Na preventivní prohlídce v prenatalni ambulanci jsem měla opakovaně špatné monitory a vzhledem k odhadu miminka (přes 4kg) jsem byla hospitalizována k vyvolání porodu...

Jelikož jsem v den příjmu měla den do termínu porodu (39+6tt), byla jsem na jednu stranu i ráda.

Ve čtvrtek 31.8. jsem kolem 13hod. dostala první tabletu na vyvolání porodu.... do pozdních večerních hodin se téměř nic nedělo "jen" tvrdlo břicho a pobolival podbřišek. Chvilku po půlnoci přesněji v 1hod. ranni mi praskla plodova voda a myslela jsem,že se rozjely kontralce-omyl 🙂 šlo "jen" o přípravu a takové slabé kontrakce (v tu chvíli jsem si nedokázala představit,že to bude ještě horší). Myslela jsem si, jak už to vše pojede jak po másle=opet omyl 🙂 Samozřejmě už jsem neusnula, i když bolest nebyla pravidelná a z každého pokusu o usnuti mě hned probudila. Nic víc se, ale "nerozjizdelo".

Následující den 1.9. se pokračovalo zavedením druhé tablety kolem 8h. ranni.

Ta vůbec nezabrala, naopak mi téměř vše utlumila. V 15h. doslo tedy k zavedeni třetí a opět bez reakce. Zde jsem nabrala potřebné síly. Vlastně mi vůbec nic nebylo....

Po fyzické stránce jsem byla v pohodě, mimcu se v bříšku libilo. Ale po psychické stránce mi nejlíp už nebylo....

Vše pokračovalo 2.9., kdy byl zároveň posledni možný den pro vyvolání. Ráno opět kolem 8hod. mi byla zavedena další vyvolávající tableta (jiného typu), která opět způsobila bolesti typu silné menstruace. Ale "jen zřídka" a stále po porodnicke stránce nepřicházelo žádné zlepšení. Zkrátka jsem se ja ani mimco nepripravovali na porod.

Když dorazil na kontrolu i primář se slovy ať už nejim, nepiju, že budeme muset asi přejít na císaře, byla jsem na jednu stranu ráda....Uz jsem opravdu potřebovala nějaký posun,který celých 48hodin neeee a neee přijít. V jedenáct hodin mi tedy zavedli poslední možnou tabletu se slovy, že ještě pak zkusíme jedine kapacku=oxytocin....po odchodu porodní asistentky a doktorky jsem se hrozně rozbrecela-proooooc proč zase ještě něco zkoušet. Raději ho už vyndejte. Dotocil se mi asi padesátý monitor od hospitalizace a my dále čekali....

Téměř přesně po 72hod. (Tedy kolem 13h.)od zavedeni první vyvolávací tablety přišly pravidelné silné kontrakce. Pomyslela "aha, to je ono...." nedoufala jsem, že to po tom vše bude mít úspěch i v porodnich cestach. Ale stalo se 🙂 mimco začalo najizdet kam mělo a ja se "připravovat". Stále jsem nedoufala, že to opravdu dojede až do porodu.

Probehla pripravovaci fáze, hodne sprch, poloh, atd. Najednou bylo kolem 16h. a já už ani po gynekologicke prohlidce nemohla z porodnickeho křesla, jelikož začalo tlačeni....

A největší šok? Máte chlapečka - "co prosim?" Misto očekávané holčičky jsem měla na svém hrudniku macateho chlapecka s mirami 4320g a 55cm. 🙂 a to bez nastrihu či poranění.

Ano, čekání bylo dlouhé a psychicky náročné, ale samotný porod trval "pouze" 4hod. A nebylo to zas tak hrozný..... 🙂 

Za mě tedy vyvolávání porodu určitě neodsuzuji.

Zdravím všechny snažilky 🙂

Vždy jsem si sem chodila pro radu a svým způsobem i podporu, proto bych se s Vámi ráda podělila i o svůj příběh....

Celé to začalo zhruba před rokem touto dobou. Bylo léto, krásné prázdninové dny a přítel přišel s myšlenkou, že by chtěl miminko. Hrozně mile mě to překvapilo....přece jen mi bylo "pouze" 22let (v dnešní době prý mladý věk na prvni dítě 🙂 ) a vlastně jsem to od něj vůbec nečekala....nikdy jsme se to moc nerozebirali. Ale byla jsem si jistá, že miminko právě s tímto partnerem chci a že se již cítím na to být maminkou 🙂

Již v té době jsem byla cca rok bez antikoncepce, využívali jsme s partnerem standardni ochranu formou kondomu a později méně spolehlivou ochranu tzv. Dávání si poroz (takže jsme vlastně mimco mohli očekávat dřív).

Domluvili jsme se tedy, že si přestaneme dávat pozor a necháme tomu volný průběh.....

Ale znáte to, najednou hrozně chcete....Hrozně se na to soustředíte.... Psychika je, ale právě ten problem.

Hned prvni měsíc po nechranenem sexu jsem měla zpoždění menstruace a snad všechny příznaky těhotenství. 

Přestala jsem ze dne na den kouřit z důvodu nechutenství cigarety. Ale tehu testy byly stále negativní.

Tolik testů, co jsem zkusila. A nic!!! 

Řekla jsem si, to by bylo až moc rychlé, dám tomu čas. 

Když se menstruace nedostavila cele prázdniny (do te doby jsem měla menstruaci pravidelnou) objednala jsem se ke gynekolozce, že již tři měsíce nemenstruluji. Doktorka mi pichla tzv.vyvolavacku, abych menstruaci dostala.

Ta se po injekci dostavila, ale to bylo opět naposledy. Další měsíce jsem opět nemenstruovala.....

Při každém testu jsem doufala, pote přišlo vždy jen zklamání. ☹

I když pro někoho krátká doba, ten půl rok byl pro mě nekonečný.

Začala jsem studovat, jak funguje ovulece (upřímně do te doby jsem to absolutne neresila a pořádně nevěděla, jak vše funguje nebo nefunguje). Objevila se u mě klasická panika- nemenstruluji, tak neovuluji! Dámy, neni to tak 🙂 

Díky bohu!!!

Když jsem vse prostudovala, začala jsem pit kotryhelovy čaj, jist kyselinu listovou a nakoupila ovulacni testy! K tomu mimcu prostě dojdeme 🙂

Zároveň jsem se začala snažit shodit nejake to kilco ( vždy jsem byla bacule, což taky moc nepřidá a bylo mi jasné,že by to byla rada každého doktora, kdybychom to museli řešit poté i jinak....)

Jak jsem se soustředila na kila a ne na miminko, myslim si, že mi to hodne psychicky pomohlo. Sice jsem stále nemenstruovala, můj posledni těhotensky test 24.12.2016 byl stále negativni.

Po novém roce mě v praci chytla strašná křeč a bolest v podbřišku. Bála jsem se problémů s vaječníkama a objednala se opět na gynekologii s tím, že mám problém. Doktorka mě objednala hned na pondělí (byl pátek). Se zásoby tehu testů mě napadlo si udělat další test před kontrolou a poprvé za tu celou dobu byly dvě čárky!!!! Nikdy nezapomenu na tu radost.... přítel tomu také nemohl věřit. Celý vikend jsme jen doufali, že nám to v pondělí doktorka potvrdí a budeme se moc oficiálně radovat.

Na gynekologii,kam jsem jela s tim., že mám problém, dostal "problém" pojmenování- embryo 🙂

lékařka mi těhotenství potvrdila s větou, že to je úplně čerstvé, že si mě pozve na kontrolu za deset dní...zda se plod vyvíjí jak má. 

Zároveň mi vzali krev a znovu po dvou dnech, jak se zvyšuje hladina HCG hormonu v krvi.

Ta rostla až až 🙂 na další kontrole bylo vše v pořádku... uz bilo i srdíčko miminka.

Nyní jsem ve 33 týdnu těhotenství. Popis celého těhotenství je kapitolou samo o sobě.

Každopádně všem snazilkam přeji ať Vám to vyjde.... a pamatujte, i když nemenstrulujete a máte třeba i nadváhu není to důvod zoufat! Vše je o psychice!!!

Držím palce !