Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Klárinka má opět zpátky zápal plic, tentokrát v horší formě ☹ takže další atb ☹ a já mám 100 dní do porodu 😲

    Narozeniny 🙂 zase o krok blíže k důchodu 😝

    Klárinka má dneska 3 roky 🙂 oslavila je dámskou jízdou v herničce 😉

    Dnes výroba adventního věnce. Povedl se 🙂

    Včera Harry Potter a Relikvie smrti 🙂 super 🙂 škoda, že je na dva díly :-/

    Klárinka má zápal plic ☹ bobeček můj malej. Dostala své první atb ☹

    Klárčina boulička je naštěstí neškodná cysta. Uf, spadnul mi kámen ze srdce.

    21.10. jsme byly poprvé na lampiónovém průvodě 🙂

    2.10. byla Klárka za družičku a skvěle si to užila 🙂

    4.9. Klárka poprvé spala ve velké posteli 🙂

    a.j.a.
    24. srp 2010    Čtené 0x

    Přátelé versus rodina

    Přátelé jsou "letničky", které potřebují každou sezónu zasadit a přihnojit, aby přinesli květy.

    Rodina je "trvalka", která vzejde rok co rok a snáší i nepohodu, nepřítomnost a zanedbávání.

    V zahradě je dost místa pro obojí.

    a.j.a.
    9. črc 2010    Čtené 0x

    Matky postižených dětí

    Většina žen se stane matkami náhodou, některé z vlastní vůle, několik málo díky společenským tlakům a pár ze zvyku.

    Napadlo vás někdy podle čeho si Bůh zvolil matky postižených dětí ? Vznáší se nad zemí, pozoruje, co se tam dole děje a dává instrukce andělům, aby dělali poznámky do obrovité knihy. Nakonec řekne andělovi jméno a usměje se : "Dejte jí slepé dítě".

    Proč téhle, Bože? Je tak šťastná, ptá se zvědavě anděl. Přesně tak, souhlasí Bůh. Copak bych mohl dát dítě s postižením matce, která se neumí smát ? To by bylo kruté.

    Ale má trpělivost ? táže se anděl. Nechci, aby jí měla moc, jinak by se utopila v sebelítosti a zoufalství. Jakmile její šok a strach pominou, zvládne to, řekl Bůh.

    Ale Bože, já myslím, že v tebe nevěří. Bůh se usměje: To je jedno. To se dá napravit. Tahle je dokonalá. Má akorát sobectví. Anděl se zajíkne. Sobectví ? To je ctnost ? Bůh přikývne. Kdyby se občas nedokázala od dítěte odloučit, nemohla by přežít. Ano, tohle je žena, kterou obdařím nedokonalým dítětem. Ona si to ještě neuvědomuje, ale je jí co závidět. Nikdy nebude brát jako samozřejmost jediné vyřčené slovo. Nikdy nebude jediný krůček považovat za obyčejný. Až její dítě poprvé řekne "máma", bude přítomna zázraku a bude o tom vědět. Až bude svému slepému dítěti popisovat strom nebo západ slunce, uvidí ho tak, jak mé výtvory vídá jen málokdo.

    Dovolím jí jasně vidět všechno, co vidím já - nevědomost, krutost, předpojatost - a dovolím jí se nad ně povznést. Nikdy nebude sama. Já budu po jejím boku každou vteřinu každého dne jejího života, protože ona koná mou práci stejně jistě, jako by tady byla po mém boku.

    Erma Bombecková

    a.j.a.
    7. črc 2010    Čtené 0x

    Milovala jsem vás tolik, že...

    "Ty mě nemáš ráda !"

    Kolikrát vám tohle děti předhodily ? A kolikrát jste odolali nutkání říct jim, jak moc je milujete ?

    Jednoho krásného dne, až budou mé děti dost staré, aby pochopily mateřskou logiku, každému řeknu :

    Milovala jsem tě tolik, že jsem tě otravovala otázkami, kam jdeš, s kým a v kolik hodin se vrátíš domů.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem trvala na tom, aby sis koupila kolo za vlastní peníze, i když jsme ti ho mohli koupit sami.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem byla zticha a nechala tě, abys přišla na to, jaký hajzlík je tvoje kamarádka.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem tě přinutila vrátit v samoobsluze nakousnutou Milky Way a přiznat se: "Tohle jsem ukradla".

    Milovala jsem tě tolik, že jsem nad tebou dvě hodiny stála, než sis uklidila pokoj, což by mně zabralo zhruba patnáct minut.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem před tebou projevila hněv, zklamání, znechucení a dovolila, abys v mých očích viděla slzy.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem neomlouvala tvůj nedostatek respektu a zdvořilosti.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem mnohdy přiznala, že jsem se mýlila a požádala tě o odpuštění.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem ignorovala,  co říkají nebo dělají všechny ostatní matky.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem ochotně klopýtala, padala, trpěla a prohrávala.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem uhádla, že lžeš, když tvrdíš, že na tom mejdanu bude někdo dospělý. Ale odpustila jsem ti to, i když se zjistilo, že jsem měla pravdu.

    Milovala jsem tě tolik, že jsem tě přijímala, jaká jsi a nesnažila tě změnit.

    Ale především jsem tě milovala tolik, že jsem občas řekla ne, i když jsi mě za to nenáviděla. To bylo ze všeho nejtěžší.

    Erma Bombecková

    a.j.a.
    7. črc 2010    Čtené 0x

    Děti jsou jako papíroví draci

    Děti jsou jako papíroví draci. Celý život se snažíte je odlepit od země. Běháte za nimi, až jste oba zadýchaní -  spadnou - přidáte delší ocas - narazí do střechy - vyspravíte je. Záplatujete a konejšíte, upravujete a učíte. Díváte se, jak je nadzvedává vítr a ujišťujete je, že jednoho krásného dne budou létat. Nakonec se vznesou, ale potřebují delší provázek, takže je pořád popouštíte. S každým otočením klubka šňůrky jde smutek ruku v ruce s radostí, protože drak se vzdálí a vy víte, že nepotrvá dlouho a to krásné stvoření přetrhne životadárný spoj, který vás k sobě vzájemně poutá, a vznese se tak, jak se má vznášet - volně a samo.

    Teprve pak pochopíte, že jste svůj úkol splnili.

    Erma Bombecková

    Dítě, na jehož natažené ruce se často odpoví odmítnutím, může navždy ztratit schopnost projevovat svou něžnost a vycházet vstříc.

    Když nebrečím, neznamená to, že je všechno v pořádku.