Náhradní mateřství: Proč jsou ženy vůbec ochotné nosit pod srdcem dítě někoho jiného?
Kolik odvahy a osobní síly vyžaduje odnosit dítě někomu jinému? Co kdyby to ale byla vaše sestra nebo nejbližší kamarádka? V zahraničí se náhradních matek využívá poměrně často. I některým slavným ženám, jako je Sarah Jessica Parker nebo Nicole Kidman odnosila dítě náhradní matka. Proč jsou ženy vůbec ochotné nosit pod srdcem dítě někoho jiného? Co za to dostanou? A jak se na náhradní mateřství dívá česká legislativa?
„Byla jsem celkem třikrát náhradní matkou. Nejlepší je vědět, že to děláte ze správných důvodů, když jste svědky chvíle, kdy se rodiče a jejich dítě konečně uvidí. Být náhradní matkou ale vyžaduje i velkou oběť. Je to velká hormonální zátěž pro vaše tělo. Mně můj manžel musel tři měsíce před umělým oplodněním velmi pomáhat a stejně tak i přes první trimestr. Mohu o sobě prohlásit, že jsem jedna z těch šťastných žen, které jsou 'dobré' v tom, že dělají náhradní matku. Každé embryo, které doktoři implantovali, skončilo zdravým miminkem. To je vzácné. Po prvním dítěti pro náhradní rodinu jsem věděla, že chci ještě někomu pomoci, protože to pro mě byl úžasný pocit. Pokud jde o předání dítěte, instinktivně jsem věděla, že dokážu v náhradním mateřství vidět dlouhodobý projekt hlídání dětí a ne své dítě. Není to pro mě vůbec smutné a nelituji se. Jsem ráda, že můžu pomoci splnit rodičům jejich sen o vlastním biologickém dítěti. Nejsme bohatí lidé, nemůžete třeba postavit nové křídlo nemocnice, ale je to jedna z možností, jak může naše rodina na tomto světě velkým způsobem pomoci. Bez naší pomoci by na světě neexistovaly čtyři děti. Ukazujeme i svým dětem, jak být štědří a jak se obětovat pro druhé,“ vypráví několikanásobná náhradní matka Rayven Perkins, 32 let, Austin Texas.
Co znamená surogační (náhradní) mateřství?
Náhradní mateřství je v podstatě situace, kdy žena odnosí dítě, které biologicky patří jiným rodičům. Obvykle se k tomuto kroku přistupuje ve chvíli, kdy biologická matka není z nějakých (zdravotních) důvodů schopná otěhotnět, odnosit či porodit dítě. Může ho za ní odnosit tzv. náhradní matka. U nás bohužel náhradní mateřství nemá přímou oporu v zákoně, proto se podle § 775 občanského zákoníku stává matkou dítěte žena, která ho porodila, i když biologicky není její. Biologická matka si pak své dítě může osvojit.
Dělení náhradního mateřství
- Úplné náhradní mateřství - embryo bylo oplodněné mimo tělo ženy a vložené do dělohy náhradní matky. Ta má dítě pouze odnosit. Nemá s ním žádnou genetickou vazbu.
- Částečné náhradní mateřství - v tomto případě se k oplodnění použije vajíčko dárkyně. Náhradní matka podstoupí umělé oplodnění, kdy se použije sperma otce.
Jak probíhá celý proces?
- Nejdřívemusíte najít náhradní matku. Je lepší, když nebude vdaná, protože v manželství je automaticky otcem dítěte manžel. Některé kliniky proto oplodnění vdaných žen odmítají provádět.
- Jakmile se domluvíte na všech podmínkách, přichází samotný proces umělého oplodnění. Použijí se vajíčka maminky z žadatelského páru a spermie otce z žadatelského páru.
- Vy, jako maminka objednatelka, zaplatíte kompletní vyšetření náhradní matky, léky, konzultace i výkon umělého oplodnění. Respektive z právního hlediska by měl tyto výdaje zaplatit otec dítěte jako náklady spojené s těhotenstvím.
- V průběhu těhotenství by měl váš manžel uznat se souhlasem těhotné ženy otcovství, aby se stal právoplatným otcem dítěte se všemi právy a povinnostmi.
- Po porodu dítěte se musí náhradní matka vzdát dítěte, které je pak svěřeno do péče otce. Vy, jako biologická matka a žadatelka, pak musíte požádat o osvojení.
Právní úprava náhradního mateřství v ČR
V České republice zatím institut náhradního mateřství oporu v zákonech nemá, jen je okrajově zmíněn v občanském zákoníku, který mluví o překážkách osvojení. Více náhradní mateřství neupravuje. Dá se obecně říct, že není zákonem zakázáno, ale nejsou ani stanovena žádná specifická pravidla pro jeho výkon.
Prvním předpokladem je hledání a výběr vhodné ženy, která bude ochotná do celého procesu jít. V případě vdané ženy musí souhlasit i manžel. Objednatelské páry obvykle vyžadují dohodu o tom, že jim po porodu dítě bude odevzdáno a žena se ho vzdá, ale podle práva není tato dohoda nijak vymahatelná. Může posloužit maximálně u soudního sporu o svěření do péče či adopce.
Rizika náhradního mateřství
U nás v České republice existují určitá právní úskalí, které je důležité promyslet dobře předem. Může totiž nastat situace, kdy se náhradní matka po porodu rozhodne, že dítě nedá a nechá si ho. Biologická matka s tím nic neudělá, protože podle zákona je matkou žena, která dítě porodila. Celý proces je tedy postaven jen na dohodě dvou stran. Smlouvu na dítě zkrátka podepsat nemůžete.
S náhradním mateřstvím se také pojí odměna za tuto službu. Podle zákona nesmí být spojeno s finanční odměnou, ale je přijatelné, aby náhradní matka získala kompenzaci za výdaje na cestovné v souvislosti s léčbou, zdravou stravou, která je v těhotenství důležitá, náklady na ošacení, náhrada ušlé mzdy a další náklady, které se mohou v souvislosti s těhotenstvím objevit. Obvyklá částka se pohybuje v řádech statisíců a může se vyšplhat klidně i na půl milionu korun.
„Byla jsem náhradní matkou pro kamarádku, jejíž dítě má teď tři roky. Ve 40 letech jsme se pustili do umělého oplodnění, aby mohla mít své dítě. Musela jsem absolvovat celkem čtyři pokusy a byla jsem překvapena, že to čtyřikrát byli ochotni zkusit. Ztráta tří těhotenství byla velmi těžká, ale ještě těžší bylo, když mi dítě odebrali. Během celého procesu jsem byla silná, dokud dítě fyzicky neopustilo mé tělo. V tu chvíli se mi splašily hormony a opravdu mě bolelo, že musím dítě odevzdat jeho rodičům. Byla jsem z toho překvapená. Moje děti pochopily, že tohle bylo dítě někoho jiného a zdálo se, že jsou s tím srozuměni. Pochopily, že rodinný život přichází z mnoha různých směrů. Udělala bych to znovu, kdyby mi věk dovolil. Myslím, že kvůli tomu, že sama jsem měla vlastní problémy s otěhotněním, jsem se cítila velmi dobře, že jsem to udělala,“ Robin Kaufer, 50 let, Seattle, Washington.
Právní úprava náhradního mateřství v jiných zemích
V mnoha zahraničních zemích už byl přijat zákon, který náhradní mateřství upravuje. Prvním státem byl Izrael. Tamní zákon Embryo Carrying Agreements Lav byl vydaný v březnu 1996. Upravuje možnosti a náležitosti smlouvy o náhradním mateřství, kterou musí schválit státní komise. Je nutné, aby žadatelský pár měl izraelské občanství, mít stejné náboženské vyznání, heterosexuální a náhradní matka musí být svobodná, rozvedená či vdovou. Ve Spojených státech amerických nefunguje jeden zákon pro všechny státy, každý si určuje svá pravidla sám. Náhradní mateřství povoluje Florida, Texas. Indiana, New York a Michigan ho zakazují. V Coloradu, Montaně nebo Georgii žádné zákony týkající se této problematiky neexistují.
V Texasu musí být podepsaná písemná dohoda všemi zúčastněnými a schválená soudem. Objednatelský pár musí být neplodní manželé, protože umělé oplodnění nelze provést jinak než ze zdravotních důvodů. Vajíčka musí poskytnout žena z neplodného páru, nesmí jít o vajíčka dárkyně. Velmi důležitý je i zápis na matrice, protože biologičtí rodiče budou hned od narození dítěte v rodném listě.
V Evropských zemích se také zákony liší. V některých zemích náhradní mateřství upravuje zákon a biologičtí rodiče mají svá práva. Ta jim poskytuje například Spojené království, Gruzie a Ukrajina. Provádí se i v Indii nebo v Thajsku. V Rakousku nebo v Německu je náhradní mateřství výslovně zakázáno a jeho účastníci se dopouštějí trestného činu. Na Slovensku, stejně jako v Česku, neplatí jakákoliv smlouva či dohoda mezi biologickými rodiči a náhradní matkou. Matkou je v očích zákona vždy žena, která dítě porodila.
Zdroj:
https://www.maminka.cz/clanek/nahradni-materstvi-sance-pro-neplodne-balancuje-na-hrane-zakona
https://www.babble.com/pregnancy/be-a-surrogate-mother-surrogacy-story/
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1hradn%C3%AD_mate%C5%99stv%C3%AD
Začni psát komentář...
