Poporodní komplikace jménem stresová inkontinence. Podle závažnosti se dělí na 3 stupně

Téměř každá třetí dospělá žena se někdy setkala s únikem moči. Během těhotenství a poporodního období se jedná o jednu z nejčastějších obtíží. Sice ne nebezpečná, ale velice nepříjemná, to je takzvaná stresová inkontinence.

V normálním případě je moč shromažďována v močovém měchýři a v případě jeho naplnění je vědomě vyprázdněn. To, že moč zůstává tam, kde má, mají na starosti následující mechanismy:

• Inervace močového měchýře – ta je v případě stresové inkontinence neporušena
• Svěrač močové trubice je sval, který drží močovou trubici uzavřenou
• Hluboká vrstva pánevního dna fixuje močovou trubici v poloze, která také brání úniku moči, protože při zvýšení nitrobřišního tlaku dojde k jejímu stlačení

Podstata stresové inkontinence tkví právě v dysfunkci hluboké vrstvy pánevního dna. Pánevní orgány (moč. měchýř, ženské pohl. orgány, konečník) sestupují níže, močová trubice se uvolňuje ze své polohy. Svěrač sice do určité míry moč udrží, nicméně při ztížených podmínkách sám práci nezvládne. A tak při zvýšení nitrobřišního tlaku (tzv. stresu) – při smíchu, kašli, zvedání těžších břemen, dochází k inkontinenci moči. Stresová inkontinence pramenící z nedostatečné funkce svěrače je oproti tomu spíše raritní. Samozřejmě existují i jiné druhy inkontinence, nicméně ty v drtivé většině nesouvisí s porodem a těhotenstvím.

                             Pohled shora (z břicha) na svaly pánevního dna.

                      Hluboká vrstva svalů PD je označena jako Levator ani.

Příčiny stresové inkontinence

Dysfunkce pánevního dna a s ní spojená inkontinence může být následkem chybných pohybových stereotypů, sedavého způsobu života nebo naopak přetěžování dlouhým stáním a intenzivním pohybem. Rizikovým faktorem je bezesporu obezita, velký váhový přírůstek v těhotenství a porod. Právě po porodu se s tímto typem inkontinence setkává velké množství žen. A pozor, ušetřeny nebývají ani „císařovny“.

Inkontinence se dle závažnosti dělí do 3 stupňů:

• I. stupeň (lehká forma) - Únik moči při náhlém, velkém zvýšení nitrobřišního tlaku (smích, kašel, kýchnutí).
• II. stupeň (střední forma) - Únik moči při mírnějším zvýšení nitrobřišního tlaku (chůze po schodech, lehčí fyzická práce).
• III. stupeň (těžká forma) - Moč uniká při minimální fyzické námaze nebo trvale bez možnosti jakkoli kontrolovat tento stav.

Terapie

Dobrou zprávou bezesporu je, že stresová inkontinence je poměrně dobře léčitelná. V první řadě jsou zaváděna režimová opatření – používání inkontinenčních pomůcek (vložek), redukce tělesné hmotnosti, je-li to třeba, omezení fyzické námahy. V dalším postupu je možno volit mezi terapií konzervativní – fyzioterapií, anebo terapií operativní. Zde bude záležet na vyjádření vašeho lékaře.

Fyzioterapie u stresové inkontinence se zaměřuje na úpravu funkce pánevního dna (PD). Častým jevem bývá, že některé svaly PD bývají přetížené, jiné naopak v útlumu. Fyzioterapeut se zkušenostmi s terapií PD by měl ženu vyšetřit a na základě tohoto vyšetření sestavit cvičební plán. Pacientka se pod vedením profesionála naučí, jak aktivovat a relaxovat svaly pánevního dna.

U některých žen je problém vůbec pánevní dno nacítit nebo je opravdu extrémně oslabené – k tomuto účelu se může využít elektrostimulace, kdy se samy svaly stahují na „pokyn“ elektrody a postupně se svojí snahou přidává i pacientka. Nebo se využívá biofeedback, kdy vaginálně zavedená sonda dává zpětnou vazbu o aktivitě PD (zvukovou nebo vizuální na displeji). Přístroje pro biofeedback jsou dostupné i pro domácí použití. Žena, která se naučí aktivovat své pánevní dno, pak se cvičením pokračuje doma. Jedná se o dlouhodobou záležitost, v řádech měsíců.

Na internetu se můžete setkat s mnoha návody, jak cvičit pánevní dno. Pozor! Pokud své pánevní dno aktivujete špatně, můžete svůj stav zhoršit. Častým nešvarem je aktivace svěrače močové trubice – ten je ale většinou již dost přetížen a jeho další posilování ještě více prohloubí dysbalanci a oslabí hlubokou vrstvu PD. Některé zdroje také radí zkusit přerušovat proud moči. Tato metoda se používala dříve, nicméně nyní se již nedoporučuje vzhledem k nebezpečí vzniku infekcí močových cest. I při známých Kegelových cvicích bývá v převaze aktivace povrchových svalů PD.

Další obvyklou chybou bývá současná aktivace svalů hýžďových nebo stehenních, případně špatná koordinace s aktivitou bránice a břišních svalů. V takovém případě opět nedochází ke zlepšení stavu. Tato problematika si žádá kontrolu zkušeného fyzioterapeuta.

Operativní řešení spočívá v miniinvazivní aplikaci TVT pásky. Tato páska se zavádí přes stěnu vaginy a nadzvedává močový měchýř. Zákrok se provádí v lokální analgezii a trvá asi 15 minut. Hospitalizace pacientky bývá při dobrém průběhu dvoudenní. Tuto terapii dnes již hradí zdravotní pojišťovna. O tom, zda je vhodná pro konkrétní pacientku, rozhoduje lékař. Obecně se nedoporučuje pro ženy, které plánují těhotenství či jsou těhotné.

Zdroj: vitalion.cz, inkontinence-info.cz