• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Sama v cizím městě. Jak se vyhrabat ze splínu?

12. března 2008 
ahoj, titulek mluví za vše. však to znáte, přestěhujete se někam, daleko od rodiny a přátel a začnete nový život. a najednou přijdou chvíle, kdy to na vás všechno spadne a říkáte si, k čertu, fakt bylo tohle nutný. budu ráda, když sem napíšete své pocity a třeba i radu, jak se z toho splínu z nového prostředí 'vyhrabat'.
11. bře 2008 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Etihw, zkus mateřské centrum, najdeš tam kamarádky, podnikej s kočárkem delší vycházky po okolí a hledej pěkná místa :slight_smile:
A na sousedy se usmívej a komunikuj, za chvilku tam budeš "víc" doma :slight_smile:
11. bře 2008 ve 12:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Etihw, vím přesně jak ti je. Taky jsem za přítelm šla asi 50 kiláků od rodičů, dojížděla jsem odsud do práce, takže když jsem otěhotněla tak jsem se zděsila že tu nikoho neznám, co že tu budu sama dělat. Ale náhodou jsem natrefila na Koníka a našla si region do kterého jsem se přistěhovala. Chodily tam sice jen dvě holčiny a to ne přímo z vesnice kde bydlím, ale postupem času se přidaly další. Dnes je nás tam parta asi osmi holek s dětma skoro stejně starýma v rozmezí půl roku. Jednou měsíčně podnikáme srazy, bydlím od největšího města v našem regionu cca 7km takže to mám co by kamenem dohodil, mezi holkama jsem si našla dvě opravdu perfektní kamarádky - jedna právě ve městě, jednu u nás ve vesnici, takže se tu už tak sama necítím... Ale jsou dny, kdy si říkám že bych radši jela s kočárkem po obědě na procházku k rodičům, nebo k sestře která má stejně staré miminko jako já... A taky mám občas tesklivou náladu že bych se nejraději sbalila a odjela zpátky ke kamrádkám z dětsví a ze školy...
Ale jak radí KriKri, mateřská centra jsou dobrá, poznáš tam spoustu maminek... Nebo na plavání kojenců, tak jsou maminky se stejně starými dětmi. Já jsem se seznámila s maminkou chlapečka na procházce, paní evidentně taky nikoho moc neznala, tak jsme to daly dohromady. A i když není přímo moje krevní skupina, tak o dětech si pokecáš s každou maminkou a docela si rozumím i s ní.
11. bře 2008 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, tak já tě chápu, mě to čeká o letních prázdninách, budeme se stěhovat z Prahy na okres Olomouc, takže je to pořádná změna a taky se docela bojím. Plánuju studiu a kurz, na jednu stranu se těším, že se dostanu už konečně mezi lidi a snad potám i nějaké fajn maminky.
11. bře 2008 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak holky , mě čeká v květnu stěhování z Ostravy ke Karlovým Varům :stuck_out_tongue_closed_eyes: Je to kvůli manželově práci. Takže pak pisnu jak jsem se aklimatizovala, ale vidím to zajímavě :grinning:
11. bře 2008 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj děvčta,tak já jsem na tom stejně.Přestěhovala jsem se za přítelem z Olomouce do Uherského Hradiště.Už tady bydlím rok a známí pořád nemám.Práce mi v Olomouci zůstala,tak jsem dojížděla tam a na znamé tady už nebyl čas.Ted jsem otěhotněla a doma se koušu nudou a je mi strašně smutno.Do města samotné se mi jít nechce,nebaví mě to tu,ale snad jak se narodí prcek,tak to bude lepší.Kéž by to tak bylo.
11. bře 2008 v 15:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
díky za povzbuzení, holky. :wink: s tím mateřským centrem mě to samozřejmě napadlo taky, jenže co bychom my dvě dělaly někde, kde se učí angličtina a prckové tancují u klavíru. program tady mají jen pro starší děti. a s tím cítěním se jako doma. v našem baráku bydlí jen samí staří lidé. nic proti nim, ale co si s nimi povídat, že jo. jeden neslyší, druhého bolí koleno a třetí nadává na nevděčná vnoučata. takže spíš než jako doma se tady cítím tak trochu jako v domově pro seniory. :unamused:

a ještě jedna 'podpásovka' k tomu stěhování do 'cizího'. celý život jsem bydlela v rodinném domku se zahradou, za baráčkem les, prostě pohoda. však to znáte, v létě se vyvalíme v bikinkách na verandu a večer na zahradě grilujeme. a teď najednou panelák. výhled na hnusný činžák naproti mi náladu opravdu nijak nezvedá. když si chceme v létě sednout ven s kafem, je v oknech 'vylepená' půlka nájemníků z baráku. kočárek mám v kočárkárně, která se sice honosí tímto názvem, ale jinak je tam k vidění jen neskutečný bordel. tak tak že se tam vůbec vejdeme. z tohohle se může zdát, že ze mě pesimismus přímo srší. od té doby, co musím žít tady, tomu skutečně tak je. :cry:
11. bře 2008 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslim, ze zalezi na cloveku, jestli se dokaze sam zabavit. My bydlime ve Frankfurtu a lidi nam tak nejak nechybi. uzivam si, ze jsem sama svym panem a venuju se svym konickum... Manzel pracuje dlouho a nekdy i vikendy. Mam docela jazykovou barieru, ale nijak zvlast mi to neprekazi... Zkratka kdyz se clovek zabavi sam, tak je to pohoda.
11. bře 2008 v 18:25  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Etihw zkus si najít v regionech diskuzi z tvého města,třeba najdeš kamarádky. :wink:
11. bře 2008 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja se prestehovala z Ostravy do UK a bylo to tezke.Cele tehu me jsme byla sama,jen s pritelem teda,ktery samozrejme chodil do prace,anglictinu jsem vubec neumela,takze se sousedy se bavit neslo :grinning: Do porodnice za mnou nikdo neprisela domu jsme jela poprve az po roce a pul ukazat malou,kdyz uz melal pres pul roku.Taky se mi vdavala sestra a kvuli tehu sem nemohla ani na jeji svatbu,tak to jsem si taky obrecela.
TEd uz jsem zvykla,jazykova bariera je tady porad,ale mala uz je vetsi a porad neco delame.Taky chci jit pristi rok do prace,tak to snad bude trochu lepsi.I kdyz asi nikdy jak doma.Ale musim si zvyknout,protoze uz tu zustanem na porad :wink:
Jen me asi bude cely zivot mrzet,ze babicky a prababicky a tak neuvidi malou vyrustaat,jeji prvni krucky.......proste vsechno prosvihli a i na tech besickach budem jen my.Zas ale jak pise tlapicka,jsem si svym panema a nikdo mi do niceho nekeca :wink:
Ale z vlastni zkusenosti nejhorsi je prvni rok
11. bře 2008 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
I já se přestěhovala víc jak 100km za manželem, ale brzy jsem našla známý mezi manželovýma známýma a pak přes ně i kamarádky, do MC chodím, ale tam je to dost uzavřenej kruh, taková sekta :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: tak tam jsem nepochodila a to jsem hodně komunikativní člověk, ale třeba na plavání ano :wink: a i já jsem ráda občas sama akdyž mi někdo chybí tak tu mám třeba manželovu tetu, která se mi stala dobrou kamarádkou, i když je starší :wink:
11. bře 2008 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tlapicka: docela by mě zajímalo, jakým koníčkům se věnuješ. protože já mám zájmů opravdu hodně, ale všechny musely jít s narozením Nelinky tak nějak stranou. člověk se jistě dokáže zabavit i sám, ale s malým mimčem na to obvykle nezbývá příliš času a mnohdy ani energie. a že Vám nechybí lidé, to je taky zajímavý názor. nikdo přece nechce být sám nebo jen se svými nejbližšími.

kejka: díky za radu, zkusila jsem, ale je tam nějak mrtvo.

simone: držím pěsti, aby to už bylo jen lepší. pro mě byl první rok v pohodě, byla jsem pořád v práci a neměla myšlenky na to, jestli je to tady fajn nebo ne. až když se narodila Nelinka, tak to na mě tak nějak spadlo. uvědomila jsem si, že budu s kočárkem chodit na procházky sama, že k nám nikdo nepřijde s mimískem, aby si naši prckové pohráli a tak.
12. bře 2008 v 11:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, taky se vám připojuju. Mě čeká stěhování začátkem července. Budeme se stěhovat z Prahy do Uničova, kde vyrůstal manžel a což je asi 40 km od místa, kde jsem se narodila, tak jsem na to taky zvědavá. Nikoho tam neznám, jen tcháňata a to taky není úplně ono :frowning2: Paradoxní je, že chci zpátky na Moravu, ale v Praze mám kamarády. Ten první měsíc budu asi lítat kolem zařizování věcí v bytě a ještě na mimi a hned po porodu budu mít asi dost co dělat sama se sebou, tak to snad bude v pohodě, ale pak, jestli bude manža pořád v práci, budu si muset zvyknout na novou situaci, město, tak doufám, že taky někoho najdu s kým se bude dát pokecat...
12. bře 2008 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, taky se přidávám, bydlím o 50km jinde, na vesnici, přítel tu má kamarády a bere mě mezi ně, ale bohužel musím říct, že se s nima nezvládám bavit... Poměrně dost si vystačím sama, ale občas prostě potřebuju s někým promluvit, s někým se vidět, zajít na procházku, vyrazit někam. V podstatě mi zbývá jen přítel (ne že by to bylo málo), ale kamarádka by se vážně hodila. Sice tu je pár holek, ale nějak nevím, co jim mám říct na to, že v těhotenství nevadí kouřit, že klidně může jíst pytel chipsů denně a nic neděje, že nevadí chodit do zakouřených míst, vždyť samy nevyrostly ve sterilním prostředí, atd... toho je moc a já se snažím být aspoň milá, když už nic jiného. Ale zanedlouho se k nám přistěhují sousedi (kolem 35 let, 2 menší děti) tak snad bude líp
12. bře 2008 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já docela souhlasím s Tlapickou :slight_smile:
12. bře 2008 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Etihw,ještě bys mohla zkusit jiný server-třeba rodina.cz,nebo šťastné ženy,tam jsou taky regiony.Já tě chápu,že je ti smutno.Každá ženská potřebuje občas vypadnout a vyventilovat se.A mimčo energii přímo vysává.Já teda na svoje koníčky moc času nemám. :confounded: Ted už je to přece jen lepší,malej je už větší,ale jako s miminem,jsem teda neměla čas skoro na nic.Tak si maximálně přečíst knížku,pokud jsem u ní neusla. :grinning: :grinning:
12. bře 2008 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
kejka: děkuju. :slight_smile:
12. bře 2008 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek