adenka84
20. dub 2018
Dnes jsem si opět vyšla do terénu s WALKER NORDIC. Šlapu si a poslouchám při tom mé oblíbené písně. Když začala hrát píseň od Legendy se vrací - Dej mi pusu, dej mi hubana se ke mě přibližovala parta pohledných cyklistů - muži v nejlepších letech 40 - 50 let.
Začala jsem se stydět a píseň jsem chtěla přeskočit. Displej se přilepil k folii a mobil nešel vytáhnout. Jeden z těch pohledných mužů se u mě zastavil. Dal mi hubana na jednu tvář na druhou tvář poděkoval popřál krásný den a zase se rozjel jako by se nic nedělo. Zůstala jsem stát jak opařená. :slight_smile:
Zpětně si říkám, že to bylo moc milé zpestření dnešního dne. Závěr? Více takových galantních a vtipných mužů!
Zobraz celou zprávu
adenka84
16. dub 2018
Pratele a kamaradi! Pomoc!
Mate prosim na vymenu nejake STIKEEZ?
Muzeme na vymenu nabidnout tyto? Ty v krabicce jsou ty co mame. Zbytek schanime! Marie vam moc dekuje za pomoc.
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
adenka84
Zpráva byla změněna 30. lis 2017
BÁSEŇ STAŘENKY

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě
nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem,
tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti.
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme
uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel
zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi
zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím
jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!


:hearts: :hearts: :hearts:



Tento text by se měl stát povinným
studijnim materiálem
pro veškerý zdravotnicky personál !!!

HLAVNĚ I RODINY !!!
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
adenka84
27. dub 2017
"HUBNUTÍ" 154 fotek 3 nové fotky
adenka84
8. srp 2015
✮ PLAKÁTY ✮ 706 fotek 1 nová fotka