• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Snažíme se o mimi. Příbuzný to vědí a "podporují" nás

20. listopadu 2009 
Jo to já taky, otáčim se z břicha na záda, ze zad na bok, aby byly všude :grinning: A představuju si jak pronikaj do vajíčka, ovu neovu :grinning: :grinning: :grinning:
12. led 2008 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
pupi a na záchod ,,po,, nejdu i kdybych se měla po do postele :grinning:
12. led 2008 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to já chodim...i se umejt, mám to pokaždý všude a taky kvůli manžovi mi to přijde blbý :confused: Ale jen vodou a opatrně, říkám si, že ty "vyteklý" jsou stejně k prdu :grinning:
12. led 2008 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, z manžou se snažíme přes rok. Manža má teratospermie, ale už se to docela zlepšilo. a mě přišli, že mi chybí nějaký hormon a nedochází k ovu. Beru léky a uvidí se. Ale nemyslet na to fakt nejde. Připadám si jako blázen. Pořád jsem naměko a pořád mě to užírá. Nevím jak vypnout, zda to někdo víte tak dejte vědět. :unamused:
13. led 2008 v 10:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky. Ja jsem tu docela nová. Můžu se připojit? My se s přítelem pokoušíme od září 07 a pořát nic. Podle doktora mi nic není a jsem v pořádku. Tak si myslím, že je zakopaný pes v psychice. Nedokážu na to nemyslet. Taky si myslím, že už nejsem nejmladší (75) a užírá mě pocit, aby už nebylo trochu pozdě. Jestli máte někdo radu jak se oprostit od takových strachů, tak ji uvítám. :unamused: Ahoj
13. led 2008 ve 12:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, tak jsem si vás tady letmo přečetla. Myslím, že se většina shodne, že když mimi chceme tak i přes zaměstnání fyzický i duševní myslet na TO prostě nejde. Mě taky ne. Ale uklidnuju se tím, že mám vícero kamarádek, které taky chtěly, taky na to myslely, plánovaly tulení do vhodných dnů apod. a otěhotněly :dizzy_face: Tak si myslím, že když nebudeme mít nějaký problém zdravotní a myslení na TO nebudem hrotit do extrémů, že se to dřív nebo později povede nám všem. Držím palce a doufám, že se tu brzy začnou množit těhulky.
13. led 2008 v 18:20  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak se přidávám do diskuze:slight_smile: snažíme se od 11/07, tudíž třetí měsíc a stále nic...musim říct, že ty první dva měsíce jsem na to nemyslela skoro vůbec,žádný plánování a říkala jsem si, že bych přece musela být blázen, kdybych si plánovala, kdy na to máme vlítnout, pak zvedat nohy nahoru, popř. si podkládat zadek polštářem..nicméně čim déle mám od vysazení antikoncepce, tím víc na tom myslim..už si připadam jako blázen, kdykoliv jdeme okolo nějakého krámu s kočárky a věcmi pro miminko,tak tam musim zajít a podívat se..kdykoli je příležitost, tak se k manžovi tulím, i když někdy nemám ani chuť...Je to sice třetí měsíc a já pomalu začínám podléhat panice, že něco není v pořádku, protože je tady člověk zblblej z těch diskuzí, kdy se to většině povede první, popř. druhý měsíc :slight_smile: Nicméně u nás je s manžou problém v tom, že pracuje na směny a jako na potvoru v mých plodných dnech má buď odpolední nebo noční a ve dnech mezi si připadam, jako když ho do toho nutím a pak to samozřejmě nejde. Nejlepší jsou ty řeči okolí, že se musím soustředit na něco jiného....když to NEJDE:slight_smile:)
13. led 2008 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo jo. To taky znám." Nedělej si starosti ono to vyjde" To je častý. A pak ti postupně začnou vykládat. Že nesmím dělat v práci s ředidlama, že nesmím prostydnout, že nemám tahat těžký věci atd. Pak si promítnu své zaměstnání a mám depku. Šli jsme do toho s chutí a teď mám poněku smíšené pocity. No nic. Hodně mi pomáhá když si můžu říct udělala jsem pro to hodně. Lepší než si vyčítat, že jsem pro to neudělěla nic. Jdu měřit teplotu, zastrkávat potvůrky do čípku, ležet s nohama nahoru a vůbec.... prosně něco dělat. Ahoj
13. led 2008 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak jsem po stráááášně dlouhý době našla svoje téma a koukám, jak jsme se rozmnožily. Všem těhulinkám gratuluju a ostatním snažilkám držím pěstičky! :slight_smile:
26. čer 2008 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to tu holky snažilky rozjeďmě znova :grinning:
17. lis 2009 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili já z vlastní zkušenosti též můžu říct že nemyslet na to mi prostě nejde ať se snad děje cokoliv :frowning2: . O miminko se snažíme už víc jak rok a půl. A během té doby se mi respektive nám toho stalo fakt hodně. Problémy se školou, pak s prací, zase se školou, bydlení, velké problémy v rodině, pak rozvod rodičů a doma válka, kde si to vybíjeli hodně na mě, dál i teď třeba podnikání, které zařizuju. prostě starostí neustále habakuk, a žádná z nich nezabránila nikdy nemyslet na miminko. Naopak bylo tu pořád a možná sem si ho schválně popondávala víc a víc dopopředí před všechny ty starosti, abych věděla že je přede mnou něco krásnýho, velký důvod proč všechno zvládnout.
Ale byli za tu dobu i krásné chvíle. Dovolené u moře, výlety po ČR, zařizování bytečku, jak psal někdo vedle, vybírání barev, lino, koberec atd atd, spousta hezké práce na chatách. Když můžu a je příležitost je i alkohol, s kamarádkama, na chatách...atd. V současnej době nemáme moc peněz ale i tak se snažíme si dělat různé radosti a tak. Ale ani ty hezké chvíle a ta práce na nich prostě myšlenky na miminko nepřebijou :frowning2: .
Prostě já už se o to nad ani nesnežím na to nemyslet, protože už sem asi za tu dobu fakt došla k tomu, že to nejde :unamused: .
17. lis 2009 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vendulko, tak to jsou přesně moje slova, krásně jsi to vystihla. Neustále je co dělat a přemýšlet nad něčím jiným, ale tu pro mně nejdůležitější myšlenku stavím před všechny ostatní.
Trošku tě povzbudím - moje kamarádka se snažila o mimi taky víc jak rok a půl - pak stratila práci, byla z toho špatná, manžel taky bez práce, holt celosvětová krize no a když sebrala síli a sháněla novou, tak zjistila, že už ji ani shánět nemusí :wink:
17. lis 2009 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky pridavam se do diskuze.S manzelem uz kdyz jsme koupili dum neslyseli jsme mic nez dve vety:kdy bude svatba,kdy bude mimi.Otrava.Po svatbe uz zustala jen jedna otazka.Patrili jsme ke stastnejsim podarilo se na druhy pokus,ale ani jsem to nevedela.O dva mes.pozdeji jsem skoncila s prasklim vejcovodem ve spitale.Diagnoza mimodelozni tehu.No tak co za tri mesice to zkusime znovu bude to stejne rychli ne?O tom co se nam stalo vi jem rodina a nejblizsi pratele.Uz je to rok a nic.Jen ty otazky nekonci.Nekdy mam chut zarvat ze jsou vsichni totalni kreteni kdyz se porad ptaji.Uplna perla je kdyz se ptaji lidi kteri vedi co se stalo jestli se snazime.Bomba.
18. lis 2009 ve 02:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jako by jsme to snad meli vzdat nebo co.No a ti co vedi vse otravuji z otazkou uz? nebo porad nic?A pak reknou nesmis na to myslet.I kdybych sebevic chtela a mohla to ovlivnit (coz neumim),tak jak na to nemyslet kdyz to kazdej tyden nekdo pripomina.Jeste hur je na tom moje kamoska.Je kadernice a od te doby co se vdala se ji vsechny zakaznice ptaji dokola.Musi to byt super kdyz to nekdo zkousi skoro 2 roky a slysi to 5krat denne.
18. lis 2009 ve 03:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, o miminko jsem se snažili rok a půl a ani nesokážu spočítat kolikrát mě kdo naštval větou Hlavně na to nemyslete.
Moje kolegyně mi řekla taky jednu oblíbenou větu "Vždyť jste ještě mladý." - mě je 23, manželovi 28. Tak jsem jí odpověděla, že nechceme mít děti až budeme starý.
Oni jsou ty lidi chytrý, když to nikdy nezažili :angry:
18. lis 2009 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mili já jsem taky teď byla bez práce, chodila sem pak i do rekvalifikačního kurzu a teď zařizovala podnikání a budu podnikat. Ale nic z toho nepomohlo ani k tomu aby miminko už bylo ani k tomu aby jsme na to nemysleli :frowning2: . Tak nevím, i přijít o práci bude u každýho individuální :grinning: .
Badi, ono je asi lepší když o tom ví co nejmíň lidí :frowning2: . My dokud to nikomu neřekli tak to bylo docela O.K. Ale teď lituju že sem se s tim svěřila i docela dobré kamarádce. Ona prostě nic takového nezažila, tu obrovskou touhu, bolest, bezmoc a kdo tohle nezažil nikdy nepochopí. A proto nechápou že i dle nich obyčejný otázky nám mohou hodně ublížit :frowning2: . Moc mě mrzí co se vám stalo a přeju ať se můžete znovu co nejdřív radovat! :wink: A tentokrát celých 9 měsíců a na jejich konci mít v náručí krásný uzlíček :slight_smile: :wink: .
Marcelko i to že jsme mladý já neustále slyším. Mě je 21 a přítelovi jako tvému 28. Jeho kamarádi ale už většinou děti mají. Vždy to bylo myšlené asi hlavně na mě :frowning2: . Ale prostě věk na té touze nic nemění :frowning2: .
18. lis 2009 v 15:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vendul:My meli bohuzel to peklo jeste nez jsme se zacli snazit a kdyz jsme zacli nikomu jsme to nerikali to az po tom co se stalo.Co jsem taky mela rict na otazky typu budete to zkouset znova.Asi jsem mela rict ne uz nikdy.No jo na blby otazky blba odpoved.Ale dik za povzbuzeni i tobe preji brzky zdar.
Docela me povzbuzuje kdyz vidim ze holky co tuhle diskuzi zakladaly uz maji deti :slight_smile: Taky mam v okoli hodne holek co jim to neslo nebo potracely a uz maji deti nebo jsou tesne pred porodem to cloveka nakopne a rika si ze i na nej se to stesti musi usmat.
Za to me dokaze uplne znicit treba tohle:U nas je par co prisel k diteti ani nevy jak.Vubec se mu nevenovali (bylo jim lehce pres 18)a za rok cekali dalsi.Kdyz jsem ji pokala (podle pupku soudim tak 6az7 mesic tehu)byla totalne na srot,coz nebylo nic vzacnyho.A aby to nebylo malo uz cekaji treti.Opet se nijak nevyhyba alkoholu ani cigaretam.Budouci tatinek prohlasil ze to bude skouset dokud to nebude kluk.Je to takova socialni rodina vecne a ja si delam hlavu s tim jak deti uzivime
18. lis 2009 ve 23:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak holky jdu vás povzbudit. Kašlete na řeči ostatních ať jdou do háje. Já si těch řečí za 4roky snažení vyslechla až až. Až najednou, půl roku po svatbě měsíc po umělém oplodnění, už jsme byli rozhodlí že zkusíme adopci že než se to vyřídí a tak, jsem byla těhotná a ani jsem o tom nevěděla. Plodné dny jsem měla absolutně mimo a tak se to stalo. Fakt kašlete na ostaní a holky oni si vás ty vytoužený mimi taky najdou a o to si toho budete víc vážit a užívat si. Veřte mi, fakt to tak je... Držím palečky všem snažilkám :wink:
19. lis 2009 v 00:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, jdu také se vsou troškou do mlýna.S manželem se snažíme od roku 2006,v roce 2007 mi byla zjištěna neprůchodnost vejcovodů a doporučené IVF,dnes tu sedím máme v bříšku 5 dní zavedené dvě embryjka PO 6IVF,prostě děs.Nechtěla jsem to nikomu říkat,ale manžel na to,že nemusím ale on to své rodině řekne a teď,no děs.On to nepochopí,že mi otázky tipu jak ti je a neboj teď už to vyjde a hlavně odpočívej,opravdu lezou krkem.Ale když člověk něco řekne tak je ITÁLIE.A v práci to ze začátku vůbec nevěděli a to mě dostal jeden BLB,když přišel se slovy připrav flašku,manžela pošli do práce a já se stavím,to už jsem nevydržele a tomu idiotovi jsem řekla,že manžel je naprosto v pořádku,ale já nemohu mít děti přirozenou cestou.
20. lis 2009 v 07:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo lidi dokazou byt kruty,ale bohuzel si to ani neuvedomujou.Ty keci vsak uz jste svoji tak na co cekate jsou taky dobry.To nikoho nenapadne ze to treba nejde?V praci se vymlouvam ze zacnem zkouset az dodelame barak,ale nekteri jsou neodbitni takze tomu nasadi korunu kecama typu barak muzes dodelat kdykoli ale s s pocetim uz pak muzou byt problemy.To mam chut jim rict neco sprostyho.
Dado:preji at se ti miminka dobre uchyti at uz nemusis prozivat to peklo a hlavne manzel at ma vic pochopeni.
20. lis 2009 v 15:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek