15.5.2018
V noci jsem se měla zkoušet otáčet na bok..no to se snadno řekne..zkusila jsem to jednou a raději bych podepsala i nemožný..Jizva ta mě nebolela vůbec..,ale něco vevnitř tak to byla teda síla!! :/ Ráno asi kolem 5 hodiny jsem si nechala píchnout injekci na bolest,prý je to silný opiát-no popravdě spíš mi to oblblo hlavu než utlumilo bolest.. ještě před vizitou jsem šla se sestrou do sprchy,vyndala ze mě ten vývod a jdeme-myslela jsem že se nezvednu,že neudělám ani krok v předklonu jak stará důchodkyně jsem se jí držela za ruku a sláva jsme ve sprše omyla jsem se...otřela pomohla mi do košile a prý at zkouším chodit atd.. a až budu chtít na záchod mám na ní zazvonit ( v hlavě-poznám vůbec když se mi bude chtít čurat??!-doteď to šlo někam do pytlíku a co těď?? ..) Asi je to tady chce se mi čůrat,no přece nebudu zvonit na sestry..to dám sama.. bolestí bych brečela...ale zkusila jsem to a sláva došla jsem no ted dosed auuuu,(juhů umím čůrat!) a teď vstát...bože auuu...!! Došourávám se zpět do postele..Přijde sestra,abych se šla podívat jak se koupe,popřípadě koupat taky...Návštěva no potěš koště...Markéta..no tak si dojela pro holky k sestrám..něco kecáme bolí mě břicho jak čert!..další návštěva tetka a strýc z Polný... no mazec..vůbec jsem na nikoho neměla náladu,ale přece před nima nebudu jak lazar takže funguj... V rámci možností to šlo...! Večer jsem šla opět do sprchy sama! Dala jsem holky na noc na sesternu nechala si píchnout injekci na bolest...V noci mi holky nosily na kojení..

16.5.2018
Hned ráno mi holky přivelzy,sestry mi pomohly při vizitě a holkám odstranily pahýlky z pupíků, už jsem si je nechala u sebe,hodně mě štvalo,že byli na sesterně,chtěla jsem se o ně starat,ale zase jsem věděla,že když mám co dělat sama se sebou tak je blbost mít holky u sebe,s nima prostě musím fungovat na 100% to mě dost nakoplo a věděla jsem,že musím fungovat přes všechnu tu bolest!! Odpoledne zase nějaká ta návštěva... A večer jsem řekla sestrám,že už si je nechám i na noc.. na bolest jsem už nic nechtěla..nejak mi přišlo,že mi ty injekce stejně nepomáhají...

17.5.2018
Vizitu jsme zmákly! Mám moc šikovný děti,vůbec mi nebrečí..! Dopoledne jsme šly ještě na vyšetření kyčlí,které se též obešlo bez řevu.. 🙂 v noci mě Stázka stála asi 4 plenky! :D 2x kojení až se z toho poblinkala jak to do sebe hrnula...Barunka jen 2 plenky a kojení taky 2x a jako ségra taky se musela poblinkat... Byl tu primář Dr. Antonín a prý jestli mám mléko a jak se cítím- Mám a cítím se fajn..“Jste zdravá můžem propustit!“ :D :D Pak jsem si trošku zacvičila s rehabilitační...A návštěva moje gynekoložka Dr. Švarcová- jsem moc ráda že jí vidím! Mile mě překvapila! ♥

18.5.2018

Ráno dloouho čekáme na vizitu,prý toho tady mají moc..,já už mám vyzitu za sebou jsem ok! Jen mi udělají ještě ultrazvuk a můžu frčet domů tak uvidíme co dětský Dr.
Dr. Vašíček (dětský) Bára trošku zloutne,tak má být u okna a chytat denní světlo,obe přibraly uplně super a pouští nás domů!!! Jupíí...Loučíme se s nemocnicí a jedéééém....

10.Května 2018
Jsem na doporučení mojí gynekoložky Dr. Švarcové a zástupce primáře(gynekologickoporodnické oddělení nem.HB) p. Lajtmana nastoupila na preventivní hospitalizaci do nemocnice.
Při nástupu mě vyšetřoval Dr. Pauk- katastrofa!!!- Jelikož čekám dvojvaječná dvojčata (38+2tt) a jsem dole úplně zavřená,tak jsem se šla dohodnout co se mnou??-Jestli vyvolávat nebo císař nebo co??!
Pauk: Jako co tady vůbec dělám?- že vyvolání i císař jsou úplně zbytečné,že to je nesmysl a že ještě nemám po termínu..že tu budu 14 dní ležet jen tak...
Já: v tom případě jsem mu řekla ať mě nehospitalizují,že můžu být doma!
(No to se mu taky nějak nelíbilo)
Ráno jsem měla a vyšší tlak 150/100
Pauk: No nic uděláme ultrazvuk -u kterého neřekl ani slovo takže jsem vůbec nic nevěděla..
Já: že jdu teda domů,když tu semnou nebudou nic dělat..
Pauk: Ten tlak je hraniční,budou mě hospitalizovat!
Ještě požádal sestru o přeměření tlaku 160/100

Za mě doktor úplně k ničemu- Šla jsem se jen domluvit co teda se mnou -absolutní neochota, nezájem,když jsem mu říkala,že tam jsou teda dvě a jsem takový týden těhotenství odpověď byla,že je úplně jedno jestli tam je 1 nebo 2 ,že se to teď už neřeší a hospitalizovalo se dřív teď už se to nedělá..
Nakonec jsem teda skončila hospitalizovaná na gynekologii.
Kde ke mně pořád lítají s tlakoměrem, berou mi krev,moč a natačejí monitory..

11.5.2018 Ráno přišel na vizitu doktor takový černoušek Dr. Rametse - moc neumí česky,takže bylo zbytečné se ho ptát,že když tu jen tak ležím,tak jestli můžu domů,podle mě tu ležím zbytečně!
Říkám si,počkám ještě na jiného doktora a uvidíme..

12.5.2018 Dr. Hůlková sympatická mladá doktorka- zažádala jsem si o vyšetření „jestli se něco dole neděje“ ochotně mě vzala na vyšetřovnu..vyšetřila,ale žádná změna (pořád úplně zavřená,čípek vysoko) :-/
Já: opět - že tu teda jenom ležím podle mě zbytečně,tak jestli můžu třeba domů?!
Hůlková: že ne,že dvojčata jsou automaticky rizikové těhotenství a že se to musí hlídat-navíc mám stále vyšší tlak (i po práškách na snížení) a mám otoky na nohou celkem velké.Porod i když jsem zavřená může být pak ráz na ráz,ale můžu jít do parku a pohybovat se v areálu nemocnice. Jen to musím říct-což bylo dobrý!! Jen mi teda neřekla jestli mě to nebudou vyvolávat,zatím to vypadá,že se bude čekat holky jsou totiž obě hlavama dolů,takže by porod mohl být přirozenou cestou.

13.5.2018
opět slouží Dr. Hůlková,říkám že mě už měsíc svědí kůže,ale testy vyšly negativně. Čekám až mně natočí monitory, vezmou krev(kvůli tomu svědění), změří tlak a vyrazím do parku.. Zítra ráno je prý velká vizita to chodí primář .Musím se s ním dohodnout jestli se mnou něco neudělá buď vyvolávání nebo císař. Tak uvidíme třeba se s ním bude dát mluvit....nebo se zbláznim!!!

14.5.2018
V noci jsem moc nespala( jako už asi 3 týdny).Ráno přišla sestra změřila mi tlak 160/110 dala mi prášek.. a pak přišel Dr. Rametse -tomu jsem všechno řekla,že chci být už na tři kusy nerozuměl,že mám oteklé nohy,že nespím,že mě svědí kůže,že jsem hotová!! Řekl uvidíme při velké vizitě!
Za hodinu mě zavolala sestra ať jdu na vyšetřovnu tam jsi mě prohmat primář-zespoda že jsem moc uzavřena a plod A-hlava naléhá.. tak mu říkám „už je země vyndejte nebo si jdu lehnout támhle na Rozkošskou na blázinec,já už to nedávám!“
Dr. Antonín (primář) :Já je teda z Vás vyndám,ale jedině císařem,spodem to nepůjde..
Já: Výborný,super,skvělý.. Beru!! Moc děkuju!! (Byla jsem neskutečně šťastná!!! Zároveň jsem měla trochu strach..přece jen moje první „kuchnutí“..prvně je uvidím jak asi budou vypadat budou to teda 2 holky? :O hlavou se mi mihlo plno otázek??! )
Primář: Dobře tak ještě dnes,už nejezte a nepijte! Uděláme vám ještě nějaké vyšetření a po obědě jdem nato! (opouštím vyšetřovnu)

Jdu na EKG,ještě monitor,krev...jdu na ARO..říkají mi jak to bude probíhat,co ta anestezie atd... dají mi ještě papíry o epidurální anestezii jak to probíhá atd..NEČTU!! jen podepisuju.. čím míň toho vim pro mě líp! 😀 S úžasnou sestrou berem tašky a jedu na “hekárnu“ tam mi dají do žíly nějákej oblbovák-chce se mi spát sedím a čekám až to do mě dokape..předávám doklady..fotim se (fotku jsem nikomu neukázala vypadám jak sjetá dobrým matrošem).. Dokapalo!

A jdeme nato...
Celá se svléknu,nějaká sestra mi zavede vývod, vylezu na takový vysoký „lehátko“bylo celkem úzký(hlavou mi blikne takhle mě povezou do márnice a co dělaj tlustý lidi,ty jim musí spadnout,se nato ani nevejdou) sestry mě přikrijou a jedem na sál..je 13.08 hod. Na sále je zima-děs! Na lehátku si sednu nahrbím se jako kočka aby mi mohly píchnout epidurál...(v hlavě-co když to píchne do míchy? Tvl..budu na vozíku nebo nebudu vůbec,co budu dělat..divnej pocit..) cítím jak mi dezinfikuje záda,je to studený a vůbec je tu zima! Sestra mi říká co ucítím...cítím píchnutí vjela do mě jehlou! Pomalu do mě pouští ten epidural,říká,že jí to tam nejde..ale pomalu do mě ten epidural tlačí.. říkám-že už mi je tepleji na levou nohu a že mi postupně mravenčí..Sestra odpoví že to píchla víc nalevo! Už to citím i na pravé noze..a už nohy necítím... Prý to přišlo nějak rychle-divný-určitě musím mít na něco alergii řekla.(papírově na nic alergická nejsem..) Sestry mi zvedly nohy na to „lehátko“ daly mi před obličej takovou zástěnu abych neviděla co se děje níž (škoda bych se ráda koukla jak mě řežou a vyndávají ty mimča ze mě...) na pravé ruce se mi měří pořád tlak každých 5 min,na levé mi davají zase nějakou kapačku..chce se mi spát (no přece nebudu spát když „rodim“,neprospim přece jejich porod..!! )koukám na hodiny po mé levici a sestra pořád něco říká..ani jí moc nevnímám,ale odpovídám...Cítím jak mi dezinfikují břicho cítím to velmi slabě..(jsem ráda,že mi dělá císaře zástupce primáře Lajtman..četla jsem na něj super recenze) Sestra mi říká jestli jsem cítila štípnutí,že mě Dr. Právě štíp do břicha „NE“ štípne mě do ruky jako pro srovnání..
Lajtman-můžem začít..(nic necítim,ale přemyšlim co tam asi dělá...) je 13.15 hod
Sestra už máte rozřízlé břicho.. „Ahá..no dobrý nic necítím..“ ostatní sestry už mají v rukách připravený nějaký papírový ručníky či čo..(už budou asi brzy na světě...poprvé je uvidím..hustý jaký budou fialový...bílý..vlasatý nebo ne??!) 13.19- slyším poprvé pláč první z nich.. Lajtman říká holka.. 13.20- další pláč..ozve se holka... (dvě holky tak přece ty doktoři měly pravdu...koukám do stran abych je viděla nesou je ke mně jsou vlasatý obě! Mají černý vlásky a jsou po těle bílý..asi od něčeho zevnitř...dají mi je na hruď koukám na ně jak jsou maličký..a stékají mi slzy (nechci brečet,jinak je neuvidím pořádně) pootevírají očka koukají na mě..hustý... ještě je mám chvilku na sobě,pak říkám sestrám ať už si je vezmou.. cítím jak mi ztěžkly nohy a vidím jak k nim sestra nese velký pytel na odpad...Lajtman do něj dává mojí placentu..tvl to je balík..!! Cítím na nohou odlehčení...(v hlavě-promítám si co asi s holkama dělaj..váží,myjou..atd..) mezitím mě zašívají... koukám na hodiny 14.00 Hotovo! Jedou semnou na chodbu.. čekáme asi minutku než mi přijede postel a je tady...Sestry se čílí,že už není v práci sanitář..přendávají mě samy (nabídla jsem jim pomoc,ale když nemůžu hýbat od pasu dolu,jsem jim k ničemu) přendaly mě a vezou mě na ARO... sáhnu si na břicho..a já zádné nemám.. tééda..pripadá mi jak kdybych sáhla někde do jámy.. každých 5 min se mi meří ten tlak.. a pořád do mě něco kape... na ARU mám strašnou ziminici úplně se celá třesu a lítá mi tlak neskutečně vysoko 160/140 a i výš to mi ta doktorka nechtěla ani říct..volá primáře ARA Dr. Longin neví co semnou..koždých 5 min. Mi dávají do žíly něco na snížení tlaku i do tý kapačky něco píchly.. pořád mě sledujou a měří mi tlak po 5 minutách i dřív když mi dá do žíly ten lék-tlak se sníží a během minuty zase vylítne nahoru.. (divnej pocit..oba na mě koukají jak na 7 div světa na jejich výrazu je vidět,ta bezmoc a snad i strach... říkám si-teď mi praskne srdce a je hotovo! Aspoň,že jsem ty holky viděla..a oni mě..to si ale stejně nebudou pamatovat...doufám,že se o ně postaraji..a řeknou jim jaká jsem byla..) takhle se to opakuje necelé 3 hodiny je 16.30 Dr. Volá ještě primáře z ARA aby se šel na mě kouknout něco jí říká ještě mi dají do žíly poslední dávku..ještě za mnou přiběhne nějaká Dr. a píchá mi přes ultrazvuk něco do břicha...dokapala kapačka a vezou mě na pokoj na šestinedělí. Přivezou mi holky už jsou vykoupané,čisté,nadherné a spí.. Je 21.00 - Dr.Lajtman se na mě příjde podívat,jak mi je a jak se cítím-(jsem jeho přístupem mile překvapena!!)
Na noc si je prý nechají sestry a budou mi je nosit na kojení... Každou mi za noc přinesly jen 1,to je prý normální jsou najedený ještě ze mě! Do půlnoci mi pořád dávaly kapačky..