aos
11. říj 2017
485 

Malý statek, 4 děti... a jak to bylo dál?

Nedávno jsem se trošičku rozepsala o tom, jak vypadá život na malém statku se čtyřmi dětmi, jak máme zorganizovaný den, jak to u nás celé funguje. Možná to bylo někomu inspirací, pro někoho uklidněním, že nic nemusí být tak složité jak to vypadá, pro někoho pobavením... Pro mě osobně je to ohlédnutím a vzpomínkou, protože život se mění, vše se mění, a co je dnes, nemusí být zítra...

Začal nám nový školní rok a my jsme se rozhodli udělat jeden zásadní krok. Rozhodla jsem se učit své děti doma. Důvodů je víc, např. více volného času pro děti, méně stresu pro mě... Více svobody, lepší přehled o tom co je mým dětem vtloukáno do hlaviček a individuální přístup ke každému z nich...

A tak mám doma třeťáka, druháka, předškoláka a dvouleté batole... K tomu stádo ovcí, koně, psa, kočky, drůbež a králíky. Tohle už si přímo žádá dokonalou organizaci. Nepodcenila jsem to a začala si vše organizovat a plánovat již o letních prázdninách. Ovšem člověk míní, život mění, a tak se mé představy v některých bodech mírně míjí s realitou, náš rozvrh vyučovacích "hodin" jsme museli párkrát změnit (teď už je snad dokonalý), některé své plány jsem musela přehodnotit.

Musím říct, že kromě toho, že je to o dost náročnější, než jsem si představovala, je to především pro mě také o dost víc obohacující, než jsem čekala. V životě by mě nenapadlo, že se díky svým dětem naučím tolik věcí. Že mě jejich individuální potřeby svým způsobem donutí přemýšlet nad takovými věcmi, jako je třeba způsob učení čtení, psaní, matematiky a nebo angličtiny... A že těch způsobů existuje! A pokud chce člověk dosáhnout opravdu úspěchu, musí být schopen mnohdy ustoupit od svých požadavků, představ a plánů a pouze a jednoduše naslouchat svému dítěti.

Kromě toho ale také zjišťuji, že učit jedno dítě je zajisté pohoda, ale učit jich více v různých ročnících je opravdu velmi náročné a troufám si říct, že snad ještě nikdy můj mozek nedostával tak moc zabrat. Velký obdiv tedy patří všem učitelkám dvoj- či trojtřídek, jsem ráda že jednu takovou znám osobně, protože některé zkušenosti je přecejenom lepší od někoho převzít, než je získávat trnitou cestou sama. Co se týče batolete a vymýšlení co s ním, aby nás alespoň občas nechalo v klidu pracovat, tam mi asi nikdo moc neporadí, ale zvyk a čas snad udělá svoje 🙂

Ovšem veškeré naše úsilí také není bez výsledku. Nemůžu sice říct, že je to vyloženě pohoda, jak mnozí zkušení rodiče vyučující své děti doma tvrdí, ale můžu se s klidným svědomím a velkou pýchou pochlubit, že jsou naše děti ve všech předmětech celkem dopředu. Druhák nejspíš nebude mít v češtině ve druhém pololetí co dělat, třeťák počítám tak od dubna se začne nudit... Máme začátek školního roku, ve kterém se naše děti poprvé v životě začaly učit anglicky, a už mluvíme ve větách, tvoříme otázky, odpovědi, zápor, známe minimálně 100 anglických slovíček... Prostě nemusíme meškat čas čekáním na pomalejší spolužáky, veškerý čas i úsilí věnujeme tomu, o čem víme, že nám nejde, nemusíme psát žádné testy ani zkoušet u tabule... Děti škola baví, někdy si s pracovním sešitem sednou ještě v pyžamu, tak, jak ráno vstanou... Jindy se učí samy od sebe, mimo vyhrazený čas, protože je to prostě baví a zajímá...

Organizace našeho dne, to je ovšem věda. Začít musíme ráno před osmou, po snídani a nějakých drobnostech, co po ránu stihneme. Začínáme matematikou, potom si dáme buď prvouku, nebo angličtinu + nějaký volnější předmět (výtvarka, hudebka...) a následuje přestávka, kterou děti využívájí ke svačině a příp. dodělávkám, já ji využívám k odchodu ven a základnímu poklizení zvířat (tzn. především krmení drůbeže, králíků, koček a psa, kontrola ovcí a koně...). Po přestávce máme hodinu českého jazyka, která zahrnuje jak mluvnici, tak i čtení. V rámci češtiny si děti vedou také svoji kroniku, kde zaznamenávají vše, co zažily a naučily se, ať už v rámci školy nebo mimo ni. Končíme kolem půl dvanácté, někdy děti ještě samostatně dodělávají co nestihly a já se pouštím do vaření oběda. Když mají děti školní povinnosti hotové, uklízejí a dle vzájemné dohody jeden po druhém berou do ruky vysavač a luxují celý dům.

Na oběd chodí manžel domů, jelikož podniká z domova - má dílnu hned u domu. Popovídáme si, děti se pochlubí co všechno se dnes naučily, odpočíváme... A potom zase manžel odchází do práce a mě čekají domácí práce - vytírání, prádlo... dle plánu na konkrétní den. Kolem čtvrté hodiny dětem 2x týdně začínají kroužky, a pokud nemáme kroužky, trávíme čas buď venku, nebo nějakou činností doma. Některá odpoledne (dle časových možností) využívám také k venkovním pracem kolem zvířat a zahrady (dopolední krmení je jen zlomek toho, co se kolem zvířat musí dělat 🙂 ). Nejvíce práce venku dělám o sobotách. Párkrát do týdne také vyhřebelcujeme a osedláme koně a vyjíždíme s ním po okolních lesích, loukách... Buď celá rodina, nebo jen jeden dospělý a druhý zůstává s dětmi doma, a nezapomínáme dát prostor také dětem, aby se projely 🙂

Takhle nějak to vypadá v ideálním případě, když jde všechno podle plánu. Což úplně vždycky nejde 🙂 A tak nám škola někdy končí třeba až o půl jedné, někdy vůbec nestihneme přestávku, často na poslední chvíli vymýšlím, jakou rychlovku dnes uvařím, abychom neobědvali až ve tři... Prostě ještě mám na čem pracovat, hlavně tedy asi na tom dodržování včasného zahájení vyučování, a tedy i včasného ranního vstávání 🙂 Holt domácí škola není žádný holubník a bez sebekázně to fungovat, jak zjišťujeme, nemůže a nebude.

No, a jelikož už máme podzim a brzy nám začnou dlouhé zimní večery, již nebudeme trávit tolik času venku a také toho přes den ještě méně stihneme... Takže dobré organizaci s nevyhneme.

Všechno jde, když se chce, ale opravdu se musí chtít. A musí se chtít všem. Není to snadné, zkloubit potřeby, požadavky a přání tolika lidí (a zvířat) v jedné chalupě, ale věřím, že časem vše doladíme a sladíme, a co nepůjde, to vypustíme, hlavně, abychom byli všichni spokojení a šťastní a měli se rádi 🙂

Máte můj obdiv a preju,at vše klape podle vašich představ 🙂

11. říj 2017

smekám, mám také 4 děti, a nedovedu si je představit učit doma (ikdyž ta představa mně napadla).Po tom co měly všechny tři najednou neštovice a já se s nimi musela učit měsíc doma, jsem usoudila, že bych to asi nedala😀
Přeji ať Vám dál všechno vychází co nejjednodušeji dle Vašich představ🙂

12. říj 2017

Krásně napsané a opravdu klobouk dolů! Moc obdivuji vaše nasazení a nadšení pro věc. Čtyři děti, to je v pohodě 😉, ten statek k tomu už bych dávala hůř, ale domácí školu ? Tak to bych opravdu nezvládla 😅. Mně stačilo dělat se čtyřmi malými školáky domácí úkoly, už u toho jsem si připadala jako supermatka 😎. Přeji všechno dobré a nadšené a zvídavé děti 👍!

12. říj 2017
aos
autor

děkuji za milé komentáře, náročné to je, jak už popisuji v článku, ale nevěřím tomu, že to nejde snadněji a že to nebude alespoň časem jednodušší a pohodovější. Jsem ve styku s lidmi, kteří mají zkušenosti nebo alespoň příslušné znalosti a zkouším nové a nové věci a stále se nechávám inspirovat. Momentálně mám školáky prakticky jenom 2, třetí je předškolák a tak už tedy děláme spoustu věcí, ať máme náskok a není toho příští rok tolik, ale ještě je to takové bezstarostné, a čtvrtý je ještě malý a než ten půjde do školy, to už ti starší budou na druhém stupni a už budou chodit hezky do školy - na druhý stupeň si opravdu netroufám 🙂 Jakmile nám ten nejmladší vyroste z věku, kdy se jeno vzteká a dělá průsery, bude to všechno o hodně snazší. No a předpokládám (a vidím to už teď), že i ti starší budou čím dál tím víc samostatní a už se nebudu muset tolik ohánět 🙂 A ještě taková poznámka - učit děti doma je úplně něco jiného než s nimi dělat úkoly do školy. Je to sice velká zodpovědnost a vše závisí jen na vás, ale zase nemusíte jen tupě plnit zadání paní učitelky, jste samy svými pány, a školní povinnosti vám i vašemu dítěti končí kolem oběda a pak už jen relax, zatímco když dítě posíláte do školy, vrátí se vám odpoledne a ještě ho čekají domácí úkoly... které musíte dělat s ním a učit se s ním, protože málokomu stačí výklad paní učitelky ve škole a při počtu 20-30 žáků ve třídě má paní učitelka jen těžko prostor věnovat se individuálně každému... Takže vlastně odpoledne děláte to, co v rámci domácí školy sfouknete za dopoledne... jinými slovy, posílat děti do školy není vždy až tak úplně snazší cestou, než je učit doma... V jistých ohledech to snazší je, to uznávám, ale myslím, že i domácí škola je jen o zvyku a o získání si takového systému, ve kterém budeme všichni spokojení a nebudeme večer padat na pusu 🙂 Hodně sil mi dodávají lidé kteří mi rozumí, a spoustu energie načerpám právě třeba tou prací venku, v nejlepším případě jízdou na koni přírodou... Někdo by řekl, že to je přece fyzická práce, u toho si neodpočinu - ale ano, právě že odpočinu 😉 Toužím po soběstačnosti a nezávislosti, a jdu za tím hlava nehlava 🙂

12. říj 2017

To bych nezvládla! Ale u vás to vypadá, že to jde jako po másle! Super! 😉🙂

12. říj 2017

Clanek jsem docetla, ale nikde se bedocetla, co dela dvouletak kdyz se ucite, mate prestavku.

22. říj 2017
aos
autor

@ifocka Co by dělal? 😉 Hraje si, příp. zlobí 🙂 Takže i jeho musím občas zabavovat, nebo nosit na rukách, abychom mohli práci v klidu dodělat. A když např. něco vyrábíme nebo si zpíváme, zapojuje se také. O přestávce, když já jsem venku u zvířat, čeká se staršími sourozenci doma, příp. (když není moc velká zima) vyběhne ven se mnou.

22. říj 2017

Jste moc šikovná! Mohu se zeptat, stalo se Vám někdy, že se děti zasekly a nechtěly se něco učit nebo nechtěly pak odpovídat na přezkoušení ve škole? A předškolák má teď povinnou školku doma? Jaké jsou reakce okolí? Děkuji a přeji, ať to dál hezky zvládáte podle Vašich představ.😉👏

7. bře 2018
aos
autor

@matusoni Dobrý den, ano, dětičky jsou tvrdohlavé asi všechny, takže také se občas urazí, zaseknou... Vždycky to nějak překonáme a poradíme si. Na přezkoušení jsme byli zatím jen jednou, a jelikož se jedná o portfoliové přezkoušení, kdy si děti s přezkušujícími prostě jen povídají nad svými pracemi a výrobky, ani to jako nějaké zkoušení nevypadá a děti se hrozně moc těší na další 🙂 Takže tam zásek určitě nehrozí. Předškolák je také doma. Jen 1x týdně ho vozíme do lesní školky. Reakce okolí? Většinou nás kamarádi a známí obdivují a líbí se jim to, a ti, kteří mají nějaké výhrady (a vím že se tací najdou) se ještě nevyjádřili a ani se jich na nic neptám. 🙂 Je to naše věc. Děkuji za přání, také doufám, že to půjde i nadále tak dobře 🙂

7. bře 2018

Takže ti nejstarší chodili ze začátku normálně do školy? Není jim to někdy líto, že do školy nechodí? Těší se na ten druhý stupeň do školy? Taky o tom uvažuji, zvažuji "pro" a "proti".🙂

7. bře 2018
aos
autor

@matusoni Jediné, na co vzpomínají (hlavně nejstarší syn), jsou spolužáci, ke kterým si získali vztah (ale s většinou z nich se vídají v kroužku, takže ok), a občas nejstarší syn zavzpomíná i na paní učitelku, ale že by jim vyloženě chyběla škola jako taková, to tedy ne. Občas se jich z legrace ptám, zda nechtějí příští šk. rok do školy... Prý v žádném případě neeee! 😀 Doma je to lepší, zábavnější atd. atd. (podle nich 🙂 ). Takže na druhý stupeň se netěší, resp. ještě ani nemají moc představu, co a jak bude, takže to vlastně ještě ani moc neřeší, ale chtěli by být co nejdéle doma, to říkají furt. Ale každé dítě je jiné, některé skutečně samy od sebe prostě chtějí do školy... A také to není pro každého rodiče, co si budeme povídat (vyloženě leháro to fakt není 😉 ).

7. bře 2018

Začni psát komentář...

Odešli