Marianka

Od začátku jsme s mužem věděli, že chceme Skřítky alespoň dva (pokud to zdraví a finance dovolí možná i tři :o) ). Takže když byl Víťovi rok, vysadili jsme antikoncepci a "nechali tomu volný průběh." Zadařilo se dřív, než jsme si vůbec troufali doufat. A já byla po prvním cyklu bez HA těhotná. Na UZ se ukázalo, že je miminko o 14dní menší, takže po prvotní radosti přišlo 14dní strachu jestli jsme o mrňouse nepřišli. Naštěstí bylo na další kontrole všechno v pořádku a mimi krásně rostlo (na začátku srpna jsme kolaudovali Domeček a miminko bylo z vyprovokované ovulace - asi od těch nervů s kolaudace). Celé těhu mi bylo dobře a nebýt toho, že jsem těhotenství vůbec nestíhala vnímat, bylo to prima - nepočítám-li křečové žíly na zevních rodidlech, což bylo utrpení. Miminko nás i dál trochu zlobilo - bylo celou dobu dost malé, ale když UZ ukázal ve 32tt 2,5kg, uklidnil se jak můj doktor tak my.
Tři týdny před termínem porodu jsem byla na konzultaci v porodnici, kde jsem dostala termín na plánovaného císaře (zase ta záda). S Vítkem jsem měla termín 2dny, tentokrát 3týdny. Rozdíl? U Víti jsem jeden den brečela, druhý se už jen mooooc těšila. Teď jsem 3týdny počítala minuty, které jsem měla jen pro Vítečka a to správné těšení se nějak ne a ne přijít. Dostavovala se jen větší a větší únava a jaká si úzkost. Týden před porodem jsem ještě přečetla knížku od J. Prekopové "Prvorozené dítě" o sourozeneckých pozicích a to byla poslední kapka (knížka je ale super a doporučuju, ale ne těsně kolem porodu dalšího dítka). Večer před porodem jsme probrečela s výčitkama vůči Vítkovi. V úterý ráno se mi podařilo víceméně bez pláče odjet do porodnice a konečně jsem se začala těšit.
V porodnici bylo z prvu všechno v klidu a v pohodě. První komplikace přišla při odběru krve, kdy se sestřičkám na 3x nepodařilo nabrat mi krev, která odmítala téct. Pak prohlídka čípku - ta bolela jak blázen. A potom najednou všechno spěchalo - cévka, sbalit si věci na JIPku, dodělat papíry a na sál. Jak jsem lehla na lehátko, rozbrečela jsem se. Ještě že se mnou mohl manžel alespoň na předsálí a mohl mě držet za ruku. Na sále byla úžasná atmosféra, všichni byli moc hodní a milí. Spinál se povedl napíchnout sice až na poněkolikáté, ale povedlo se a pak už šlo všechno jako po másle. Za neskutečné 4minuty od začátku porodu se ozvalo první kašlání a vzlyky a za chviličku zazněla věta: "Má JI tam!" A tak jsem se dozvěděla, že máme holčičku. :o) Během těhotenství jsme si nenechali říct pohlaví děťátka, takže to bylo velké překvapení. Měla jsem radost, hlavně kv. klukům. Sama jsem si to začala uvědomovat, až když jsem měla Marianku u sebe. Po porodu mě odvezli na JIPku, kde jsem se ještě dvě hodiny příšerným způsobem klepala (asi nervy) a kde jsem začala "přicházet k sobě". Po zkušenosti z předchozího císaře, jsem čekala den ve velkých bolestech, ale kupodivu mi bylo výrazně líp než po Vítkovi. Asi po dvou hodinách za mnou přišel manžel a sestřička mi přivezla Márinku na první kojení a vlastně první pomazlení. Mazlení bylo nádherný, kojení se nepovedlo, protože se malá nechytila a na víc blinkala plodovku. Naštěstí večer už to bylo lepší a od druhého dne od oběda jsme plně kojily. :o) Na JIPce se mnou ležela maminka, se kterou jsme si báječně sedly, tak nám to utíkalo a když jsme se druhý den najedly, byly jsem obě schopné stěhování na šestinedělí za našima holčičkama. Trošku mě zaskočilo, že se na šesťu malovalo, ale během odpoledne bylo zase naklizeno a ticho a chod oddělení to absolutně nijak neovlivnilo. Kv. návštěvám jsem si moc přála dostat se na "nadstandart" - v Budějické porodnici totiž návštěvy nesmí na pokoje (krom nadstandartu) a sedává se v takové dlouhé chodbě, kde by se Vítek hrozně nudil a tak by za mnou s manžou nemohl chodit. Mé přání se splnilo a tak za námi mohli kluci hned druhý den po porodu na návštěvu (přišla i babička s dědečkem) a mohli si užívat Márinku se mnou. Ten týden v porodnici utekl jako voda, malá krásně přibírala, já potřebovala injekce na bolest jen první tři noci a pak už jen kapičky a tak jsem měla porod a porodnici vlastně jako dovolenou, kterou jsem si moc užila. :oD Kluci to doma taky zvládli na jedničku - manžel povídal, že je MD zaměstnání na plný úvazek jako každý jiný a možná náročnější, že se z něj ženská nemůže utrhnout a že mě obdivuje, že u Vítka stíhám ještě domácnost - tak to mě zahřálo u srdíčka a trochu i nabudilo na další fungování. Přeci jen jsme my - maminky na mateřský - často nedoceněné a kolikrát se okolí diví, když si postěžujeme, že jsme unavené a potřebovaly bychom vypnout.

Závěrem ještě pár čísel: Marianka se narodila 26.4.2011 v 8:23, vážila 2990g a měřila rovných 50cm. Domů jsme šly v pondělí 2.5. a Mári vážila 2970g.