Září je fuč, začíná nám říjen a školní rok je v plném proudu... Již jsme se oklepali z těch krásných, bezstarostných, ale i náročných prázdninových dní, již jsme si připomenuli všechno to, co jsme přes ty prázdniny zapomněli... A znovu se dostali do toho správného pracovního tempa 🙂
Občas od někoho slýchám, nebo čtu, že tu školu moc žeru... Že na ty děti moc tlačím, že to všechno příliš řeším, že to prostě beru až moc vážně... A já, když se nad tím zamyslím, říkám si: "Proč vlastně ne?" Tohle je naše domškola, náš život, náš způsob učení a naše organizace roku... Někomu vyhovuje učit se po celý rok (i v létě), někomu vyhovuje dělat si volno jak a kdy se mu zachce, učit se večer, o víkendech... Naprosto respektuji každého způsob, jakým to dělá... My se učíme dopoledne, protože odpoledne míváme kroužky. A také proto, že nám to po ránu lépe myslí 🙂 Samozřejmě ne příliš brzy po ránu. Až tak kolem té deváté, poté, co se v klidu nasnídáme, převlečeme, děti si chvíli pohrají a já si venku provětrám hlavu při ranním poklízení zvířat 🙂 Učíme se v sychravé podzimní a mrazivé zimní dny, kdy je člověk nejraději zalezlý doma, abychom si potom, s příchodem teplých dní, mohli užívat sluníčka, být venku, jezdit na výlety, pracovat na zahrádce... A nemuset i v tyto dny sedět nad učebnicemi 🙂 To neznamená zahálku. I během výletů či práce na zahradě se přece učíme 😉 Pouze už ne v tom klasickém "školním" režimu, ale spíš tak nějak přirozeně, samovolně, tak jak je všem normálním zvídavým dětem vlastní. Učebnice již máme tou dobou dokončené, takže zbývá jen občasné procvičování již probraného učiva, které zabere třeba hodinku obden... A zbývající čas jsme nejraději někde venku 😉
Momentálně jsme tedy v režimu "vysedávání nad učebnicemi". Nejhůře to snáší náš prvňáček, pro kterého je tohle všechno nové, a navíc ani nezažil klasickou školu, takže si toho luxusu v podobě domácího vzdělávání evidetně příliš neváží. Odbíhá, protestuje, mrčí, bručí, nadává, kroutí se jak žížala a vymýšlí blbosti 🙂 Každý den se vyloženě zapotím, ve snaze nějakým způsobem ho zaujmout, přemluvit ke spolupráci, a pokud možno se vyhnout vyhrožování, že když nebude spolupracovat, půjde do školy 😀 To starší děti - třeťák a čtvrťák - jsou úplně někde jinde. Učí se rádi, dobrovolně, zodpovědně... A pomalu se dostáváme k té mnou vysněné samostatnosti, kdy si každý dokáže sám přečíst zadání a sám si s úkolem poradit, i když nejsem zrovna po ruce, protože právě skáču kolem jiného dítěte...
Rozvrh hodin nám zůstal téměř stejný z loňska, neboť takhle nám vyhovuje nejlépe. Střídáme týden češtiny a týden matematiky, od pondělí do čtvrtka máme vždy "dvouhodinovku" češtiny nebo matiky (kromě prvňáčka, ten má "čtení", "psaní" i "počítání" každý den - pochopitelně, musí častěji opakovat a procvičovat 🙂 Ale ten to má celkově trošku jinak, nepracuje celé ty dvě hodiny v kuse, pouze po troškách, tak jak je schopen vydržet se soustředit, ale také podle toho, kdy si já na něho udělám chvíli), pondělí až středa po hlavním předmětu následuje půl až třičtvrtě hodiny angličtiny, a ve čtvrtek místo angličtiny něco jako domácí tělocvik a hudebka. Jelikož kluci ale chodí do kroužků, které tělocvik i hudebku pokrývají (fotbal, klavír, plavání...), je to spíš jen taková sranda, odlehčení... Společně si zahrajeme a zazpíváme písničku, ukážeme nějaké noty, no a pak si třeba zatancujeme na hudbu - to už je zase "domácí tělocvik" 😀 Občas si kluci dají pár přeskoků přes švihadlo, udělají pár dřepů, kotrmelců... a máme "splněno"...
Pátek je projektový den. Probíráme učivo vlastivědy a přírodovědy formou projektů. Aktuálně pracujeme na několikatýdenním projektu, v rámci kterého si tvoříme vlastní velikou mapu České republiky, kam zakreslujeme města, pohoří, řeky... Další projekty jsou již naplánovány, vše jsem si připravovala již o prázdninách, takže už v průběhu roku nemusím nic vymýšlet. Vlastivědu/přírodovědu máme vlastně spojenou s výtvarnou výchovou, protože na dané téma vždycky něco tvoříme (a tím se to vlastně také učíme). Jedeme učivo nejstaršího syna, mladší školáci si odnesou jen tolik, co jsou schopní pobrat... Prvňáček momentálně spíš jen občas proběhne okolo, něco málo pochytí, sám od sebe se rozhodne na námi probírané téma něco namalovat nebo vytvořit... ale úplně všechno s námi v tomto věku zatím není schopen ani ochoten dělat, ovšem evidentně mu to tak stačí a úplně "bez vzdělání" i této oblasti rozhodně také není - pochytí víc, než kolikrát čekám...
Angličtinu děláme také společně. Každý je, i přes stejný přístup a postup, trošku jinde, protože, jak můžu sama pozorovat, nezáleží až tak úplně na mně, jakým super způsobem jsem schopná jim to "tlouct do hlavy" (neberte mě doslovně, nikomu samozřejmě nic netluču, angličtinu se učíme zábavným způsobem a děti si ani nevšimnou, že je jim něco vtoukáno do hlaviček), ale na tom, kdy je dítě k pochopení učiva zralé. Neustálé opakování (samozřejmě s postupným prohlubováním) již probraného je tedy pro nejstaršího syna způsob, jak si své znalosti upevnit, a pro mladšího je to vždy nová a nová příležitost, aby se dostavil ten očekávaný "aha efekt" - když ne dnes, tak třeba zítra... Prvňáček se anglicky učí zatím spíš v režimu unschoolingu - tak jako u vlastivědy/přírodovědy - občas proběhne okolo, občas se přidá (když děláme něco dostatečně atraktivního - např. koukáme nějaké video, hrajeme hru, učíme se říkanku...), občas něco pochytí. Již dnes ale, když se ho zeptám: "Do you like chocolate?" odpoví: "Yes, I do!" 😀 Odpoví jak se jmenuje, napočítá anglicky do deseti, zná anglicky barvy a pár zvířátek... Na začátek první třídy myslím že super 🙂
Po "hlavním vyučování" kluci každý den dělají nějakou menší samostatnou práci - čtení, zápis do naší kroniky, procvičování češtiny/matiky, písanka, čtenářský deník - když mají zrovna dočtenou nějakou knížku... To už dělají opravdu sami, já už pouze kontroluji hotové výstupy.
Všechno to zní už jako rutina, zajetý systém... Ale není tomu tak. Každý den je něčím dobrodružný, každý den mě něčím překvapí. Pořád se učíme - nejen děti, ale i já. Učím se, jak je učit. Jak to dělat lépe. To, co pro mě bylo dříve nomožné, dnes dokážu zvládat tak v pohodě, až jsem sama překvapená (např. ono samotné učení tří školáků, kdy každý dělá něco jiného 😀 Už nepanikařím, už dokážu dělat 3 věci naráz aniž bych měla "výpadek mozkových funkcí" ... 😀 atd.). A to, co jsem se na nejstarším teprve učila a zkoušela, dělám dnes s mladším jinak a lépe, už nelpím na blbostech, jsem praktičtější, vím jak na to, aby nás to všechny bavilo 🙂 A děti mě překvapují úplně nejvíce. To, čeho jsem se tolik bála, zvládají levou zadní. Děláme matematiku podle prof. Hejného, a už teď musím říct, že jsou mé děti chytřejší než já... Úlohu, nad kterou přemýšlím půl dne a uzavřu to s tím, že je to holt neřešitelné a že se syn holt bude zase rozčilovat.... on vyřeší během chviličky a ještě mi vysvětluje, jak to počítal 😀 Opravdu netřeba se bát přibývajícího učiva a rostoucí náročnosti v každém dalším ročníku. Ty děti jsou každým rokem opravdu úplně někde jinde, než kde byly loni. I prvňáček je (když zrovna spolupracuje 🙂 ) šikovnější a samostatnější, než jak jsem si představovala. Už krásně, téměř plynule, čte, matematika mu jde hezky, psaní zatím také bez problému... A abych nezapomněla - tak náš nejmladší, tříletý syn, už si také zvykl, že se dopoledne věnuji starším dětem, a dokáže se zabavit hezky sám, nebo se přidat s nějakou knížečkou, skládačkou či malováním... Občas to obnáší nepořádek, dnes např. plastelína rozpatlaná úplně všude 😀 Ale jsou přece důležitější věci, než dokonale uklizený dům 🙂
Letos jedeme v každém případě mnohem uvolněnějším tempem, než loni. Jsem klidnější, a hlavně asi zkušenější - tím to bude 🙂 Začátek školního roku byl sice trošku náročnější, než jsme se do toho zase dostali... Upřímně jsem byla chvílemi i bezradná a zoufalá, protože to prostě nefungovalo hned tak, jak jsem si přála... Ale už jsme zase zpátky a už zase vím, že jsem udělala dobře, když jsem se rozhodla učit své děti doma.
Takže tolik aktuálně od nás 🙂
Doufám, že alespoň někoho jsem svými řádky potěšila, povzbudila a pomohla, např. v rozhodování se, zda do toho domácího vzdělávání jít, nebo radši ne 😀
Fandím vám !👍 Čistě ze zvědavosti, jaké máte vzdělání ?