• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Strach z řízení automobilu. Máte podobný problém?

6. srpna 2014 
Ahoj, mám takový problém. Už to budou 4 roky co mám řidičský průkaz, ale od zkoušek sem téměř neřídila. Když mám někam jet tak už den předem nespím, potím se a nejradši bych se rozbrečela. Pořád na mě někdo tlačí proč bych to nezvládla když řídí každý druhý, ale já prostě nemůžu. Když stojím na křižovatce mám se rozjet a vidím v povzdálí jet auto tak se prostě nerozjedu. Mám strach, že do mě někdo naborá a já to nepřežiju. Už jako dítě když kolem mě projel kamion nebo nějaké větší auto tak semi chtělo křičet, ale nikdy sem se nikomu s tímhle nesvěřila a před pár lety mě srazilo na chodníku auto, ale stáli při mě všichni svatí a nic vážného se mi nestalo jen sem utrpěla šok. Má někdo podobné problémy?
2. pro 2011 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aaandrejka0 Ahoj, ja mam taky celozivotni strach z rizeni.
Co mi pomohlo:
- automaticka prevodovka - neuveritelne me zklidnilo to, ze ted vim, ze mi to proste na krizovatce nikdy nechcipne a do kopce se vzdycky rozjedu. Takhle se nemusim tolik soustredit na ovladani auta jako takoveho, ale na provoz na silnici.
- nezaskatulkovat se ve sve mysli jako spatny ridic - proste porad obcas delam drobne chyby, z nich se poucim pro priste, ale uz se k nim moc nevracim
- nutnost ridit - ted, kdyz mam male dite, tak ridit proste musim z nutnosti. Uz prevazuje to, ze je to uzitecne, nad tim, ze se bojim.
- autem nekam jedu minimalne 2x za tyden, casteji by bylo jeste lepsi
Kazdopadne, takovy ten strach, ze se proste neco muze stat, ten mam porad. Uz me neparalyzuje od rizeni, neklepu se, ale je to tam nekde vzadu v hlave. Nejhorsi je, ze se muze stat i x veci, za ktere clovek nemuze, proste to do nej nekdo napere :frowning2:. Ke vsemu tady v CR jsou ridici hodne bezohledni. Ja kdyz jedu maximalni povolenou rychlosti, tak mam stejne furt pocit, ze nekoho zdrzuju, nekteri lidi jezdi jako desni hulvati.
Potrebujes auto v praci nebo v soukromem zivote? Nebo ho vlastne moc nepotrebujes a ostatni Te do toho tlaci?
2. pro 2011 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@alamo ty si moje dvojče?? :grinning: :grinning: Musím říct, že bych to napsala úplně stejně...do puntíku :grinning:
2. pro 2011 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Já auto potřebuju maximálně občas za měsíc,ale rodiče mě do toho nutí jak malou a to sem i vdaná... Hrůza
3. pro 2011 v 00:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,já jsem se taky nazačátku dost bála,ale když se narodili děti tak mě to donutilo jezdit častěji a pak dokonce každý den,ale stejně dodneska mám problémy s parkování mezi auta podél chodníku a s rozjetím do kopce na ručku.Chce to furt jezdit a jezdit třeba se spolujezdcem,jestli ti to pomůže :wink:
3. pro 2011 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak ja strech nemela az do doby kdyz do nas nabouralo auto z boku (nedalo nam prednost vyjizdel z benzinky a ja videla jak mi jede na nohy) ale to jsem jeste ridicak nemela ale do ted mame z te prave strany cuka kdyz vidime ze jede auto rychlejc do krizovatky neverime jim ze zastavi....pak sem si udelala ridicak a jezdila v pohode na pravou stranu sem si davala porad pozor ale jezdila jsem ....ted pred rokem sme jeli autem a zase nastala situace kdy sem koukala jak nam jede auto naproti nabouralo do nas a ja to mela kazdy den pred ocima skoro rok ..... nestalo se nam nic vazneho jenom nase auto bylo na srot ..... i kdyz kazdy koho se to netyka rekne je to jenom auto .... jenomze kdo nezazil nepochopi a kdyz to potrebuje clovek kazdy den tak je to obrovska strata..... no ale to sem chtela rict ze sme si koupili auto a za pul roku sme kupovali vetsi ze sedanu sme sli zase na kombi a ja si rikala kdyz ho nezkusim dnes zitra uz ho nezkusim protoze zitra uz bude cizi ...tak sem s nim jela po asi pul roku po havarii jenom z mesta na vesnic k babicce .... jak vidim auto uhybam sice do skarpy ale uz je to lepsi ted mame toho kombika (v podstate to co sme meli co nam nabourali) a jezdim s nim rikam si nebudu se uzavirat do bubliny a utapet se co kdyby protoze cloveka muze chytit kdekoliv cokoliv ...... ted uz se tak nebojim kdyz jedeme autem a to podotykam ze manzela sem si vzdy vazila a vazim zato ze jezdi predpisove ze je zodpovedny .... jednoduse mu verim jenom uz tem lidem kolen ne :-P je to vice jak rok uz to nemam tak na ocich ale sem tam kdyz vidim jak chce auto predjet auto ze se nato chysta chytam se ceho muzu :-P :grinning: no snad to casem prejde ze ziskam duveru :slight_smile: kazdopadne jezdit i kdyz jsou pocity jake jsou .... manzel mi taky rika jenom jezdi mam v nem podporu ani mi nerika moje chyby je to statecny muz :grinning: :sweat_smile: sem se zase rozepsala :sweat_smile:
3. pro 2011 v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aaandrejka0 To je blby, kdyz rodice do toho takhle kecaji.
Jednou jsem slysela zajimavy rozhovor s Jirim Labusem, ktery rikal, ze on neridi, protoze je moc roztrzity. To se mi libilo, jak to rekl - proste to prijmul a nestydi se za to. Nenecha se vystresovat ostatnima, ze jako kazdy musi ridit. Ja si na to obcas vzpomenu - kdybych se rozhodla neridit, kdyby to neslo, tak se svet taky nezblazni. Proste zadne selhani, ale akceptovani reality - nemam na to nervy, povahu, koordinaci, atd.
Na me maji moji rodice v tomhle taky bohuzel dost negativni vliv, hlavne moje mamka, ktera se sama vzdycky desne bala ridit. Takze pro ni je zena za volantem zjeveni z vesmiru. Vzdycky se me pta -'a to jsi ridila? fakt? celou cestu? Jezismarja!' A chytne se u toho za srdce...
5. pro 2011 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Mamka začla řídit asi až po 20 letech, tak si tedříká, že když to zvládla ona tak proč ne já :frowning2: Ale jak mě do toho nutí je to čím dál horší.
5. pro 2011 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aaandrejka0 Ahoj, jako bych to řikala já sama..
Taky se děsně bojim řídit, autoškolu jsem sice udělala, ale pak jsem pár let nejela vůbec. Tak před rokem jsem to začala zase pomalu zkoušet, ale jenom v noci, když byl minimální provoz a byl vedle mě přítel, který mi radil. Sama jsem ještě nikdy nejela, i když jsem to potřebovala, protože jsme bydleli na vesnici, kde byla děsná doprava, nic moc tam nejezdilo, takže jsem tam byla odřízlá. No vyřešili jsme to tak, že jsme se odstěhovali do města a já pořád téměř neřídim. Nevim, jak to překonat, s přítelem se ještě s obtížemi přemůžu, ale sama bych to nezvládla. Taky nevim co s tim.. A ještě k tomu mi ani nepřidalo, že jsme nedávno šli s partou na motokáry (jedou max 30km/h, ani ne) a jeden kluk do mě pic a hned vyraženej dech,krev z nosu,... No a pak jsem si řikala, že když jsem takhle dopadla v blbý motokáře, co se teprv může stát v autě.. :frowning2:
6. dub 2012 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem měla problém se strachem při řízení. I když jsem objevila mnohé fígle, jak ho neživit, musím říct, že nejvíc mi pomohlo, když jsem zjistila, že po nějakých 15 větších jízdách poznám, jestli stihnu zajet před rychleji jedoucí auto ve vedlejším prouhu. Fakt hodně dělá cvik. Od té doby jsem o hodně klidnější. Našla jsem taky kurzy. Třeba by stály za zkoušku.
6. srp 2014 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Nevkládej kontaktní údaje firem".
Tvůj příspěvek