Jak zvládnout rozchod, stěhování a starost o děti?
Máme za sebou rozchod, přestěhovala jsem se s dětmi do podnájmu. Abych nás uživila, zaplatila ten šílený nájem a ještě dětem dopřála alespoň trochu normální život, našla jsem si novou práci. Od října řeším jen jejich nemoci, bývalý hází klacky pod nohy na každém kroku, neustále mám homeoffice a doma ponorka. Teď jsme lehli všichni s horečkami, nemůžu si vzít ošetřovačku, nevyšla bych pak finančně a do toho Vánoce. Já vážně nevím, tohle se nedá zvládnout. Chtěla jsem být silná, dokázat, že to zvládnu a výsledek? Na děti řvu, jsem vyčerpaná a dnes, jen co si je ex odvezl, jsem se tu složila a dvě hodiny brečela. Já vážně nevím, jak si život uspořádat a být alespoň trochu šťastná. Černé myšlenky mě napadají čím dál častěji.
Jak ti hází ex klacky pod nohy? Co mu kázat, že to máš na háku (ikdyž to bolí a máš o děti strach). Agresora většinou přestane bavit tě vysírat, když ví, že na tebe nemůže.
Úklid a cukroví nehroť, jak máš staré děti?
Nevím, jak poradit. Ale vím, že jako maminka zvládáš a zvládneš i nemožné. Držím palce, ať je to co nejdříve za tebou a můžeš se ohlédnout, jak silná jsi byla 🙏🏻🍀
Taky si to často říkám. Před 5 měsíci jsem ovdověla, děti 6,8,10 a jsem na vše sama. Už víc než měsíc se střídají doma s nemocemi. Ale mně nic jiného nezbývá než to vydržet, takže si občas zanadávám, občas pláknu a jedu dál. Jestli máš aspoň chvíli pro sebe, využij ji pro odpočinek.
Dětem je 3 a 6. Měli jsme být na Štědrý den a svátky u mojí mámy, ta nakonec musí do práce, takže s dětmi budu sama. Nevím ani jak to udělat, aby neviděli dárky, stůl i stromek máme v obýváku.
Ex si jede jen podle sebe, děti mi vrací nemocné, když jsou po nemoci a prosím ho, ať dodržuje klidový režim, tahá je všude možně. Ale starat se když musím do práce to ne. Teď nás v klidu nechal ležet v horečkách a dostala jsem jen strohou zprávu, že si děti vezme dnes od 15:00 do zítra 8:00 a mám upřesnit, kde si je vyzvedne a kam je má odvézt. To že děti už do konce roku do školky nepůjdou je mi fuk, já ať se poseru.
Končí mi zkušebka a myslím, že mě nevyhodi jen ze solidarity. Prakticky jsem byla v práci max dva celé týdny, jinak neustále HO. Což je na pytel, v nové firmě kde nemám možnost se doma pořádně zaškolit.
Cukroví jsem vzdala, úklid taky. Stromek sehnala umělý (takový hnus). Zkrátka je to jen přežívání ze dne na den.
člověk vydrží víc než tuší a všechno jednou končí, já jsem uvítala novou známost mého manžela a byl klid a manžel vám na děti platí?
Nemuzou ti pomoct rodice? Co si najit spolubydlici?