Špatné město, rodina daleko

@vladimira_b_l Souhlasím s názorem, že hlavní problém není Praha sama o sobě, ale vztah s manželem. Na jednu stranu Ti rozumím - jsem šťastná na moravském maloměstě a bez hodně vážného důvodu bych v Praze nežila. Naštěstí manžel to vidí stejně, takže jsme zamáčkli slzu při pomyšlení na možnosti a výši platu, které by ve svém oboru měl v Praze, a usadili jsme se v jeho rodišti. Po šesti letech jsem tu opravdu doma, vlastní rodiče mám 100 daleko a jezdíme k nim na 1 víkend v měsíci + prázdniny atd. S tchánovci vycházím skvěle, ale samozřejmě to není samo sebou, vyžaduje to hodně respektu a tolerance z obou stran.
Hodně mě zaráží to (jestli jsem to správně pochopila), že bys byla schopná odejít nejen z Prahy, ale i od manžela, navíc tak krátce po svatbě. To si vůbec neumím představit. Jak jsem psala, jsem hodně fixovaná na místo, kde jsme se usadili, ale pokud by to situace vyžadovala, půjdu s mužem na kraj světa. Protože na prvním místě je on a náš vztah, na druhém místě děti a až na třetím rodiče nás obou. I když by to pro mě určitě nebylo lehké, prostě bych se s tím poprala. Záleží na tom, jak si to kdo nastaví ve své hlavě. Je tu spousta holek, které se kvůli manželovi nebo jeho práci odstěhovaly na druhý konec planety, často i s malými dětmi, což už není vůbec žádná brnkačka.
Být na tvém místě, zapracuji na vztahu s manželem a buď se přestanu utápět ve smutku, že jsem tak daleko od rodičů, nebo se spolu domluvíme na jiném řešení - např. že se společně přestěhujete na Moravu. Zrovna v této chvíli je rokordně nízká nezaměstanost, šikovný člověk se uživí všude, i na moravském maloměstě. Život je otázkou priorit.

@vladimira_b_l Upřímně, na sídlišti bych byla nešťastná taky. Jinak promiň, nemyslela jsem to nijak zle, jen jsem pátrala po důvodech- pro mě třeba manžel znamená tolik, že bych ho takhle nevyměnila, tak to moc nechápu..
Místo k životu je hodně důležité, pokud ti prostředí nevyhovuje, promluv si s mužem, co udělat, abys byla šťastnější. Návrat na Moravu vnímám jako věc, kterou jste měli probrat daleko dřív, ale chápu, doufala si, že si zvykneš.
Určitě je dobrý vyřešit si to před dítětem.

Já vyrůstala v Praze, teď bydlíme s manželem 50km od Prahy. Kdyby bylo na mě, tak jsem blíž k Praze, ale manžel tady vyrůstal, tak se chtěl vrátit a domeček postavit tady.
Bydlíme tu teprve rok. Jsem opravdu moc ráda, že máme domeček, zahradu, bazén, prostě vše co jsem chtěla. Ale, nemám tu nikoho, žádné kamarádky, ve vesnici se moc lidi nechtějí kamarádit, jen se sousedama pokecáme. Bydlíme kousek od města kam chodí syn do školky. No a tam není vůbec nic ikdyž je to velké město. Takže krom jídla, stejně vše nakupuji v Praze. Zábava pro děti, když je ošklivo? To tu není žádná, jen kino. Občas nějaká akce pro děti je, ale moc toho není. V Praze máš spoustu možností a to mi tady chybí. Naštěstí jsme "jen" 50km od Prahy, tak jezdí kamarádky za náma a nebo mi tam, ale chtěla bych mít někoho i tady. Jen tak si zajít na kávu, zacvičit.....
Takže, chápu na jednu stranu, že je to pro tebe těžké,rodinu máš 300km daleko a to je rozdíl oproti mím 50km, ale domluvili jste se na Prahu oba, manžel má fajn zaměstnání, tak je teď nefér, chtít jít pryč. Určitě si časem zvykneš.

@vladimira_b_l Jako že bys manželovi ulehčila život tím, že bys odešla? Nechápu. Pokud berete manželství vážně a opravdu se máte rádi, tak vás přece nerozdělí to, že on chce být v Praze a ty na Moravě. Kde je vůle, tam je cesta.

@vladimira_b_l Pradoxně mě napadlo něco jiného, než to, co tu několikrát zaznělo. Nebylo by to zrovna dítě, které by ti v této situaci mohlo pomoct překonat stesk? Taky pocházím z velké rodiny, mám 15 bratranců a sestřenic, všichni se rádi navštěvujeme a vidíme, ale holt už je to max. párkrát do roka, s některými i jednou za x let. Ale s manželem jsme založili svoji novou rodinu, čekáme čtvrté dítko, takže je logické, že časem se ty vzdálenější rodinné vazby stávají méně intenzivní.

správně, kde je vůle, tam je cesta, takže manžel může svou ženu klidně následovat na moravu, když vidí, že není šťastná a trápí se 🙂

@vladimira_b_l Já ti nevím, mám pocit, že nás tu nějak zkoušíš... nenapadlo, z těch pár vět vám opravdu do vztahu nevidíme, jen tu - pokud můžu mluvit za všechny- nabízíme svůj pohled na věc.

tak ja osobne vim,ze bych nemohla zit nikde jinde nez v mem rodnem meste a ani partner by to nezmenil......vyzkousela jsem si zivot v londyne a tam si ujasnila sve pozadavky-proste moje krasne malomesto-je nadherne a je tu vse pro rodinny zivot-vsude dojdu pesky,jsou tu skoly,sportovni i kulturni vyziti,priroda......ani na vesnici ani do velkomesta bych nesla.....nastesti mam muze taky odsud-mame tady rodice-jsme oba rodinne zamereni-ja se s mamkou,kt.je na duchode,vidam skoro kazdy den,uzivam si to s ni na materske-mam tri deti,muz sve rodice potre uje taky ke svemu zivotu-takze te uplne chapu......pro tebe jsou proste dulezite rodinne vazby a ne nejake prazske vyziti........ja sama za sebe bych odesla zpet,bud by muz sel se ,mnou anebo bych si nasla muze z okoli rodiste podobne zamereneho-rodinne s peknym rodinnym zazemim a az tam privedla na svet deti.....

zvyš frekvence návštěv doma na moravě 🙂 to člověka taky nakopne...utříbí myšlenky, když se tam cítíš dobře, dokážeš i jasněji myslet

@vladimira_b_l Jasně, že ho tvoje nepohoda může stresovat, ale vystresuje ho určitě víc když odejdeš. Odejít ze vztahu pro jeho dobro je alibismus. Tím nechci říct abys to nedělala nebo udělala, ale že odchod pokud se pro něj rozhodneš, je krajní řešení. Jestli se rozhodneš ho realizovat, mělo by být natvrdo přiznaný proč.

Že se ti stýská je normální a měli byste to s manželem nějak řešit, ale pro začátek existuje hodně mírnějších metod, než rovnou odchod. (Od chození ven samostatně i spolu až po manželskou poradnu, odchod je krajní řešení, jestli jediný problém mezi vámi je tchyně a nový město). Manžel tě do Prahy neodtáhl nasilím a pár měsíců je docela krátká doba na zžívání se s novým prostředím.

A tchýně.. tam by ti měl být oporou a bariérou mezi tebou a tchýní manžel. Jestli jsi to ještě neudělala, zkus mu vysvětlit co ti vadí. Manželé by měli držet spolu, rodina jste teď hlavně vy dva, ne vy dva a tvoje nebo jeho tchýně. Jestli nemáte ujasněný tohle, přijde mi to jako větší problém, než vzdálenost na Moravu. ;)

trochu mě překvapuje, že jsi šla do svatby s tím, že jsi věděla, že on neodejde a ty si nezvykneš :D to se přiznávám...přece jenom, jsme dospělé ženské a čekat že něco nějak dopadne...je to dost špatnej způsob :D ale to je jedno, už se to stalo, takže nemá smysl to pitvat...řešíš co teď,,,máš 2 možnosti...buď zatneš zuby a naučíš se tam žít...nebo se sebereš a odjedeš domů...já víc možností nevidím...možná až bude děcko, víc tě tam přikotví...ale..jistota to není

@vladimira_b_l Tak jestli jste tu 4 roky (vyrozumněla jsem přestím, že jsi tu čerstvě) a máš pocit, že tady to prostě nepůjde, tak je asi nejvyšší čas zkusit se domluvit na nějakým kompromisu, eventuelně navštívit manželskou poradnu. Existuje i spousta jiných možností než jen Praha nebo moravské městečko, kde žije tvoje rodina.

Je skvělý, že se manžel učí a už ti jí necpce, abyste se zkamarádili. Vzala sis jeho, ne jeho matku, je dobrý snažit se s ní vybudovat, nějaký korektní vztah, ale rozhodně nemáš povinnost ji milovat. Z jeho pohledu platí to samý, i když je tvoje máma třeba sebelepší kamarádka pro tebe, jeho být nemusí, bohatě stačí když jsou ty vztahy obyčejně slušný. ;)

@vladimira_b_l Ještě přidám poznámku k domku za Prahou. I tohle je přece pořád varianta, byt v Praze se prodá ani nemrkneš. Ale musíte si ujasnit, co byste chtěli v budoucnu oba.

jasně, před pár měsíci kdy jsi si ho brala jsi najednou prostě nevěděla, že z té moravy vycouvá a domek jste naplánovali taky těsně před svatbou :D možná se tu rýsuje důvod proč tě tchýně nesnáší :D

úsměvné je to, jak jsi ve svém věku infantilní 🙂 hodně štěstí a trpělivosti s tebou přeji hlavně tvému budoucímu bývalému muži 🙂))))