• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Těhotná na pohřeb. Mám jít?

3. ledna 2016 
marinka - jenže ani doma to v klidu nebude - jednak se bude stejně člověk nervovat a jednak si pak časem bude vyčítat že tam nebyl. že mu to nestálo za to. pro mě totiž těhotenství je jen výmluva - z vlastní zkušenosti vím, že člověk a to i ten v bříšku, vydrží víc, než si vůbec myslíme...

Ale aby to nebylo vykládáno špatně - rozhodně nesouhlasím s tím, že by těhule měla vymetat pohřby... to ne. to by byl opravdu nápor. Chci tím říct, že by si sama měla uvážit jestli jí stojí za to tam chodit - asi jiný vztah mám ke své babičce a jiný k manželově. A proto na mě i jinak bude působit atmosféra apod. Ale hlavně, řekla bych to tak, že pokud mám jít na pohřeb člověk na kterém mi opravdu moc záleželo - moje prarodiče, moje rodiče apod, tak bych neváhala a šla bych tam. Ale pokud by to bylo jen, že tam jdu ze "slušnosti", tak bych se omluvila a nešla. Asi tak. Ne tam jít za každou cenu, ale zvážit nakolik si to později budu vyčítat...
16. srp 2009 v 19:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já vím, že bych se doma tolik nenervovala a rozhodně vím, že bych si to nevyčítala :wink: Nemyslím si, že je nutné se s člověk loučit tak, že jdeme na pohřeb. Vidím to i z duchovního hlediska, vím, jak se dušičky zemřelých na pohřbech trápí a nechci jim ubližovat víc, než je nutné. Umím se s člověk rozloučit úplně v klidu doma, ale nedokážu to mezi lidma, kteří se trápí a pláčou..Miminka vydrží hodně a je pro ně dobré, když se už v bříšku setkají s různýma emocema, ale pohřeb je pro mě už příšliš velký extrém, to už podle mě miminku jenom ublíží. Ale samozřejmě je to případ od případu, když někdo dokáže jít na pohřeb a zůstat klidný nebo uronit jednu dvě slzičky, tak je to v pohodě.. :wink:
16. srp 2009 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
bohůžel jsem v době právě trvajícího těhu přišla o dva moc moc blízské lidi. prvním byl známý - strejda, bylo to hned v počátku, sama jsem o těhu věděla asi dva týdny, a na pohřeb jsem nešla. prostě jsem neměla sílu. rozloučila jsem se s ním po svém. sama jsem měla co dělat se sebou, se svým těhu, které bylo toužené, prostě hormony jsou hormony. to umrtí bylo velmi náhlé, nečekané, rána z čistého nebe.

pak mi zemřel strejda, bylo to v 14TT to jsem na pohřeb šla, zaprvé mám docela fajnové těhu a žádné velké nevolnosti, problémy, ťuk ťuk, a zadruhé jsem tam byla s příbuznými, ale všemu ostatnímu jsem se vyhla. jako oslava pak atd. jeli jsem s manželem na chatu kde jsem byli spolu a na strejd povzpomínali.

vyčítat bych si nevyčítala, to ne, já si spíše vyčítala že jsem nestihla stejdu za života navštívit v nemocnici, protože jsem byla v práci, to mne mrzí více.

určitě je to na každém ale věřte, já nedokázala odhadnout jak se zachovám. a je to moc těžké jít i nejít. těžko raditi.

souhalsím s Marinkou, pohřeb je i pro mne drásání do hojícího se místa. bohůžel jsem jich zažila za posledních pár let hodně, bohůžel i mladých lidí, a když už se z toho člověk něják vylízává, pohřeb pro mne je zase rána na kolena. alespoň to tak cítím. vím je to rozloučení ale bolestné.
16. srp 2009 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, já byla na pohřbu asi 2 měsíce před porodem, cca 32tt, mojeho tchána a zážitek jak prase, v životě bych něc takovýho už neabsolvovala, těhu naprosto v pohodě ale todle mě odrovnalo, je to strašně veliký citový vypětí a málem sem pozvracela lidi okolo z toho dusna a pachu a mysím že kdybych tam tehdá nešla tak by to lidi pochopili i ti nejbližší. památku uctít lze i jinak a mrtvýmu už stejně nepomůžeš...
16. srp 2009 ve 20:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,
..já byla na pohřbu zhuba v pátém měsíci,bylo to hodně moc těžké...můj přítel a otec mého dítěte prohrál svůj tříměsíční boj oživot...měl autonehodu zhruba měsíc před naší svatbou,to jsem byla asi tak ve 12tt....z pohřbu si pamatuji jen některé chvilenky.i pře můj stav jsem byla pod vlivem léků,moc se lékaři báli,že přijdu o miminko.
Bylo tam asi 120 lidí..všichni mi kondolovali..nechápu jak jsem to vše zvládla,ale musela jsem,,v bříšku jsem měla naši vytouženou Natálku..
... upřímně též nedokáži říct,zda na pohřeb jít či nejít...já tenkrát prostě musela,musela jsem se rozloučit,tak jsem to cítila!
Ale vím,že bych nikdy neodsoudila žádnou těhulku,která by se rozhodla na pohřeb kohokoliv nejít a to z jakéhokoliv důvodu.!!
16. srp 2009 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem byla na pohřbu dědečkovi v pátek a ani mě nenapadlo tam nejít.Dost dlouho jsem s o něj starala a nejít se s ním rozloučit bych si strašně vyčítala.Když už jsem zvládla to,že jsem ho viděla umírat tak pohřeb už byl pro mě mín stresující.Celou dobu jsem myslela na miminko a říkala si,že to prostě zvládnout musím.Jsem ve 32tt a moc mě mrzí ,že se nedožil našeho miminka ktery bylo pro nás všechny tak strašně moc chtěny a hlavně vymodleny.
18. srp 2009 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
resim to ted taky, zemrela mi maminka, ostatni me naopak zrazuji at nejdu, ja nevim, bojim se o mimi, v utery jsem z toho mela velke boleni bricha, ale nevim, jestli to bude horsi nebo ne nevim proste
4. únor 2010 ve 14:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, já jsem se dneska dozvěděla, že mi umřela prababička a to nám v nemocnici říkali, jak se to obrátilo k lepšímu :frowning2: Pohřeb má v Úterý a já tam bohužel nebudu. Hrozně moc mě to mrzí, ale každý mě od toho odrazuje, že mě to může ublížit a nemusím to zvládnout..přece jenom mám před porodem. Mrzí mě, že ji člověk už nezatelefonuje, že se nám narodila holčička, která byla hrozně moc vymodlená a že ji ani neuvidí :pensive: :pensive: je to opravdu těžké, rozhodnout se jestli jít nebo nejít a já sama bych rozhodně nodsoudila žádnou těhulku, která by na pohřbu blízkého z rodiny nebo i známého nebyla.
Mě samotné s toho není nejlíp..
4. únor 2010 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vrbulka, to je krutý zážitek :cry:
jako těhulka jsem také byla na pohřbu, umřel mi děda. Chodila jsem ho navštěvovat do nemocnice, kde prodělával chemoterapie, i když jsem byla na záčátku těhu. Jakmile se děda dozvěděl, že jsem těhotná, prosil mě, ať za ním do nemocnice nechodím :frowning2: Umřel, když jsem byla v 6. měsíci. Nešla jsem se podívat na otevřenou rakev, ale i tak to byl silný citový zážitek, nejhořší bylo, když hráli jeho oblíbené písničky. Ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem šla, rozloučila jsem se a asi to zní divně, ale v duši jsem po pohřbu cítila mír a vnitřní vyrovnanost.
4. únor 2010 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj mne ked umrela babka tak mna na pohreb nepostili vraj tehotnym to prinasa nejaku smolu...tak som ostala strazit neter ale na kar som uz mohla...tak neviem ale myslim si ze v kazdej rodine to maju inac zauzivane...
5. únor 2010 ve 04:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já byla na pohřbu svojí mamky ve třetím měsíci a byla to jedna z nejhorších chvil v mém životě. Bylo ji necelých 50 let.
5. únor 2010 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky bohužel jsem taky zažila těhotenství a pohřeb byla jsem teprve v šestém týdnu když mi maminka umřela a bohužel se nikdy nedozví že se mi otěhotnět nakonec opět podařilo musím říct že tři dny po s mrti maminky jsem skončila v nemocnici s krvácením a taky mě nakonec dopovali antidepresivama po třech dnech mě pustili pak o 14 dní byl pohřeb ptala jsem se mudr zda mužu jít řekla že určitě ale at si dám lexaurin samozřejmě že mě zrazovali at nejdu byla jsem v 8tt ale já vím že bych si to vyčítala že sem zrovna mamince na pohřbu nebyla byla taky ještě mladá na smrt měla čas bylo ji 65 letdva dny po pohřbu jsem opět skončila s krvácením na pohotovosti a ležela jsem v nemocnici 4 dny nyní ležím už skoro měsíc doma a jsem zatím v pořádku musím říct že stres opravdu není moc dobrý pro těhu a mimi ale asi musí každý vědět jak by se s tím že neodprovodil nejbližšího na poslední cetě smířil já vím že možná kdybych na pohřeb nešla bylo by to horší a stejně bych v nemocnici skončila: dneska jsem ráda že jsem na pohřbu byla, Ovšem neříkám že bych šla v případě smrti někoho blízkého pokud by to nebyl jeden z rodičů to by mě asi tak netížilo že jsem tam nebyla ale maminka je maminka. :frowning2:
5. únor 2010 v 11:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Oliras, je to tak. Je to smutné a nic s tím neuděláme. Já jsem měla strach, jak bude s malým po narození z toho stresu, ale byl hodný. Vůbec neplakal a nijak se to na něm nepodepsalo.
5. únor 2010 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Také bych nešla.. Je to ohromný stres!! Moje teta šla na pohřeb svého tatínka, mého milovaného dědy a zkolabovala ještě před krematoriem. Vím jak jsem se tehdy cítila já, natož má teta :frowning2: Táta to určitě pochopí, nemůže se na tebe zlobit.
2. led 2014 v 09:16  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v červnu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
U me je to mesic, co mi zemrela maminka. V pondeli jsme u ni byli, ve stredu spadla ze schodu a konec... 57 let... Ja byla v sedmem mesici, jeste jsem ji to v pondeli rikala. Musim rict, ze pro me byl vetsi sok oznameni, ze je maminka na aru a oznameni nasledne smrti nez samotny pohreb. Nesla jsem to spatne, ale pro me to byla spise uleva. Uzavreni toho vseho.. Byla jsem se s ni i rozloucit, byla krasna, spokojena. Rodina me taky chtela od vseho usetrit, ale na to zda pujdu nebo ne se me nikdo neptal. Me by ani nenapadlo se s ni nejit rozloucit. Vycitala bych si to so konce zivota. A taky vetsi hruza je pro me navsteva hrbitova nez pobreb.. Ze me to tehdy fakt spadlo. Ale jet ted za mamkou a dojet na misto kde "nikdo neni"..to je vetsi bolest.
3. led 2016 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek