• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Úplná rodina jen bez manželského svazku. Máte to tak?

1. března 2016 
Je tu některá z vás, která není vdaná, ale chce mít rodinu a žít s přítelem? Prostě člověk s kterým jste pro sebe stvořeni, ale nejste sezdáni, ale jinak fugujete jako rodina? Přítel je rozvedený, žil 10 let v manželství, ale podruhé se ženit nechce, jen mít se mnou spokojenou rodinu, děti, ale bez svatby. Dá se to pochopit? Já ho do ničeho nenutím,myslím do svatby, ale děti chce on sám od sebe, což mě těší.
14. lis 2006 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Snad jsem se dobře vyjádřila, zkrátka se s honzíkem milujeme a chceme mít spolu děti, ale svatba pro něj není důležitá. Pro mě je to půl napůl, toužila jsem zažít den kdy budu nevěsta, šaty, prostě můj den, ale na druhou stranu to není tak důležité....Ale asi by mi vadilo že se nejmenuju jako mé děti....
Přítel je rozvedený, neměl vůbec povedené manželství a od začátku tvrdil že znovu do toho nikdy nepůjde, ale kamarád říká, že mu říkal, že já jsem ta pravá a mě by si vzal, ale já se ho na to neptám, nechci si o něco říkat nebo to vynucovat, chápete mě?Vlastně asi tak, svatba se mi líbí, ten den si to užít, stejně se jmenovat,ale nelíbilo by se mi že se nejmenujeme stejně kůli dětem...
14. lis 2006 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já žiji s partnerem 5 let,máme spolu 5ti letou dceru.Fungujeme normálně jako rodina,je teda fakt,že spousta lidí naráží na to,proč si mě nevzal.Jenže přítel byl 8 let ženatý a do druhého manželství se mu nechtělo.Je teda fakt,že dcera se už vyptávala,proč se jmenuji jinak než ona :unamused: moc toužím po druhém miminku,ale přítel nechce dokud se nevezmeme,takže nakonec nás čeká v čevenci svatba.Ale myslím si,že i taková rodina bez manželského svazku může fungovat,proč ne. :slight_smile:
14. lis 2006 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Vladunko, to je právě ono. Honza s ní byl 10 let manžel a mě tvrdí že by už do toho nešel, prostě pro něj vztah nemusí fungovat jen pro to že je to jeho manželka. Mě tvrdí že mě miluje, ale bojí se že tím manželstvím by se ze mě mohla stát víš co... ta jeho prý do svatby byla ideální žena, pak ne...
Chápu že se bojí, ale na druhou stranu nejsme všechny stejné ne?
14. lis 2006 ve 13:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je pravda.Já si myslím,že pokud vztah funguje před svatbou,tak by měl fungovat i potom.Ale třeba to tak někdy není,těžko říct..Každopádně souhlasím s tebou,že nejsme všechny stejné
14. lis 2006 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
On už by strašně chtěl děti, to jo, pořád otravuje a já jsem ráda, cítím že mě miluje, ale možná k té svatbě někdy dojde sám, já o tom nemluvím, ale bylo by to pro mě pak důležité z hlediska dětí, to pak jo...
14. lis 2006 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
katerinaant: my jsme taky svobodni a pristi rok se chceme snazit o mimi. jestli do te doby bude svatba to vi Buh :wink:
14. lis 2006 v 15:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě osobně by asi vadilo, kdyby si mě partner nechtěl vzít. Na druhou stranu, už byl ženatý, tak se dají jeho důvody pochopit. Přecejen jsem ale pro "klasický typ" rodiny. Když už partner chce mít dítě, mohl by svatbu překousnout... :wink:
14. lis 2006 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
katerino, myslim, ze to je v pohode, pokud to pro Tebe neni zasadni otazka, netlacila bych na nej (zvlast kdyz je jasny, ze to nejsou jenom "roupy", ale ze ma duvod, tedy spatnou zkusenost, ktera jeste nevyprchala), akorat bych se snazila nejak pojistit sebe i deti pro pripad rozchodu nebo kdyby se nedejboze nekomu z vas neco stalo (tedy treba zivotni pojisteni ve prospech deti, taky nevim, jak to mate s vlastnictvim bydleni apod.), no proste abys Ty a deti (nebo ona a deti) v pripade nejaky nestandardni situace dopadla majetkove srovnatelne s tim, jako kdybyste byli manzele. Clovek proste nikdy nevi, sam o sebe se postara, ale s drobeckem je to tezsi.

Pokud jsou dobre usporadane majetkove veci, jste vsichni zajisteni pro pripad problemu, tak spolu klidne muzete mit mimco a byt stastni i bez svatby a nebo se vzit az za par let, az on sam bude chtit, protoze uz se ujisti, ze nejsi takova jako jeho prvni zena :slight_smile:.
14. lis 2006 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Katerino,pokud vam to funguje a jste spolu stastni,se svatbou bych to nehrotila,ale zalezi samozrejme na tobe.
Ja jsem si prosla spoustou nefungujicich vztahu,az jsem potkala chlapa,se kterym si bajecne rozumim,cekame spolu mimco,fungujeme jako rodina,a na svatbu mame oba stejny nazor,to ten,ze je to jen jakasi formalita,a ze to prozatim ke stesti nepotrebujeme. A to jsme ani jeden nikdy nebyli vdani ci zenati. Uz je nam i celkem dost let,30 a 36,ale proste mame jine priority. Nevylucuji,ze se jednou vezmeme,pokud ano,tak jen z toho duvodu,abychom udelali radost rodine ;)
Pokud jde o to jmeno,prece se deti muzou jmenovat i po tobe,ne? Nevim jestli je v CR mozne,my zijeme v cizine a tady je moznost nechat detem obe prijmeni.
14. lis 2006 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,jsem se svým přítelem 7 let a do vztahu jsem přišla s ročním synem z předchozího vztahu.Dnes je synovi 8 let a jmenuje se stále po mě.(nebyla jsem vdaná).Máme spolu 3 letého chlapečka a ten se jmenuje po něm,takže bráškové mají každý jiné příjmení.Ten starší říká mému příteli od dvou let táto a stýká se i se svým "pravým otcem".Nevzali jme se doted a myslím,že to jednou uděláme.Hlavně kvůli dětem,ale nevidíme v tom žádné nedostatky,naopak,vyhli jsme se těm stresovým situacím,co svatba přináší.Až se vezmem,tak jen se svědky a oslavu uděláme s přáteli....Takže...není to nic špatného nebýt svoji..je to jen opravdu papír... :wink:
19. pro 2006 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, my se taky nehrneme do snatku, ale mimi by jsme chteli. Jake mate zkusenosti s tim, kdyz maji rodice jine prijmeni. Neprozivaji to pak deti spatne, treba ve skolce nebo ve skole, ze se napr. maminka jmenuje jinak :frowning2: ?
20. pro 2006 ve 21:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,dcera má jméno po tatínkovi a já mám příjmení jiné,myslím,že to snad nikdy neřešila,že máme odlišné příjmení :slight_smile:
20. pro 2006 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kámoška začala žít s vdovcem, který měl tehdy asi 7letou dcerku. Malá si na kámošku v poho zvykla, po čase začal přítel tlačit na dítě. Když se kámoška zeptala i na svatbu, nějak se na to netvářil, tak si řekla, že to nebude hrotit, pořídili si miminko, mají spolu syna, ale kámoška mu nechala příjmení po ní. Tvrdí, že ona s ním všude chodí, vyřizuje všechno na úřadech i u doktora a nebude každému vysvětlovat, jak je to s příjmením. Její přítel je z toho dost špatný, konečně se dočkal syna - svého následníka :wink: , který se po něm jmenuje i křestním jménem, ale příjmení má jiné.
Myslím, že na tu svatbu asi brzy dojde, aby se jmenovali všichni stejně.
Jinak dá se to řešit i změnou příjmení bez svatby, stojí to na matrice asi 200 kč (možná už i něco víc, fakt nevím přesně) a celá rodinka se jmenuje stejně i bez svatby.
21. pro 2006 ve 23:51  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Katerino,
věř tomu, že to v pohodě funguje i bez svatby
my jsme spolu s přítelem osmý rok, máme šestiletou dceru a v květnu čekáme mimčo, taky byl předtím ženatý, má dvě velké děti z manžeství a podruhé se do ženění nehrne
obojí soužití má své pro i proti, nám to funguje a pokud by přestalo, tak se aspoň nemusíme rozvádět a na rozdílné příjmení jsme si zvykli - já slyším na obojí, protože většinou u lékaře nebo ve školce mě oslovují podle příjmení dcery
Webi, malá nemá trauma z jiného příjmení, spíš otravuje tatínku, kdy si vezme maminku, aby mohla jít za drůžičku....
přeji všem "na psí knížku" hodně štěstí a lásky a časem zjistíte, že ten papír zas tak důležitý není a štěstí většinou nepřinese, ale co si budem povídat, každá z nás by aspoň jednou byla ráda za nevěstu........
22. pro 2006 ve 04:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja se hlasim k tem, kdo jsou pro manzelstvni...s prvnim muzem jsme se brala, az kdyz bylo detem 2 a 3 roky...a nebylo to jen z pocitu, aby sme meli vsichni stejne primeni...ja jsem chtela uz predtim, ale deti prisli rychle a nejak se to nestihlo...myslim si, ze i kdyz dnesni doba tomu moc nepreje, jsou pro cloveka vnitrne dulezite urcite ritualy, jistota, a svatba vyjadruje to, ze se k tomu cloveku cele hlasim, bez vyhrad, je "muj" pred celym svetem, jakesi vnejsi prijeti toho druheho...myslim, ze to ma daleko hlubsi pozadi, nez jen majetek a spolecne meno...rozhodne si nemyslim, ze je to jen papir...ale chapu, ze v dnesnim svete jsem mozna se svymi nazory trochu staromodni...
...ted jsem vdana podruhe(ovdovela sem) a deti maji meno furt po svem otci, a ja po manzelovi, takze se taky nejmenuju stejne s klukama
22. pro 2006 v 07:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jen tak do diskuze : rodina je matka a otec, né manžel a manželka :slight_smile:



My žijeme s přítelem a kdy se vezmeme nebo nevezmeme, zatím neřešíme. Nevím, k čemu by mi i byl manžel, který by se místo o dítě staral např. jen o své koníčky, kamarády, hospodu nebo cokoliv jinýho :slight_smile:
Je to o lidech, né o papíře.
22. pro 2006 v 08:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
souhlasim, ze je lepsi pritel , ktery se o me a deti stara, je hodmy...atd nez manzel, ktery napr chlasta ..to prece snad vubec nema cenu resit!!!..ja jen chtela rict, ze kdyz ma byt ten jeden konkterni clovek, ktereho miluju a chci s nim zit, pritelem ci manzelem, ja radeji zvolim to druhe...
...sama za sebe, ne pro vsechny....kazdy sklada ucty za sebe
22. pro 2006 v 08:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, tak já se přidávám. Čekáme teď v lednu mimi a svatbě jsme mluvili, ale neženeme se do ní. Nejsem proti, ale že bych se do toho hrnula to také ne. V Rakousku jsem byla u rodiny, kde paní měla dceru z prvního PARTNERSTVÍ a s novým partnerem měla dva malé kluky a do svatby se tedy nehrnula ani náhodou a byl to ukázkový pár, nemyslím dokonalý, sem tam byla nějaký problém, ale nepotřebovali papír k tomu aby byli šťastný. :wink:
24. pro 2006 v 17:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, ja jsem stejneho nazoru jako frantina a nemyslim si ze by jeji nazor mel byt staromodni, koneckoncu me je 20. V lednu cekame mimi a bohuzel nejsme svoji. Neni odpoved na to jestli to je spravne tak nebo tak, to je o nazorech. Jen je dulezite aby partneri byli stejneho nazoru, nebo aby se umeli domluvit, protoze pak je z toho pekny bordel, ktery muze docela bolet.
1. led 2007 v 18:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj vsichni,
dnes jesm zde prvne a hledam a hledam ...... souhlaism s vami, my jsme spolu 13 let a za cca 3 tydny cekame mimi, nejsme manzele a ani to neplanujeme,je ale pravda ze najednou vyvstavaji problemy a to hlavne na uradech - vyrizovani formalit,budouci davky, prijmeni pro mimi a jine, no zatim se v tom placam, ale verim, ze vse prekoname..... ja jsem nazoru mit dite stastne a nemanzelske nez nestastne ale manzelske :slight_smile:
4. led 2007 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj jsme s přítelem 15 let, máme spolu syna, a zatím nejsme manželé. syn se jmenuje po mně, a i když svatbu už plánujeme tak nic měnit nebudu, každý si necháme své příjmení, možná pro někoho dost divné, ale nám to nevadí. :slight_smile: hlavně, že se máme rádi. :wink:
8. led 2007 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
No jasný :grinning: . Tak ať to klape i s papírem! :slight_smile:
8. led 2007 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,my taky žijem s přítelem jak se říká na volné noze. K čemu potřebujete papír? Nevím,vše má svoje výhody i nevýhody. Dnes už se hodně párů bere jen kvůli majetku,my kdyby jsme se rozešli,taky bych zůstala bez domova a proto se tak hodně lidí jistí. A taky jak si chlap ženskou hodně jist,začne se k ní jinak chovat,já se teda vdávat nechci. Kdyby ste se měli jednou rozejít,nemusíte alespoň lítat po soudech a ještě jim za to platit. :sunglasses:
25. bře 2007 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, ja se take pridavam do diskuse.
My cekame v cervenci miminko a taky nejsme svoji. Jsme spolu velice kratne, ale mame velice krasny a harmonicky vztah. Muj pritel byl predtim dlouho se svou byvalou a 7 let zenaty, ma 2 syny.
Ze zacatku naseho vztahu jsme hodne mluvili o svatbe a rikal, ze kdybych otehotnela, tak si me vezme, ze to je lepsi pro dite. Kdyz jsme otehotneli, tak svatba sla uplne mimo. Me prijde, ze z toho ma strach, ale on me ujistil, ze si me chce vzit a udelat mi hezkou svatbu. Se svou byvalou se brali dost na rychlo a on ji musel premlouvat, protoze nechtela.
Kdyz na to myslim, tak my to prijde lito, ze ji si chtel vzit a musel ji do toho strkat, ale se mnou o tom mluvi, jen kdyz ja o tom zacnu mluvit.
Na jednu stranu ted jsme v situaci, kdy na statbu nejsou penize a ani cas.
My zijeme v zahranici a tady lze uzavrit registrovane partnerstvi i mezi heterosexualy, tak jsme to udelali.
Myslim, ze o papire ani o prijmeni to manzelstvi neni. V mnohych statech si zeny nechavaji stale svoje prijmeni a nikdo to neresi. Spise je to o tom, dat diteti zazemi a stabilitu. Spousta lidi se nebere kvuli tomu, ze nevi, jak to bude za par let a maji strach z rozvodu. To neni spravne.
Holky, hlavne budte stastni a kdyz vam to takhle vyhovuje, tak u toho zustante.
28. kvě 2007 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja mam taky v planu uzavrit pouze registrovane partnerstvi, dedicke a jine naroky se tim vyresi a to bohate staci. Svatba, proc ne? Treba. Nekdy, za x let, deti nedeti. Nebo taky treba ne. Prijde mi uchylne brecet o bile saty, protoze je sousedka mela. A snad my samy vime, jestli o nas nasi partneri stoji ci nikoli. K tomu nepotrebujeme, aby zadali nase rodice teatralne o nasi ruku. Vzdyt je to mejdan jako jakejkoliv jinej.
27. zář 2007 v 00:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, no muj nazor je, ze nez mit decko s nekym a predpokladat, ze se mozna jednou rozejdeme a tak se radsi ani nevezmeme, aby s tim pak nebyly problemy a litani po soudech, tak to radsi to dite ani nemit...tot muj nazor, takze ja jsem pro svatbu s clovickem u ktereho si jste vazne jisti, ze je to, dokud nas smrt nerozdeli, prestoze to nekomu muze znit jako otrepana fraze, preju fajn den
27. zář 2007 v 06:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
My jsme jsme s pritelem 4 roky a mame pul rocni holcicku a nejsme svoji,nejak se do snatku nehrnem,neresime to,ikdyz na uradech a u doktora me oslovuji prijmenim pritele,vezmem se asi az bude mala trosku chapat a bude se ptat proc se maminka jmenuje jinak.
27. zář 2007 v 07:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky rano jsem cetla v Reflexu moc zajimavej clanek o tom, ze v Nemecku chteji prosadit moznost svatby na "doby urcitou". Ve zkratce by slo o svatbu na 7-10 let a pak by se bud partneri bez problemu rozesli anebo by se manzelstvi prodlouzilo. Mne to prijde docela zajimavy, jeste sem neco pripisu az mi manza ten Reflex vrati.
27. zář 2007 ve 13:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, my jseme s přítelem 9 a půl roku, máme 6nedělní miminko a jsme scela spokojeni tak jak to je. :slight_smile: Sice mě všude oslovují po příteli, nebo když někam volam kvůli malýmu tak ho zase oslovují po mě, ale mě je to celkem jedno. Svatbu tedy plánujeme až bude malej větší a já si tu svatbu budu moc trochu užít a ne se jen starat o malýho. :slight_smile:
27. zář 2007 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
MANZELSTVI NA DOBU URCITOU, navrh jedne nemecke poslankyne
(jen ocituju cast clanku:slight_smile:

Jednalo by se o kontrakt na nejakych sedm az deset let a pri oboustrannem souhlasu by se proste bez velkych formalit prodlouzil. Na odchovani dvou deti byste potrebovali zhruba dve manzelske dohody za sebou. Rozumnejsi by bylo uzavirat je pouze s jednim clovekem.
Argumentu, proc by neco takoveho podkopalo samotne zaklady evropske kultury,padne v diskusi jiste dost, predlozim proto par duvodu, proc bychom o tom uvazovat meli.
* Manzelsky "kotrakt" na sedm ci deset let by zbavil stresu ty, kteri radeji ziji nesezdani, protoze svatba jim pripomina vic vyrok soudu o dozivotnim trestu nez radostnou udalost. Mozna by snatku pribylo.
* Mnoho muzu a zen by uz od zacatku pochopilo, ze toho druheho nemaji navzdy pojisteneho a musi pro jeho udrzeni take neco udelat. Zadny dozivotni zivitel a bezplatna sluzka. Konec pivnim brichum a domacim teplakum.
* Ubylo by tech, kteri po rozvodu skonci tim druhym oskubani. Budouci rozdeleni majetku by byla velmi pravdepodobna vec a muselo by se na rovne podminky myslet predem.
* No a konecne, ono by to nebylo nic noveho. Jeste v devatenactem stoleti trvalo prumerne manzelstvi dvanact let. Pak jeden nebo druhy z manzelu umrel a bylo treba se pragmaticky domluvit s nekym dalsim. Takze zadny experiment, jen korekce lepsi zdravotni pece a navrat ke snesitelnemu normalu.
* Ale jestli nekdo opravdu touzi po posvecenem svazku navzdy, proc ne? Sance pro katolickou cirkev. Na rozdil od limitovaneho "statniho" snatku muze nabizet pouto nerozdelitelne. At si to, kdo chce, uzije. I s tim komplikovanym cirkevnim rozvodem.

:grinning:
27. zář 2007 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek