• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Syndrom vyhoření. Jak se pozná?

2. prosince 2013 
Čauky,nevíte někdo jak se pozná sindrom vyhoření asi jsem ve fázi do něj zapadnout,prosí o pomoc :frowning2:
17. lis 2008 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
pavoucnice..jedná se o naprosté vyčerpání většinou v pomáhajících profesích, kdy si starosti s "pacienty" nosíš domů..a tím pádem jsi v intenzivním stresu..který se později přenese do chronické fáze :frowning2:
Proč myslíš, že máš právě tenhle syndrom? Napiš mi do IP jestli nechceš sem.. :wink:
17. lis 2008 v 16:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Čauky,připadá mi,že dělám každý den to samé a přitom nic nestíhám,nic mě nebaví a cítím se stále unavená,kámoška mi poradila koníka na odreagování. Tak jsem se zkusila přihlásit,ať mám sapoň nějakou změnu,uvidím po čase zda to pomůže :frowning2:
17. lis 2008 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
pavoucku - taky můžeš mít lehkou depresi - nic ti nedává smysl, nejsi schopná cítit radost, celková skleslost, únava, ze které se nejde vyspat, všeprocházející nespokojenost se vším a s každým i se sebou. chybí vitalita. Pak to jsou i fyzické příznaky jako nespavost, rozklepanost, vnitřní napětí. Těch příznaků je celá řada. Ale já jsem jen amatérský psycholog i když s bohatými osobními zkušenostmi :unamused: - doporučuji ti napsat opravdu IP grisgot

Maminky na MD propadají depresím celkem snadno - je to náročné, pořád stejné a nemáš z toho úniku. Proto potřebujeme duševní hygienu - hodin dítě tátovi na krk a na půl dne vypadnout někam sama se vyřádit.

To, že děláš pořád to samé se ti nezdá - to je fakt
17. lis 2008 v 18:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
pavoucice a co děláš celý dny??? taky máš mimi? já mám nějaký syndrom hotovosti a pocit méněcennosti poslední dobou furt :grinning:
držím palečky ať to není nic vážnýho a je to opravdu jen *blbé období* :wink: ...oni totiž deprese zpravidla nastupují s počátkem zimy :pensive:
17. lis 2008 v 18:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jsem na MD,mám tři kluky jeden 12let a dva 3leté,jsem na dně a manžel je furt v práci a babička taky žádná,nemám je komu dát pohlídat,jsem na vše sama :frowning2:
Co dělám celé dny asi to samé co každá na MD :unamused:
17. lis 2008 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to máme skoro všechny :slight_smile: .Jsem s pckem sama,takže jsem taky na všechno sama,ale Ty máš tři tak to se máš co otáčet.
17. lis 2008 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
pavoucnice..tyjo..tři kluci..to se nedivím, že jsi urvaná! Naprosto ti rozumim :frowning2:
Už se ti to někdy stalo, že jsi byla tak moc na dně? Myslím jako jindy v životě? Znáš už ten pocit nebo je to něco úplně nového?
17. lis 2008 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
taky jsem z toho stereotypu unavená,navíc jsem doma už od 5.týdne těhotenství,takže už je to fakt dlouhá doba,ale syndrom vyhoření to určitě není..Ten znám z práce a chce to fakt nějakou změnu,stačí malou a je po problému,ale z péče o dítě to myslím určitě vzniknout nemůže :wink:
17. lis 2008 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
pavoucice - jo rovnou tři kluky - a ještě v nešikovném období - jasně že puberťáka a pak dva rarášky hned dvojmo - to je opravdu zápřah - a vědomí, že nemáš okolo sebe nikoho, to ještě dorazí.

Máš někdy chvíle, že si řekneš, jak máš úžasné děti a že jsi šťastná? Nebo ten pocit "na dně" převažuje? A co koníčky? :dizzy_face:
17. lis 2008 ve 22:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
pavoucku, mas muj obdiv...jen chci abys vedela, ze mam z tebe pocit (i pres SV), ze jsi silna zenska...dostanes se z toho...uvidis!Napis grisgot :wink:
18. lis 2008 v 07:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pavoucice,tak zkus s těma dvěma rarášky zajit do MC (mateřské centrum) pokud máš nějaké u vás v okolí. Já s malim tady u nás do chodim a je to vážně super,děti se vyřádí a maminky pokecají o životě a hlavně se dostaneš mezi lidi,mě to taky pomohlo vystoupit z každodeního stereotipu. Mám taky tři dítka a tak si dokážu představit,že na tě musí časem začít vše padat. Chce to změnu :slight_smile:
18. lis 2008 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
pavoucice tak to je nářez :slight_smile: to chápu že jsi hotová...ta otázka Co děláš celý dny? byla myšlena jako ve srandě...je mi jasný, že na MD se nenudíš :grinning:
včera u nás byla tchýně a říkala, že musí přiznat že když byl manžel malej šel v 10m do jeslí (já byla od 9m) takže prý neměla takový zápřah jako máme my dneska...holt každá doba má něco do sebe...chtěly jsme být s dětma doma tak jsme :astonished: někdy si říkám že bych taky klidně prcka na chvilku dala někomu na hlídání ale taky nikde nikdo :pensive: drž se a bude líp :wink:
19. lis 2008 v 08:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
To znam moc dobre, taky mam podobne pocity. Uz je to nejak strasne dlouho, skoro dva roky jsem doma a z toho poslednich 16 mesicu delam denodenne dokola to same.
Rano se probouzim bez energie, tak nejak se na nic netesim, nic se mi nechce, vim, ze zase cely den stravim s Miriamkou...

Mam pocit, ze vsechny maminky kolem jsou strasne akcni, materstvi si uzivaj a me to spis deprimuje.
19. lis 2008 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
anatanka,tak to jsou přesně mé pocity,každý den je jiný,ale mě připadaj všechny stejné :frowning2:
liska to MC jsem zkoušela,ale kluky to tam nebaví.
20. lis 2008 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
atanka, me pomohlo jit ven na veceri...pohlidala babicka....koukala jsem jako suuuva z nudli, kolem me najednou jine tvare, jine hlasy...celych 18m jsem vidavala malou, mamku, psa....nedalo se to vydrzet, jako na jine planete! Citila jsem se nejak vice zranitelna (venku bez kocarku)...ale procerstvilo me to! :wink:
20. lis 2008 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
j.a.n.u.s. to bych taky brala,problém je v tom,že já nemám babičku které bych děti s radostí dala pohlídat. Manželovo rodiče už nežijou a se svou mámou se nestýkám,pohádali jsme se tři měsíce po tom co jsem podruhé otěhotnila. Když jsme se dozvěděly,že čekáme dvojčata,řekla mi ať jdu na potrat jinak se k ní nesmím hlásit.(jsem jedináček) Chodila jsem za ní ať nás pochopí,že my ty drobečky chcem,ale ona mě vždy zavřela dveře před nosem. Po porodu jsme jí kluky jely ukázat a ona řekla - vy poďte dál,ale ty přízraky mě nesmí přez práh. Tak jsme to vzdaly a už tam nejezdíme,už jsem to překousla,ale lehké to nebylo.
20. lis 2008 v 19:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, Tak to sis Pavoučku asi slušně užila. Zažila jsem něco podobnýho. Když jsem čekala našeho třetího, manželova matka se mnou nemluvila, švagrová mě drbala po vsi. Kluci 12 a 8 dělali jak zvěř, takže babči ještě nahrávali. Pak se brouček narodil a ony se srovnaly, kluci no tak to je bez komentáře. Docela jsem si za dobu MD vypěstovala slušný depky, ale bojuju. Pletu svetry ve volných chvilkách, nebo si jen tak prohlížím vzorkovníky vlny, prostě jen abych nemusela furt myslet na to, že ten malej polil stůl něčím a pěkně mu v tom čvachtaly ručičky, než jsem to stihla utřít, že mu padalo jídlo od pusinky na vytřenou podlahu, ale musí papat sám, že ten starší zase drzoval a prostřední nechtěl psát úkoly, o tom nepořádku v jejich pokoji, no to by bylo na dlouho. A když mě tak naštvou, že nevím čí jsem, sedám na vlak a jedu do Hypernovy nebo Kauflandu a tam se mezi regály zklidním, no je fakt, že to muže něco stojí. Ale tak se o ně starám, jak nejlíp umím, né. Pavoučku udělej si občas malou, velkou radost a bude líp. L :slight_smile:
20. lis 2008 ve 20:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pavoučice,syndrom vyhoření?Četla jsem o tom článek.A jsem v tom až po uši.
Ráno se mi nechce se probudit,protože už dopředuvím,jakej to bude hektickej blázinec,kterej nikdo nedocení.Babičky taky nemám.Dědečci?Jeden je tu 2* ročně(čerstvej vdovec s žárlivou přítelkyní)a druhej na baterky.Byl tady naposled před sedmi rokama.Oba bydlej do 10 km. :angry:
Jediný,co ti můžu poradit,je změna.Když už mi to bublá i ušima,začnu se vztekat,bouchat dveřma.V tu chvíli mi manžel dá 100 na útratu a vyžene mě z domu někam na toasta nebo na kafčo.Já jsem 2 hodinky mezi normálníma lidma,vezmu si něco na čtení nebo zavolám kamarádce,aby za nou přišla a zase trochu dobiju baterky.Jednou do roka jedu na výlet ke kamarádce nebo na katolickou konferenci na pár dní.To mě dobije úplně od základu.Nebo prostě velkejm nechám ohlídat ty malý a jdeme buď sami nebo s kočárkem na procházku.
A když se mi narodilo třetí mimčo a kluci začali chodit do školky a do školy,udělala jsem si školu.Byli to sice nervy,mraky učení,zkoušky atd.atd.,ale na druhou stranu jsem se nemohla dočkat,až zase uběhne týden a já budu moct ve čtvrtek zase do školy a myslet na něco jinýho,než na plínky.A kojení?V pohodě,holce bylo 9 měsíců,když začala škola,to už stačilo ji nakojit po obědě a pak večer.Ke svačince už měla něco jinýho.A kluka jsem porodila půl roku před maturitou.Ve škole mi vyšli obrovsky vstříc,zameškané zkoušky jsem si mohla dodělat individuálně a malej spal v kočárku ve třídě.Když povyrost,manžel si s ním jezdil po venku nebo po chodbě v kočárku a dovezl mi ho jen na kojení.Odmaturovala jsem v termínu,dokonce jako třetí nejlepší z ročníku.
Teď už mi příjde,že už jsem zase moc dlouho doma a když projdu přijímacím řízením,půjdu si udělat dvouletej kurz na dulu.Sice to bude jen 1* měsíčně na výkend,ale malý je už rok pryč,do příštího podzimu ji snad odstavím a manžel mi slíbil,že mě doma zastane.
Když se ti nebude chtít do dalšího vzdělávání,naplánuj si s kamarádkama aspoň 2* do měsíce nebo i častěj návštěvu kavárny nebo nějakej výlet,s dětma navštiv nějaké mateřské centrum poblíž,jdi s manželem někam na večeři(dá se to v pohodě zvládnout i mezi kojením) nebo jen tak ve dvou na procházku,do kina apod. ...
Lepší radu nemám!Snad jsem ti pomohla..
21. lis 2008 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojda pavoučnice, na mateřský je to někdy na palici.. to je jasný. Já nemám právo jako matka 1 dítěte Tobě profimámě se třema raubířema radit, ale mě pomohlo to, co píše mamina. Začala jsem znova studovat VŠ, kterou jsem, kvůli svojí lenosti nedodělala. U nás pomáhá mít každý den nějaký program - chodíme na cvíčo a na plavání, 1 x týdně do koutku a tak 3 x týdně ke kamatrádkám a to je skoro na celý den. O víkendu je s náma manžel většinou doma a teď jsem si prosadila "volné neděle" - nevařim, jdeme do restaurace na oběd a někdy i na večeři, odpoledne po spánku jede manžel s malým ven a když je hnusně tak do dětského koutku. Já mám ale malýho prďolu, nevim co baví 3-leté :dizzy_face:
21. lis 2008 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky,mamina tak to před tebou smekám,pět dětí a ještě studovat,máš můj obdiv. MC jsem zkoušela /jak už jsem psala lisce21) a kluky to tam prostě nebavilo,s ostatníma dětma se jen praly a já musela být stále v pohotovosti,ostatní maminy po nich házely vražedné pohledy a stále říkaly ať si je hlídám a držím je někde stranou,tak jsem to po 30 min. vzdala a jela domu.
Kacka,to plavání by asi kluky bavilo,jenže tady v okolí žádné není a já sama mám panickou hrůzu z vody (ve dvanácti jsem se málem utopila a od té doby já a voda nejsme kamarádi).
Manžel dělá od 7 hod. do 18 hod,když přijde domu nají se a do 20 minut neví o světě,sobotní a nedělní volno tráví prací na rod. domku který není stále podle našich představ. Přestěhovali jsme se před půl rokem,hotové jsou pouze pokoje kluků,koupelna a záchod v patře,kuchyně,částečně obývací pokoj a záchod dole. Ložnice a zbytek baráku jsou jak velké skladiště a zahrada jak staveniště. Snad si dokážete představit jak to zde vypadá :unamused:
21. lis 2008 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
A co ty kamarádky jak píší holky? Jak je vidět, je toho na tebe požehnaně a nejdůležitější je dát se dohromady sama, abys byla oporou dětem...Psala jsem ti interní poštou - na liště úplně nahoře u tvé přezdívky.
21. lis 2008 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pav tak to chápu s tou vodou, já jsem si hlavně neuvědomila že máš 2, to by musel chodit někdo s Tebou.. Jinak s tim barákem to chápu, my teda bydlíme v bytě / sice velikym, ale není tu tolik práce/ ale jsem taky z domku..

Jinak mamina - 5 dětí to je pecka :stuck_out_tongue_closed_eyes: velký obdiv!!!!!! Já funím z jednoho
21. lis 2008 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Koukám, že tady je to samá krizovka.. Já měla krizi když bylo malýmu 9 měsíců a i teď to ne mě jde, takže občas ráno dělám že spím, aby šel pro malýho do postýlky manžel no a taky se ho ráda na chvíli zbavím. Připadám si vždycky jako hrozná matka, ale fakt už mě to taky nebaví celej den se o něj starat a pak manželovi řeknu nějakou pro mě novinku o našich známých a on už to ví půl roku, protože se s nimi potká v hospodě. Takže společenský život na nule. Syndrom vyhoření je spatý spíš s profesí, to co popisuje pavoučnice je spíš deprese a bylo by dobré se poradit s odborníkem. No a pak se naučit odpočívat. Nemusíš se válet, stačí hodinka denně, kdy si uděláš čas jen na sebe a vypneš, vezmeš si časopis nebo si s kávou sedneš k PC apod. Zní to jako sci-fi, ale já to tak dělám a to mám k malýmu práci na půl úvazku doma na počítači. Samozřejmě pracuju i více než 4 hodiny denně, protože něco se prostě dodělat musí. S manželem jsme si domluvili, kdy si bere malýho a jeden sobotní večer v měsíci, kdy můžu vypadnout. Taky nemáme babičky, takže to lámeme jak se dá a občas se pohádáme, protože je hodně vytížený a já mu cpu navlečené uřvané batole :wink: , ale jinak to nejde. Třeba teď si zrovna užívámn hodinku pohody a hned potom budu do půlnoci žehlit, den mám rozplánovaný a je to v pohodě, jen si nesmíš říkat "Sice jsem si řekla, že budu uklízet jen hodinu, ale ještě je potřeba to a to, to zabere jen 5 minut", to je pak začarovaný kruh a budeš uhoněná. Jestli manžel nemůže hlídat, zvi si kamarádky domů. Dejte si večer vínko a pokecejte a neříkej, že alespoň jednou za dva měsíce práce na baráku nepočká a nemůžete dát trochu peněz za chůvu a vyrazit si?
21. lis 2008 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, ja jsem mela to same presne pred rokem. Uplne me dorazely vety od matek uz vyrostlych deti, jak to byl skvely cas na materske. Ja jsem se budila kazde rado s uplnou nechuti, co zase bude. Snazila jsem se male co nejvice venovat a neprenaset to na ni. Mela jsem pocit, ze nic uzitecneho nedelam, nemela jsem na nic silu. Ani nevim, co pomohlo, ale uz se citim mnohem lepe. Ja jsem tenkrat chodila na jazykovy kurz jednouch tydne, tak to taky trochu pomohlo. Potom kdyz bylo Natase pul roku (v unoru), tak jsem zacala chodit do prace. Pracuju vecery a kazdy druhy vikend, s manzou se potkavame ve dverich :slight_smile: . Myslim, ze se tento podzim citim o 100 % lepe nez loni. Tedka mam schon, nevim co drive, planujeme cestu co Cech, ja se ucim plest svetr a nejde mi to, ale nevzdavam to, protoze to je pro manzu. Delam kalendare pro svou rodinu jako vanocni darek. Mala si krasne umi vyhrat sama, to loni neumela :slight_smile: . Uz nekojim, byl to hrozny zaprah na organismus.
Dalsi dite chci porodit na jare, abych si uzivala v lete polarniho dne a ne polarni noci jako tedka.

To sem si asi moc nepomohla, co? Proste nejdulezitejsi je mit nejake konicky a nechat deti vyhrat samotne. I kdyz nejsme se svyma detma nonstop, tak je stale milujeme.
21. lis 2008 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky pavoučku,tak jak je,už je to lepší nebo krizička přetrvává :wink: Zkus si udělat deně hodinku jen pro sebe,bez toho aby jsi se honila kolem dětí a baráku,prostě vypni. Napusť si vanu plnou bublinek,pusť si hudbu kterou máš ráda a na nic nemysli prostě jen relaxuj :slight_smile: to pomáhá mě když jsem na dně.
Nebo v době kdy ti čertíci spí po obědě si pozvi nějakou kamarádku nebo kadeřnici a udělej si radost. Domluv se s manželem,že jednu sobotu a neděli se nebudete starat o barák,jděte s dětma někam na kopec a blbněte s nima ve sněhu,staňte se opět dětma a uvidíš jakou radost z toho budou mít i vaši kluci :slight_smile:
24. lis 2008 v 08:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky holky,díky za vaše rady. Žiju u Benešova na konci vesnice odříznutá od okolního světa,manžel dostal práci vtady v Benešově a tak jsme se stěhovali z Ústí nad Labem,kde jsem byla 20 let. Teď nebýt internetu tak mi to připadá,že jsme jediná rodina na světě.
25. lis 2008 v 07:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj pavoučnice moc dobře znám tyhle stavy od toho co jsem před třema rokama onemocněla s nízkym počtem destiček jsem začala mít deprese a užívám na to i prášky lehká antidepresiva nemoc už jsem zvládla vysledky jsou dobré ale mám dny že mi je uplně hrozně ráno vstanu nic mě nebaví nic mi nedělá radost se třema dětma jsem byla na mateřské15 11 3 roky a ted jsem už rok na podpoře nemúžu najít práci kamarádky sice mám ale nejsem sněma v kontaktu každy den manžel pořád v práci ted mají byt prázdniny a já jsem z toho zoufalá děti doma atd kdyby aspon byli peníze na to abych sněma mohla někam vyrazit ale těch je nedostatek budu moc ráda když mi taky napíšeš múžeš i na mejl Kummerova.j@seznam.cz pá Jana
11. čer 2011 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, aktualizuji toto téma, protože mě tahle problematika zajímá. Můžeme my matky taky vyhořet? Věnuju se tomuto tématu (a problematice mateřství současné generace českých matek vůbec) v rámci svého studia psychologie na FFUK.

Chtěla bych Vás proto poprosit o vyplnění dotazníku na téma rizika syndromu vyhoření u matek na rodičovské dovolené. Dotazník je určen pro maminky, které jsou v současné době na mateřské či rodičovské dovolené, je anonymní a získaná data budou použita výhradně pro zpracování seminární práce.

Elektronickou verzi najdete tady:
http://syndrom-vyhoreni-matky-nard.vyplnto.cz/

Děkuji mnohokrát za Váš čas, který budete vyplňování dotazníku věnovat.
12. zář 2011 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ještě doplnění, dotazník sice vypadá dlouhý, ale neměl by Vám zabrat déle než 10 min. Díky moc všem, které už dotazník vyplnily
12. zář 2011 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek