• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Výhody a nevýhody věk. rozdílu sourozenců pod 2 roky

13. září 2009 
Já jsem zastánce většího věkového rozdílu....teda upřímně nevidím na dětech po sobě skoro žádný výhody...možná jak tu někdo psal,že se dají skloubit koníčky.Ale já se třeba těším že až bude Vandě tak 7 a budeme mít další,bude mít ona svůj kroužek nebo jinou zábavu a já půjdu s miminkem na plavání apod.A příště dám miminko hlídat manželovi a udělám si akci jen s Vandou..
Už mně štve jak skoro každý reaguje "nebudou si spolu hrát" když řeknu že chci děti po 7 letech....copak je nízkýv ěkový rozdíl záruka že budou?A i když nebudou...okrádám je o něco?Vždyť budou mít kamarády,spolužáky,jako malí si budou hrát se mnou....
Já mám bráchu o 22 měsíců mladšího,v dětství jsme se nesnášeli,teď si rozumíme...podle mně je sourozenec důležitý v dospělosti,proto chci aby moje dcera nějakého měla.
A to že budu dělit mateřskou je pro mně velká výhoda....těším se do práce,v žádným případě nechci napojovat dvě mateřský a líbí se mi že až mně bude práce štvát,mám možnost ještě jednou na pár let vypadnout..pak už leda tak do důchodu :wink:
A další věc...argument že si "odbydu" obě děti najednou...já si je přece nechci odbýt,ale užít :wink: A to podle mně nejde když lítáte od větších plen k menším :wink:
Aby to neznělo jako že odsuzuju lidi co mají děti po sobě...to rozhodně ne,obdivuju je,jen to opravdu není cesta pro mně.
Co se týká regenerace těla po porodu,tak několik dr mi říkalo že to chce aspoň rok...
26. srp 2008 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
TAk já vám asi budu připadat divná,se ségrou jsme od sebe pouhých 16 měsíců,je fakt že sme držely při sobě ,ale občas sem si prostě připadala ochuzená,ségra jakožto mladší chodila spát k rodičům zatím co já k babičce,která bydlela s náma(bez ní by to asi mamka nezvládla,táta na pomoc v domáctnosti nikdynebyl)
Já osobně jestly budu chtít druhý dítě tak až bude malý tak 6 let abych měla dost času jak na ní,tak na to maličké,navíc si chci obě děti opravdu užít. Navíc jsem poměrně mladá(23) a chci si potom co malou občas dám babičce na pohlídání užít nočního života což by dalším prckem nešlo. Další věc,já v těhu dost přibrala a šlo to dolu opravdu pomalu :confounded: a taky bych ráda do práce ,sice to byla otročina,ale nják my to začíná chybět,nedovedla bych být doma 6 let,asi by my šiblo :pensive:
ALe neodsuzuju nikoho kdo chce děti brzo po sobě,myslím,že je to věc názoru :slight_smile:
26. srp 2008 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
lenkabu: já to vidím přesně jako ty, akorát ten věkový rozdíl bych si plánovala o trošku kratší. Já bych chtěla, aby se mi druhá mateřská kryla s věkem, kdy první půjde do školy, protože bych jí aspoň ten první rok nerada nechávala ve družině. Pěkně by byla ve škole, já bych se starala o mimčo a pak bych jí vyzvedla ze školy. a taky se těším do práce a nechci jít z rodičovské na další mateřskou. A taky si chci obě děti užít a každému se věnovat.
27. srp 2008 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja to vidim jako Lenka, prvni trida je tak trosku rizikova, to si myslim, ze si jeste zaslouzi, abychom se ji venovali co nejvice a pak az bude ve druhy, tak bych se asi nechala ukecat na druhy. Si to furt planuju a uvidime, co bude...stara jeste nebudu, bude mi 33-34, takze to je jeste v pohode. Snad muz do te doby zustane plodny - vsak vite,jak to s tema chlapama je
27. srp 2008 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, já mám dcery po 7 letech a nemůžu si stěžovat. :wink: starší dcera odejde do školy, mám čas na malou, odpo přijde, uděláme úkoly, pak jde ven, prostě je to už samostatná jednotka a taky, když je potřeba pomůže. já jsem teda vždycky chtěla děti až tak po 6-ti letech a neměnila bych. neumím si představit lítat třeba s jedním prckem ráno do školky a oblíkat to mimčo, narušovat mu denní režim, jen pro cestu do školky a zpátky. takhle si prostě užijete napřed to první a pak i to druhý. akorát nevím, jak to uděláme dál, manžel by rád ještě jedno, a protože mi už je 35, tak teda nevím. ve 40 už budu asi dost stará. a žádné dítě jsme nepočali hned, obě trvali přes rok a s menší pomocí medicíny, tak fakt nevím. :unamused: jediné, co bych změnila, že jsem měla mít první dítě tak v 25, ale to už nevrátím. :sweat_smile:
27. srp 2008 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
To jsem přesně měla na mysli. Já byla ta starší o 7 let, která neměla s tou malou sestrou vůbec nic společného. To, co nazýváš, samostatnou jednotkou, by klidně mohla být malá deprivovaná holčička, které chybí maminka a její péče, ale hraje tvrďačku, jako že už je veliká. :wink:
28. srp 2008 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Podle mě je dobré si uvědomit, že prakticky každá situace v sobě má rizikové momenty, které se zrealizují, a nebo taky ne. Sedmiletý holčička může být deprivovaná, že je maminka doma a ona sama je ve škole, a nebo šťastná, že se v rodině konečně něco zajímavého děje a rodina je větší a veselejší. A dítě se sourozencem šestnáct měsíců od sebe může do dospělosti bojovat s pocitem odstrčenosti, protože na něj rodiče neměli čas, byli unavení a podráždění, a nebo si bude do smrti pochvalovat, jaké měl štěstí na životního parťáka a tak vůbec. To se prostě nedá předem vymyslet. Jediné, co člověk tak nějak může odhadnout, je, jaký je on sám jako rodič, a kde je tedy u něj větší a kde menší nebezpečí, že jako rodič selže.

No a pak mám ještě jednu teorii, a to že prakticky všichni co znám si do dospělosti přinesli z dětství nějaké to traumátko, takže je vysoce nepravděpodobné, že na tom budou jednou moje milované děti (zatím jen v jednotném čísle) jinak :grinning:
28. srp 2008 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jsi chytrá, máš pravdu, Ladunka.

Dneska mi babička trochu poodhalila proč se za komunistů rodilo rychle po sobě! Fungovaly jesle už i od 4 měsíců. Ženské chodily do práce, takže žádný psycho s dětma doma - pěkně do jeslí obě dvě, pak ve tři si je vyzvednout. Manžel tlačit jeden a ona druhý kočár a ve dvou ty dvě děti nežšly spát v pohodě zvládli :dizzy_face: Hustý, co? :grinning:
28. srp 2008 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ivusakos - to je hustý - ty jesle - chodil do nich ještě můj brácha - a mamka z toho má dodnes trauma a vyčítá si, že ho tam vůbec dávala....od 1/2 roku, na mě si "troufli" až za další 4 roky a povedli se jim dvojčata - nás už se naštěstí jesle netýkaly - byly jsme na odchov u babičky a nestěžuju si....stejně jako mladší brácha a ségra...taky do těch tří let než šli do školky trávili u babí.... :wink:
LADUNKA - líp se to ani napsat nedalo :grinning: :grinning: :grinning:
28. srp 2008 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ladunko, máš pravdu, hezky shrnuto. Je to o tom, na co si rodiče věří.
My si věříme :slight_smile:) Pro nás, jako pár a konkrétní rodiče, je lepší malý věkový rozdíl a víc těch "dospělejších" aktivit - prostě, když se člověk vykřeše z prvního roku dítěte :slight_smile:
28. srp 2008 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Majaaita: Těším se až za měsíc budeš psát:slight_smile:)))) Ale jinak rezím stejný názor jako ty.Taky si budem věřit! Jaký si to uděláš, takový to máš. Člověk musí být nad věcí a nepřipouštět si, že je těsně před kolapsem:slight_smile:
28. srp 2008 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
moje děti jsou od sebe necelých 5 let a zatím je to naprosto v pohodě,starší syn malou miluje,pomáhá mi,hraje si s ní-zatím :wink: ,navíc už je téměř samostatný a soběstačný-krom toho,že si neutře zadek :stuck_out_tongue_closed_eyes: ,malou mi chvilinku pohlídá před obchodem,teď zas půjde do školky,takže to bude vůbec v pohodě! :slight_smile: Když jsme všichni doma,tak si sám hraje v pokojíčku,akorát to bylo takový všelijaký,když jsme přišli z porodnice domů,to asi týden děsně zlobil,nechtělo se mu moc do školky,ale teď už se to srovnalo.Jinak já jsem s bráchou o 8 let a to bylo fakt jak dva jedináčci,když jsem byla malá,tak mě komandoval :rolling_eyes: ,byl pořád zavřenej u sebe v pokojíčku a kydž jsem začla rozum brát,tak byl přes týden na intru,v mých 12 letech emigroval a až já byla dospělá,tak jsme teprve našli společnou řeč.:slight_smile:
29. srp 2008 v 08:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ivusakos-no deprimovaná snad nebude :wink: a co třeba malá dvouletá holčička, když maminka nemá čas :wink: myslíš, že je to lepší? myslím, že je je to jedno, jak jsou děti od sebe, záleží na každým, když přijde další prcek do rodiny, tak je prostě větší hoňka a ten malej si vezmu víc času, takže se péče musí nějak rozdělit a samozřejmě už toho času na každýho není tolik. možná jednou poznáš sama. :wink:
29. srp 2008 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
ladunka:krásně napsané a s tím traumátkem co má každý i se sebelepšími rodiči souhlasím :wink:
29. srp 2008 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning: :grinning: to je zase téééééééma :grinning: :wink: NO já sem jasná, já moc toužila mít děti co nejdřív po sobě a to prostě proto, že se na to neskutečně těším, na těhotenství, tkeré si teď už užívám nákej ten týden a je to boží a těšim se až budu mít ještě větší břuch a až konečně ucítím pohyby, těším se na porod-a to sem rodila císařem a čekám, že nynější porod dopadne stejně, ale to mi nevadí-prostě se zase nemůžu dočkat, až uvidím to malinký stvoření na světě. Otěhotněla sem těsně před koncem toho ,,rizikového ,, limitu jeden rok a tělo se s těhotenstvím srovnává naprosot stejně skvěle jako poprvé-žádné nevolnosti, žádné problémy, únava už je pryč, no prostě jako kdyby se nic nedělo :grinning: krom toho břicha teda :grinning: Všechny těžkosti, které mě čekajíí si moc dobře uvědomuji, vím, že to bude náročné, hodně si plánuji a tak už mám domluvenou chůvu na 6nedělí a pak na hlídání Oliho, s babičkami nemůžu počítat. Manžel pracuje od 8 do 19hodin a má hodně náročnou práci, takže si děti moc neužije, jen o víkendech, ale těší se děsně na to další mimčo:grinning: a pokud jde o domácnost :grinning: :grinning: :grinning: tu já moc neřešim-je tu binec, nevařim nebo jen co se hodí do hrnce a samo se to vaří :grinning: Pokud chce mít manžel něco vyžehlené tak si to musí vyžehlit a jinak pomáhá když mu řeknu, taky se do toho nežene sám od sebe :grinning:

Taky se moc těšim až bude i to třetí dítko co plánujeme krapet větší a konečně se vyspíme :grinning: :grinning: :grinning:

A všem co se těší na další miminko brzy po porodu doporučuju tuhle diskuzi nečíst :grinning: :grinning: :grinning: :wink:
29. srp 2008 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojda holky,tak já mám obě zkušenosti-malý věkový rozdíl a velký věkový rozdíl mezi dětmi a záleží asi na každém,co mu více vyhovuje,já bych ale děti po sobě už nechtěla ani náhodou.holky jsou od sebe o rok a 17měs.a přesto,že ta starší byla moc šikovná,když se jí ségra narodila,sama chodila,byla už i bez plínek,tak jsem to zvládla v pohodě.ted,když jsou holky už v pubertě,je jim 13 a 14,tak jsme si pořídili Honzíka a můžu říct,že je to naprosto něco jiného.holky už mají jinou zábavu,než nám být pořád za zadkem,takže máme spoustu času se věnovat malému a holky jsou rádi,že není veškerá pozornost obrácená jenom na ně.a taky co se týče domácích prací,holky mají taky svoje domácí povinnosti a plno domácích prací zastanou za mě,jako vaření,žehlení...ty povinnosti měli ještě před tím,než se malý narodil,takže to určitě ani neberou,že jsou kvůli němu nějak omezovaný.a taky se i rádi o bráchu starají,takže zároven mámv i spolehlivé chůvy.
29. srp 2008 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kristi - to je jako bych ty příspěvky psala já :wink: Takže je jasné, že patřím do tábora většího věkového rozdílu a jsem ráda, že se tu takových hlasů pár objevilo, protože jsem se i pomalu bála ho tady "vyslovit" nahlas :sweat_smile:
29. srp 2008 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zajimavy tema, zajimavy nazory :wink: . Jedno je jasny, ze kazdy si to musi naplanovat tak jak mu to vyhovuje a ne tak jak si jeho okoli mysli, ze by to melo byt.

My jsme se prave rozhodli, ze za dva roky bychom chteli rodit druhy miminko. Je nam jasny, ze to bude prace a nebude to vzdycky jednoduchy. babicky mame obe hodne daleko, ale nastesti mam doma manzela jako Vojtisek, hodne pomaha, presto ze hodne pracuje

My jsme s brachou od sebe dva roky, jeden cas jsme se hodne rezali, pak jsme spolu hodne parili a ted vychazime dobre, ale zadny uzky pouto mezi nama neni. Dvojcata jsou o 13 let mladsi a jsou spis jako moje deti nez braskove.
29. srp 2008 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja jsem chtela deti spis driv po sobe, pac se segrou jsme o 7 let, a ted je to fajn, pokecame, ale kdyz jsme byly maly, tak jsme prakticky ani nemohly mit spolecne zajmy - kdyz ja byla mimino, ona uz sla do skoly, kdyz ja sla do skoly, ona nahanela kluky, kdyz ja nahanela kluky, ona uz se vdavala ;)...jak jsem byla mala, tak jsem tim celkem trpela, ze se se mnou moc nebavi a dulezite ma jiny zajmy a taha se s kamoskama, ktery jsou holt velky a ne jako ja :slight_smile:, a pak se taha s klukama a se mnou se proste nikdo doma nebavi...no a ji zase predpokladam dost sralo, ze me obcas dostala na krk, kdyz za tema kamoskama sla, nebo ze jsem opruzovala v pokoji, kdyz tam mela kluka :slight_smile:

Nerikam, ze decka s mensim rozdilem si budou automaticky rozumet a budou nejlepsi kamaradi, ale aspon je jista sance, ze budeme moct jako rodina travit cas nejak tak, aby to bavilo obe...budeme moct jit spolecne nejdriv na piskoviste ;), pak na vylet, do zoo, do kina, do divadla...z tohohle hlediska beru jako maximalni rozumnej rozdil tak 4 roky.

U nas je to konkretni reseni teda dany dost nasema pracovnima podminkama, ted mame oba dost volnej rezim (prace na univerzite), se kterym jdou deti dobre skloubit, muzeme s nima travit hodne casu a zaroven i nevypadnout z prace. Kdyby byl chlap od rana do vecera nekde a ja musela bejt na matersky, tak mi asi taky jebne a bud nemam dalsi dite vubec, nebo az za dlouho :slight_smile:
31. srp 2008 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Gedren, první dva odstavce mi mluví z duše, akorát, že já byla ta, co jí lezla malá sestra do pokojíčku, když jsem tam měla kluka:slight_smile:))) O volném režimu svého chotě si ale mohu nechat jen zdát:frowning2:
31. srp 2008 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
ivusa tak to tě lituju,že kojíš 6x za noc a,že malý se pořád budí v noci.Naše malá spala už od měsíce a půl do 3hod.rána a od 3měsíců do 5hod.rána a od 6měsíců spí celou noc od 21-8rána PARÁDA :grinning: :grinning: !!takže ti to nezávidím,a druhé dítě už nechceme :grinning:
2. zář 2008 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Gedren, ja zase souhlasim s tim poslednim odstavcem :slight_smile:
2. zář 2008 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
úplně souhlasím s tí co píše lenka...My druhé dítě nechceme z důvodu,že těhotenství jsem měla hodně rizikové a jedno dítě nám stačí.Jsem ten typ co rád večer spí a chci aby se moje dcera co nejlépe,a taky chci jít do práce jelikož za tři roky se chceme stěhovat na barák...
2. zář 2008 v 10:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
četla jsem pár příspěvků a přijde mi, že každá má nějaký vnitřní pocit, jak by to mělo být, jestli mít děti hned za sebou nebo ne a myslím si, že pokud má některá pocit, že si není jistá, jak to chce, tak je to kvůli tlaku okolí, které má opačný názor, tak v mamince zahlodá červíček, jestli ta její představa není nechci říct špatná, ale třeba naivní, sobecká.... snad to píšu srozumitelně :wink:
takže si myslím, že každý má dát na ten svůj pocit, jak to vnímá a vykašlat se na okolí, které zaručeně "ví, o čem mluví", "má zkušenosti", nebo má děti v určitém věku a chovají se tak a tak...každé dítě je jiné a vyrůstá v jiném prostředí, s jinými názory na výchovu a nemá smysl rozhodovat se srovnáváním... :slight_smile:
taky rodiče jsou různí a mají jiné potřeby, některá ženská (třeba já) je doma ráda, pracuju taky z domu, ale jiná zase potřebuje ke štěstí být v práci a mezi lidmi a s tím se nedá nic moc dělat. Radši mít jedno dítě, které je milované, než tři po sobě s pocitem, že kvůli nim nemůžu do práce a strašně mě to omezuje.
ale to je jen můj názor :wink:
9. říj 2008 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
My jsme chtěli věkový rozdíl tak 2-2,5 roku, no povedlo se o něco dřív :grinning: Ale jsem šťastná, u prvního jsem měla problémy s otěhotněním, snažili jsme se 2,5 roku tak jsme měla strach aby se to zas neopakovalo, no naštěstí ne :grinning: Z toho jak to budu zvládat strach nemám-nějak to půjde, musí! Malá je naštěstí zlatá, snad jí to ještě dlouho vydrží :wink:
12. zář 2009 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, já jsem otěhotněla neplánovaně a z toho strachu že co naši atd. jsem to řekla až tak "pozdě" že jsem těhotná zůstala a v 17 jsem měla mimi. Protože jsem měla i partnera i podporu v rodičích a nechtěla jsem jedináčka, tak jsou kluci o dva a půl roku od sebe. Já taky doporučuju. Sice jsem do toho měla školu (maturitu jsem zdárně udělala), a první roky byly docela záhul, tak když povyrostli nemůžu si to vynachválit. Přesně jak už někdo psal, choděj spolu do školy, ze školy, na tábor, ven. Doma se super spolu zabavěj. A připadá mi že tak malý dítě, třeba do těch 3 let ještě tak nežálí na mimi. Jedině když jsem kojila malýho tak se větší dožadoval pozornosti, jinak bezva. No a teď "na starý kolena" mám ještě toho jedináčka :grinning:
12. zář 2009 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
nerdávno jsem se bavila na toto téma s dětským psychologem, jak sena to dívají oni a doporučují spíš o trochu větší věkový rozdil mezi dětmi
13. zář 2009 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek