Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
a.j.a.
9. črc 2010

Matky postižených dětí

Většina žen se stane matkami náhodou, některé z vlastní vůle, několik málo díky společenským tlakům a pár ze zvyku.

Napadlo vás někdy podle čeho si Bůh zvolil matky postižených dětí ? Vznáší se nad zemí, pozoruje, co se tam dole děje a dává instrukce andělům, aby dělali poznámky do obrovité knihy. Nakonec řekne andělovi jméno a usměje se : "Dejte jí slepé dítě".

Proč téhle, Bože? Je tak šťastná, ptá se zvědavě anděl. Přesně tak, souhlasí Bůh. Copak bych mohl dát dítě s postižením matce, která se neumí smát ? To by bylo kruté.

Ale má trpělivost ? táže se anděl. Nechci, aby jí měla moc, jinak by se utopila v sebelítosti a zoufalství. Jakmile její šok a strach pominou, zvládne to, řekl Bůh.

Ale Bože, já myslím, že v tebe nevěří. Bůh se usměje: To je jedno. To se dá napravit. Tahle je dokonalá. Má akorát sobectví. Anděl se zajíkne. Sobectví ? To je ctnost ? Bůh přikývne. Kdyby se občas nedokázala od dítěte odloučit, nemohla by přežít. Ano, tohle je žena, kterou obdařím nedokonalým dítětem. Ona si to ještě neuvědomuje, ale je jí co závidět. Nikdy nebude brát jako samozřejmost jediné vyřčené slovo. Nikdy nebude jediný krůček považovat za obyčejný. Až její dítě poprvé řekne "máma", bude přítomna zázraku a bude o tom vědět. Až bude svému slepému dítěti popisovat strom nebo západ slunce, uvidí ho tak, jak mé výtvory vídá jen málokdo.

Dovolím jí jasně vidět všechno, co vidím já - nevědomost, krutost, předpojatost - a dovolím jí se nad ně povznést. Nikdy nebude sama. Já budu po jejím boku každou vteřinu každého dne jejího života, protože ona koná mou práci stejně jistě, jako by tady byla po mém boku.

Erma Bombecková

    Nádhera a zřejmě také pravda.

    9. črc 2010
    a.j.a.
    autor

    Myslím, že spousta maminek už se mockrát ptala "Proč zrovna já"? Nevím, jestli tohle je odpověď, ale každopádně se mě to hodně oslovilo byť nejsem maminkou postiženého dítěte.

    9. črc 2010

    Moc pěkné, až mi běhá mráz po zádech...

    10. črc 2010

    Myslím, že kdyby existoval bůh nikdy by nedovolil, aby byli nešťastné maminky a natož děti. Sama jsem dělala 3 roky hypoterapii s postiženými dětmi a jejich maminkami musím říci ,že mi hodně dlouho trvalo si ,,to,, netahat domů. Rozhodně před těmito maminkami klobouk dolů - osobně bych to psychicky neunesla.

    10. črc 2010
    a.j.a.
    autor

    Pehaka, jojo, toť otázka :-/ každopádně jsem na tom stejně jako ty, klobouk dolů před těmito maminkami. Obdivuju, co všechno zvládnou.

    10. črc 2010

    jednu takovou maminku znám,je to moje kamarádka,mimochodem moc skvělá holka😵
    smekám před ní 😔

    14. črc 2010

    To je uzasnej clanek. Jak se na to podivat uplne z jineho uhlu...

    29. črc 2010

    krása.její knížky mám tři a vřele doporučuju.je to opravdu ze života a o každé z nás...

    17. srp 2010