• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Stará láska nerezaví. Stalo se vám to?

23. dubna 2009 
Kristi,..............asi tak. :wink:
20. dub 2009 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
v takovém případě raději nepotkat a vzpomínky nestárnou :wink: :slight_smile:
20. dub 2009 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Joo, tohle taky znam. At uz potkam nekoho staryho, nebo nekoho novyho :slight_smile: Proste me to obcas uplne odrovna :slight_smile:

Tem, kdo by se treba chteli dat na buddhismus, pomuze v techto situacich meditace na Buddhu neomezene svetlo. To si nedelam prdel, vazne to funguje. Pak uz si ty situace budete jen uzivat ("jee, ten je bajecnej, stejne jako pred lety"), aniz byste trpely, ze ho nemuzete mit. Nebo muzete, ale zase tim prijdete o manzela, takze proste zadna cesta neni ta akoratni.
20. dub 2009 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
netrpim, to zase jako neeeeee. Az tak hrozny to neni :grinning:
20. dub 2009 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrý téma při pondělí :slight_smile: . Nerezaví, ale asi si to časem trochu idealizujeme. No minulý týden mě zničehonic napadlo projet facebook, jestli na něj někde nenatrefím. Potkala jsem ho za osm let jednou a oba nás to zaskočilo. Bydlel 150 km ode mě, tak jsem to nemohla čekat. No doufám, že budu vypadat líp než minule, byla jsem zaprášená, v pracovním, rekonstruovali jsme byt a vyjela jsem rychle dokoupit nějaké drobnosti :slight_smile:. I když je to asi jedno. A nebo ne?

A taky jsem nedávno potkala platonickou lásku celého našeho kruhu z VŠ a to bylo kruté. Uvědomila jsem si, že stárneme. Náš "bůh" už nemá dlouhé krásné vlasy, ale krátké prokvetlé šedinami, ten úsměv byl takový unavený a pozdravil mě s dodatkem: Tak Vy už taky? (jakože dítě v kočáru :grinning: )
20. dub 2009 ve 12:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
gedren, jak říkáš nic není akorátní. Ve finále s tím co dneska nemůžem mít a zdá se nám tak úžasný, by to bylo stejný( všední, někdy nudný dosaďte dle svého :slight_smile: a zase bychom pokukovali po jiném panovi úžasném:slight_smile:
20. dub 2009 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já jsem nervózní, když potkám skoro každýho svýho bejvalýho :grinning: Teda kromě těch, co potkávám 5x do týdne :grinning:
Ale vzhledem k tomu, že rozchod byl vždycky z mojí strany a mělo to opodstatněný důvody, tak mě nikdy nenapadlo co by kdyby :slight_smile: A hlavně - v manželovi jsem našla přesně to, co jsem u všech hledala. Než jsem poznala manžela, jednoho rozchodu jsem hodně litovala a myslela jsem si, že ho z hlavy nikdy nedostanu :grinning:
20. dub 2009 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
eho,věta....tak vy už taky....mě fákt pobavila :grinning: :grinning: :grinning: .Jo jo čas letí jako bláznivý,já nechytím ho ani vy...zpívá Kája Gott :grinning: :grinning: :grinning:
20. dub 2009 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
melyso, prave. Bud tu bude toha po tom starym, nebo litost ze zrady manzela, bud zastrcime hluboko jedno, nebo druhy... Jde o to, ze i kdyz rozumove vime, ze nemuzeme mit vse, pocitove to prinasi utrpeni. Existuji praxe (jiste i jine nez buddhisticke), ktere nas toho utrpeni zbavi.

Myslim, ze je dobry to rozlisovat - jednak volbu spravneho reseni na urovni rozumu, druhak to, ze se ale presto muzeme citit spatne. A ze by nam to nemelo prijit divny, ze se citime spatne, ze citime, touhu smutek...da se s tim proste pracovat, abysme ji necitily.
20. dub 2009 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
A na odlehceni storka, pred par lety jsem vedla nejaky cvika a mela jsem tam jednoho fakt uzasnyho studenta - hezkej, chytrej, no nechala jsem si zajit chut, pac jednak jsem byla stastne jiz temer vdana, druhak nejsem pedofil, zejo ;) No ale teda fakt me bral :slight_smile:

No a ted jsem ho potkala asi to ctyrech letech a on tak strasne zmatfyzakovatel! :slight_smile: No proste z toho krasnyho kluka uplnej hipik-homeless, ja mu teda nemam co vycitat, pac se mnou matfyz udelal totez ;), ale stejne me to dostalo :slight_smile: Nadto jeste jsem prekvapive zjistila, ze je asi o dve hlavy mensi nez ja, a pritom mi ho vzpominkovy optimismus vykreslil jako urostleho svalovce :slight_smile:

No abych to shrnula, fakt uz me nebere ;), ale prijde mi to trochu lito :slight_smile:
20. dub 2009 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak ta moje už zkorodovala a rozpadla se. Ještě před pár lety jsem musela rozdýchávat jeho e-maily, srdce mi málem prorazilo žebra...a to jsem již měla dítě a manžela, kterého miluju. :sweat_smile:. Pak se i o něm začly zdát sny a v těch snech jsem o ex usilovala tak i onak a on se mi vždycky nějak vysmál nebo mě opustil:sweat_smile: . Nějak jsem si uvědomila, že už fakt patřím jinde, že se zbytečně připoutávám k chlapovi, se kterým jsem sice prožila neopakovatelný kus života, ale teď už jsem v jiné epoše :slight_smile:
Teď bych si s ním i ráda pokecala, jak žije, s kým žije, jestli má děti...prostě bych s ním probrala takové ty klasické spolužácké pitomosti, ale on mi jako na potvoru po tom mém prozření přestal psát :sweat_smile:
20. dub 2009 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jee a jeste jedna storka, kdyz jsem byla jeste na gymplu, byla jsem uplnej blazen do jednoho tehdy matfyzaka, takovej sladkej broucek, hubenej, s brejlickama, chytrej, fyzik, takovu me tenkrat brali :slight_smile: Pak tam byly nejaky dramatictejsi zalezitosti (byl nejakou dobu v blazinci a tak) a leta jsme se nevideli. No a pak jsem ho asi po 10 letech potkala a byla jsem v soku. Tlustej, obludnej, straslivej xicht, a jeste prodava Amway ;)
20. dub 2009 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
to ja bych rada, aby ten muj byl osklivej a tlustej, ale on sakra drat neni....
20. dub 2009 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Svého muže miluji nadevšechno.... ale moje první láska mi spolehlivě rozvlní kolena:slight_smile:) A kocour to je furt... a voníííí - ten tak voní.. Ale záda mi večer nepoškrábe a kafíčko neudělá, vlasy a šaty nepochválí, nepomazlí když je smutno a nesměje se se mnou a budoucnost neplánuje... jen ve vzpomínkách, tam jeho místo je :dizzy_face: a tak to má být :grinning:
20. dub 2009 ve 22:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mes: dokonalý!!! Přesně jsi vyjádřila to, co cítím já :slight_smile: Ale upřímně řečeno moc dobře vím, že
po světě chodí jediný chlap, který kdyby kývnul :wink: , neváhala bych ani minutu.... Co se teda
nějakého bližšího "poznávání "týče. Ale žít bych s ním taky nechtěla :wink:
22. dub 2009 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo,tak to je presne tak jak Mes pise.......
22. dub 2009 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
johando-ty sny, to mi připomíná, že když jsem se rozešla se svou první láskou, tak jsem furt měla cukání se k němu vrátit, ale zas jsem jako rozumově věděla, že to nemá cenu (on měl úplný blok vůči jakýmkoliv ambicím nebo profesnímu růstu a já nejsem nijak přehnaně abiciozní, ale prostě jsem si přála vystudovat a něco solidního dělat-jenže on by nerozdejchal ani tu vejšku) a zdály se mi o něm tenkrát fakt hrozný sny - vždycky jsem ho s někým nachytala a on se mi ještě vysmál do očí.....my se ještě tak dva roky občas vídali...vždycky nějaká ta véča, on se ze zdvořilosti zeptal, jestli se nechci vrátit, ale když jsem řekla, že ne, tak to vůbec neřešil, užili jsme si hezkej večer a šli zas po svých a tak cca po těch dvou letech občasných setkání a šílených snů jsem už to nutkání vrátit se k němu, ztratila... :slight_smile: .....asi bych ho i ráda potkala, ale myslím, že bychom se jen pozdravili...on je takovej věrnej typ a když už chodil se svou nynější manželkou a náhodně jsme se potkali, tak na něm bylo úplně vidět, že se cítí hrozně provinile, že se mnou mluví, i když ona asi nijak přehnaně žárlivá není...no přece bych ho nemohla trápit konverzací, že jo.....ale byla to moooc krásná první láska :dizzy_face:
22. dub 2009 v 19:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já vlastně tak nějak ani nevim, koho bych měla definovat jako moji první lásku :sweat_smile: Je to podle toho, z jakého úhlu pohledu bych to brala (první polibek, první sex, první platonická láska, první opravdová láska...) :grinning: To rozvlnění kolen, bouchání srdce, motýlci v žaludku, tak tyto pocity ve mě nejsilněji vyvolával a vyvolává můj manžel (můj druhý manžel). Když jsem byla vdaná za svého prvního manžela, tak celý vztah byl hlavně na rozumové úrovni, ale i tak jsem byla celých 7 let 100% věrná, ale jak psala martule20, tak jsem celých 7 let věděla, že po světě chodí jediný chlap, který kdyby kývnul tak bych neváhala ani minutu...a tím chlapem nebyl nikdo jiný než můj současný manžel :dizzy_face: S manželem se známe od základní školy a byli jsme 9 let dobří kamarádi :slight_smile: Jenže když jsem byla zadaná, tak on "nekývnul", i když prý nic jiného si celou dobu nepřál víc, ale bál se, že ho odmítnu, protože jsem šťastná s někým jiným, a že o mě přijde i jako o kamarádku. A já nejsem typ ženský, která dělá první krok, takže jsme vedle sebe žili jako kamarádi, kteří spolu prožívali všechno a smiřovali se s tim, že nikdy nebudou s tím, koho doopravdy chtějí, ne rozumem, ale srdcem... Ale nakonec nám osud trochu pomohl a dopadlo to tak, jak to dopadlo :dizzy_face: :wink:
22. dub 2009 v 19:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
nunacek: Víš, já si myslím, že ta osudová, celoživotní láska vůbec nemusí být ta první :grinning: To jen u mě se to tak seběhlo! Je zvláštní, že cca deset let nic a pak se mi o něm začalo zničeho nic pravidelně ¨zdávat a vždycky, když
si myslím, že už mám pokoj, tak zase nějaký sen přijde. A jsou krááásný!
nunacek: to je báááječný, že Ti to takhle krásně vyšlo!!!! MOC vám to přeju!!! U mě je to naštěstí i bohužel
jinak. Můj manžel je ten nejúžasnější chlap, jakého jsem si mohla přát, ale ten, který kdyby kývnul.... je ta
moje první láska, která už (nevím jestli naštěstí nebo bohužel) nekývne :grinning: Máme oba své partnery, rodiny a
rozhodně bych kvůli němu svoji rodinu neopustila. To spíš jsem myslela třeba.... no vždyť víš :grinning: :grinning:
23. dub 2009 v 09:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
nuni, to je cervena knihovna, fakt. Moc pekny :dizzy_face:
23. dub 2009 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
martule: To máš pravdu, osudová láska nemusí být ta první... S těma snama jsem to měla podobné. Když jsem byla s mým ex, tak se mi často zdálo o mém současném manželovi, když jsem ho třeba 14 dní neviděla, tak to bylo v poho, sny nebyly a já myslela, že to přešlo, pak jsme se viděli a bylo to nanovo. Kolikrát jsem se chtěla s ex rozejít a jít za svým srdcem, ale já hloupá tenkrát poslechla rozum...no dneska už bych to udělala jinak...
Díky, že nám to přeješ :slight_smile:
A chápu, jak si to myslela s tim "třeba".... :grinning: :grinning: :wink:

kristi: Tohle přesně mi říkaj i kámošky, že to je červená knihovna v realitě dnešního světa :grinning: A že bysme prý ten náš příběh měli s manželem sepsat jako román do červené knihovny :grinning:
23. dub 2009 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem ráda, že to tenkrát nedopadlo. V 16 jsem milovala souseda, užírala jsem se, když randil s jinou, v tanečních tančil s jinou. Když jsme spolu po pár letech začali faaakt chodit, nějak už to nebyl pan úžasný, jiná povaha, jiné představy.
A teď když ho spatřím, musím konstatovat, že je to pěkný exhibouš, sice dobrý tělo, ale aby se v létě běžně promenoval - teda jako na zahradě, kam je vidět ze všech stran, jedině v tangách, no takovýhle chlapi fakt jako neeee:grinning: Ještěže už k našim jezdím jen na návštěvy. A jsem ráda,že jsem ulovila svého dobrotivého konzervativce :stuck_out_tongue_closed_eyes:
23. dub 2009 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek