• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Snění o miminku versus realita

8. července 2008 
Tohle téma už jsem chtěla založit ještě coby těhotná, ale pak jsem to nechala být. Teď mě k tomu znovu vyprovokovala diskuze co založila Kasli.
Když si člověk prohlíží alba těhotných nebo snažících se, má občas pocit, že mít dítě je ráj na zemi.
Všude fotky sladkých spících miminek sebraných někde na netu, roztomilé oblečky, hračky atd....
Ale pak se miminko narodí a realita je mnohdy jiná.
Já jsem dítě chtěla vždycky, ale myslím, že jsem o tom moc romantické představy neměla. Do těhotenství jsem šla s tím, že to bude záhul, že nebudu stíhat, že se nevyspím, že budu mít depky apod....
Zatím jsem mile překvapená, že to tak není, ale myslím si, že je to jen tím, že je Toník ještě dost malej na to, aby zlobil a navíc jsem měla štěstí na fakt hodný mimino (což není moje zásluha), od narození brečí minimálně...
Jsem přesvědčená, že to brzy zkončí, až začne mít svou hlavu a pak teprve "konečně " nastanou ty nestíhačky, depky...momenty, kdy se člověk přistihne, že by dítko nejradší něčím bacil apod...
Sorry, za rozsáhlý úvod.

Zajímalo by mě (vy co už jste maminky nějakej ten pátek), jak to bylo u vás. Jak moc se liší realita od toho snění a čekání na dvě čárky. Jestli jste si to představovali hodně jinak a jste teď zklamané, že to není tak jak jste si vysnily. A nebo jste to naopak čekaly horší .

A taky by mě zajímalo, jaké období dítěte považujete za nejnáročnější...Prostě ve kterém období dítěte jste se cejtili nejhůř, že toho je na vás už fakt moc apod... Ať mi ostatní víme, co nás čeká nebo může čekat :grinning:
7. črc 2008 ve 23:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja som varovala sestru a brata tak som trochu vedela do čoho ideme detičky mám velmi rada aj ked niekedy si myslim že sa zbláznim ale ked sa na mna usmejú všetky chmáry su razom preč a detičky ked spinkajú a ja sa na nich pozerám vyzerajú ako od fotografky anne Geddes :slight_smile:
7. črc 2008 ve 23:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petruno, já mám teprve půlroční dcerku a zatím to je lepší než jsem myslela. Byla jsem připravená na plačící mimino, choroby a tak, ale malá je v pohodě a zdravá, prdíky nebyly, občasné hysteráky jsem se naučila zvládat. Někdy jsem unavená, to je jasný, ale celkově je to zatím super a hlavně je úžasný s ní být, prostě mě baví, jak reaguje, směje se, i se vzteká. Mateřství si nemůžu vynachválit. jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.
V noci se ještě budí na kojení, což jsem myslela, že po pár měsících nebude, ale překvapivě rychle jsem si na to zvykla a nemám s tím problém, prostě obstarám, co je třeba a za usnu jak dřevo ... ženský organismus je na mateřství nastavený a ten můj funguje.
Jediné neočekávané je zdraví, kojím a dlouhodobě mě bolí klouby a záda, což je nic moc, ale dá se to zvládat. taky ta rozkydlá figura nepotěší, ale s tím jsem počítala a říkám si, že časem (cvičím) se to srovná do přijatelnější podoby.
Jinak nejobtížnější byl návrat z porodnice, partner měl hrozně práce, nikoho cizího jsem doma nechtěla a po porodu jsem měla málo sil, a taky ta hrůza, co když bude plakat a já nebudu vědět proč. takže psychika trošku pracovala, ale jen pár dní. Takže výsledek je, že už se doma bavíme o dalším miminku ... a já se snažím být zas připravená, že možná bude jen plakat a se dvěma dětmi to bude pořádný záhul ... uvidíme, jaká bude realita. :wink:
8. črc 2008 v 00:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja som veľmi túžila po dieťatku (teda po 3 babách), ale nikdy som o tom nesnívala v zmysle - aké bude mať šatošky, akú postieľku, ako sa bude krásne smiať. Jediné o čom som snívala bolo, aby som mohla čím dlhšie dojčiť.

Pre mňa bol najnáročnejší celý prvý rok, najskôr laktačná kríza, potom depky, ako s takým uzlíkom komunikovať, samota, stereotyp, celý prvý rok sa mi neskutočne ťahal.

Ale s odstupom času viem, že to tak bolo preto, lebo som bola prvorodička, nemala som žiadne skúsenosti s miminkami a brala som si k srdcu "múdre rady iných". Ak by sme mali druhé dieťa, už by som toľko nestresovala.
8. črc 2008 v 00:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj
Tak to buď v klidu, já měla to nehorší první tři měsíce a u druhé prvního půl roku. Holky trpěly na prdy,větry,koliky, nespaly, ponocovaly, řvaly, takže já si užila usměvavých miminek až byly větší :slight_smile: . A je fakt že jsem nad nimi i kolikrát brečela, když jsem je utišovala už několikátou hodinu. Myslím že nikdy potom už jsem nebyla tak zdeptaná a vyřízená. Jen snad když rostly zuby, nebo byly děti nemocné, tak se trochu to vyčerpání ohlásilo a člověk měl chuť minimálně někam utéct :sweat_smile: :grinning: . Ale to k tomu patří.

Do těhotenství jsem šla s tím, že to žádná procházka růžvoým sadem není, ono to je asi tím, že i jinak v životě radši očekávám věci horší, a pak jsem překvapená jen příjemně :grinning: . Nicméně mi bylo pokaždé blbě téměř celé těhotenství. Ale i tak to bylo podruhé pohodovější :dizzy_face:. Proto taky doufám, že už to mám za sebou a ráda to přenechám jiným :grinning: .
8. črc 2008 v 00:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
JA som mamina síce len niečo vyše roka, ale moje obavy sa, chválabohu, nenaplnili. Ale to je dané aj okolnosťami. Napr. Marek tiež nebol veľmi plačlivý, dobre spával, resp. keď spal horšie, tak si ho ráno zobrali na stráženie svokra alebo manžel, ak bol doma a ja som sa vyspala v pohode...Keďže nie som žiadna puntičkárka, tak aj u nás občas platí, že bordel v byte, šťastné díte... - ešteže máme len dve miestnosti, to sa dá celkom stíhať... :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: A väčšinou sa z neho len vytešujem a neviem sa na neho vynadívať... A predstavujem si, aké to bude fajn, až bude mať súrodenca a budú sa spolu hrať... Vôbec si nepredstavujem problémy, čo je úplne opačná situácia, ako pred tehotenstvom, takže na 90 %nejaké prídu... :rolling_eyes: :slight_smile: :wink:
8. črc 2008 v 00:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
no to poznam ked som mala sabku tak jednu kamošku ktorej syn zvladal všetko v predstihu a ja som sa zbytočne stresovala prečo to moja sabinka ešte nevie zbytočne sabinečka je šikovná a múdra potom som sa neskôr dozvedela že ho učili rychlokurz chodenia na balkone toho maleho a ešte na nho hučali postav sa postav sa výsledok malý sa im neskôr potom začal zajakavať
8. črc 2008 v 00:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
petrolejka : ja to zatim prozivam stejne jako ty :wink:
8. črc 2008 v 00:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
tazke je to vtedy, ked pride choroba, nasa najstarsia mala ako polrocna zapal priedusiek, bola to katastrofa :frowning2: kiahne tiez su na depku :cry: inak s jednym dietatom to nejake narocne velmi nie je, u nas to trvalo sice len 19 mesiacov, ale ak porovnavam aj z okolia, ti co maju jedno dieta, to je malina. hrozny vek zacina okolo 3 rokov, obdobie vzdoru a nezmyselnych poziadaviek, dieta samo nevie, co so sebou a casto pouzivam vetu: "3-rocne dieta by nikto nechcel" :grinning: proste, priprava na pubertu. mnohokrat som bola vtedy zufala, ale pomohla skolka a zaclenenie do kolektivu, ma to ozaj svoj vyznam, aspon u nas. takze si teraz stale uzivam radost z najmladsieho - anjelika, ktory chce svojim rodicom len vyhoviet, lebo to bude uz len tazsie :grinning: :grinning: :grinning: starostilivost o babo je narocna hlavne fyzicky + zvladanie odsuvania vlastnych potrieb, potom je to uz vlastne o sebaovladani a rozumnom stanoveni hranic
8. črc 2008 v 00:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jinak, ja mam čtyřletou neter a od druhe segry ctyrletyho synovce, takze jsem i diky nim vedela do ceho jdu. Se segrama jsem se hodne vidala, kdyz deti byli male...A taky uz mam vzhledem k svemu veku (30) i hodne kamaradek s detma, takze zkusenosti byli a mozna proto jsem zatim nemela pocit, ze neco nezvladam nebo ze nevim co a jak...uz v porodnici mi vsechno prislo tak prirozeny....
a taky to mam jako cecil s tim, ze vzdy radeji ocekavam to horsi a pak jsem vetsinou mile prekvapena.
Ja v materstvi brecela jen dvakrat. prvni den doma , kdyz jsem se vratila z porodnice. Tonik ten den vecer chytl hysterak kvuli prdum a na me najednou padla tiha toho, ze uz nemam za zady pomoc sestricek a ze uz jsem ted na vse sama a pak pri jednom z hysteraku taky kvuli prdum, kdyz brecel od kojeni do kojeni....ale prdy nas trapili jen mesic (pak diky kapkam babycalm prestali) a kdyz uz tak jen jednou denne. a vetsinou mel odervano za 15 minut. Synovec a kamaradky syn probreceli kvuli prdum cely dny a noci.

Taky mi Tonda uz od narozeni ani jednou nebrecel v noci. Na zacatku jsem kojila po 4 hodinach, kolikrat jsem ho muslea budit a ted uz asi dva mesice spime cca 8 hodin vkuse. Kojeni bez problemu (kdyz nepocitam takove ty drobnosti, jako ze se nekdy nechtel prisat), v noci usina sam atd atd....

Ono je to vazne taky o tom, jake to dite pak je. kdybych mela dite jako je synovec (fakt brecel casto a porad) tak bych se uz asi houpala na vetvi :sweat_smile:

a naopak me nemile prekvapilo tehotenstvi....jsem si vzdycky v puberte snila o tom, jaky to bude krasny az budu tehotna a teda bez toho bych se teda fakt obesla. Porod byl super, ale to tehotenstvi !!! Des !!!
Prvni 4 mesice mi bylo ble (s tim jsem ale pocitala), pak me zacla silene palit zaha a neprestala az do porodu - to jsem kolikrat i brecela, jak mi blbe. Ke konci silena bolset kycli a trisel, ze uz jsem skoro nemohla chodit (mela jsem silene velke bricho) atd atd....tehotenstvi bylo pro me teda fakt utrpeni. A do toho stres, aby vse bylo OK...spatny triply, porad strach, aby se mimcu nic nestalo....
8. črc 2008 v 00:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jo a taky jsem nemile prekvapena, ze nehubnu... :sunglasses: to bylo same : az budes kojit, tak to pujde rychle dolu ani nemrknes a ono houby :angry:
tim jak je Tonda hodnej, tak mam cas se najist a jeste ke vsemu jsem prvni tydny dost jedla sladky (proste jsem to hrozne potrebovala :grinning: ) takze mam porad 10 kg navrh od otehotneni a 20 kg od me idealni vahy... :sweat_smile:
porad si rikam, Tonik za to stal, ale divat se na sebe nedokazu a u fotek bych brecela... :frowning2:
a jdu spat....

jsem zvedava na dalsi zkusenosti maminek.
Jinak k tomu nejhorsimu obdobi...myslim tim hlavne takovy ty bezny prblemy (prdy apod) a doby, kdy se dite meni, vyviji ....
To ze jsou nejhorsi chvile kdyz je dite nemocny to je jasny....i blba ryma da cloveku hrozne do tela, kdyz vidi jak je mimcu zle nebo ze nemuze dejchat. :unamused:
8. črc 2008 v 00:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak, my sme se o miminko dlouho snažili a nepřicházelo. Já sem měla v koutku duše obavu, jak to zvládnu, jestli budu vědět, co dělat, jak s kojením, spaním, koupáním,..... Ale od tý doby, co sem otěhotněla mě ty obavy přešli. Užívala sem si krásné, bezproblémové období...samo, že sem měla sem tam strach z porodu, ale spíš sem se na něj těšila, hlavně ke konci :sweat_smile: Po tom, co se Anetka narodila, zažívám snad ještě hezčí období, než těhu. Je absolutně bezproblémová, od narození skoro nebrečí, krásně spí celou noc, docela dobře jí, dělá pokroky, pořád se směje,... Dokonce se s ní vyspím víc, než když sem vstávala do práce, v 5:45 :stuck_out_tongue_closed_eyes: Prostě pro mě krásný období! Ale ted mám strach z druhýho dítěte :sweat_smile: říká se, že bývá opak prvního! To bude asi pěknej ďábel :sweat_smile:
8. črc 2008 v 06:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
petruna a ostatní: nechci svého Davídka přechválit a zakřiknout to, ale zatím je hodnej, brečí jen , když má hlad a prdíky.V noci vstává jen jednou, někdy dvakrát.
Právě asi taky tím, že Dáda je hodnej, mám čas si sednout k netu, přečíst knížku, tak se mě ty špeky, né a né pustit. Ale zase naopak, denně minimálně 2 hodiny courám svižně s kočárem, nebo večer 1h jsem se psem a 1x - 2x v týdnu vyrazím na kole.
Zrovna včera jsem říkala, že mám "divné kámošky", protože jejich děti brečí a nechtějí s nimi, ani na koupaliště. To já jsem byla včera i s Davídkem i u holiče. Ale, až Dáda začne lézt a chodit, tak nám to předvede a vrátí.
8. črc 2008 v 07:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak ja som si myslela, že bábo nakŕmim, prebalím, pomojkám, dám do postieľky a bude hajkať :grinning: :grinning: , no teda realita poriadne vzdialená od tejto predstavy, ale človeku to už potom ani nevadí, veď to bábo nám pripraví aj veľa veľa príjemných chvíľ, o ktorých som zasa ani netušila...
8. črc 2008 v 07:22  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petruno, my jsem se na malou taky načekali a musím říct, že mateřství je nejhezčí období mého života! Hodně náročné bylo šestinedělí, kdy malá špatně spala a plakala kvůli prdíkům, byla jsem moc unavená, ale pomáhalo mi, že jsem se do malé hned po porodu šíleně zamilovala, tak se to dalo zvládnout. Ale jak rostla, tak to bylo lepší a lepší.. Další krizovku jsem měla před pár týdny, kdy malá začala stoupat a hodně padala, musela jsem být u ní pořád a to bylo hrozně vyčerpávající, do toho začaly růst zuby, takže se nám pokazilo spaní i papání, ale teď už je to dobrý a zase ti to naplno užívám! Malá je ďáblík, ale taky sluníčko, umí se nádherně zasmát, přitulit se, je s ní strašná sranda a nemůžu teda říct, že by mě mateřství zklamalo, nebo bych od něho čekala něco jiného. Je takové, jak jsem si ho vysnila..
8. črc 2008 v 07:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem romantický představy o mateřství neměla,o těhotenství ano a tam se mi vyplnily :grinning: Ale byla jsem ovlivněná tím že kolem mně byly samý hodný spavý miminka.A Vanda od narození moc spát nechce,chce se bavit...takže zabavování novorozence mně teda fakt překvapilo. Hned po porodu se u mně žádnej velkej nával lásky nekonal,i když pro mně byla hned tím nejdůležitějším člověkem na světě...hrozně jsem se do ní zamilovala když začala reagovat,smát se na mně a teď když už "mluví",piští a vyhraju si s ní,tak ji žeru.Takže krize u mně byly,ale nijak velký, naštěstí mnou neházely hormony ani v těhu ani po porodu,tak jsem to tak nějak vždy zvládla.Předpokládám že bude hůř až nastane období vzdoru,protože tenjejí temperament mi dá asi zabrat.
8. črc 2008 v 08:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Měla jsem před sebou obrázek tiše ležícího a usmívajícího se miminka, které pěkně spinká na procházkách a rádo se chová. Narodil se mi nespící aktivní hopsal. Asi jsem se moc dívala na ty fotky :grinning:
8. črc 2008 v 09:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj no ta žaha mna pálila tiež od začiatku až do konca dokonca som chodila do práce do posledného okažmiku do práce tak to bol zážitok lebo so sabinkou som bola hned od začiatku doma no sranda myslela som že mo nohy odpadnú a stres od začiatku až doteraz priberám stále a to sa ešte plne kojí počas tehotenstva som pribrala 7kg ktoré ostali v porodnici ale okedy kojim priberám tiež sa na seba už nemôžem pozrieť a čláky typu ked budete kojiť schudnete mi lezu na nervy
8. črc 2008 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
mam o 10r.mladsieho brata tak som mala ako taku predstavu co je to mat dieta a strasne som sa na tie svoje tesila.Milan bol absolutne neplanovany -bola som este na skole a maturovala som s nim.Michal bol vytuzeny po 2r.snazilkovania a Marecek take male prekvapenie.
Musim ale povedat ze vsetky deti my super spavali taklze neviem co su to prebdete noci,prve choroby prisli az okolo troch rokov.tuk-tuk-marek tiez este chory nebol. a za najtahsie obdobie povazujem asi tych prvych par tyzdnov nez si clovek dokaze zadelit den madzi pracou doma,detmi a miminko,pri marekovi je to aj starost o maminu po porazke.No vsetko sa da zvladnut anemenila by som to dokonca si viem predstavit mat este dalsie mimi :grinning:
8. črc 2008 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petruna.Ja som zostala prvy krat tehotna ked som mala 29 a tehotenstvo bolo to najkrajsie obdobie mojho zivota.Ked sa narodila mala Alenka ani vo sne som si nepredstavovala,ze to bude taky anjelik.Prave naopak.Strasne som sa tesila a trosku som mala aj strach,ze budem mat vela starosti.Ale nasa princeznicka bola taka dobrucka ze ja do dnesneho dna ani neviem ako znie jej plac.Ona dokonca neplakala ani ked sa narodila. :slight_smile: Neviem,ci mas pravdu s tym,ze casom to zacne.Ja dieta vnimam ako dar a tesim sa z kazdej sekundy co mozem byt s nou.Uvidis sama,ake je to zazracne ked budes vidiet pokroky ktore tvoj drobcek bude zvladat,ked zacne sediet,chodit,rozpravat...A stale viac sa budes tesit na to,ze ti zo dna na den rastie.Ja to,ze ju mam nepocitujem ako nejaku zataz.ONA je zmysel mojho zivota!Pred rokom nam zomrela druha dcerka po porode a teda,to su tie skutocne starosti a bolest a trapenie.Iba vdaka malej Alenke to zvladam tak,ako to zvladam...Tes sa,ze mas babatko a nemysli na to,ze mozu problemy nastat!Byt mamou je krasne!!!
8. črc 2008 v 09:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ali, to jsi napsala krásně :dizzy_face: :dizzy_face:
8. črc 2008 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja ešte nie som mamina dlhú dobu, ale s deckami mám bohaté skúsenosti :dizzy_face:

Pre mňa zatiaľ asi najhorším obdobím bolo tehotenstvo :sweat_smile: Po pôrode to bolo všetko také divoké, ale vyrovnávalo sa to tou radosťou z miminka. Navyše sme to s malou vyhrali, lebo bola a stále je hotový anjelik - spinká, dobre papá, priberá, žiadne prdy, žiadne choroby, stále sa usmieva... Trošku bola protivná, keď jej išli zuby, ale to bolo len krátke obdobie... Tak isto sa desím toho, aké bude druhé dieťa :sweat_smile:

Najväčšia sranda je podľa mňa s deckami po 1,5r tak do 4r - už chodia a netrávia všetok čas v kočíku, rozprávajú a dá sa s nimi dohodnúť, nosia mamine darčeky vo forme chrobákov a húseničiek, robia bláznovstvá, skáču do mlák :stuck_out_tongue_closed_eyes: Je to vyčerpávajúce, ale hrozne zábavné.
8. črc 2008 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja jsem nikdy zadny idealisticky predstavy nemela, bhem tehotenstvi jsme si akorat furt rikali "to se poserem", no a pak me prijemne prekvapilo, ze je to vlastne docela fajn (samozrejme, vyflusacka, narocny, ale cekala jsem, ze to bude horsi). A cim je ditko starsi, tim je to lepsi, pac se s nim domluvis, takze kdyz rve a nerekne proc, tak fakt vis, ze ma jen roupy - u malyho je to takova bezmoc, kdyz place a Ty nevis, co mu je. Jinak za nejhorsi obdobi povazuju zuby :slight_smile:, to znamena kontinualne zhruba od pul roku do roku a pul, to je fakt mor, decko protivny, urvany, hruza. Ale ted uz je snad vetsina zubu za nama.

Jeste teda predpokladam, ze az budou decka dve, tak to se teprv poserem, ne nadarmo se rika jedno dite = zadny dite :slight_smile:
8. črc 2008 v 10:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
ach jáj, gedren, si to krásne napísala :grinning: :grinning: :grinning: . A gratulujem k novému budúcemu miminku :wink:

ja pridám svojou troškou- na deti som mala ako každá zamilovaná žena ideálne predstavy-že sa narodí dietko, prvé mesiace bude fajnučké, síce bude aj plač, prdíky, prvé očkovania a teplotky,keď podrastie, začne chodiť a potom s ním bude kopec srandy,že prídu prvé krásne slovíčka (hlavne to mama) , že sa s ním už budeš môcť dohovoriť a že budeme robiť výlety,všetko mu ukazovať, potom príde druhé dietko a bude to už brnkačka.
Áno, super predstava, do určitej miery sa aj naplnila, ale.... Je tu to veľké ALE.... Nikto nemyslí však na to, že dietko okolo toho roku začne dostávať rozum, začne mať svoju vôľu , ktorú si bude chcieť presadzovať a to, že sa bude ZNAČNE odlišovať od tej rodičovskej. a to doslova. Vtedy začnú pracovať a naťahovať sa nervy. A z toho sa môže človek aj pos...ť, keď si ho decko omotá okolo prsta a ten bude skákať ako decko píska. To sa človek ani nenazdá, ako s ním ten miničloviečik manipuluje.
Darmo číta príručky a snaží sa robiť podľa rád tých, ktoré majú to šťastie a majú dieťa, ktoré vyskúša niečo 2-3x a keď sa mu to nepodarí, tak to pustí. Ale čo majú robiť tie maminy, ktoré ktoré majú tak zvedavé dieťa, ktorému nepomôže ani 1000x vysvetliť, že niečo nemôže?
A takéto "šťastie" mám doma ja v podobe staršieho syna. Niekedy si hovorím, že to už nevydržím a nervy mi vytečú potokom, ale ten povestný úsmev a mamička, ja ťa ľúbim urobí to, že som znovu "zmäkla" a ono si ma zase omotalo okolo prsta. :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:

Ja si myslím, že obdobie do jedného roka je najviac stresujúce pre matky, lebo sa o všetko boja, že sa niečo stane drobcom, vyľakaní sú z prvých chorôb,aj zo zubov- tie dokážu teda potrápiť.
U tých ďalších potomkov potom veľa vecí berú s nadhľadom a sú viac v pohode matky s viacerými deťmi ako s jediným.

Od tých 2 rokov sa už pomerne slušne s drobcom dohovoríte, ale nečakajte od neho zázraky. Normálne na nich vidno, že ešte nie sú schopní vás pochopiť. ale škôlkárske obdobie je už fajn.
8. črc 2008 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
alianuska : to jsi me asi spatne pochopila. Ja jsem nadsena z materstvi ! Jen jsem tim chtela rict, ze si nedelam iluze ze bude Tonik takhle zlatej porad. I kdyz samozrejme muze byt hodne dite i nadale. Ale i kdyz bude zlobit, budu ho stale milovat a materstvi si i tak uzivat. :wink: , muj prispevek nebyl o tom, ze se desim toho co prijde nebo muze prijit(zlobeni atak), ja se toho nejak zvlast nebojim :wink: jediny opravdovy strach, ktery mam , je aby se mu nic nestalo. Jen me zajimalo, jak to maji ostatni maminy v souvislosti se svymi predstavami o materstvi, kdyz jeste deti nemely.
To s tvou druhou dcerkou je mi moc lito. To je to nejhorsi co se mamince muze stat :angry:
8. črc 2008 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
alionuska hezky napsané

Každý říkal jak je šílený když dítě začne chodit a já tedy říkám opak, je to super, vůbec to není tak strašné jak mě varovali :grinning: Jsem ráda, že už nelezeme a nechodíme jen za ruce, od té doby kdy začala malá chodit je to pro nás mnohem lepší a krásnější. :slight_smile:
8. črc 2008 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ali : na konci mel byt tenhle smajlik... :frowning2:
8. črc 2008 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přidám svoji zkušenost...

K rozhodnutí mít miminko jsme došli po skoro 4 letech známosti. Prostě nám něco začalo scházet. O mimi jsme se snažili 3 měsíce.3 měsíce zklamání, že pořád nic, až v září jsem jednu neděli našla na testu v 5 hodin ráno //.Byla jsem z toho malinko překvapená,ale tak nějak jsem to čekala, ms už týden nepřicházela...s počůraným testem jsem běžela k přítelovi, který zařezával, probudila jsem ho, a ten na mě rozespale koukal a nechápal, co mu vlastně ukazuju :sweat_smile: Nicméně po šoku přišly návaly štěstí.Hned v pondělí jsem se objednala k dr., než mě vzala, to trvalo týden, já v té době nastoupila do nové práce a v hlavě mi hryzalo, co bude dál.Dr. těhotenství potvrdila, já byla šťastná...cca od února jsem musela přestat chodit do práce,pač mi neustále tvrdlo břicho, dr. hrozila, že může nastat předčasný porod.Co týden jsem chodila na kontroly, z ordinace vycházela ubrečená a napadaly mě myšlenky, jestli jsme ještě neměli s mimi počkat, jestli není brzo atd.(bylo mi 24let)
Dr mě poslala v 28tt do nemocnice, kde jsem na rizikovém byla 14 dní a viděla moc případů, co mi na optimismu nepřidaly :cry: ,pak domů,pak další rizikové poležení v nemocnici,tentokrát už v té, co jsem chtěla rodit, to bylo 33tt,tam mě měl na starosti mladý pan doktor, uklildnil mě, že se nemám stresovat, že vše bude v pořádku, že děloha sice tvrdne,ale když budu v klidu, tak že to bude dobré a vysvětlil mi všechno, proč se to asi děje atd.Pak dodal info, že on je narozený v 35tt a je taky v pořádku, že pokud by se stalo, holčička bude v pořádku.Po dvou dnech mě pustil domů.V 35tt+5 (pátek)jsem byla u toho dr na ko, čekala jsem 4 hodiny, zpruzená, no hrůza, dr vyšetřil, řekl, že ještě 14 dní to vydržíme...v sobotu mi praskla voda, v neděli se Sofinka narodila.Pocit štěstí v tu chvíli zažíval větší asi přítel,pač viděl malou na světě jako první(po PA a dr), já byla taková realistická, jako co jsem zapoměla zařídit, co je potřeba doma atd.Jak mi malou ale přinesl, bylo to nádherné, pak nám ji dr vzala, že ji ještě musí prohlédnout na odd.protože se narodila 36tt ale apgar měla 10-10-10, takže v pohodě
Tím, že jsem celé těhu stresovala, coby kdyby, tak jsem si to moc neužila,ale rozhodně jsme si neříkali, že mimi nezvládnem.Švagrová do nás kérovala, že mít dítě je mazec, prostě hrůza, nám to tak vůbec nepřipadalo.Už v porodnici jsme byly TÝM, přítel za námI chodil každý den a do konce návštěv jsme courali po chodbě.Přijeli jsme domů a najednou to vše bylo automatické, jako problém nám nepřišlo vůbec nic, krom kojení, to jsme vyřešili flaštičkou, jina malá pořád brečela hlady, stejně jako v porodnici :unamused: Náročné bylo, a stále je, noční vstávání 13měsíců jsme už nespali,ale to k tomu patří a už jsme si stihli zvyknout.Úplně nejhorší bylo, když byla Sofi úplně mimi a začala plakat a to člověk fakt nevěděšl, co dělat a jediné, co přicházelo v úvahu, bylo dát jídlo,teď je to snad nej období, Sofinka už chodí za ruce a od včera i sama...dnes běhala po obýváku a nakopávala před sebou míček, ten krásný pocit, co při těch pokrocích sleduji, je nepopsatelný.
I když je Sofi mystrině ve vztkání a vynucování věcí, což je občas na mašli, je to teď opravdu nej období,ale tak jsem to prožívala i když se poprvé usmála,otočila, sedla si,postavila se...vždycky se mi chce při pokroku plakat štěstím, že je holčička zdravá a že se jí ty nedonošené týdny nijak nedotkly :dizzy_face:

I když už potvůrka zkouší, co se dá, např. jé řeknu ne, nešahej na počítač, podívá se na tatínka, jako jestli to fakt myslím vážně a usměje se, na to není co říct :dizzy_face:
8. črc 2008 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem o miminku nikdy zvláště nesnila. :sweat_smile:. Děti jsem chtěla, ale uvažovala jsem o nich někdy v neidentifikovatelné budoucnosti. Pak jsem se seznámila se svým nynějším manželem a uvědomila jsem si, že to je chlap, se kterým děti chci. Což byl asi povel pro nějakou tu dušičku poletující kolem, protože jsem rázem otěhotněla :slight_smile: .
Těhotenství bylo super (až na závěrečnou epizodku na rizikovce), představovala jsem si, jaké to bude super i s mimčem. To jsem se teda sekla. :grinning: Narodila se mi mrňavé uřvané nespavé dráče, nejdříve prdy, pak kolika, pak zuby, nuda a bůhvíco. Ustálilo se to kolem roku a já se zařekla - už nikdy! To nikdy trvalo 4 roky, pak si mě našla druhá dcerka. Porodila jsem ji s očekáváním bezesných nocí a prořvaných dnů, kdy si člověk odskakuje na záchod s děckem u cecku a živí se jogurty, chlebem, hořčicí a sejrem z lednice, protože vařit zvládne až manžel po příchodu z práce.
Opět jsem se sekla. Čerstvé mimčo bylo příručkové, 3 hodiny spánku, 10 minut kojení, obírala jsem se myšlenkama, jestli je normální :grinning: I nemoci zvládalo s úsměvem a bez breku. Holt pohodář.
Teď máme doma 2 úplně odlišné malé osobnosti. Ta starší je divoká, emotivní a neklidná, ta mladší ležérní vyznavačka hesla "co se vleče, neuteče". Vzájemně si docela i vyhrají a já mám mnohem méně práce s jejich zábavou a obstaráváním- více dětí můžu jen doporučit:wink:
Nejhorší obdobím pro mě byly nemoci do 1 roku, bezmoc a strach při pohledu na apatické mimino s horečkou -to byla hrůza
8. črc 2008 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, ja len rychlo, predstavovala som si to horsie ako to v skutocnosti je. Moja mala je od narodenia zlaticko :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: . Samozrejme su casy, ked by som najradsej kricala, ale vsak to patri k tomu :wink: . Zatial najnarocnejsim obdobim je momentalne obdobie, kedze sa mala stavia na nohy a vkuse pada... Nozky jej este velmi nedrzia pohromade :sweat_smile: . :wink:
8. črc 2008 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Petruno jako by si psala o mém Ondrovi. Je to taky milionový nejhodnější dítě...zatím a ťukám do dřeva, aby to vydrželo :grinning:
No ale po popořadě. Otehotnět se nám povedlo přesně po roce snažení. Dvě čárky přišly i přesto trochu nečekaně a po šoku (ne radosti a výbuchu neskonalého štěstí, jak jsem si naivně myslela) my pomalu docházelo, co je to za průser :grinning: Co se všechno může pokazit, jak je to křehký a odpočítávala pomalu hodiny do konce prvního trimu. Jinak těhu v pohodě, bez žádných komplikací. Jen mě to těhulkování moc nebavilo :sweat_smile: Už jsem se těšila na ten náš genetický pokus v bříšku :wink:
No a Ondrášek byl tady. Všichni pořád opakovali ať se naspíme dopředu, že nás čekají měsíce nevyspání, hojdání, plakání apod. Nic z toho se nekonalo a zatím nekoná. Trochu náročné bylo 6nedělí, než se člověk s tím prcekem zžije a trochu pochopí, co je právě potřeba udělat, ale pak pohoda. Ondra od začátku krásně spinká. I díky tomu jsem málem přišla o mlíko, takže jsem v půlce druhého měsíce museli začít v noci budit na kojení. Laktaci jsem si uhýčkala a od 4tého měsíce zase spíme v kuse. A čím je starší, tím mě to mateření baví čím dál víc. Prostě mě to všechno neustále mile překvapuje. Taky asi proto, že spíš počítám s horšími variantami.
Jediné, co jsem si trochu idealizovala byl porod a ten se tedy nepovedl vůbec :frowning2: ale ani to mě asi do budoucna neodradí pořídit Ondrovi ségru nebo bráchu.
No a o postavě ani mluvit nebudu. Taky jsem si říkala, že ty kila půjdou dolu rychleji. No oni by vlastně šly, kdybych nebyla v těhu čuňátko a nenabrala 20 kilo :grinning:
8. črc 2008 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek