Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    anet_98
    4. lis 2020    Čtené 322x

    Těhotenství a porod

    Těhotenství - stručně

    Moje těhotenství nebylo plánované a i když jsme s partnerem byli spolu 4 roky, těhotenství náš vztah ukončilo, protože jsme si oba uvědomili, že by nám to neklapalo. Nejhůř to brali rodiče, jelikož mi bylo teprve 21 let a ještě k tomu budu svobodná matka... Dítěte jsem se ale vzdát nechtěla! 

    První polovina těhotenství pro mě byla dost náročná, protože jsem do konce 4. měsíce jen zvracela a bohužel také hubla. Měla jsem 5,5kg dole a skoro nic se ve mě neudrželo (kromě sladkého), takže mi pan doktor předepsal léky, po kterých mi hrozně padal tlak a přicházely mdloby. Naštěstí toto období rychle uběhlo a od 5. měsíce jsem se ani necítila jako těhotná. Teprve jsem začínala přibírat na svojí původní váhu a mohla jíst více jídel, i když to sladké jsem jedla do konce těhotenství v nadměrnejším množství.

    Konečně mi začalo růst břicho a já byla šťastná a plná energie. Začala jsem pomalu nakupovat věci pro malého a i mamka se mnou pořád probíral, jaké věci je potřeba koupit. Rodiče se začínali pomalu smiřovat s tím, že budou prarodiče a já byla konečně v klidu a přibírala jedno kilo za druhým. Dokonce se objevil vhodný náhradní tatínek z Tábora, se kterým jsme se znali z práce.

    Na mateřskou jsem nastupovala 6 týdnů před porodem a to rovnou na jižní Čechy, kde jsme si s novým přítelem pronajali byt. Registrovaná jsem byla v pražském Podolí, ale během toho, co jsem do Prahy dojížděla mi došlo, že dlouho tyhle cesty zvládat nebudu. Proto jsem se spojila s porodnicí v Táboře a přešla do péče k nim.

    Stihla jsem zde ale jednu jedinou kontrolu ve středu 21.10.2020, protože pak to přišlo...

    Můj porod

    Hrozně jsem si přála, aby se malý narodil ve znamení váhy (do 23.10.) no a ráno 23.10.2020 v pátek v 7:30  jsem šla na WC a najednou cítím, jak ze mě něco vyjelo. Zvedla jsem se, abych se podívala no a hele, hlenová zátka. Najednou ze mě začalo něco kapat a já si myslela, že to je plodovka. Vzala jsem si tedy vložku, šla si lehnout a přítelovi jsem to oznámila s tím, že ať nespěchá, že ještě chvilku poležím, abych si byla jistá. Během ležení mi začali i silnější pravidelný poslíčci. 

    Přítel už však začal pomalu plašit a před 9h jsme jeli do porodnice. Tam mi bylo řečeno, že mi voda nepraskla a hlenové zátky ještě kus zbývá a jsem otevřená zhruba na 2 prsty a že nejpozději druhý den (v sobotu) se do porodnice vrátím. No, tak jsme jeli domů a holt čekali, co se bude dít. Stáhla jsem si aplikaci a začala si počítat pravidelnost bolestí, které po návratu z porodnice zesílily. Kolem 14h tyto bolesti začaly být více pravidelné a po sprše se i více rozjely. Bolest netvrvala nijak dlouho (cca 25vteřin) a tak jsem je chvilku přestala sledovat. V 17h jsem to znovu začala počítat a zjistila jsem, že mám kontrakce 35 vteřin dlouhé a to po 5 minutách. Jelo se tedy do porodnice znovu v 19 hodin. 

    To už si mě tam nechali, ale přítele poslali domů. Dali mě ještě na pokoj, kde mi dali antibiotika (měla jsem pozitivního streptokoka). Na pokoji jsem byla sama a čekalo mě 5 hodin rozdychávání kontrakcí a monitorování. Po pár monitorech a druhé dávky antibiotik mě po půlnoci vzali na vyšetření a zjistili že jsem na 6 prstů otevřená a můžu jít na sál ať zavolám partnera. Přítel přijel v 0:30 a chvilku čekal před sálem, jelikož jsem měla čerstvě udělaný klystýr. 

    Potom už jsem byla jen ve sprše a snažila se rozdýchávat už dost silné kontrakce. Ve 2h mě upoutali na lůžko na monitory a praskli mi vodu a prý do hodiny a půl porodím. Už jsem musela zůstat jen ležet a bolesti byly tak nesnesitelné, že jsem musela křičet. Ano, říkala jsem si že nebudu vyvádět a nebudu chtít nic na bolest. Bohužel to opravdu nešlo v tu chvíli udržet. Na epidural bylo pozdě a dali mi jen tlumící injekci do žíly. 

    Nejhorší bylo, když mi porodní asistentka říkala ať netlačím, ale po prasknutí vody to tělo dělalo samo a já to nedokázala zastavit. Kontrakce jsem měla dost krátké, ale po 10ti minutách od prasknutí vody mi řekli, že si mám zkusit zatlačit. Nevěděla jsem jak, ale po čtyřech kontrakcích jsem na to přišla. Najednou honem honem volali doktorku a já už se jen soustředila na to, ať správně tlačím.  Už jsem ani neřešila to, že mi ještě ani nezabrala ta injekce na bolest. Před poslední kontrakcí mi doktorka oznámila, že se neobejdu bez nástřihu, tak jsem souhlasila a pak to přišlo. Jedna, dva, tři a najednou mi "něco" položili na moje velké břicho, které už nebylo velké. Ležel na mě malej uzlíček, můj malej Martínek. 

    V ten okamžik jsem zapomněla na jakoukoliv bolest, kterou jsem zažila a nedokázala uvěřit, že už tu je opravdu mezi námi! Při narození měl 3070g a 49cm, takže na chlapečka docela malej, ale už na první pohled úplně dokonalej! Narodil se tedy 24.10.2020 v 2:30 a je to můj malej štír ❤️