Líbáte se v dlouholetém vztahu pravidelně?
Ahoj, dnes jsem na internetu narazila na pár, který řekl, že se „zapomněli“ líbat. Jen tak občas, při sexu nebo kdykoliv jindy. Prý když byli mladí, na začátku vztahu a bez dětí, tak se líbali, ale postupem času to nějak vymizelo.
A tak by mě zajímalo, jak to máte vy. 😊
Já musím říct, že se sice nelíbáme vášnivě každý den, ale několikrát týdně určitě, a to i mimo sex. A miluju to! I po více než 20 letech spolu mám z líbání pořád motýlky v břiše. ❤️
Jak to máte vy? Líbáte se pravidelně? A děláte něco pro to, abyste si tuhle intimitu udrželi? Nebo už na líbání ani nemáte chuť?
( můžete využít možnosti ANONYMNĚ )
Jsme spolu o 16 let déle, líbáme se, ale vášnivě určitě ne. Ale o líbání vztah určitě není, na líbání náš vztah nestojí. Daleko častěji se držíme za ruce, kolem pasu, ramen. A častěji mám chuť na sex než na líbání. Partner to má stejně.
Ty jo tak líbání i trošku vášnivější mi nevadí s dětmi pobíhajícími kolem, což sex tedy velmi. Takže líbání určitě denně, pořád. Sex bych brala častější, ale na to potřebuju trochu víc energie.
A tedy pusa na rozloučenou a přivítanou je samozřejmostí.
Jsme spolu skoro 15 let, nikdy jsem líbání nemusela. Takže ne, nelíbáme se, jen letmá pusa (a i bez toho bych zvládla být). Ale sex potřebuju dost 😁
Ano libame se porad. Pri sexu i hodne vasnive, pocas dne aspon letma pusa. Jsme spolu 14 let.
Brr, ne, naštěstí ani jeden nejsme moc kontaktní, nemám to ráda. Toto jsme si vyjasnili hned na začátku 😃
Pusu jo, ale francouzáka? To už
musí být, jako já miluji vášnivé polibky v literatuře i ve filmu, klidně si to přehrávám, přečítám pořád dokola a přijde mi to jako vrchol, co chci a potřebuji cítit, dál jít nepotřebuji, ani nechci, ale s manželem jsem skoro 25 let a už roky ne a když, tak jen na základě nějaké romantiky výše, kdy jsem v představách v onom vášnivém polibku, a potřebuji to zažít i na tělesné bázi, není to, o tom, že bych si
představovala, že mě líbá dotyčný z filmu, či knihy, že si představuji, že mě líbá někdo jiný, ale jde mi o ten pocit, co potřebuji vyhledat, co to u mě vyvolává, protože ten právě už necítím, většinou si to odpustím, protože si představím, co manžel jedl a že si nevyčistil zuby a tak, no, když k polibku nedojde, tak se cítím svobodnější, protože mě to fakt vadí, ale to mám odjakživa, jen dřív jsem věděla, že bych nemohla políbit kuřáka a teď se k tomu přidaly další “příchutě”.
Pro mě teda větší, vásnivější líbání je předehra k sexu. Pokud se chci pořádně naladit na milování, musí předcházet aspoň krátká předehra ve formě pořádné líbačky. Jinak letmé pusy na rozloučenou, na přivítanou, na dobrou noc beru jako každodenní samozřejmost. Prostě takové líbnutí, ujištění se o přítomnosti toho druhého...jinak manźel by se strašně rád vic líbal po ránu, bohuźel po noci mám ne úplně fajn pocit jak z mé, tak z jeho strany, takže to větší líbání většinou odmítám. Pokud by byl vztah zcela bez líbání, asi by mi to přišlo, jako že žiju s kamarádem, ne manželem.
Jsme spolu 20 let, z toho 13 manželé.
Taky jsme spolu 20 let a líbání mě nikdy moc nebralo. Během dne spíš dotyky, líbání při sexu atd. Intimitu mezi sebou udržujeme, ale líbání není její podstatnou součástí.
Já jsem opak,líbání vůbec nepotřebuju. S manželem jsem hodně kontaktní,objímáme se,mazlíme deně,sex taky často,ale líbám se jen kvůli manželovi,protože on to má rád. Mě to nevadí,ale nic to se mnou nedělá. Za mlada jsem líbání vnímala jinak,ale nějak to zmizelo.