• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Po nástupu do práce otěhotním. Bude mi zaměst. platit?

20. prosince 2012 
blbost... 3800 :grinning: :grinning: kojím, IQ jde do mlíka...
14. říj 2008 v 18:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
janey: já mám zase mozek v břiše:slight_smile:. Začne to těhu demencí a pak se to jenom zhoršuje. 4 roky na mateřské - to bych nemohla svýmu mozku udělat :grinning:
14. říj 2008 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Právě - proto jsem nepřerušila studium :slight_smile:
andílek... udělal grk a zblil mě i sebe... :grinning: jdu se zkulturnit a pohnout s večeří... savce dostal tatínek :grinning:
14. říj 2008 v 19:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Lim, samozřejmě souhlasím s tím, že je lepší mít aspoň něco málo odpracovanýho..to je jasný. Taky souhlasím s tím, že kdyby měl člověk čekat až na dobu, kdy bude mít našetřeno..no kdo ví kdy by to bylo.
Ale, můj příběh.
Sem na SŠ, zrovna ve čtvrťáku, maturita na krku, žádná práce, žádný peníze.. Je mi čerstvých 20, přítel o rok starší. Dítě sme fakt neplánovali, byl to omyl (ale teď to říkám hodně hnusně). Nicméně prcka sem si nechat musela, a vlastně po měsící pláče, hádek atd. sem si ho i nechat chtěla, prostě sem ho nedala, i když hrozilo že mě přítel nechá, on totiž nechtěl. S přítelem sme spolu necelý 4 roky, bydlíme spolu nárazově, prostě jak se to komu hodí kde bejt, buď v Praze, nebo kousek za Prahou.. Přežila sem tyhle hádky, přežila sem šílený prázdniny, kdy sem si řikala jak to asi bude, jak dopadnu, co škola, jak to zvládnu, peníze, dítě...
Ano, přežila sem to. Víceméně chodím řádně do školy, ale jo..občas se mi nechce :grinning: Na prcka se moooooc těšíme, přítel už to taky bere..no né že by měl na čele Budu táta, ale už se s tím srovnal a je to v pohodě. Hledal byt, aby sme to měli vše pohromadě, dělá čtyřiadvacítky aby měl peníze, aby se trochu vyplatil z dluhů, aby prostě něco málo bylo..
Samozřejmě, jak už tu někdo řekl, nebýt rodičů, tak nevím kde sme. Jeho rodiče se to dozvěděli až teprve nedávno, naši to věděli vlastně skoro hned. Nebýt jich, resp. mámy, tak nevím..jo, začátek byl těžkej, ale máma se s tím rychle srovnala, a bere to už s přehledem. Věci co sou potřeba mi koupí, pak jí to z porodnýho dám.
Už mám doma kočárek, hadříky, vlastně i postýlku...je to krásnej pocit. A sranda když přítel chodí kolem kočáru a hledá kde sou přihrátky na pivo :grinning:
Takže když to vezmu kolem a kolem, prozatím to skončilo šťastně. Už jen mrňous chybí a maturitní vysvědčení, ale obojí je přede mnou a říkám si že si to dám levou zadní, proč taky ne že :grinning: :grinning: :grinning:
Chtěla sem ti jen ukázat, že i když se to neplánuje, tak se to dá zvládnout. Já tomu teda ze začátku taky nevěřila, vůbec ne, ale teď vím, že je kolem mě spoustu lidí, rodiče, kamarádi, učitelé, který sou ochotný pomoct, a nemusím je ani žádat. A popravdě řečeno, prcek nám trochu ucelil rodinný vztahy s tetou a babičkou, a na mámu teď nedám ani dopustit. Je ze mě mamiňák čím dál větší, ale to je teda taky daný tím, že přítel je obden/obnoc v práci, tak se moc nevidíme a já sem ráda u našich. Ale to se taky srovná časem.

Takže...nebudu ti říkat, abys do toho teď práskla, to ne. Každý třeba nemá to štěstí na svý okolí, ale ať už bys do toho šla, myslím že to zvládneš. Mateřská nějaká bude, myslím že to tu někde nahoře bylo napsaný. Samozřejmě kdybys pracovala, tak jí budeš mít o něco větší, ale já taky nepracovala...a vlastně ani nebudu :grinning: A myslím že stát mě chcípnout nenechá :slight_smile: Zase sem se kvůli prckovi rozhodla, že si při mateřský udělám VŠ, protože jít po 4 letech do práce absolutně bez praxe atd. je docela blbý..takže i takhle mi to prospěje, protože jinak bych o VŠ nikdy ani nezavadila..

Takže, nijak neradím co a jak máš udělat, každopádně..asi když se rozhodneš jakkoli, hodně štěstí
15. říj 2008 v 00:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Lim,
no něco z téhle diskuze jsem si přečetla, ale né všechno...jen chci napsat, že souhlasím s tlapičkou!

Myslím, že až oznámíš svému okolí, že jsi těhu, tak to bude šok, ať už ve 20 nebo 30letech..Rodiče tě stále vidí jako svojí holčičku, to se nezmění nikdy...
Plno věciček pro mrňouse donesou návštěvy a plno se dá pořídit za super ceny..já jsem toho důkaz..máme vše nové, ale kupuji hadříky cca od 50 do 100kč, stejně z toho malá za měsíc vyroste a neštěkne po tom ani pes! a např. vanička se dá pořídit i za 800kč, ale NÁM STAČÍ za 300kč, takže záleží hodně na tom co ti stačí, jak se na to díváš. Mě je 23, přítel má 24, bydlíme v nájmu 1+1, nějakých 30m2, ale zase víme, že tu můžeme bydlet třeba do smrti, bude-li třeba...samozřejmě že nechceme a byt řešíme, ale netankuje nás to, STAČÍ NÁM to.Tak, já bych to udělala jak už někdo psal..nastoupia bych do práce, počkala až skončí výpovědní lhůta 3měsíce a práskla do toho..nějaký měsíc se budete snažit, ikdyby jeden, aspoň něco..nějaký měsíc to schováš pod volné triko a pak to radostně vykřičíš do celého světa...

Můj příběh je trošku komplikovanější..já osobně bych dítě měla už v 18-ti, teď jsem ale ráda, že to neklaplo, tehdy jsem si myslela jak HO miluju a jak ON je ten NEJ!no byl to ten NEJvětší grázl pod sluncem...a můj nynější přítel, je ten NEJ, a moc HO miluju, a vydrží nám to?s tam tím jsem byla 3roky, s tímhle jsem už 4, ale to není záruka, že s ním budu do smrti..tímhle vším chci říct, že nikdy nevíš co tě čeká a pořád si říkat, ještě ne, ještě tohle a tamto..ještě skusíme spolu bydlet, ještě skusíme našetřit..to nemá smysl...my jsme chtěli mimčo hned ze startu, ale nedařilo se, po 3letech jsem šla k dr. a ten zjistil, že bez léků a hormonů to nepůjde..tak na co chceš ještě čekat?až budeš mít super školu, super práci, kariéru, vilu z bazénem a třicítku na krku?a pak zjistíš že bez léků to nejde, a než to stihneš vyléčit tak bude třeba pozdě...?
15. říj 2008 ve 03:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, slíbila jsem, že napíšu dřív, ale nějak to neklaplo, nezlobte se.... za tu dobu co jsem tu nebyla tu přibylo kvantum názorů všeho druhu, až se mi z toho motá hlava!:grinning: ano, dítě bych pořád zrovna teď chtěla..teď už mám zase po ovu a uvažuji o něco racionálněji. Říkám si nebuď hloupá. Utíkej do práce, počkej si na lepší zázemí...(podnájem je drahý a sotva se tam sami s přítelem vlezem) říkám si, počkej si nějakou chvíli na svatbu a jak budeš bydlet a chodit aspoň rok do práce, není co řešit...ovšem jsem nešťastná sama ze sebe. V době ovulace mi zase "hráblo" hormony mě úplně omámily a já chtěla TEĎ HNED!! děkuji svému příteli, že byl a je rozumnější než já...přesto vám všem závidím, kdo už alespoň rok pracujete.....je pravda, že věta - nic ti neuteče je pravdivá, ale já ji nesnáším...asi jako když říkáte dítěti, že je ještě malé....někdy jsem jako hloupé, nedočkavé děcko....možná má můj táta pravdu, že potřebuju ještě tak dva roky dospět....vždyť mi je jenom 20 a v žádném případě se ještě nepovažuji za vyrovnanou....ale přece jen, menses určitě dostanu a kdyby ne, možná by mi to v tu chhvíli docvaklo a vzala první práci, která mi zavadí o nos.....jenže nechci žádnou skladnici, ty moc makají a jak by to snášelo to mimi??????toť problém!a taky to zatracené bydlení. Jsem fakt na hlavu. Jak mohu takto uvažovat. Fakt psycho....l
25. říj 2008 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky limenaria:
Mě je čerstvých 23 a v lednu se stanu taky maminkou, už se hrozně těším.Dítě jsem chtěla vždycky brzy, přesto to ted ale přišlo hodněě neplánovaně, s přítelem jsme spolu byli krátce a dá se říct, že se to vyvíjelo podobně jako u deathy.Já i moje rodina jsme se s tím srovnali hned, těšení se na prcka přišlo vzápětí na to a to i přesto všechno, že jsem se pomalu smiřovala s tím, že budu svobodná matka žijící u rodičů.Žádné peníze, téměř nic našetřeného.A 3pokojový byt, kde pokojík ještě sdílím se segrou.Ale- vše se dá.Mě to rozhodnutí nechat si miminko stálo za to a nikdy toho litovat nebudu...Navíc se prozatím vše v dobré obrátilo, přítel se s tím smířil a na malého se velice těší:slight_smile:, takže kolikrát mám strach aby mi ho , až bude na světě, vubec pujčil, pomalu by chtěl jít za mě na mateřskou :wink: .Jeho i moje rodina se taky těší, co se týče peněz, tak samozřejmě hodně mi pomohli naši, ale i tak jsem měla něco "málo" našetřeného z práce(dělala jsem dva roky), i bydlení se vyřešilo a máme volný byt k dispozici....Vím, že je rozhodně lepší dítě si naplánovat a vědět, že ho mám kam přivést, ale já bych si stejně nikdy nenašetřila tolik peněz, abych si mohla koupit byt a navíc si myslím, že tohle se stát mělo, proto se to stalo.Někdy plánovat člověk muže a příroda to zajistí jinak.Že to třeba nejde....A co mi řekla jedna sestřička na gynekologii, když jsem tam přišla zelená a ubrečená(protože to bylo v tom období, kdy jsem byla na začátku těhu a nevěděla co a jak)..."Je to vaše rozhodnutí a proto je správné..."..Takže taky přeju hodně štěstí
25. říj 2008 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Evuli naprosto s tebou souhlasím vše se dá zařídit pokaždé se najde nějaké řešení. Hlavně pokud máš dobrou rodinu okolo sebe. Holky všem vám držím pěsti ať jste štastné v životě. My si prcka pořídili až jsme dostavěli dům ale jak píše Evča bez půjček to nejde. To je jedno hlavně že nám to vyšlo. Tak přeju hodně štěsí :slight_smile:
25. říj 2008 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, taky se připojím se svým názorem. Pokud máš přítele nebo manžela o kterého se můžeš opřít a miminko by jste chtěli oba dva, tak do toho jdi. Není nač čekat a jak už tady hodně holek napsalo, vždycky ti do toho něco vleze. My jsme spolu s přítelem cca 6 let, z toho 4,5 roku spolu bydlíme v jeho domku, kde bydlí i jeho rodiče. My máme jedno patro, oni druhé. Miminko jsme plánovali, bohužel se nám jednou nezadařilo a já byla na umělém přerušení a období po tom bylo pro mě nejhorší v životě. Kamarádka v tu dobu měla půl roční holčičku, docela často za mnou jezdila a já se o malou starala. A tak strašně moc jsem chtěla svoje miminko, byla jsem z toho úplnej magor :wink: . Znovu jsme se mohli začít snažit po půl roce. Jenže jsem zrovna v tu chvíli dala v práci výpověď a nahlásila se na pracák. Prostě už jsem to tam nemohla vydržet. A najednou jsme řešili, jestli mít mimi nebo začít hledat práci, tři měsíce někdě dělat, pak se třeba začít snažit apod. Nakonec jsme to zkusili hned a vyšlo to napoprvé. Jelikož jsem celou dobu na pracáku, tak na mateřskou prý nemám nárok, ikdyž jsem předtím 5 let nepřetržitě pracovala a místo mateřské dostanu čtyřletou variantu rodičovského příspěvku, ale to jsem slyšela, že se to dá taky vyřešit tím, že si o ten rodičovský příspěvek zažádá přítel a jelikož on normálně pracuje, tak si bude moct zvolit tříletou variantu. Tak uvidíme. Myslím si, že pokud chcete oba dva, tak se to dá vždycky nějak vyřešit a zvládnout. Jen se poptej na úřadech, abys měla aspoň nějaké peníze než porodíš. Pokud jsi ještě nikde nepracovala, tak na pracáku ti pravděpodobně nic nedají, možná něco dostaneš ze sociálky, ale fakt nevím. Já měla prvního půl roku aspoň podporu z pracáku a idkyž to nebylo nic moc, ale lepší jak nic. Rozhodni se sama, vím, že ta touha po mimi je veliká, ale zase na jednu stranu, aby jste se potom s přítelem hádali kvůli penězům :unamused: Přeji hodně štěstí.
25. říj 2008 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj usounku a všichni! No s přítelem se kvůli penězům dohadujeme i tak a když bychom měli mimi, tak nevím jakbysme to s penězma vyřešili...to by asi určitě nešlo...prostě musím čekat..příteli čekání tolik nevadí, je to prostě chlap, ti se do toho tak nehrnou, ale mně se už určitě čekat nechce....vždy po ovulaci se pořád sleduju a hledám příznaky, i když vím, že jsme "rozumně" na ostro rozhodně nejeli.Ve skříni mám přesto 5 těhotenských testů. Ale já se vždycky sleduju, nejradši bych pak měla dvě čárky na testu a pak si uvědomím, že musím chtít pokaždé menstruaci a nemyslet na zatím nemyslitelné...a opravdu, když pak vždycky tu menses dostanu, tak si říkám škoda, že to omylem "nevyšlo" a pak si říkám, je to dobře...vě mně se neustále přou emoce s rozumem. Je to k nesnesení...a kdybych brala prášky, tak bych ani neměla naději, že se to "nepovede". Dřív jsem něco brala, ale nebylo mi z toho všeobecně dobře (žádné namlouvání sama sobě), kdybych měla přítele, o kterým bych věděla, že s ním do budoucnosti na sto procent nepočítám, tak bych si letěla pro antikoncepci i přes veškeré negativní účinky a moji nechuť to brát...ovšem já jsem si přítelem jistá a tak jsem šťastná, že už náš vztah není v úplných začátcích, kdy se dva teprve poznávají a tak to nemusím tak strašně nutně řešit. Já mám přítele strašně moc ráda, tolik se těším na naše společné miminko..tolik se těším..mám úplné představy..jak je podobný třeba na něj a tak..jak se o něj společně staráme, chodíme na procházky..zkrátka výplod lásky dvou lidí...příroda hadra:grinning:ach jo...on se taky těší, určitě chce dítě taky, ale až budeme více zaopatřeni. Potom se přítel "přemluvit" stoprocentně dá....
29. říj 2008 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky tak já bych měla málem mimčo už v 19letech(s mým nynějším manželem,jsem s ním od 17),sice nebylo až tak plánované,ale když přišlo tak jsme se rozhodly si ho nechat,ale bohužel jsem potratila.
Toto mimčo také nebylo plánované,prostě jsem jen tak vysadila prášky a po čtyřech měsících jsem otěhotněla a to mi bylo ještě 21 :sweat_smile: .
Manželovi je 34let,oba jsme OSVČ každý máme svou firmičku,já malý salonek hned u domu z bývalé garáže,takže tohle jsem neřešila,protože ani na mateřskou nejdu,to bych musela odhlásit živnost,takže budu pobírat rodičovský příspěvěk a k tomu ještě vydělávat což je super :grinning:
Co mě trochu trápilo a ještě maličko trápí je,že máme baráček na hypo je sice náš a splátky nejsou až tak velké takže to je vpohodě,ale máme starší dům a vše tu bylo v dezolátním stavu-neobydlitelné...Vše sme dělaly nové a samy a ještě teď spoustu věcí nemáme hotových např.koupelnu,obložený krb takže nám to stojí krbová vložka,nemáme dodělanou verandu,potřebujeme novou vanu,kuch.linku,sedačku atd.Vše prostě děláme a kupujeme postupně když jsou peníze navíc.Máme tu sice čisto,barevně vymalováno,spoustu nábytku nového,nové doplňky,kytky,dá se říci,že je to to hezké a z barabizny se stává moderní byt.Miminku sme koupily vše nové,protože sme to tak chtěli,něco koupily příbuzní takže nám pomohly,ale to mě prostě trápí,že mimčo nepřivedu do hotového a že s mimčem budeme dodělávat tu koupelnu,obestavovat krb atd...To mě trochu jako vadí.Ale jinak psychicky jsem na něj připravená byla i když ze začátku to byl šok,nečekala jsem to tak brzo...
Ale rodiče byli dá se říct rádi,protože s manžou sme spolu pět let z toho 3 roky svoji takže tohle jako nikdo neřešil,naopak mamka mluvila už delší dobu o prckovi,že bych to potřebovala jako sůl,že by mi pak už nezbýval čas na blbiny :grinning:
Takže asi tak.Určitě si myslím,že nikdo nemá právo nikoho kritizovat za to jestli se rozhodne mít dítě ve dvaceti nebo ve třiceti letech!!Jen když se to mimčo bude mít dobře a bude mít milující rodiče. :slight_smile:
29. říj 2008 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
sarkal - souhlasím:slight_smile:
29. říj 2008 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
"on se taky těší, určitě chce dítě taky, ale až budeme více zaopatřeni. Potom se přítel "přemluvit" stoprocentně dá..."
- na tohle ale pozor. My máme 3pokojový byt a rozhodne ho za dostatečný pro nás dva a dítě nepovažujeme. Taky máme oktávku - ale jako rodinné auto nám to nepřipadá. Prostě - když máš, tak chceš víc. Správnej okamžik nebude nikdy a až otěhotníš, tak přeju jenom radosti. A na sledování příznaků se vykašli, jinak budeš mít zkaženou vždycky půlku měsíce.
29. říj 2008 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
campi já mít 3+1 a octávku tak neřeším nic...máme 1+1 a favorita :grinning: :grinning: :grinning:
29. říj 2008 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
gabko: vsak to rikam, clovek nema nikdy dost, to jsem uvedla jako takovej nadsazenej priklad. Dulezitej je stabilni vztah a strecha nad hlavou (nebo vůle bydlení řešit).
29. říj 2008 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
no jo, ale my máme 1 + kk a sotva se tam sami vlezem....:-/a navíc je to pronájem
29. říj 2008 v 17:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
campi: Tak v tomhle s Tebou naprosto souhlasím.. :wink: My máme 3pokojový byt taky, ale už teď vymýšlíme, kde jako vzít pokoj pro mimíska, páč jsme to ti tak ve dvouch obydleli, že hrůza :stuck_out_tongue_closed_eyes: Každej vlastní auto, i když ne nějaký extra, ale taky prý ještě mohlo být tohle a tamto :confounded:
29. říj 2008 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, tak já se taky podělím. V červnu jsme se vrátili s přítelem z Anglie, kde jsme pracovali. V červenci jsme se vzali a řešili jsme bydlení. Bydlíme u našich v mini bytu 1+1. Manžel je učitel, takže práci má, ale já jsem se ocitla na pracáku a ještě teď nemám práci. Je to tu s prací trochu problém. Jenže jsem otěhotněla, a to jsme to nijak zvlášt neplánovali. Nedostávám ani podporu, protože stále čekám na formuláře z Anglie. Žijeme z jednoho platu. Nic moc neušetříme, ale na druhou stranu se nemáme nijak špatně. Zajimavé je, že jsme peníze moc neřešili. Těšíme se na miminko a jsme štastní, že je to takhle. Jak už tu spousta holek psalo, kdybychom čekali na tohle a támhle, asi bychom byli dřív v důchodu.
30. říj 2008 v 06:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lim: No u nás je to taky tak, já už bych i mimčo chtěla, přece jen biologické hodiny tikají a koník dělá taky svoje :sweat_smile: , naštěstí manžel je rozumější a v naší situaci by do toho nešel. Miminko by si strašně moc přál, ale až v našem bytečku. A taky až já budu mít aspoň minimummodpracováno. Myslí to dobře, chce, abych měla před mateřskou praxi. A já to chápu, je to samozřejmě rozumné, jenže, znáš to - rozum a srdce se někdy dost hádají.
Myslím, že jsme na tom stejně, obě potřebujeme praxi a víc místa pro mimčo. Tak buďme rozumné a udělejme, co je dobré pro nás i pro malé. Vždyť ještě nějaký čas máme. :slight_smile:
30. říj 2008 v 10:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
zase jsem sem nakoukla... :slight_smile:
gabka.d, nejsi náhodou já? ova, 1+1, favorit :grinning:
tak u nás byla zase rozhodující zásada až po svatbě... vdávala jsem se v 19, malou měla ve 20... kdybych čekala na skončení školy a aspoň 2 roky praxe, šla bych do toho tak ve 26, to už bychom byli s manžou 10 let a jemu by bylo 33 a to on říká, že už by se na 1. dítě cítil starý :grinning: :grinning: :grinning: ..
naopak jsem za malý byt v pronájmu fakt ráda... nemusím umývat nějaké auslágy, párkrát to tu přejedu vysavačem a je :grinning: nemusím pořizovat nějakou chůvičku, abych malou uslyšela, kdyby byla ve velkém baráku kilometr ode mě, když začne lézt, od kompu, kde studuju a pracuju na ni uvidím ať je prakticky kdekoli, a až přijde čas, složíme bebechy a posunem se dál...
S penězma taky nějak vyjdeme, ale moc nejsem na to každou korunu škudlit, abychom si v 60 postavili barák... manža by sice barák chtěl, ale to je ještě ve hvězdách a teď jsme šťastní na malém prostoru :slight_smile: a naopak plánujem investici do Adopce na dálku.
To je otázka, co je být rozumný... ono možná pohled kdo má dítě teď, třeba jako já, je nerozumný, a kdo si počká po škole, po praxi, na svůj velký byt, velké auto a tučné konto, je rozumný, možná není úplně správný...
malá má spíš pošahanou matku, co s ní blbne, k hrůze všech ji táhne třeba i do školy, nosí ji v divném nosítku, bydlí ve 4. patře bez výtahu, kde musí někdo kočárek furt tahat nahoru a dolů, ale my jsme neskutečně šťastní a neměnili bychom... malá je sluníčko, které rozzářilo celý náš život a pohled na to, jak se bezzubě směje a jak je šťastná, když s ní blbnu, bych nevyměnila za nic na světě...
30. říj 2008 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
andelko přesně tak, ale je těžké si poručit..přítel je v pohodě, tomu "nic netiká" tak je zvýhodněnej....jenže já stále nemůžu najít práci, takže vše bude ještě delší a delší a delší...ach jo!!občas je těžký být rozumná!:slight_smile:takže jak že to teda je? sociálka platí až tehdy, když půl roku pracujeme? a mateřská? jak to je? mám v tom pěkný hokej...
30. říj 2008 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
limenaria - na materskou nemas narok (rika se tomu PPM) - vyplaci se to pred porodem a cca 6 mesicu po porodu. Ty bys dostala rodicovsky prispevek - 7600 Kč prvních 20 měsíců a po zbytek 3800 Kč.
Jestli mas problem s tim, ze nenajdes praci ted, tak po materske ji budes hledat jeste mnohem hur, to mi ver.
30. říj 2008 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
campi souhlas :slight_smile:
30. říj 2008 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lim: Holky mají pravdu. Já se taky bojím, jestli budu mít po škole práci a právě proto bych teď do mimi nešla, i když touhy by už byly. Když nemáš ve chvíli odchodu na mateřskou zaměstnavatele, tak ti PPM nikdo nedá a začneš od porodu pobírat rovnou rodičák. Pak záleží na tom, jak je na tom otec. Pokud lépe, zažádá o rodičák on a vybere si jinou variantu, než tu pomalou, která by ti automaticky připadla. Po měsíci se rodičák převede na tebe. Ale kdo ví, jestli tuhle možnost nechají. A navíc aspoň nějaká praxe a třeba i podržení místa se budou hodit, až budem chtít zas pracovat.
Jít po dokončení školy na pracák a pak na mateřskou, je podle mě ta nejhorší varianta.
31. říj 2008 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
campi a andělko, vím, že máte pravdu..práci si chci co nejdříve najít...nemůžu otěhotnět a nepracovat..a jak dlouho před odchodem na mateřskou musí člověk pracovat, aby dostal PPM? ale rodičovský příspěvek 7600 prvních 20 měsíců je docela slušné, ne?jak je to vůbec s tím vyplácením? moje ssestra nějakou dobu pracovala a teď dostává měsíčně pravidelně nějakou dávku...
3. lis 2008 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
lim: Měla bys být zaměstnaná aspoň 270 v předchozích dvou letech (nebo tuším 180 dní, pokud jsi v té době ukončila studium) a hlavně v době nástupu na mateřskou. Když nemáš zaměstnavatele, tak ti ji nemají z čeho vypočítat a bereš rodičák od porodu. Kdežto mateřská je 6 týdnů ( a je to 69% platu, takže většinou víc než rodičák) před porodem až 28 týdnů po něm a pak si vybereš druh rodičáku.
No slušné to je, ale 20 měsíců nemáš ani dva roky a pak by ti do 4 let dávali jen 3 800 a to když máš na krku hypo, tak je lepší brát pořád stejně a já třeba určo nechci být doma 4 roky.
3. lis 2008 v 16:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, koukla jsem se na téma vaší diskuse a docela mě zaujalo.
Limenaria: Mě je 24 let a s přítelem jsme téměř tři roky. Teď v srpnu jsme počali dítko přesto, že jsem brala HA. Lékař mi těhu zjistil až na konci 3. měsíce. Jsem určitě ráda, že miminko je ve mě, ale bydlíme v 1+1 v baráčku u mých prarodičů... Je to velmi malý byt a já vím, že si nemůžu dovolit teď větší. S hypotékou na krku a s mateřskou bychom se mohli jít pást. Co tím chci říct? Je lepší mít miminko do většího bytu nehledě na to, že ve 20ti máš ještě tak dva tři roky na to, abys mohla jít do práce. Mateřskou bez práce Ti nikdo nedá, protože by ji neměli z čeho vypočítat... Takže bych si našla práci, potom nějakej větší byteček a pak bych měla miminko.... Protože i když jsem ráda, že čekáme potomka, tak se prostě bojím, jak to všechno finančně zvládneme a jak se vejdeme do 1+1...
3. lis 2008 v 17:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
zuzik klid, taky jsem měla depky, ale mimčo moc prostoru opravdu nepotřebuje :wink: a finančně, pokud nepotřebuješ UM, taky ne :wink:
4. lis 2008 v 10:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lim:Myslim, ze touha po mimcu je uplne normalni a me to taky chytlo hned po gymplu. Na druhou stranu jsem si uvedomovala, ze bych to sama s pritelem neutahla a ze by museli pomahat rodice. Kdyz jsem nad tim premejslela, tak mi doslo, ze mit miminko je zodpovednost za toho malyho clovicka a tim ze si ho poridim, tak jsem ja ta, ktera tu zodpovednost ma a prehazovat ji na nekoho jineho bych jako rodic nemela. Za dalsi 2 roky jsme se s pritelem rozesli a ja jsem rada, ze jsme tu touhu po miminku prekonali. Ted jsem vic nez rok vdana za skvelyho chlapa a cekame miminacka. Vsechno je uz uplne jinak, i kdyz bydlime v podnajmu, mame 4+1 oba auto a muzu mimiskovi koupit co se mi libi. Chci jen rict, ze dite je zavazek na cely zivot a clovek by si ho mel poridit az ve chvili kdy se o nej bude moc postarat. Tim nemyslim az kdyz ho bude moc zahrnout vsim na svete, ale proste ve chvili, kdy je nezavysli na okolni pomoci. Jasne, ze jsem rada, kdyz neco pro mimiska dostaneme, ale myslim, ze by to melo byt, ze prezijete i bez ty pomoci. Samozrejme ale mluvim o pripadech, kdyz je miminko planovane. Kdyz se proste povede a nejste na to pripraveni, pak si myslim, ze je povinost rodiny se postarat a udelat co muze.
5. lis 2008 v 00:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@limenaria Příspěvek pro maminky.
Ahojky, já jsem otěhotněla těsně před tím než mi bylo 20 v té době jsem se zrovna chystala dat vypověď ve zkušební době nesedly jsem si se šefovou provozu jenže to jsem nevěděla že jsem těhotna jinak bych to tam ještě přetrpěla a díky tomu bych dostávala vyšší mateřskou, ale já to tehdy netušila. Miminko jsme s přítelem plánovali na jeho popud ale nechávali jsme tomu volný průběh a zadařilo se nečekaně brzy 2 měsíce po vysazení prášků. Pote co jsem odešla z te prace jsem si tehdy v lete ještě přivydělávala prodejem zmrzky a bižuterie ale na podzim jsem již nic neměla a tak jsem byla nucena najít si nějakou práci z domu, hledala jsem slušnou a poctivou práci z domu, která by byla něco jiného než je prodej kosmetiky, šperků či potravinových doplňků. Hledala jsem opravdu dlouho, Ale jak už všechny nejspíš víte, že najít opravdu seriozni nabídku práce z domova není nic jednoduchého, a tak jsem samozřejmě během svého hledání narazila na pár podvodných nabídek. A když to nebyla podvodná nabídka, tak se mi pro změnu v daném systému nikdo nevěnoval tudíž jsem to téměř nikam nedotáhla, až jsem to nakonec vzdala, ale po nějaké době se mi ozval jeden můj známý z internetu a nabídl mi spolupráci ve skvělé společnosti, která co se týče nabídky pro své klienty nemá opravdu žádnou konkurenci tudíž se opravdu skvěle nabízí a je o ni opravdu veliký zájem. A bude o ni ještě větší zájem až společnost předvede svůj velký projekt který překoná i nabídky velkých společností jako je T-mobile, O2, Vodafone. Ještě chci dodat, že můj známý, který mi tuto přáležitost doporučil se stal mým sponzorem, který se mi věnuje na 100%, a plně se mi věnuje i jeho nadsponzor. Oba dva mají velké zkušenosti, které mi neustále předávají a budou ochotně předávat i Vám. Proto bych pro Vás měla nabídku spolupráce s prestižní společností, která zde v Čr začala teprve nedávno působit. Jde o prověřenou společnost, která ve světě nemá konkurenci a proto je o spolupráci s ní velký zájem. Pokud máte zájem o více informací neváhejte a kdykoli mne kontaktujte na můj email: verareitmannova@gmail.com S pozdravem a přáním krásného adventního času Reitmannová. Ještě chci závěrem dodat že i když jsem miminko původně tak brzy nechtěla a otěhotněla spíše na popud mého přítele nikdy bych neměnila a už teď se těším na druhé miminko a svého Luboška si maximálně užívám
16. pro 2012 ve 04:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek