny se musí stát do léta - předpokládám tedy, že jde o nějaké konkrétní místo + konkrétní nemovitost...?
My jsme o tom strašně dlouho přemýšleli, v řádu let, každý má samozřejmě ty priority jiné, pro mě byla priorita č. 1 dostupnost, vybrali jsme místo, které je 15min autobusem od města, ten jezdí s dvacetiminutovým intervalem. Jako teenager jsem žila s rodiči na vesnici, kde jel spoj 3x za den, musela jsem pořád prosit o odvoz, navíc jsme se tam stěhovali když mi bylo už -náct, nikdy jsem se tam s nikým neseznámila, tím, že jsem tam nechodila do školy atd., bylo to pro mě peklo. Takže priorita č. 2 lokálnost, aby tam byla dobrá škola a školka, nějaké zázemí pro děti (tady máme ZUŠ, fotbal...). A priorita č. 3 bezúdržbový barák a pidi zahrada, protože jsme oba s manželem neschopní. Samozřejmě bezúdržbový barák neexistuje, ale přece jen v novém domě napojeném na kanalizaci je méně práce, než když se topí v kotli, vypouští žumpa, furt jsou nějaké opravy atd. Držím palce, ať se rozhodnete dobře.
@thinuska3777 ja bych pockala, az budou deti trosku vetsi a samostatnejsi. Tak jeste cca 3 roky 😉
@felixfelicis souhlasim,domecek se zahradou ma snad jen vyhody u predskolnich deti- vypustit je na zahradu- pak prichazi skola,krouzky,kamaradi,kina,diskoteky a to uz deti fakt neuspokoji vypusteni na zahradu.A ulehceni prace v domecku? Bajna predstava.Tam je sama prace,udrzba,zahrada. O o dovolenych se jen mnohdy zda,protoze casto je prednejsi zaplatit na domecku to a to,co chatra a navic opustit domecek bez jeho hlidani je raj pro zlodeje .Muj nazor.Za me domecek je predstava konce zivota.Fakt
@thinuska3777 Hodně záleží, zda by jste se přestěhovali na vesnici, kde skutečně nic není, max. obecní hospoda, popř. obchůdek, nebo by jste šli na malé město se základní občanskou vybaveností. V prvním případě bych řešila, jak daleko je spádové větší město - úřady, školka, škola, obchod, lékaři a také dojíždění do zaměstnání a celkově i třeba autobusové spojení. Ono možná dokud budeš doma s prckem, to bude ještě fajn. Spíše až jednou nastoupíš do zaměstnání, děti povyrostou a budou mít spoustu zájmů a kroužků, se může jednoduše stát, že budete stále někde někoho vyzvedávat, převážet, atd. a domů se dostanete někdy k večeru a na vysněnou zahrádku nebudu energie ani čas. My stavíme domeček právě na malé vesnici, kde kromě obchůdků a hospody, kdy obojí má dost omezenou provozní dobu, ale na druhou stranu to máme autem cca 5 minut do bývalého okresního města, takže to je pro mě ideál - les i město téměř u domu.
Dům nemusí automaticky znamenat uvázanost a taxikaření. Vždy je spousta dalších proměnných. Máme domek, v docházkové vzdálenosti 5-10 minut je školka, školka, gymnázium, ZUŠ, lékaři, pošta, obchody... Přitom zůstal zachován charakter vesnice, samé rodinné domky, bytů pár. Většinu léta trávíme mimo domov, bezúdržbovost domu se dá dost ovlivnit. Bydlela jsem na vesnici o 150 obyvatelích, v Brně a teď na pidiměstě a za sebe můžu říct, že vesnice bez ničeho i velké město není nic pro nás. Pro mě je důležité, že dítě je hned nástupem do 1. třídy samostatné a všude si dojde samo.
Ještě bych zmínila jeden úhel pohledu, pro mě dost zásadní - blízkost prarodičů. Pro nás je hrozně důležité, že děti mají téměř každodenní kontakt s prarodiči. A vůbec nejde jen o možnost hlídání, ale prostě o trávení času spolu, sdílení společných zážitků, radosti, příjímání jiné autority než jen rodičovské. Je spousta prarodičů, kteří rádi cestují, dojedou kamkoli, ale ti naši ne. Jedni bydlí 10 minut od nás, druzí 100 km, ale za obojími jezdíme my, oni jsou rádi ve svém prostředí a my to chápeme. Bydlet od každých 50 km pro nás byla ta nejhorší varianta, nikdy více. A myslíme také x let dopředu - až budou potřebovat za pár let naši pomoc, bude to pro nás snazší, když je budeme mít blízko, aby ve svém prostředí mohli zůstat až do smrti.
Bydlet v bytě už bych nechtěla, ale být daleko od prarodičů také ne. Sama vůbec nevím, co bych si v této chvíli vybrala. Hodně štěstí v rozhodování!
@ondul Já si myslím, že vím, co bych chtěla, ale pomáhá mi, že slyším vaše názory. Vás, které jste to prožily nebo si to naopak nevybraly. Já jsem právě vyrůstala na vesnici se všemi povinnostmi a určitě bych se toho nebála.