Náplasti Spofaplast
Když jsem se hlásila na testování náplastí Spofaplast, už na konci svého komentáře jsem psala, že vlastně nevím, proč se hlásím, protože ač mají děti často nějaké zranění, tak náplasti nepoužívám. Obvykle postříkám desinfekcí a nechám na vzduchu. Jenže znáte to, někdo vám nabízí něco zdarma... Musím se ale přiznat, snad se na mě koník nebude zlobit, že to na něj povím... Já ten komentář smazala. Takže když mi přišla zpráva, že nás na testování vybrali, byla jsem vážně překvapená 🙂 Ale tak prázdniny za rohem, proč to nezkusit.
Náplasti se používají stejně. Každá je jednotlivě zabalená, otevřete obal, za papírový rámeček chytnete a sloupnete náplast z obalu, náplast nalepíte, uhladíte a nakonec sundáte rámeček. Rámeček je praktický především při nálepování na rovná místa - plochy, v těchto případech funguje perfektně, náplast drží a nelepí se sama na sebe, při lepení neohmatáváte lepicí části.
Trochu problém nastane při oblepování - například prstu - rámeček náplast drží narovnanou a špatně se tedy ohybá, kam je třeba. Slepování náplastí je trochu netradiční, táhne se jakoby ve směru prodloužení náplasti - tedy na druhou stranu, než obvykle. A kupodivu to celkem dobře funguje.
Proč nekupovat dárky s předstihem?
Manžel se rozhodl, že mi pomůže a letos zabalí dárky. Když děti spaly, vytahal všechny krabice do obýváku, nachystal papíry a mašle... a pak začal plakat čtyřka (nejspíš nějaká tajná chlapská dohoda - hej, tati, dělej, jakože chceš mamce pomoct, já pak začnu řvát a ona to bude muset dodělat). Já dodělávala dárky pro učitelky na další den, šel tedy ke čtyřkovi muž. Mezitím jsem své dílo dokončila a řekla si, že něco pobalím, než čtyřka opět usne. Čtyřka usnul a s ním i manžel (určitě se na mně dohodli...). Kolem půl druhé v noci jsem měla hotovo, došel papír a musela bych pro štafle. Ale už zbýval jen jeden extrémně neforemný dárek, který jsem se tedy rozhodla nechat manželovi, ať si to balení užije. Všechno jsem po sobě uklidila, odnosila...
Další večer se manžel zvedl s tím, že to jde dobalit. Byl pryč skoro dvě hodiny, pravda, ten poslední kus byl vážně postrach všech baličů, ale dvě hodiny?! Přišel s tím, že to všechno dobalil. S lehkou ironií v hlase jsem pronesla, že je báječný pomocník.
Štědrý večer nastal...
On - co jsou ty 4 velké stejné dárky?
Já - ty karimatky.
On - ne, to ne, takové velké, stejné...
Jak Kubík testoval Enticon
Balíček k nám dorazil s menším zpožděním, ale s o to větším očekáváním. Četla jsem první postřehy ostatních testovaček a doufala, že Enticon pomůže i Kubíčkovi.
A od čeho přesně?
Náš Kuba je trpitel, kdybyste ho viděli, srdce by vám při jeho pláči pukalo. Pravidelné ranní krize kolem páté hodiny, kdy se první prdíky potřebují dostat ven, ale nedaří se a nedaří. A on pláče a pláče. A třeba dobrou půl hodinu. A tohle se opakuje zhruba 4x za den, jsou lepší dny a jsou i mnohem horší dny.
A co jsme s tím dosud dělali?
Všechno možné. Nahřívání a masáže bříška, krčení nožiček, nošení na tygříka, konkurenční kapky (zbylá má trojka si s nimi vždy vystačila)... A co pomáhá nejvíce? Teplá voda v kyblíku, tam jdou prdy ven nejlépe, jen "koupač" mívá problém ten smrádek rozdýchat 🙂 a samozřejmě šátek. Ale vzhledem k tomu, že se mi doma pohybují další tři kousky vyžadující mou péči a pozornost, tak to není úplně praktické.
Jak by se Enticon měl používat?
Když se ve školce zeptají...
Agi: Včera se nás paní učitelka ptala, co dělá tatínek a maminka za práci. Olík říkal, že tatínek je hasič.
Já: Opravdu?
Agi: Opravdu není. Pak mi v lese pošeptal, že si to vymyslel, protože neví, kde táta pracuje.
Já: Aha... A tys věděla, viď?
Agi: Jasně. Řekla jsem, že táta prodává pivo. V Koreji.
Já: No... to taky.
Včera večer jsem dětem četla pohádku. Agi mě přerušila a říká "c e s t a, cesta".
Manžel - já nevěděl, že už umí i malá písmenka.
Já - já taky ne.
Agi - ale víš, jsem ti to říkala.
Já - ano, říkala, ale já myslela, že kecáš, vždyť jsem tě je neučila, tak kde ses je naučila?
Agi - jsem si to domyslela prostě...
Takže pri dnešním čtení četla nadpis a každé první slovo v každé větě. A přečetla. Jediné, co jí nejde, jsou slova s Ě.
Jsem na ní moc a moc pyšná.
Předem pardon, ale musím... sedím na wc, Lukáš rozrazí dveře a sune dovnitř kopačák. Ptám se, na co mi sem nese balon... A on ví - no na fotbal pece, hrát budeme. A nevadí, že smrdíš, strejda taky smrdí, když hraje fotbal... ehm. Miláček 😀