Jak uspořádat dům pro spokojenost všech členů?
Řeším problém se synem. Je už velký, ale potřebuje být s někým. Když mu byly 4 roky, tak jsme se přestěhovali do současného domu, bohužel to je jen přestavba a máme patro. Už bych do toho nikdy nešla, ale je pozdě.
V přízemí máme kuchyň, obývák a pracovnu/jídelnu, v prvním patře mají děti pokoje a my ložnici. Syn by chtěl mít pokoj dole, ale nevím, jak to udělat. Aktuálně nás úplně vytlačil z obýváku, má tam hračky a tráví tam většinu času. Když tam přijdu, tak je nesvůj a posílá mě pryč, ale bojím se, že když přesunu obývák nahoru, tak se přesune nahoru, když tam budeme mít pokoj.
Máte nápad, jak uspořádat dům, aby všichni byli spokojení, nebo vydržet?
Jestli vam nevadi obyvaci pokoj v patre, tak pak je to bez debat. Hodne stesti, at se vam dobre zije.
Já bych zrušila jídelnu, udělala tam malému hernu. Nechala bych tam ale ty skříně a stroj s tím, že herna je přes den jeho, v noci moje. Jídelní stůl, pokud by se vešel, bych dala do obýváku někam ke stěně a při návštěvě jej posunula do prostoru.
My jsme k domu přistavovali. V průchozí místnosti vedle obýváku vznikla malá herna, děti byly malé a nebyly schopné být sami v patře. Teď už jsou větší a stejně jsou nejvíce s námi v obýváku. Ikdyž dcera si někdy hraje v obýváku, někdy v herně. Syn je pořád s námi. Dětský pokoj mají v patře. Prakticky tam mají hlavně oblečení, pár odložených hraček. Jeden čas se nám dařilo a spali tam. Teď zase nechtějí a spí se mnou. Ale zase to budeme zkoušet. Ložnici máme přes metrovou chodbičku a stejně je to problém. Hrát si nahoře nechtějí, nechtějí tam být sami.
Taky šiju a přesto, že dole maličko slyší stroj do obýváku, chodí mě kontrolovat a volají na mě, kde jsem. Ale syn nechce být bez dospělé osoby, bojí se. Ale je dost nemocný, má na to vlastně nárok.
@marketa11112 v pracovně si nemá kam dát svoje věci a stůl tam musím nechat. Aktuálně je celá volná plocha zabraná stolem. Stůl se jinam nevejde a na pravidelné stěhování je těžký. Má tak 50 kg.
No tak to asi řešení nemá
@alice180 má to řešení, přesuneme obývák nahoru. S ohledem na okolnosti, to bude nejlepší. To už jsem psala.
No tak vyřešeno
@alice180 ano, vyřešeno. Pomohlo mi to ujasnit, co jde a co ne. Samozřejmě by šla pracovna nahoře, ale mám vyzkoušeno, že syn u toho nespal a budil se. Může být v pracovně přes den a taky tam je, když my jsme v obýváku, ale vadí mu tam stůl, který je velký a těžký a aktuálně se jinam nevejde. Můžu vyhodit stůl a řešit jinak, ale proč, když ten stůl mi přesně vyhovuje.
Odmítám mu úplně ve všem ustoupit, hledám řešení, aby byli spokojení všichni.
Třeba obývák nahoře sklidil velký úspěch u staršího dítěte, protože díky tomu bude mít vedle sebe televizi.
Hele , je to samozřejmě na vás. Já osobně bych v patře obývák nechtěla z mnoha důvodu. My v obýváku žijeme všichni a proto je srdcem domu a v přízemí ( mám doma nemocné dítě). Říkáš, že tvůj syn na diagnostice byl. Řeknu jediné..vím, jak to tam probíhá a vím, co někdy psycholožka umí. Nechala bych testy udělat ještě jinde. Hlavně bych mluvila o tom, co syn dělá jinak, než jiní. Bez spolupráce rodičů nelze stanovit diagnóza. K obýváku ... když vám to tak bude vyhovovat, tak to tak udělejte. K tomu pak není potřeba cizí názor.
@marketa11112 byli jsme na 3 různých pracovištích, nikde jim nevyšla žádná odchylka.
Asi jsem si to potřebovala ujasnit sama v sobě, co chci. Teď taky nejsem v obýváku a to je syn od včerejška u babičky. My tam už asi ani neumíme být.
Dřív by mě to nenapadlo, až teď, co jsme o tom mluvili.
A když bude mít pokoj dole, bude tam chtít spát, když vy budete nahoře? 🤔
@mischalinka nespí u sebe v pokoji, spí v ložnici.
Tak tam bych začala já.. Než hned přestavovat dům, zkusila bych ho učit samostatnosti a zvykat na svůj pokojíček.. Spát tam, aspoň občas si hrát..
Už je to velkej kluk, všechno přeorganizuješ a za chvilku bude chtít zase pokoj nahoře, aby měl svůj klid 🙂
@mischalinka po tolika letech to neberu jako hned. Naučit se na pokoj snažím 6 let, zatím se mi to nepovedlo. Jestli máš radu, tak sem s ní. To, že bude chtít svůj klid, mi tvrdí všichni už tak 2 roky, svůj klid chce, ale zároveň má potřebu nás slyšet a vnímat. Jak dlouho ještě vydržet?
A jak reaguje takhle velké dítě, když má spát ve svém pokoji? Pláče? Vzteká se a utíká k vám?
Jestli to tak cítíš, že jinudy cesta nevede, tak pokojíček přesuňte, nač se trápit..
Jen tedy přemýšlím, co má ke hraní takhle velký kluk. Jasně, malé děti mají hraček plný obývák, to známe všichni, ale v tomhle věku už si přece lego / stavebnici / já nevim co.. , může přinést dolů a pak zase uklidit do pokojíčku 🙄
@mischalinka kolem desáté se stěhuje k nám, že má zlé sny, pokud spí u nás, za celou noc se neprobudí, pokud ho vrátím k němu, za 2 hodiny přijde. On není vynucovaci typ, že by brečel nebo se vztekal.
Má tam stavebnice a hry.
A ostatní vaše děti?
@mischalinka máme ještě jedno starší dítě a to v této oblasti nemá žádné problémy. Ve svém pokoji tráví čas od doby, co jsme tady. Spí u sebe.
Já bych asi nic nepřestavovala. Všichni spíte nahoře, dáte mu pokoj dolu a za chvilku začne chtít spát sám a budete řešit zase přesun do patra 🙄
Když chce být při hraní s vámi, respektovala bych hračky v obýváku, proč ne.
Moc ale nechápu to, že vás z obýváku vyhání, v tom případě bych ho poslala hrát si do pokoje, když chce mít klid..
Starší syn je Asperger. Donedávna spal s námi,teď spí dle nálady v obýváku nebo v pokojíku, to nám nevadí. S hraním a prostorem to máme stejně jako u vás - v pokojíku být sám nechce, ale když si hraje v obýváku,je nervní,když se mu do činností plete mladší bratr, hluk nebo že si chceme pustit třeba naši hudbu. My ale žijeme v bytě a ne v domě. Řešíme to tak,že hračky a "bordel" nám v obýváku nevadí,přece jen to nebude na věky ,ale jakmile začne hučet, že mu tam vadíme,že nechce poslouchat naši hudbu či nás vyhazuje apod. pošleme ho slušně do patřičných míst. Obývák je společný prostor a pokud si ho takhle vehementně nárokuje,má smůlu a vyhazujeme ho do pokoje, kam stejnak nejde a zklapne a hraje dle našich pravidel.
@mischalinka ale to je právě to, co řeším nejvíc. Chce být sám a zároveň s někým. Nahoře se sám bojí, chce ale soukromí.
A když je nahoře, starší sourozenec tam není? 🙄
Jinak bych to viděla stejně jako @queenp. Obývák je společný prostor a jestli se mu to nelíbí, má kam jít, má svůj pokojíček.. Případně třeba jídelnu, když chce být poblíž? 🙄
@mischalinka ano, má kam jít, ale za 6 let si tam nezvykl a bojí se tam a čas tam trávit nechce. Teď tak máme jeden poměrně velký nevyužívaný pokoj. Aby byl v pracovně je komplikované, často tam mám rozdělané věci, takže mi v tom dělal chaos a není tam dost místa, aby si tam mohl hrát, na zemi je dlažba, tak si tam nesedne a nevysype lego.
Sourozenec ho od sebe vyhání, nemá trpělivost na to, aby co 5-10 minut vyslechl nějakou řeč, navíc on je fixovaný na mě a na tatínka, proto taky nespí se sourozencem, ale spí s námi.
Píšeš 6 let a nezvykl si, v bydlení předtím tedy ten problém nebyl? Pokud ne, nestalo se něco mimořádného, původ to může mít i v něčem, co vás třeba na první dobrou nenapadne.
V 10 letech, to znamená 3.,4. třída, jak řeší školy v přírodě, nejezdí, nebo tam to zvládá?
@moudivlacek předtím jsme měli 2+kk a jen jedno patro, byli jsme pořád spolu, neměl svůj pokoj. Tady si celkově dlouho nemohl zvyknout. Je poměrně konzervativní. Přibližně do 7 let byl jak ocásek, všude byl se mnou, ale pak začal mít potřebu být sám, ale zároveň všechny slyšet a vnímat.
Nejezdí nikam. Maximálně spí jednu noc u babičky, ale nijak pravidelně.
Zkuste opravdu zvážit do budoucna se někde nezávazně poradit, za to nic nedáte (k psychologům, terapeutům se chodí lidé poradit, vypovídat a nemusí jít nutně o superproblémy). Přijde mi škoda, aby byl syn v nepohodě, pokud to už trvá tolik let. Třeba by mu/vám poradili, aby syn porozuměl sám sobě, proč se to děje a uměl si v těch situacích poradit a necítit se špatně. On člověk, jak v tom dennodenně žije a už po sté o té situaci přemýšlí, tak kolikrát to řešení opravdu nevidí. Vlastní zkušenost, i když se týkala jiné věci. Přeju, ať je brzy lépe ;)
@alice180 @moudivlacek.
já tím jen chtěla říct, že “nepořádek” z hraček, by nemusela třeba autorka řešit. A pokud se bojí, že by se s obývákem přesunul do horního patra, nejspíše by to značilo, že chce být pořád s někým, kdo by byl nablízku, což vyplývá i z dalších komentářů. Tudíž jsem napsala, že mi přijde normální, že jsou všichni společně v centru dění jako býv zvykem obývák, kuchyně apod.. 😄 Jinak jsem nepsala, že naše děti mají pokojíčky, nemají.
Evidentně jsem ale napsala jen svůj názor na celkovou komunikaci u ostatních komentujících, který vás něčím popudil. Pardon, všem se prostě zavděčit nedá 😅 Ale díky moc, zase dlouho nikde ničím nepřispěji. 👌
@eliska_r mě nepopudilo vůbec nic, je to diskuze, nic víc, nic míň, ale přečti si, co jsi tam odpověděla a co psala autorka několik příspěvků před tebou... a zavděčit se není třeba všem, zejména, pokud tě to odrazuje od dalších diskuzí, to opravdu není můj problém ;)
@dixi86 z šicího stroje je hluku hodně. Mladší by u toho nespal určitě. On ten hluk nenávidí. Hluk jako je vysavač, šicí stroj, sekačka na trávu... nezvládá a musí mít sluchátka na uších. Proto šiju jen v noci.
S tím, jak využíváme obývák, je opravdu nejschůdnější řešení mít nahoře obývák a v jeho současném pokoji udelat ložnici. Dole pak nechat pracovnu a jeho pokoj.
Děkuji za diskuzi, dost jsem si ujasnila, co vlastně chci, a jak to bude nejlepší.