Věříte na takové věci jako osud?

Ja na osud neverim, ale to, jak jsem potkala Ricka, mi doted porad vrta hlavou. 😊 Byla jsem v Anglii uz rok jako au pair. Behem prvnich par mesicu jsem se seznamila s jinou (Rosa), ktera byla z Anglie a zustaly jsme v kontaktu i potom, co v mem meste skoncila a vratila se do rodneho mesta. Na popud rodinky jsem si po tom roce zacala hledat vikendovou praci. Vysel mi pohovor do Sainsbury's, ktere se melo otevrit behem par tydnu, po letech konstrukce. Predtim jsme museli projit dvema dny induction, jakesi zauceni co a jak. To byly dve soboty za sebou a pak uz jsme zacali podle smlouvy. Rosa me necekane pozvala k sobe domu na vikend, ze pujdeme do klubu, protoze par dni potom mela narozeniny. Jela jsem za ni po induction v sobotu vecer. Rosa ma velike problemy s uzkosti, takze pareni neni vubec neco, co by delala casto a dobrovolne. Tu sobotu jsem potkala Ricka. Byl to presne rok, co jsem priletela. Rick taky slavil narozeniny. Rosa kolem jedne v noci zpanikarila a chtela okamzite domu. Nabidla jsem mu me cislo a on mi kolem ctvrte rano napsal. Dalsi tyden jsem za nim v nedeli prijela, moje uplne posledni volna nedele pred zacatkem prace. Potom jsem za nim asi mesic jezdila v patek odpoledne po au pairovani a on me pak vezl hodinu a pul na devatou v sobotu rano do prace. A letos budeme mit druhe vyroci svatby. 😊