• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
collette
9. lis 2016
KZ od @aajda mi připomněla pravidelné rozhovory s manželemmýmnejúžasnějšímzevšech:
Já: Miláčku, letím tamatam, jak tam bude?
M: Bude tam takatak, teploty kolem 15 stupňů…
Já: Dík… A to je teplo nebo zima?
M: Zabiju tě…
Což mě tak trošku nasejří, protože by už za ta léta mohl vědět, že v teplotním intervalu 10-20 stupňů jsem ztracena:grinning:
Zobraz celou zprávu
collette
7. lis 2016 Čtené 779x

Vždy mě tu dokáže nadzvednout, když čtu, že si tu nějaká vychcaná vyžírka hrála na chudinku, aby vzbudila soucit a maminky jí poslaly věci, které sice nejspíš potřebuje, ale nechce se jí to financovat z vlastního, přestože by bez problémů mohla.

Upřímně, nepřekvapuje mě to. Komunita MK (i když v naprosté většině virtuální) je báječný demografický vzorek, takže by byl zázrak, kdyby se tu taková vyžírka nevyskytla. Nebo možná spíš nevyskytly. Stejně jako plno jiných postaviček s pokřivenou duší či charakterem, včetně psychopatů.

Stejně tak mě překvapuje, kolik lidí na to skočí. Možná jsem příliš podezřívavá a když něco takového čtu, tak zpozorním, pročítám blogy a musím říct, že dost často mi to skřípe a později se potvrdí diagnóza vychcánek.

Na druhou stranu mě to nepřekvapuje, protože za ta léta se mi potvrdilo, že tady je plno maminek se srdcem na dlani, které jsou ochotné nabídnout a poskytnout pomoc tam, kde to je třeba. O to víc mě točí, když toho někdo zneužívá.

Nechtěla bych nikoho nabádat k tomu, aby se zatvrdil a podporu tam, kde to je opravdu třeba, neposkytoval. Jen se zamýšlet nad tím, kam ji směřovat.

Teď máme možnost pomoci tam, kde to opravdu je potřeba a kde víme, že to není neupřímné hraní na city. A není to poprvé. Díky odhodlání helulela a vera_vila a jimi aktivovaných ochotných tvořilek tu vznikla skupina Charitativní dražba, ve které právě probíhá již 7. kolo dražby rukodělných výrobků. Výtěžek půjde na pomoc malé Vanesce, jejíž maminku Anitu můžete na MK najít pod nickem vam123. Příběh Vanesky a její maminky si můžete přečíst tady.

Vím, že pro mnohé z vás jsou částky, na které se během dražebního šílenství dostaneme, mimo rámec možností. Proto vás prosím, nedejte se tím odradit a pošlete, co vaše možnosti dovolí, mimo dražbu. Protože každá koruna se počítá a bude s díky přijata…

#drazba

Čti celý článek
collette
7. srp 2016
Jo, pokrok nezastavíš. My čuměli jak puci, když někdo řekl "fax", protože jsme ještě nevěděli, co to je. Naše dítě už neví, co to je...
Zobraz celou zprávu
collette
18. kvě 2016
:slight_smile:
Zobraz celou zprávu
(1 fotka)
collette
22. dub 2016
Možná už by bylo načase sundat z Jakoubkova okna tu vánoční výzdobu... Ale zase na druhou stranu @pupickova už odpočítává, tak nevím:grinning:
Zobraz celou zprávu
collette
27. říj 2015 vybrali jsme

Mám ráda příběhy. Některé mi pomáhají uvědomit si, co je a co není v životě důležité, jiné zamyslet se a utřídit si myšlenky.

Život je plný příběhů. Ne všechny mají dobrý konec, ale jak se říká, zážitek nemusí být krásný, hlavně že je silný. A to samé platí pro příběhy.

Tady na MK často čteme silné příběhy a také už jsme spolu pár pěkných napsali. Letos v listopadu snad napíšeme další. Je to malá část daleko většího příběhu - příběhu života malé Amálky a její rodiny. Něco z něj si můžete přečíst.

Tento příběh je dlouhá cesta s nejistým koncem, ale fakt, že snad dokážeme tu cestu alespoň trochu usnadnit a ukázat, že na to hrdinové příběhu nejsou sami, že je tu spousta lidí, kteří na ně myslí a fandí jim, je nesmírně důležitý.

Znáte ten příběh, ve kterém se věřící člověk ohlédne za svým životem, který se mu jeví jako cesta po pláži s Bohem po boku, a on si uvědomí, že v okamžicích, kdy mu bylo nejhůře, je na pláži jen jeden pár stop? Ptá se proto Boha, proč ho v jeho nejtěžších chvílích opustil. A Bůh mu řekl: "Mé drahé dítě, miluji tě nade vše a nikdy bych tě neopustil. Ty chvíle, kdy si myslíš, že jsem to udělal, to byly okamžiky, kdy jsem tě nesl..." 

No, na Boha si rozhodně hrát nebudeme. Ale chtěla bych věřit, že až se jednou budou Amálčini rodiče ohlížet zpět, uvidí toto období jako ten kousek života, ve kterém jejich stopy nebudou tak hluboké a osamocené jako obvykle, protože alespoň na tomto kousku se objeví i naše stopy.

Tento příběh nikdy nevyjde knižně a vaše jméno se nikdy neobjeví na seznamu autorů vydavatelství... Ale jsou srdce, do kterých se zapíše snad navždy...

Přidáte se? Psát začínáme 1. listopadu a uvítáme každého spoluautora - každé slovo se počítá. A já osobně vám za každé z nich předem a ze srdce a upřímně děkuji!

Čti celý článek
collette
22. lis 2012 vybrali jsme
Lavice s úložným prostorem do dětského pokojíčku - jak viděno na FB MK:o) 22 fotek
collette
1. únor 2011

Nejsem člověk s brutálními sklony. Ale když teď sleduji příběh malého Dominika (stejně jako v minulosti jiných týraných dětí), tak bych v sobě určitě nějakou brutalitu vykopala a moc práce by mi to nedalo.

Nikdy nepochopím, co v lidské mysli může způsobit, že někdo dokáže vědomě ublížit vlastnímu dítěti, notabene ubližovat dlouhodobě. Dospělý se aspoň může bránit, dítě nikoliv. Jak se takový drobeček má srovnat s tím, že mu ubližuje ten, kdo by ho měl milovat a hýčkat nejvíc?

Toto jsou případy, kdy by opravdu mělo své místo uplatnění starodávného zákona. Mučil jsi dítě hlady? Hladověj. Mlátil jsi ho? Budeš dostávat holí. Věděl jsi o tom a nic neudělal? Vytrp to samé.

Možná, že kdyby toto platilo, bylo by těch nešťastníčků daleko méně nebo by netrpěli tolik a tak dlouho. Strach ze spravedlivého trestu je totiž nejlepší bič. A ať na mně nikdo nechodí s humanitou a lidskými právy. Protože když těm dětem dotyční ubližovali nebo byli zaneprázdněni "monitorováním" situace, tak se humanita a lidská práva krčily někde koutku a svorně plakaly...

Čti celý článek
collette
30. led 2011

Bývá mi poslední dobou dost smutno. Už jsem se jakžtakž oklepala z těch radůstek kolem ne právě dvakrát podařeného závěru porodu a začala jsem si uvědomovat, že mi něco chybí. Tedy spíš někdo. Třeba i jen jeho vidina, že ne teď hned, ale třeba za rok?

Kdysi jsem požádána, abych nakreslila co nejjednodušeji, jak si představuji svoji budoucí rodinu. Nakreslila jsem čtverec s úhlopříčkami: každý roh představoval člena rodiny a čáry spojení mezi nimi. Jenže dnes moje rodina vypadá jako trojúhelník. Ten chybějící je čtvrtý člen. Chtěla bych druhého čmeldu. Nebo včelku.

Vím, že bych se neměla rouhat a být pokorná. Vždyť mám krásného zdravého chlapečka s úžasným chlapem. A také vím, že až tento článek budou číst ty, kterým nebyl doposud dopřán ani ten trojúhelník, tak si nejspíš budou říkat, že jsem pitomá, neskromná, že nevím, co mám a že bych si toho měla vážit. Vím co mám a vážím si toho. Strašně moc. Ale přesto. To prázdné místo se ozývá.

S manželem jsme o tom už mnohokrát mluvili. Řekl, že si další dítě nedokáže představit. Má strach, že by to nezvládl. Že už je na to starý. Že už takhle neví, jestli to zvládne, až ho bude Kuba potřebovat nejvíc jako parťáka, na kolo, na čutanou. A také že když vidí, kolik dítě "stojí", tak ani finanční stránku věci nelze přehlédnout. Prý by se nerad dožil toho, že by musel řešit jestli koupí tohle, nebo tohle. Že Kubu miluje a udělal by pro něj cokoliv, ale občas se cítí jak vymačkaný citron.

Moje argumenty nebral. Marně jsem mu říkala, že stát se zase tátou ve 45 dnes není nic neobvyklého a že jestli si myslí, že za 10 let bude v papučích slintat do půlitru, tak se sakra mýlí. A že argument finanční náročnosti dítěte beru, ale jen do určité míry. Jsem přesvědčená, že pokud nemáte děti příliš daleko od sebe, jsou náklady na druhé daleko nižší. Pokud tedy netrváte na tom, že druhé musí mít vše nové. Což já tedy netrvám.

Kuba teoreticky není jedináček - manžel má dvě děti z prvního manželství (dcera 21 a syn 19). Máme výborné vztahy, velice často se stýkáme. Fungujeme jako širší rodina. I s jejich maminkou. Ale vzhledem k tomu věkovému rozdílu a faktu, že žijí jinde (i když ne moc daleko), jím technicky je. Nemám strach z toho, že bychom z něj vychovali roztaženého frocka, který neví coby. Mám strach z toho, že jednou zůstane sám. Já sama mám dva bratry. Nevídáme se tak často, jak bychom si bývali přáli, ale vím, že kdyby došlo na lámání chleba, udělali bychom pro sebe první poslední. Už to vědomí, že je mám, je pro mně strašně důležité.

Za tři týdny mi bude 38 let. Moc času už nemám. Musím se přiznat, že se občas přistihnu, že v hloubi duše pořád ještě doufám, že se to místo ještě zaplní. Moc dobře si uvedomuji rizika, která by se mého dalšího těhotenství týkala. Genetické vady v souvislosti s věkem (ty mě straší nejvíc). Možná rizikové těhotenství. Určitě rizikový (rozhodně ne spontánní) porod. Ale přesto všechno bych do toho šla. Ale sama to udělat nemůžu. A na levárny nejsem typ.

Také musím přiznat, že jsem občas na zabití. Je to jednou do měsíce, ale je to obzvlášť vypečený rohlíček. Těhotněla bych až bych brečela. Když vidím holčinu s bříškem, plakala bych. Což je minimálně 4krát do týdne, protože s jednou se dělím o kancelář. PMS jsem nikdy netrpěla, teď se z toho můžu potento. Jsem přesvědčená, že je to částečně dané hormonálním převratem po porodu, ale to moje celkové rozpoložení řádí taky. Manžela je mi líto, protože to samozřejmě ve většině případů odnese on. Tak nějak se mi zmenšila deformační zóna. To, co jsem dřív byla schopná přejít a neřešit, mě dneska vystřelí jak čertíka z krabičky. Není nic horšího, než když si uvědomujete, že se chováte iracionálně, ovšem až ex post. Vždycky si říkám, že už se budu krotit, ale pak zase něco přilítne a mě vystřelí pružina pod p****í...

Hodně mi pomohlo, že jsem začala zase chodit do práce. I ta těhulína v kanclu má něco do sebe. Když tu situaci beru hlavou, zvládám to a dokážu si vše racionálně zdůvodnit. Ale jakmile do toho přijde srdce a emoce, je racionalita za kopečkama.

I když jsem psala, že v hloubi duše doufám, smiřuji se s tím, že nakonec budu z toho čtverce ten trojůhelník udělat. Ono konec konců bude lepší mít krásný trojúhelník, než vachrlatý čtverec. A ty tři čáry můžu domalovat vždycky:o)))

Čti celý článek
collette
25. led 2011
Jakoubek už pár dní sám smrká:o)))
Zobraz celou zprávu
collette
23. led 2011
Momentálně se modlíme, Kuba má blbou virózu s ještě blbější rýmou. V pátek byli babi na ušním a má ouška načatá, ale na píchání ani plná ATB to není. Dostal kapičky do oušek a ATB kapičky do nosu, tak uvidíme. Smrkáme, odsáváme, proléváme čajem...
Zobraz celou zprávu
collette
19. led 2011
Včera kontrola na zubním. Je to lepší, ale viklavost tam pořád je, takže klidový režim dalších 14 dní:o( Chjo...
Zobraz celou zprávu
collette
16. led 2011
Včera první návštěva Zoo. Největší úspěch měli méďa ledňa, uřvaní ptáci ledňáci a malinkaté opičky kotulové:o)
Zobraz celou zprávu
collette
11. led 2011
Jo, a taky jsem zjistila, že vzácnou komplikací mateřství je nárazová barvoslepost. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsem včera napsala, že Noczneeczech je modrý, když je jako brčál:o(((
Zobraz celou zprávu
collette
11. led 2011
Tak za sebou máme další akutní výjezd k zubaři. Kuba spadl pusinkou na krabici na hračky a zarazil si zoubky do dásně. Krve jako z v**a, dítě řvoucí, matka pološílená, táta na cestě z práce. Ještě že ten zubař je člověk na svém místě...
Zobraz celou zprávu
collette
10. led 2011
Kuba má nového kamaráda: je kulatý, modrý, plastový a jmenuje se Noczneeczech a Kubík si ho dnes sám úspěšně pokřtil:o)))
Zobraz celou zprávu
collette
7. led 2011
Je neuvěřitelné, co všechno ty děti neodkoukají. Kubík telefonuje. Má svůj dětský mobil, dá ho na ucho a chodí po bytě a kecá a gestikuluje. Pravda, občas se splete a volá z dálkového ovládání, ale tato záměna je pochopitelná:o)))
Zobraz celou zprávu
collette
7. led 2011
Těhulkám doporučuji jezdit v MHD ve středu autobusu, abyste, až s vámi nějaké hovádko podobné tomu mému dnešnímu vlítne v plné rychlosti na zpomalovací práh, o mimi nepřišly. Za to, co to udělalo se zadkem busu a se mnou, bych vraždila:o(((
Zobraz celou zprávu
collette
6. led 2011
Koncem roku už jsem začínala mít pocit, že jsem s Kubíčkem porodila i půlku mozku a tu druhou mi vymydlily plíny. Musím říct, že návrat do práce částečný úvazek má dost velké kouzlo. A prý že játra jsou jediný orgán, který může dorůst:oD
Zobraz celou zprávu
collette
3. led 2011
Dnes první den v práci:o) Těch 6 hodin v kanceláři má své kouzlo. Rychle to uteče a já pak natěšená běžím domů. A pak jsem si daleko víc užila odpoledne s Kubíkem:o)))
Zobraz celou zprávu
collette
1. led 2011
Nebyla jsem si jistá, jak Kubík zvládne silvestrovské rachejtlí reje. A že ty letošní tedy byly. Ale spal jako dudek. Což mě možná nemělo překvapit, protože loni kvůli prdům nespal, ale odbyla půlnoc a začal rej a Kuba se poroučel do říše snů:o)))
Zobraz celou zprávu
collette
1. led 2011
Tak se v pondělí chystám po 15 měsících do práce. Docela jsem se těšila, ale začíná mi být úzko. Kubíka bude hlídat babička a vím, že to nebude problém, ale i tak. No co, na rodičák se vždycky můžu vrátit...
Zobraz celou zprávu
collette
30. pro 2010
Tak mě dnes zabolelo u srdíčka. Nevidím nic špatného na tom, když dítko plácnete přes ručku, když už poněkolikáté dělá něco, co nemá. Kubík zase tropil neplechu a když na něj táta houknul, tak napřáhl ručičku aby ho táta přes ní mohl třepnout:.o/
Zobraz celou zprávu
collette
26. pro 2010
Dvojka vlevo dole si dává na čas, ale první stolička (vpravo nahoře) vystrčila první růžek:o)
Zobraz celou zprávu
collette
15. pro 2010
Tak to vypadá, že to, co se nepodařilo mojí mami za celý můj život, se Kubíčkovi podařilo za dva dny: nenosím bačkory, je mi pohodlněji naboso. Ale nevezměte si je, když vám je ten bobek přinese a nazuje:o)))
Zobraz celou zprávu
collette
13. pro 2010
Denýsek už od včerejška dýchá sám:o)))
Zobraz celou zprávu
collette
11. pro 2010
Sedmý zub,dupy dup:o)))
Zobraz celou zprávu
collette
10. pro 2010
Kuba už má za sebou dvě návštěvy u zubaře. Jednu prevenčku před necelými 2 týdny a jednu "akutní" dnes - urazil si při tom svém řádění kus zoubku. Takže vrtačkovou premiéru máme za sebou: ohlazeno, teď ještě aby zoubek nezačal tmavnout:o(
Zobraz celou zprávu
collette
8. pro 2010
Tak jsem se právě byla podívat na Kubu, protože má spát, ale pořád tam řádí. Vůbec si nevšiml, že jsem přišla do pokojíčku, protože byl zaneprázdněn tím, že se stavěl na hlavu. Doslova: zadeček vystrčený nohoru, nohy napnuté, hlava dole, ruce hore:oD
Zobraz celou zprávu
collette
8. pro 2010
Tak Kubík asi začíná dávat najevo, že by rád přebalit. Už jsem psala, že po přebalení nese zabalenou plenku ke koši. Teď jde ke koši a naznačuje, že by jí tam rád dal. A pak zjistíme, že má v plence čerstvý ranec:o)
Zobraz celou zprávu
Strana
z 6
Předchozí Strana
z 6
Další