adenka84
20. dub 2018
Dnes jsem si opět vyšla do terénu s WALKER NORDIC. Šlapu si a poslouchám při tom mé oblíbené písně. Když začala hrát píseň od Legendy se vrací - Dej mi pusu, dej mi hubana se ke mě přibližovala parta pohledných cyklistů - muži v nejlepších letech 40 - 50 let.
Začala jsem se stydět a píseň jsem chtěla přeskočit. Displej se přilepil k folii a mobil nešel vytáhnout. Jeden z těch pohledných mužů se u mě zastavil. Dal mi hubana na jednu tvář na druhou tvář poděkoval popřál krásný den a zase se rozjel jako by se nic nedělo. Zůstala jsem stát jak opařená. :slight_smile:
Zpětně si říkám, že to bylo moc milé zpestření dnešního dne. Závěr? Více takových galantních a vtipných mužů!
Zobraz celou zprávu
adenka84
Zpráva byla změněna 30. lis 2017
BÁSEŇ STAŘENKY

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě
nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.


Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem,
tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti.
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme
uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel
zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi
zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím
jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!


:hearts: :hearts: :hearts:



Tento text by se měl stát povinným
studijnim materiálem
pro veškerý zdravotnicky personál !!!

HLAVNĚ I RODINY !!!
Zobraz celou zprávu
adenka84
27. dub 2017
"HUBNUTÍ" 82 fotek 1 nová fotka
adenka84
8. srp 2015
✮ PLAKÁTY ✮ 249 fotek 1 nová fotka