Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    alkapinka
    31. črc 2017    Čtené 876x

    Vyvolávaný porod

    Konečně nastal čas, abych sepsala svůj první porod, ve kterém jsem si mimochodem střihla málem kompletní trio porodů - co se Vám může stát.. Tedy vyvolávaný...klasický prohekaný několikahodinový a MÁLEM i císař..

    Všechno začalo, teda spíš nezačalo tím, že jsem projela oba termíny porodu (měla jsem za dobu těhotenství 2 doktory, a 2 termíny).

    Minul první termín 28.6. a zrovna ten den jsem měla i kontrolu u dr., kde mi bylo sděleno, jak jsem krásně připravená, čípek je změklý a prakticky můžu rodit ještě ten den. 

    Pro jistotu mi ale dal doporučení do porodnice, kdybych do neděle neporodila (kontrola byla v uterý), tak se mam v pondělí 3.7. dostavit na kontrolu tam..

    Byla jsem natěšená, že to se mě netýká, a počítala s variantou " rodim do neděle".

     Bohužel nerodila jsem do neděle🙂. Takže v pondělí 3.7. jsem jela do porodnice  na kontrolu - málem mě kleplo - bylo tam asi 50 těhulí. Jelikož v tomto týdnu jsou 2 státní svátky, evidentně všichni gynekologové z okolé si vzali dovolené a přehodili svoje těhule na porodnici.. Podle poslechu jsem byla asi jedna ze 3, která tam byla "oprávněně" tedy po termínu porodu (a těsně před druhým 5.7.), ostatní tam byli jen na kotrolu. No co už, jsem na mateřský, kdybych rodila - jsme u zdroje, takže"no stres"🙂

    Čekala jsem hodinu a půl - udělali mi monitor, který ale moc nevycházel, tak jsem tam další hodinu ztvrdla, mezitím semnou aspoň udělali interviu a poslali mě zase čekat na chodbu, že přijde nějaký MUDR. a udělá mi prohlídku.

    Po delší době, jelikož trošku nestíhali, pro mě a další 3 těhule přišel mudr. rovnou z porodních sálů, že si nás vezme "nahoru" a tam nás sčíhne.

    Bohužel žádná kontrola nebyla, jen si doplnil chybějící informace v "interviu" a řekl ať přijdu v pátek - prosím? nic? žádná vaginální prohlídka? žádný měření nebo nějaký info co bude dál?? - trošku zklamání.. říkám v pátek 7.7. už budu mít odrozíno (to je přeci i po druhým termínu) - haha

    V pátek jsem se zjevila opět v čekárně s kopicí těhulí, stejný scenář - špatný monitor, takže uvažovali, že si mě tam nechají (hurá - a ještě tak krásný datum!). Opět poslána nahoru na sály za "starším" mudr., aby zhodnotil situaci.. Konstatování, že při těhu cukrovce asi nic moc, ale nicméně to nechají ještě na přírodě (to jsem je málem zakousla!), nicméně jsem se nějak zabetonovala, protože čípek nepřipraven, porodni cesty zavřeny (zvláštní když už před 10dny bylo vše ready).. a když neporodim do pondělí 10.7. tak nástup v úterý 11.7. na vyvolání - no HURÁ konečně nějaký informace, konečně semnou něco dělají!

    Tak 11.7.  v 8:30 nastupuji na vyvolání..Přijmou mě, rozloučim se s mužem a po všech možných i nemožných prohlídkách a dalších a dalších "interviu" kde už se začínám dost opakovat (a to jsem měla vše připravené), mě odvádějí na pokoj šestinědělí.. Tam si připadám jako uplnej dement, protože mám spolubydlící s mimčem a já? nic - pupek :-/

     V 11:00 za mnou přijde sestra, že mi teď tu tabletu nedají, protože mají FULL kapacitu, a prostě si to nelajznou, aby rozjeli vyvolávanej porod, a že mam počkat, že možná večer..

    CO?? tak proč mě přijimali? to budu CELEJ den uplně zbytečně v nemocnici a MOŽNÁ večer dostanu tabletu? Byla jsem rozhodnutá jim tam udělat totální rodeo, jeslti mi tu tabletu nedaj - to chtěj abych to tahala až do Vánoc?

     Konečně je 18:00, má jít něco jako "večerní" vizita ..MUDR se samozřejmě někde zasek a nic se neděje.. Sestra chodí kontrolovat spolubydlící, a tak jí pořád otravuju - "tak co už?" - "ještě vydržte" - grrrr..

    V 19:40 se zjevuje MUDR a jedinný co mi řekne je, že mam jít na monitor a podle toho uvidí.

    Monitor vycházel nějak extra špatně, mládě mělo hrozně vysoký tep - chodili mě kontrolovat sestřičky po dvou a radili se nademnou, jak kdybych tam nebyla.. nechali mě tam trčet hodinu a půl, protože se jim to pořád nelíbilo, tím mě teda uplně vykolejili- je něco špatně? do háje a proč semnou teda nic nedělaji? je prďola v nebezpečí? uá!

     Opět se vyrojil doktor a měl dilema - dát či nedat? toť otázka.. Donutila jsem ho🙂 Hurá v 21:00 zavedena tableta na vyvolání. 

    Ve 21:30 to začalo - nečekala jsem že to bude takovej fičák! Do téhle doby jsem neměla žádný náznak, žádné poslíčky, žádné kontrakce, žádný tlaky -nic.. No a teď? naběhli okamžitě velmi silné kontrakce po  minutách - říkám si, no super, to to mám za chvíli za sebou!

    Kontrakce byli opravdu silné a trvali celou noc, už jsem nevěděla jestli lézt po chodbách, pokoušet se spát v mezipauzách, nebo se někam schoulit a umřít.. Ve 3 ráno už jsem to nemohla vydržet a šla klepnout na sestry, že mi přijde že mám hlavičku mezi nohama a už to nemůžu vydržet..

     Sestry se mi totálně vysmály, že to tak rychlý nebude, a ať si jdu klidně lehnout a spát -  aha, jasně oukej..(myslela jsem si svý).

       V 7:30 měla být vizita - vzali mě na kontrolu a zjistili že jsem otevřená pouze na 2 prsty a že jako nic moc.. zrovna se měnili směny a MUDR 1 a MUDR2 se nemohli shodnout - jedna "ehm ehm", že by to nechala na přírodě, ať se to rozjede samo (jasně, to jsem tam mohla být ještě dneska), MUDR2 (mladej perspektivní chlapec), že se na nic čekat nebude, a že mi maji prasknout vodu - no HURÁ!

       V 9:00 (12.7.) si tedy pro mě přišla sestra, že si mam vzít věci na sál, a že jdem na to - no knečně, já hekala že už jsem ani lézt nemohla (kontrakce nepolevovali).. Tam mě přijala nějaká hlavní porodní MUDRa a dost brutálně mi píchla vodu (ono to asi jinak nejde😀 ). Doplnila si nějaký informace (jakoby jim tam nějaký chyběli za ty intervia), zeptala se na epidural, jestli chci - no jasně, že chci - dejte mi všechno! nejsem žádná hrdinka - zvlášť po prohekaný noci. Dala mi echo ať zavolám muže, a že pujdu na box..

     Dali mi klystýr (mezitim přijel muž), odvedli mě na muj přidělený box, a podali mi antibiotika (měla jsem ještě pozitivního streptokoka). Na boxu mě upoutali na kozu a na monitor - kontrakce neutichali, otevření stále na 2 prsty..

     Jelikož se porod nerozjížděl, začli do mě cpát hlava nehlava co jim přišlo pod ruku - takže jsem dostala oxytocin a to teprve začala ta správná hitparáda! Kontrakce brutálně zesílili -po minutě - v "mezipauze" jsem jim začla kolabovat, omdlívat.. strašné - to bylo kolem 11:30 - ještě pořád mě ale držela "sranda", překvapila jsem sama sebe, že jsem tam nehejkala, nenadavala, nekřičela, naopak jsem "laškovala" s kompletním personálem - chodilo tam za mnou sand celý oddělení (asi mi to pomáhalo, odlehčit situaci). Když jsem se ptala, jestli si myslí, že do 14hod mam hotovo - všichni, že určitě jo..

     Následovalo napíchnutí epidurálem - jééé to byla parádička - na 38minut to byla zase samá "sranda".. jenže pak přestal fungovat.. nacpali mi další antibiotika, a další oxytocin.. Už se to nedalo vydržet, začla jsem mužovi dost brutálně drtit ruku, vyhrkli mi slzy (čimž se mi spustila i rýma) a nezvládala jsem prodýchat kontrakce.. Do toho jsem jim začla brutálně zvracet a opět kolabovat - v jednu chvíli byl i muž dost zelenej (a to vydrží hodně). Po určitém čase, mi dali druhý epidurál - bohužel nezabral, to už byli kontrakce tak silné a přišli mi nonstop, že začli prďolu uvnitř břicha dusit..jakmile přišla kontrakce - prďolovi uvnitř břicha začal kolabovat tep.. bylo už něco po 15hod, otevřená stále na 2 prsty a "nic" se nerozjíždělo. MUDR řekl, že jestli se to nezlepší, jdu na císaře, že uvidíme do 16hod..

    Naprosto šílená situace -oxytocin, antibiotika, kolabování, zvracení, silné kontrakce pokračovala stále dál, otevírání stále nic, MUDR stále nikde..

     V 17hod už toho měl plný zuby i muž, a chtěl už najít doktora, aby mě už konečně řízli.. já je o to prosila se slzama v očích - ne, ještě počkáme..

    Rýmu jsem nějakým způsobem rozdýchala, šlo mi i líp rozdýchat kontrakce..nicméně situace se nezlepšovala.. už nademnou byli 4 doktoři a radili se co semnou.. prďolovo tep byl nestabilní, tak mě tam točili na bok sem a tam (naprosto NEJHORŠÍ pozice) - já je prosila ať už mě konečně říznou a na nic nečekají! Bohužel a možná i bohu dík, jsem na druhým boxu měla moji spolutrpitelku (naprosto stejne to mela), a jelikož doktor šel nejdřív k ní, rozhodl na císař u ní - já musim počkat... je 18:30 - mění se opět směny.. MUDR po císaři má jít domu, já dostanu nějakýho dalšího (muj orgán viděl asi komplet personal nemocnice😀 )Naštestí se tam zjevila hlavní porodní (ta která mi píchala ráno vodu) a řekla, že zkusí ještě 3-tí dávku epidurálu.. že se to už nedává, ale že u mě je to poslední šance - nadšeně jsem souhlasila (určitě mi to uleví, než ten dr. dooperuje a dostane se na mě řada)..

     Bylo 19:20 a nikde nikdo, já už myslela že tam umřu - že už tam prostě zůstanu, už jsem nevěřila tomu, že to díte ze mě "dneska" a vlastně vůbec někdy dostanou..už jsme úplně stagnovala.. V 19:40 přišel konečně MUDR se na mě podívat - stal se zázrak - třetí epidurál zabral (né oproti bolestem, ale na otevření), byla jsem na 8cm! NO HURÁ! to když mi řekli, tak už jsem si řekla -"ku*va to už dám!" 

      Sestry zakřičeli to slastné "rodímeee" - naběhli tam doktoři, sestry, děcká sestra (taková kopice lidí), natočili mě zase na bok (ježiš jak já ten bok nesnášim) a snažili se dotočit hlavičku tak, aby mě moc nepotrhala.. to teda bylo DOST nepříjemný.. naštestí po 10min štourání už se jim to "líbilo" tak mě položili na klasiku a řekli ať tlačim - no já už po dvou dnech naprosto vyřízená, nevyspalá, bez sil (ty dva dny jsem nesměla jíst ani pít) -ale byla jsem odhodlaná a taky pěkně "nasraná" 😀 - takže jsem řekla, i kdyby mě měla prdnout žilka v hlavě, tak to dám! Tlačila jsem jak vzteklá -až i porodní asistentka pochvalovala že na pvorodičku dost dobrý - a na 8 zatlačení malej vylez..ufff, ježiš - v tuhle chvíli jsem si teda taky brutálně hekla - a na hlas! a just jo😀 a už to byli zase prdýlky a srandičky - bože já to dokázala! po tom hororu.. po 22hodinách! Na nás vykouklo to naše torpédo - 12.7.2017 ve 20:17 hod

    Všichni mi říkají -neboj, na to brzo zapomeneš, to tělo je tak stavěný - no já ani nechci. Chci si pamatovat co jsem dokázala, co jsem přežila - tak nějak to potřebuju k tomu aktu. Pevně doufám, že na tohle nikdy nezapomenu a budu to mít ve vzpomínkách pořád pěkně se všema detailama...

    Velké dík patří mému manželovi, sice byl někdy kolem 17hod zelenej jak jsem mu tam kolabovala -měl o nás strach - ale pak se projevil jako frajer - malem jim asistoval i při šití -prej - jsme byl zvědavej, takže tohle zvládnul na 1****🙂 Sešitá jsem teda až na prdeli, ALE je mi to uplně jedno -hlavně, že vylez 😵 😵