Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Tak už se ke mně pomalu dostávají všechny fotky z focení a musím říct, že jsem nadšená. Budeme mít s miminkem krásnou památku, i když tam skoro není vidět. Moc se těším na další záběry, ještě jich bude pár nádherných🙂
    PS: Holky, chápu, že ne každému se tento styl fotek líbí (je to samozřejmě vaše plné právo), ale buďte tak hodné a nepište mi to sem a nekažte mi mou radost

    "Nejopojnější jsou ty sny, sněné s otevřenýma očima.“
    – Pierre Corneille
    PS: V životě jsem si nemyslela, že budu mít někdy tak krásné fotky - aneb tohle byl opravdu ten nejkrásnější narozeninový dárek a zážitek🙂

    Moje první vlašťovka z nedělního profi focení - a zároveň moje první těhotenská fotka - ač to vůbec není vidět🙂
    Občas si opakuju větu z Petra Pana: "Pokaždé, když někdo řekne, že nevěří na víly, umře jedna víla." Je pro mě nesmírně důležité věřit, že jsme tady proto, abychom nezabíjeli víly svou pýchou.
    - Irena Obermannová -

    apacheee
    25. říj 2016    Čtené 10496x

    Pro všechny dokonalé mámy

    V dnešní společnosti se strašně často používá slovní spojení „dokonalá máma“ jako něco urážlivého a naprosto nemístného. Já to však vnímám úplně jinak.

    Nutno dodat, že jsem nikdy nebyla typ člověka, který by měl problémy se sebevědomím a vnímáním sebe samé. Ba naopak – byla jsem vychována v tom, že dokážu všechno, co budu chtít. Protože jsem prostě dobrá a umím si jít za svým.

    A tak ani v mateřství nezažívám moc pocity, kdy bych byla zoufalá a zbytečně se podceňovala. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem schlíple chovala v náručí ubrečené miminko a nevěděla, co dělat, co ho trápí a jak mu mám sakra pomoct. Tyhle pocity zná určitě každá maminka. Přesto si o sobě myslím, že jsem dobrá máma – a pro svého synka také dokonalá máma. Ne proto, že bych byla nejlepší ze všech, to určitě ne – ale proto, že dělám maximum pro to, aby byl šťastný a spokojený. A to kolikrát i na úkor vlastních potřeb a zájmů.

    Vzpomeňte si na svoji cestu mateřstvím. Nejprve jste dítě nosila a snažila jste se, aby se mu u vás líbilo a mělo všechno, co potřebuje. Mnoho z nastávajících maminek si v těhotenství prochází malým osobním peklíčkem a věřím, že stejně nikdy nelitují, že tohle všechno pro své miminko podstupují. Prostě vědí, že to za to všechno stojí.

    Když se dítě dralo na svět, byla to opět chvíle, která je většinou spojená s mnoha bolestmi – a to, i když každá k porodu přistupujeme s jinými myšlenkami, jinak to cítíme, jsou to pro nás nezapomenutelné chvíle, které se rozhodně nedají nazvat procházkou růžovou zahradou.

    Po porodu nastává pak  ten pravý „hukot“ – pro miminko je vše nové a občas dává velice nahlas najevo, že v bříšku to bylo lepší a jednodušší. Vy jako matka strávíte mnoho bezesných nocí, kdy se modlíte, ať už ten uzlíček konečně usne, abyste mohly spát taky. Konečně. Aspoň chvíli. Občas máte pocit, že další takovou noc už nevydržíte. Ale to se pletete, vydržíte všechno, protože „ženská prostě vydrží víc než člověk“. A i v takových chvílích své dítě milujete – jasně, občas vám připadá, že třeba ne, ale věřte, že v koutku duše to prostě někde je – o tom, jak hluboko je tahle láska momentálně uložená, rozhoduje počet nocí, kdy jste se už pořádně nevyspaly.

    Své dítě krmíte (je jedno, jakým způsobem) a kolikrát ani nemáte čas nebo myšlenky, abyste se najedly také vy. Vždycky prostě dáte přednost potřebám dítěte před těmi svými – alespoň zpočátku. S tím, jak dítě stárne, se i vaše potřeby vrací do základního plánu dne. A je to tak naprosto správně. Spokojená máma se totiž rovná spokojené dítě a je důležité na tohle staré moudro nezapomínat. Nebojte se vypustit a občas si „vyhodit“ z kopýtka, vzdálit se ze svého rodinného teritoria. Vaše dítě má zajisté i jinou blízkou milující osobu, která vás zvládne na určitý čas zastoupit. Tím, že jste se stala matkou, jste rozhodně nepřestala být ženou.

    V dnešní době je takovým smutným trendem neustále se podceňovat a podhodnocovat. Ale to je špatně! Zamyslete se a uvidíte, co jste pro své dítě všechno podstoupila a hlavně ještě podstoupíte. A děláte to vlastně i ráda, i když to není vždy jednoduché. To proto, že své dítě milujete. Takže se nebojte říct: Jsem dokonalá máma a nestydím se za to. Uvidíte, že se vám to „maminkovství“ bude hned lépe užívat. Všechno je to totiž v hlavě.

    Ano, určitě někde ve vašem okolí existuje maminka, která vždycky vypadá jako ze škatulky, stíhá péct, vařit a k tomu si každé ráno uběhne maraton (za půl hodiny). Ale je to fuk. Každá máme svůj život a je potřeba si ho zařídit podle sebe, a ne podle mínění okolí. Dělejte si věci po svém a proto, že prostě chcete, ne proto, že se to od vás očekává. A uvidíte, že vám bude mnohem líp.

    Takže až dnes večer půjdete spát, zamyslete se nad svým dnem: Co jste udělaly pro to, aby vaše dítko mělo hezký den? Čím jste ho potěšily? Co hezkého jste mu řekly? A poté si řekněte: „Jsem pro své dítě dokonalá máma“. Povinně🙂

    A na závěr jeden moudrý citát – bohužel si nevzpomínám, kde jsem ho četla, asi nebude ani doslovný, ale nejdůležitější je ta myšlenka:

    "Dokonalost nespočívá v tom, že jsi nejlepší ze všech, ale v tom, že věci děláš tak, jak nejlépe dokážeš."

    Eliášek říká, že je to "mimi brum brum" - takže se můžete seznámit s naším malým medvídětem🙂

    První miminko mě naučilo bezmezné mateřské lásce a druhé miminko se rozhodlo vyškolit mě v trpělivosti a naučit mě tomu, že věci nebudou vždycky v tu dobu, kdy si je usmyslím já. Přišlo za námi v době, kdy se to "nejméně hodilo", dává mi co proto, ale přesto jsme moc šťastní, že si k nám našlo cestu🙂
    Uf a je to venku - už to nemusí být jen naše tajemství🙂

    Někdy když je potřeba přemýšlet a vypnout,musim k vodě a do přírody.Tohle místo naprosto miluju a vždycky se tu dám "vnitřně" dokupy 😀

    Dneškem jsem zase o rok starší... Kluci se teda neskutečně vytáhli a já po dlouhé době u dárků uronila i pár slz🙂

    apacheee
    14. zář 2016    Čtené 4651x

    Šokující pravda o těhotenských příznacích. Konečně!!!

    Myslím, že to zná každá žena, která někdy zažila cílené plánování potomka. Sebepozorování. Neustálé. A z toho pak vyvozování toho, že tento měsíc to zaručeně vyšlo, protože cítíte aspoň 2 těhotenské příznaky, které jsou popsány v chytrých knížkách. A pak neskutečné zklamání. Znovu a znovu. Jak je to možné? Pojďme se společně podívat na pár nejčastěji uváděných těhotenských příznaků a prozkoumat je ze všech úhlů a pohledů….

    Pociťujete časté nutkání na močení

    a)Opravdu jste těhotná

    b)Pijete víc než obvykle, tzn. že pak nutně i víc čůráte

    c)Jste nastydlá

    d)Vsugerovala jste si to

    Máte pálení žáhy

    a)Opravdu jste těhotná a žáha vás pálí z toho důvodu

    b)Sežrala jste moc čokolády

    c)Snědla jste něco výjimečného, co si obvykle nedáváte, a vaše tělo na tu změnu reaguje zákeřným pálením žáhy

    d)Vsugerovala jste si to

    Cítíte únavu

    a)Opravdu jste těhotná

    b)Něco na vás leze

    c)Trpíte jarní/letní/podzimní či zimní únavou

    d)V předchozí dny jste se namáhala více než obvykle

    e)Vsugerovala jste si to

    Máte citlivé až bolestivé prsy

    a)Opravdu jste těhotná

    b)Nedávno jste měla trochu divočejší sex s drážděním významných erotogenních zón

    c)Prsa máte citlivá z důvodu častého a ne moc šetrného kojení prvního dítka

    d)Delší dobu jste na nich ležela na tvrdé podložce

    e)Vsugerovala jste si to

    Trpíte zácpou

    a)Opravdu jste těhotná

    b)Sežrala jste moc čokolády

    c)Zapomínala jste pořádně pít

    d)Zapomínala jste se najíst

    e)Vsugerovala jste si to

    Máte zvětšené nafouknuté břicho

    a)Opravdu jste těhotná

    b)Blíží se ta zpropadená červená mrcha

    c)Snědla jste něco moc nadýmavého a ještě nepřišel čas se přebytečných plynů zbavit

    d)V poslední době se moc cpete

    e)Vsugerovala jste si to – vaše břicho je naprosto stejné jako před měsícem, jen vám přijde obrovské

    Cítíte nevolnosti

    a)Opravdu jste těhotná

    b)Něco na vás leze

    c)V poslední době jste to přehnala s alkoholem

    d)Snědla jste něco hnusného

    e)Vsugerovala jste si to

    Takže vidíte, že tak jako tak zbytečným sledováním sebe samé nic nevykoukáte a proto všechny tyhle pozorovací schopnosti hoďte za hlavu. Protože až to přijde, tak to tady bude. Všem snažilkám, především těm opravdu dlouhodobým přeju, aby je žáha pálila a prsa bolela jen z těch správných důvodů🙂 A aby to netrvalo dlouho a mezitím vám z toho nehráblo🙂

    Ps:  Z prvního těhotenství si pamatuju, že ten nejkrásnější těhotenský příznak je stejně bijící srdíčko na prvním ultrazvuku🙂

    apacheee
    14. zář 2016    Čtené 470x

    Jak jsme doma testovali Viledu 😀

    Na Modrém koníkovi už nějakou dobu funguje skvělý projekt Koník testuje, který dává maminkám z tohoto portálu možnost zdarma otestovat různé produkty. Už několikrát se zde objevily možnosti testování, pro které jsem však nebyla vhodnou kandidátkou, proto jsem velice ráda uvítala možnost otestovat právě Viledu. Bylo to zrovna v době, kdy jsme se stěhovali do nového a já akutně potřebovala koupit nějaký funkční mop, u kterého se nebudu vztekat a výsledek nebude nakonec stejne prachmizerný🙂

    Celkově musím říct, že jsem na Viledu slyšela už dlouhou dobu samou chválu. Jsem poměrně skeptický člověk, který na reklamy nedá vůbec, ale zato je pro něj daleko důležitější osobní doporučení od známých či přátel. A jelikož mě okolí hodně nahlodalo, zvažovala jsem koupi právě tohoto mopu Vileda Easy Wring and Clean TURBO. Nicméně se přiznám, že si mi moc nechtělo platit poměrně vysokou částku  (okolo 1000 kč) za něco, o čem nejsem přesvědčená, že to za to stojí. Takže nabídka Viledy přišla v nejvhodnější dobu a když jsem zjistila, že jsem byla k testování vybrána, měla jsem opravdu velkou radost.

    Nyní je to už zhruba 14 dní, kdy mop v naší domácnosti testujeme a můžu říct, že jsem z něj opravdu nadšená (pokud se to teda dá v souvislosti s úklidem říct)🙂.

    Doma máme hned několik typů podlah, na všech byl mop vyzkoušen a musím říct, že opravdu obstál ve všech případech:

    • na největší ploše místností máme vinylovou podlahu
    • dlažba v koupelně
    • na verandě máme takovou zvláštní pogumovanou podlahu, která se strašně špatně udržuje

    Negativa výrobku:

    • asi bych vyloženě nemluvila o chybách, ale našla jsem dvě maličkosti, které bych si uměla představit jinak
    • když jsem mop rozbalila, velice nemile mě překvapilo, že u něj není žádný návod - měla jsem docela problémy s teleskopickou tyčí (absolutně mi jí nešlo nastavit, vůbec nechtěla povolit a já se bála, abych ji silou prostě neponičila - pomohl mi manžel, který takové problémy neměl, prostě zabral a bylo to), takže minimálně s tímto problémem by mi návod pomohl
    • kbelík je hodně velký, takže bude zabírat hodně prostoru - ale na druhou stranu zase chápu, že právě tento velký kbelík usnadňuje celou manipulaci a práci s mopem

    Pozitiva výrobku - těch je velká spousta, proto se je pro lepší orientaci pokusím shrnout pouze v bodech:

    • vzhled produktu - jednoduchý, elegantní, nevypadá jako levný plastový "šmejd"
    • teleskopická tyč, kterou si je možné nastavit podle vlastních potřeb
    • systém ždímání je velice jednoduchý, téměř není potřeba vynaložit žádné úsilí a efekt je opravdu znatelný - pokud chcete mít téměř suchou podlahu hned po vytírání, stačí hodně vyždímat a je to
    • velice oceňuji to, že nikde kolem nestříká a necáká voda, což mi opravdu vadilo u předchozích mopů, které jsme doma používali
    • třásňový mop má velice šikovný tvar, který se bez sebemenších problémů dostane do rohů místností a úzkých prostor (např. kolem WC)
    • kyblík má velice praktickou výlevku
    • mop i kyblík jsou velice lehké, takže odpadá zbytečné tahání těžkých břemen
    • hlavice mopu se dá prát až na 60 stupňů a je možné dokoupit i novou
    • uklízí opravdu efektivně - perfektně si poradí i s krátkými psími chlupy, což pro konkurenční mopy byl neřešitelný problém

    Přiznám se, že vůbec nejsem člověk, který by se jakkoliv vyžíval v úklidu - spíš to beru jako nutné zlo a musím říct, že s tímto mopem se mi uklízelo daleko snadněji a efektivněji než s předchůdci, které prošly naší domácnosti. Ačkoliv jsem byla k třásňovým mopům doteď velmi skeptická, musím říct, že tento mop od Viledy mě opravdu přesvědčil a proto ho budu s klidným svědomím doporučovat dále svým známým.

    Na závěr ještě pár slov o naší domácnosti:

    Doma momentálně žiju s manželem (poměrně čistotným stvořením), dvouletým synem, který drobí kudy chodí, a s téměř 5 letou fenkou rhodézského ridgebacka, která neustále pouští krátké rezavé pichlavé chlupy, kterých se velmi těžko zbavuje🙂. Proto si troufám tvrdit, že v naší domácnosti mop prošel poměrně náročnou zatěžkávací zkouškou. Kromě tohoto běžného provozního bordelu se u nás doma vyskytovalo v posledních 2 týdnech mnoho řemeslníků, kteří dodělávali spoustu věcí (vrtání, práce se dřevem, atd.), čímž se samozřejmě zvyšovala míra špíny a prachu u nás doma - a nutno dodat, že i s tímto levelem si mop skvěle poradil.

    Závěrem bych opravdu moc chtěla poděkovat firmě Vileda za to, že si mě vybrala pro testování, Modrému koníkovi za to, že pro nás maminky přináší takovéhle skvělé možnosti a s klidným srdcem vám všem, které má slova čtete, mohu říct, že v tomto případě reklamy nelžou a tento výrobek si stojí za to pořídit, i když cena není mizivá.

    Stojí to prostě za to🙂

    Mnoho lidí mi říká jménem, ale ten pro mě nejdůležitější mi říká "maminko"

    apacheee
    29. srp 2016    Čtené 6662x

    Školka? V pohodě🙂

    Je to již delší dobu, co jsem pro vás na základě svých zkušeností napsala článek o tom, jak můžete svému dítěti pomoci připravit se na školku

    https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/manual-pro-spokojene-ditko-skolkou-povi-20uowg/

    a slíbila jsem, že připravím ještě jeden článek s praktickými radami, které se týkají už období, kdy vaše drahá ratolest školku navštěvuje. V současné době jsem vyměnila "školkové" prostředí za středoškolské, takže to potřebuji sepsat co nejdříve, dokud mám vše ještě v živé paměti🙂

    A nyní už v bodech:

    • školní řád - jakkoliv se vám to může zdát úsměvné, poctivě si ho přečtěte a řiďte se jím - jsou v něm formulovány důležité požadavky, které vaše školka může vyžadovat a vás by ani nenapadly🙂 Velice často například vymezuje nošení řetízků na krku - ve většině školek jsou z hlediska bezpečnosti zakázané a věřte, že je to naprosto oprávněné🙂
    • choďte včas - každá třída v mateřské škole má svůj harmonogram, kterého se v běžných dnech drží - já ideálně doporučuji přijít nejpozději 15 minut před plánovanou řízenou činností - dětem vždy velmi prospěje, pokud se mohou nejprve samy věnovat činnosti, kterou si zvolily samy dle svého přání. Pokud dítě přivedete na poslední chvíli, "musí" se hned zapojit do řízených činností, což některé zejména menší děti nenesou zrovna libě. Samozřejmě, že vám to nevyjde vždy, ale fakt se snažte. Navíc většina školek má stanoveno, dokdy nejdéle máte dítě přivést - pokud budete tuto dobu neustále porušovat, hrozí vám minimálně domluva od ředitelky ústavu🙂
    • náhradní oblečení - mějte pro své dítě ve školce VŽDY, ideálně v několika variantách, a to včetně spodního prádla - možná vám to bude připadat zbytečné, protože se vaše dítko nepočůralo tak dlouho, že si ani nedovedete vzpomenout🙂 I takovému dítěti se totiž občas může ve školce nehoda stát - je to pro ně ohromná změna a je potřeba si zvyknout. Nehledě na tyto nehody se velmi často stává, že se děti třeba polijí, umažou, případně i propotí, a je super, když jim my učitelky můžeme obléknout jejich vlastní oblečení. Většinou ve třídě vždy máme jakýsi erár, ale věřte, že i malé děti se mnohem lépe cítí ve svém vlastním oblečení
    • všechno oblečení pro své děti mějte označené - pro malé děti je nejideálnějším označením jejich vlastní značka, která jim byla přiřazena. Tyto značky jsou velice snadno namalovatelné - nejčastěji maminky malují na cedulky u oblečení, ale dají se koupit i nažehlovací samolepky
    • přezůvky - většina školek požaduje pevnou obuv - není to nějaký výmysl či buzerace rodičů, je to opět jen z hlediska bezpečnosti. Sama vyznávám BF boty (nebo alespoň jejich kompromisy) a ve většině školek budou přístupní domluvě, ale opravdu je potřeba, aby bota dobře držela na nožce. V praxi jsem viděla, že opravdu velká část rodičů chce dětem do školky dávat Crocsky a jejich napodobeniny - na tyto boty prosím úplně zapomeňte, v MŠ si snad ani neumím představit nebezpečnější obutí:( V umývárkách bývá občas od dětí mokro, botičky se pak smekají, vyzouvají  a úraz je takto velmi brzy na světě. Navíc se ve školce třeba i několikrát denně cvičí, hrají hry, pobíhá se a v těchto botech to fakt nejde
    • oblečení do školky - je mi jasné, že většina rodičů chce, aby i jejich dítko bylo ve školce krásné (a já taky určitě nebudu výjimkou), ale dávejte dětem do školky oblečení, u kterého nebudete v případě jeho zničení či ušpinění trhat vlasy ani sobě, a  ani paní učitelce🙂 Ideální je pohodlné oblečení, u kterého se dají dobře vyhrnout rukávy a nebude vadit, když se třeba trochu umaže. V mojí třídě jsme například snad denodenně pracovaly s barvami, modelínou, v teple se často chodí na písek a tráva potvora taky maže. Z vlastní zkušenosti vidím, že na takové dítě, které ví, že nic z tohohle dělat nesmí (a tolik by chtělo), protože by se mohlo umazat a maminka by se pak zlobila, je velmi smutný pohled
    • hračky z domova - v některých školkách velmi neradi vidí, když si děti nosí z domova hračky, nicméně ve většině případech si děti své hračky do třídy brát mohou. I zde však pamatujte, že ve třídě je mnoho dětí a ne každé si s hračkou dokáže hrát tak jako vaše dítě, proto rozhodně nedávejte dětičkám hračky, u kterých je snadné poškození, případně vám na nich hodně záleží. Většina těchto hraček z domu po zabouchnutí dveří končí někde pohozená a paní učitelka opravdu nemá čas dávat pozor na jejich "bezpečnost"
    • obuv pro pobyt venku - vyvarujte se obuvi s tkaničkami, pokud je to jen trochu možné - při lítání venku se dětem velmi často rozvazují, a i když je paní učitelka mileráda zaváže, nemusí si toho vždy všimnout hned. A děti si toho samy většinou také všimnou až po delší době. Přísahám, že jeden chlapeček nosil boty, které jsem musela každou vycházku převazovat i 30x:(
    • čtěte nástěnku (případně jejich alternativy - školní maily, webové stránky) - najdete zde všechny důležité informace, včetně výletů a provozních záležitostí
    • neprotahujte loučení - když se loučíte s dítětem, obzvláště pokud docházku teprve začíná, nedramatizujte to, rychle se rozlučte, dejte pusu a pápá🙂 Děti to pak nesou mnohem lépe, nemají ani čas zamyslet se nad tím, co se děje, a vevnitř už na to pak nemají čas. Zažila jsem maminku, která se s dcerkou loučila 15 minut, každý odchod obrečely obě dvě a maminka neustále pronášela věty "strašně moc tě miluju, čas bez tebe je hrozný, když nejsme spolu, je to špatné" - atd. I když to tak cítíte, vašemu dítěti to rozhodně neprospěje. Asi ani nemusím povídat, že holčička se pak ještě 2 hodiny dávala dokupy
    • dodržte, co řeknete - když dítěti řeknete, že jde domů po obědě, nenechte ho nikdy čekat a pak nepřijít. Pokud se něco neodkladného objeví, zatelefonujte do třídy paní učitelce a ta na to dítko připraví
    • nedávejte do školky nemocné dítě - sami asi víte, jaké to je muset být někde, když vám není dobře, proto to nedělejte ani vašemu dítěti. Nehledě na to, že jedno takové dítko dovede nakazit celou třídu, včetně paní učitelek, uklizeček a kuchařek. I jiní lidé musí chodit do práce
    • mluvte s učitelkami - pokud máte jakékoliv požadavky, neváhejte se na ně obrátit. Pokud mohou, rády vám určitě vyjdou vstříc. Bohužel neovládají telepatii, takže pokud jim to neřeknete, samy na to nepřijdou. Pokud s nimi chcete prokonzultovat cokoliv ohledně svého dítěte, s důvěrou se na ně obraťte, troufám si říct, že nenajdete nikoho kromě rodiny a jich, kdo by znal vaše dítě lépe. Nebojte se svěřit se, učitelka musí zachovávat pedagogické tajemství
    • nežárlete na paní učitelky - když budete mít štěstí a vaše dítě si paní učitelku zamiluje, věřte, že je to to nejlepší, co vás mohlo potkat. Žárlivost je zbytečná, pro své dítě stejně budete vždycky ta nejlepší ženská, i když vám to třeba v danou chvilku nemusí tak připadat. Takže když vaše dítě 20 minut mele o tom, jak má paní učitelka nádherné vlasy a že je princezna, v klidu to svým drahouškům odkývejte. Přijde doba, kdy nás začnou zase nesnášet🙂

    Jelikož se nový školní rok blíží mílovými tempy, přeju všem dětičkám a jejich rodičům skvělý vstup do školek, škol, univerzit... A nezpomínejte, že zachovat klid je mnohdy to nejdůležitější🙂

    Neskutečné, jak se za ten rok stihl změnit🙂

    apacheee
    10. srp 2016    Čtené 27640x

    Zcela otevřeně o výchově našeho „láskového“ dítěte

    Mám úžasné dítě a strašně často od maminek ve svém okolí slýchám, že moje mateřství je naprostá pohodička a v podstatě si ani nemám právo jakkoliv stěžovat, ani kdybych chtěla. Kdežto ony to mají o tolik a tolik těžší...nechci se pouštět do svérázných debat a dumat, čím to vlastně je, ale přiznám se, že na to svou teorii mám. Ráda se o ni s vámi podělím a doufám, že tím někoho nenaštvu a nebudu litovat, že jsem to sepsala🙂

    Kde jen začít, abyste pochopily, co přesně vám chcic říct? No, začnu od úplného začátku, jak to vlastně bylo s Eliáškem.

    Nikdy jsem nebyla typ holky, která vidí smysl života v mateřství, panenky mě nebraly vůbec a vždycky jsem byla povahově spíš takový klučičí typ. Biologické hodiny mi netikaly a ani jsem neměla dojem, že bych po dítěti nějak toužila. Do určité doby jsem si upřímně docela zahrávala s myšlenkou, že možná ani děti mít nikdy nebudu. S manželem jsme spolu od našich 15 let a myslím, že můžu tvrdit, že pro oba je to jediná a osudová láska. Po svatbě jsem však začala cítit, že by si naše láska zasloužila povýšit a je čas na to, aby nesla pořádné plody. A tak jsme se rozhodli pro miminko. Ne z nutnosti, ne kvůli očekávání společnosti, ne kvůli poplašeným hormonům, prostě a čistě jen z naší lásky. Od samého začátku jsme oba mé těhotenství prožívali velmi silně, miminko jsme milovali už od dvou čárek na testu a tahle láska sílila snad každou vteřinou.

    Po porodu se z nás stali opravdu šťastní a naplnění rodiče, kteří by pro své dítě snesli snad i modré z nebe. Když nad tím tak přemýšlím, myslím, že snad do 3 měsíců spal Eliášek jen pořád v něčí náruči (kromě noci), plně jsme si užívali toho, že ho máme a pořád ho jen mazlili a říkali mu, jak moc ho milujeme. Užívali jsme si i kojení, a to podle potřeb dítěte (ne podle nějakých časových intervalů). Prostě jsme se snažili být tu pořád pro něj a splnit jeho očekávání. V okolí strašně často slyším o tom, jak se má dítě nechat vyřvat, nechovat ho moc, abychom ho nerozmazlili, atd. A hlavně se strašně často setkávám s pojmem, že rodiče nechtějí být „otroci svého dítěte“. Když jsem od tchyně slyšela asi miliontý díl tohoto nekonečeného příběhu, řekla jsem jí, že jsme si dítě pořídili proto, abychom ho milovali a ne proto, aby nám řvalo samotné v postýlce. A pak už jsem měla z této strany klid.

    Přestože jsme dělali snad vše podle Eliáška, nemůžu říct, že bych se byť jen na chvilinku cítila být jeho otrokem. Naopak, cítila jsem se prostě jako milující máma. Jednám intuitivně, neřídím se radami z moudrých knih a myslím, že to bylo naprosto to nejlepší, jak jsem mohla volit. Jak Eliášek rostl, bylo to s ním všechno stále mnohem lepší. Jelikož se jedná o velmi kontaktní a mazlivé dítě, dospěli jsme časem i k nošení a také ke společnému spaní. Nikdy jsem neignorovala jeho potřeby, nikdy nebyl nechán vyřvat, prostě jsme se na určitou dobu plně podřídili my jemu. A s postupem času bych řekla, že se nám to opravdu vyplatilo. Díky tomuto přístupu neznáme separační problémy – od útlého věku neměl problém s tím, že jsem ho na chvilku nechala samotného v místnosti a zašla si v klidu třeba na záchod. Prostě ví, že jsme jeho jistota a nemusí se bát, ví, že se vždycky pro něj vrátíme.

    Věřím, že to, co dáváme, se nám vždycky vrátí a přesně s tímto mottem chápeme i výchovu. Netvrdím, že jednou nás Eliášek nešoupne třeba do domova důchodců, ale opravdu věřím tomu, že nám jednou naši péči vrátí. S mužem jsme oba vystudovaní pedagogové, takže pro nás je opravdu noční můrou představa nevychovaného dítěte – já jich znám mnoho ze své praxe a muž jako speciální pedagog ve věznici zase vidí, kam až to může dojít, když se rodiče na výchovu vykašlou (nechci samozřejmě paušalizovat, ve věznicích samozřejmě sedí i lidi, kterým se rodiče věnovali). Proto se opravdu snažíme, aby naše dítě mělo pevně stanovené meze. V okolí máme hodně podobně starých dětí a občas dojde mezi námi rodiči i na téma tělesných trestů. Musím říct, že jsem byla velmi nemile překvapena tím, že Eliášek je jediné dítě, které ještě nikdy nebylo bito. Podle nás je nejdůležitější důslednost a také jednota ze strany rodičů a nejbližšího příbuzenstva. Pokud Eli dělá něco, co nemá, většinou jen stačí vysvětlit, občas třeba zvýšit hlas a přidat důraz. Pokud ani to nezabralo, vzali jsme ho do náruče a od špatné činnosti ho prostě odnesli🙂 Nějak si neumím představit, že bych ho dokázala praštit🙂

    A teď k tomu, proč o tom vlastně píšu – mám hodné a skvělé dítě a samozřejmě zde nějakou roli hrají i geny a příroda, ale opravdu velký díl přisuzuju také tomu, že jsme opravdu od začátku respektovali jeho potřeby a vždy se je snažili naplňovat. A tím pádem ví, že se na nás může vždy spolehnout a nemá pak potřebu vynucovat si náš zájem zlobením. Je schopný zabavit se sám a nemá s tím žádný problém.

    S našimi blízkými kamarády pro tento typ dětí používáme termín „láskové miminko, láskové dítě“ a myslím, že perfektně vystihuje to, jak vnímáme výchovu našeho syna. Samozřejmě tím nechci kritizovat výchovu ostatních, nebo dokonce tvrdit, že tohle je jediná správná cesta. Ale pro nás a naše dítě je to jediná cesta, kterou chceme jít. A zda jednáme správně, ukáže samozřejmě až čas, ale já pevně věřím, že se naše předpoklady vyplní🙂

    Tím samozřejmě nechci tvrdit, že je moje dítě vždy dokonalé a neumí se vztekat. Ano, i Eliášek umí být pěkně paličatý hajzlík, který po tatínkovi a jeho rodině zdědil cholerickou a výbušnou povahu🙂 Ale i to k dětem patří a je potřeba to tak brát. Nejsou to žádné stroje, aby vše dělali podle našich pokynů. Nicméně si myslím, že láskou a nastavením hranic se opravdu nikdy nic nezkazí...

    apacheee
    4. srp 2016    Čtené 12523x

    Překvapivé schopnosti, které jsem získala na mateřské...

    Dnes jsou to přesně 2 roky, co jsem se stala mámou a to mě tak nějak nutí bilancovat a vzpomínat na to, jaké ty poslední 2 uplynulé roky byly. Sentimentu mám v sobě dost, ale ten si chci nechat pro sebe, takže tohle je takový žebříček věcí, které mě na mateřství nejvíce pobavily 🙂

    Během mateřství jsem zjistila, že...

    • absolutně nepotřebuju budík – mám jeden živý, a ten mě vzbudí vždycky dřív než chci vůbec vstávat
    • jsem naprosto přišla o problémy s usínáním a dlouhým čučením do zdi – prostě lehnu a spím. Kdykoliv a kdekoliv. A to i když nechci...
    • jsem schopná hodiny a hodiny konverzovat nad tématy porod, kojení, plínky, příkrmy, očkování a mateřská láska
    • jsem se naučila připravovat desítky jídel, která mají naprosto stejnou konzistenci, vypadají však naprosto odlišně, ale přesto chutnají stejně hnusně (ano řeč je o příkrmech)
    • jsem v každé situaci schopná vymyslet hned několik působivých motivačních lží, které dostanou mé dítě přesně tam, kde ho potřebuju mít („pojď, podíváme se, jestli támhle náhodou nepojede mašinka“, „miláčku, s tatínkem jéme přesně to samé, co máš ty“)
    • znám naprosto všechny jízdní řády místních dopravních prostředků (a dokonce i přesně vím, na kterém přejezdu kdy projíždí vlak a kolik bude mít vagónů)
    • spousta věcí, které jsem dříve dělala rukama, se dá stejně dobře udělat i nohama (a možná i rychleji)
    • traktor zvládnu nakreslit i poslepu (a to v několika designech)
    • zvládnu přebalit pokakané dítě bez toho, aniž bych se pozvracela (nesmějte se, to byla moje největší obava před tím, než jsem se stala mámou...jsem prostě pachová citlivka🙂 )
    • nakupování oblečení pro sebe jsem vyměnila za nakupování pro dítě a ještě mě to činí trapně šťastnou
    • vědomí, že máme na sex málo času (protože spící dítě se vždy nějak záhadně vzbudí) vůbec vztahu a kvalitě sexu neškodí, mnohdy i naopak🙂
    • stala se ze mě citlivka, kterou zaručeně rozbrečí šťěňátka, koťátka, malé děti a v podstatě všichni lidi s pohnutým osudem (a že jich je!)
    • to že tvrzení: „milovat někoho tolik, že bys za nej položil život“ je pravdivé a není to jen prázdná fráze, která se jen tak říká
    • to že si absolutně nedovedu vybavit bolest u porodu, přestože tenkrát bych přísahala, že to nikdy zapomenout nedokážu
    • vím, že teď už zvládnu prostě všechno na světě

    A co vy? Co na mateřství překvapilo a pobavilo vás? 🙂

    Více článků z mé dílny (hlavy) najdete na blogu:

    http://slaskouapacheee.blogspot.cz/

    Člověk se kolikrát snaží pořídit hezkou fotku a nic.A pak se jen tak náhodou cvakne momentka,ktera i když rozhodně neni dokonalá,vas chytne za srdce 😃

    Pokračujeme v tradici - jedno místo,jeden den a naše rodinka k tomu 😃

    Zdravíme z našeho malého ráje 😃 aspoň v něčem je to dítě po mně a miluje vodu...

    Taky máte takové fotky, na které se podíváte, a chce se vám brečet dojetím, nad tím jak úžasné dítě máte? Vůbec nevím proč, ale pro mě je to tahle momentka - Eliášek je na ní tak krásný, zranitelný a skromný a moje dušička to nedává. Sice je to naprosto obyčejná fotka, ale já si ji prostě zamilovala...

    Některá místa jsou s našimi vzpomínkami spojená navždycky. Před pár lety jsem sem chodila randit, potom jsem nahoře na kopci řekla v slzách "ano" a nyní se sem chodíme procházet s Eliáškem a takovouhle krásnou pusu jsem tady dostala🙂

    Vždycky jsem si přála kojící fotku a i když tohle není přesně to, co jsem si "vysnila", tak tahle fotka perfektně vystihuje kojení u nás. Všimněte si Eliáškova nadšeného a natěšeného výrazu, který každému kojení předcházel a pak se není čemu divit, že jsem si kojení prostě oblíbila. V současné době u nás došlo k absolutnímu samoodstavení a já musím říct, že jsem na nás opravdu pyšná, že jsme to dotáhli až sem - kojení téměř 22 měsíců. I když byly doby, kdy jsme si při kojení prošli peklem, vždycky na něj budu strašně ráda vzpomínat a doslova zamačkávám slzu, protože tohle byl poslední mezník, kdy se z mého úžasného miminka stal už opravdický chlapák🙂
    A jedna srdcová !kojící" fotka na památku🙂

    Když ladí maminka s dcerou, je to nádhera. Ale když k sobě ladí táta a syn, je to ještě o level výš. Přísahám, že se za těma mýma nádhernýma klukama dneska ohlídla snad každá osoba ženského pohlaví🙂

    Není dokonalá, vím, ale přesto jsem si ji hned při prvním prohlédnutí zamilovala🙂

    apacheee
    19. kvě 2016    Čtené 1848x

    Kdybyste jen věděli, co vím já...

    Milá paní z obchoďáku,

    Už jsem to párkrát slyšela, že si rozmazluji dítě. Byla jste přesvědčená, že se nikdy nenaučí být nezávislá. Usmála jsem se na vás, políbila malou na hlavičku a nakupovala dál.

    Kdybyste jen věděli, co vím já.

    Kdybyste jen věděli, že prvních deset měsíců svého života strávila osamocená ve sterilní kovové postýlce, kde její jedinou možností, jak se uspokojit, bylo sát si palečky.

    Kdybyste jen věděli, jak vypadala její tvářička v momentě, kdy mi ji poprvé sestřička ze sirotčince podala, abych ji pochovala – letmé momenty pokoje smíšené s panikou. Nikdy předtím ji tak nikdo nedržel a ona neměla ponětí, co má dělat.

    Kdybyste jen věděli, že po probuzení ležela v postýlce a nezaplakala, protože až dosud na její pláč nikdo nereagoval.

    Kdybyste jen věděli, že běžnou součástí jejího dne byla úzkost, bouchání hlavičky o tyče postýlky a kývání se sem a tam, aby aspoň něco vnímala a aspoň něco ji upokojilo.

    Kdybyste jen věděli, že to děťátko v nosítku je až srdceryvně nezávislé a že spolu trávíme minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce a roky pokoušejíc se přepnout program její mysli, která křičí „trauma“ a „nebezpečí“.

    Kdybyste jen věděli, co vím já.

    Kdybyste jen věděli, že toto děťátko nyní nespokojeně mručí, když ji položíme a ne, když ji bereme do ruky.

    Kdybyste jen věděli, že toto děťátko ráno nebo po zdřímnutí dává najevo, že je vzhůru z plných plic, protože ví, že jeho křičení přivede někoho, kdo ho zdvihne a vymění mu plenku.

    Kdybyste jen věděli, že toto děťátko nyní uspává houpání v matčině nebo otcově náruči, namísto toho, aby si usnulo samo.

    Kdybyste jen věděli, že toto děťátko rozplakalo všechny okolo, když samo poprvé spontánně požádalo o utišení.

    Kdybyste jen věděli, co vím já.

    Rozmazlování tohoto děťátka je nejdůležitější práce, jakou jsem kdy měla a je to zároveň i moje výsada. Budu ji nosit o něco delší dobu, anebo tak dlouho, jak mi to dovolí – protože tím se učí, že je v bezpečí. Že někam patří. Že je milovaná.

    Kdybyste jen věděli, co vím já...

    Originální článek zde:
    https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=10209592037176963&id=1209079850

    apacheee
    5. kvě 2016    Čtené 140896x

    Jak se šije teepee – návod od totální amatérky

    Pro sepsání tohoto článku jsem se rozhodla, protože mi stále mnoho z vás psalo o rady pro výrobu teepee. Na úvod bych ráda podotkla, že jsem opravdu totální amatér, co se šití týče (jediná věc, co jsem kdy ušila, byly indiánské kostýmy na maškarní) – teepee jsem šila podle sebe a je proto možné, že exitují jiné postupy, jak to udělat lépe. Nicméně věřím, že tento návod poslouží pro mnohé z vás dobře, neboť si zcela neskromně troufám tvrdit, že naše teepee vypadá hezky a povedeně. Což mi potvrdilo i mnoho lidí, kteří se šití věnují. Toť na úvod a nyní už k samotnému článku.

    Potřeby:

    • 4 tyče (já koupila násady na koště v domácích potřebách, jedna vyšla na 63 kč)
    •   2 metry látky, která bude základní (šíře 150 cm)
    • 1 metr látky na přední ozdobnou stranu teepee (opět ideální šíře 150 cm – ale já si vybrala látku, která se v této šíři koupit nedala, a stačila mi tedy šíře 140 cm)
    • látka na tunýlky na tyče
    • množství a vzory látky na doplňky – tady už hrozně záleží, pro co se rozhodnete (já kupovala navíc látku třetí – obyčejnou jednobarevnou tyrkysku na podložku a doplňky, plus jsem brala více i od látek, co jsem vypisovala nad tímto bodem)
    • šikmý proužek na olemování
    • třásně (nejsou nutné)
    • šňůra nebo provaz na svázání tyčí u hotového teepee
    • nůžky, šicí potřeby, špendlíky, křída na látku,...

    Výše uvedený seznam věcí pro ušití teepee zcela stačí, ale pokud se rozhodnete dělat i doplňky, pořiďte si:

    • vatelín – na výplň podložky na zem (rozměr cca 1x1 metr ) – já pořídila 1,5 x 2 metry a šikovně jsem poskládala🙂
    • duté vlákno – náplň do polštářků – jedna dávka mi vystačila na 3 pořádně naducané polštářky🙂
    • vlaječky jsem ušila ze zbytků a odstřižků látek – a našila do šikmého proužku

    Postup:

    Pozor důležité – až nakoupíte látky, nejprve je všechny vyperte kvůli vysrážení!!!

    • začínáme stříhat – na obrázku vidíte, jak nastříháme základ – pro to potřebujeme látku o rozměrech 2 x 1,5 metru. Vše si pečlivě rozměříme a křídou si nakreslíme, jak budeme stříhat. Zde pozor, opravdu platí přísloví „dvakrát měř, jednou řež“. Když si jsme opravdu jistí, začneme stříhat – doporučuji stříhat pomalu a hlavně pořádně ostrými nůžkami. Nyní máme hotový základní střih.
    • přední strana teepee – z vybrané kontrastní látky vystřihneme stejný trojúhelník jako budou ostatní stěny (základna 1 metr, výška 150 cm)
    •  nyní máme všechny stěny vystřižené – z vrchu u všech částí odstřihneme cca 20 cm látky a opět se vrátíme k přednímu dílu stanu - zeshora ustřihneme další část – zde záleží na nás, jak velký chceme mít přední horní ozdobný díl– spodní část rozstřihneme vejpůl , čímž nám vzniknou 2 vchodové části
    • doděláváme přední stranu teepee – vše si na zemi hezky srovnáme – vznikne nám oboustranná látka – vnější strana bude mít design jako má zbytek stanu, kontrastní látku našijeme dovnitř. Když máme toto hotovo, na přední stranu nahoru našijeme vrchní ozdobnou část. Nyní je přední strana hotová a celý tento díl obšijeme šikmým proužkem (je to tak hezčí a hlavně zamezí třepení látky)
    • nyní si na zemi srovnáme všechny díly vedle sebe tak, jak je budeme sešívat k sobě – mezi každými dvěma díly (nahoře i dole) malinko přistehneme, aby nám vše drželo u sebe. Teď vezmeme opět šikmý proužek a celý spodek i vršek stanu takto olemujeme
    • Příprava tunýlků na tyče – podle tyčí si nastříháme pruhy látky – délka je stejná jako výška stanových dílů (+ necháme si nahoře i dole asi 1cm rezervu na začištění), šířku měříme tak, aby se dala obalit tyč a zbylo nám něco málo navíc na zašití.
    • tunýlky sešijeme (viz obrázek) – nejprve rovně černou nití, poté olemujeme kvůli třepení (na obrázku bílou nití). Když máme hotovo, zkontrolujeme, zda se nám do všech tunýlků vejdou tyče. Pokud je vše ok, jdeme všívat do teeppe
    • všívání tunýlků do teepee (a tím i sešívání jednotlivých dílů k sobě) – mezi 2 díly teepee vložíme tunýlek na tyč a sešijeme odshora až dolů. Takto pokračujeme i u všech ostatních dílů. A máme HOTOVO🙂

    Doplňky:

    Podložka:

    Nejprve zase nastříháme látku, potřebujeme 2 shodné čtverce (rozměr cca 1 x 1 metr + něco malinko navíc na sešití. Čtverce dáme lícovými stranami k sobě a sešijeme ze 3 stran, poté otočíme tak, jak má být, dovnitř vložíme vatelín a sešijeme poslední čtvrtou stranu. Nyní vezmeme jehlu a nit a na několika místech prošijeme– aby se podložka nehrnula na strany). Na rohy podložky našijeme šňůrky, které přivážeme k jednotlivým tyčím pro lepší stabilitu stanu.

    Polštářky:

    Ze zbytků látek nebo z látky k tomu zakoupené nastříháme čtverce (nebo jakýkoliv jiný tvar podle potřeb ) – já dělala čtverce cca 30 x 30 cm a jeden obdélník cca 35 x 20 cm. Opět dáme lícovou stranou k sobě a sešijeme ze třech stran, čtvrtou stranu sešijeme pouze od krajů, prostředek necháme volný a polštářek otočíme. Nyní naplníme dutým vláknem a zašijeme plnící otvor.

    Vlaječky:

    Ze čtvrtky si vytvoříme šablonu trojúhelníku, kterou nejprve obkreslujeme na látku, poté stříháme. Na každou vlaječku potřebujeme 2 trojúhelníčky látky. Každé dva kousky obrátíme lícem k sobě a sešpendlíme si je. Sešijeme k sobě odvěsny a látku obrátíme – do každého takto sešitého trojúhelníku vložíme čtvrtku pro lepší vzhled. Když máme takto vyrobené všechny trojúhelníčky, vezmeme si šikmý proužek a do něj vlaječky všijeme.

    Hodně z vás se mě i ptalo, na kolik mě teepee vyšlo, takže na závěr malá finanční rekapitulace:

    • vatelín – 150 kč
    • duté vlákno – 80 kč
    • 4x tyč – á 63 kč = 252 kč
    • základní látka – modrý chevron – 2, 5 metru – 325 kč
    • indiánská látka – 2 m – 340 kč
    • jednobarevná látka – 2 m – 240 kč
    • šikmý proužek, třásně – cca 200 kč

    Celkem mi tedy vychází 1587 kč, je možné, že jsem ještě nějaký malý údaj zapomněla, ale určitě ne na nic zásadního. Stoprocentně se dá dostat na nižší částky, já jsem si vybrala poměrně drahé látky, dají se pořídit krásné a podstatně levnější. Ušetřit se dá také na doplňcích.

    Pokud budete mít jakýkoliv dotaz, nebo budete chtít cokoliv vyfotit – nebojte se ozvat, když budu moct, ráda poradím🙂

    Odkaz na album, jak vznikalo naše teepee:

    https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/album/jak-se-stavi-teepee-pro-eliaska-slebqa/

    Více návodů a článků  na mém blogu:

    https://slaskouapacheee.blogspot.cz

    Tak myslím, že své životní dílo v oblasti šití mohu prohlásit za zdárně dokončené. Na to, že to byla první věc, co jsem kdy šila, musím říct, že to vypadá fakt super a stydět se za něj rozhodně nemusím. A během zítřka splním slib a sepíšu návod pro amatéry, jak na to🙂

    Nejkrásnější očička, co znám 😊

    Jaká je nejsladší prvomájová pusa? No přece ta první od syna🙂

    apacheee
    28. dub 2016    Čtené 1664x

    Mateřská stokrát jinak...a mýma očima🙂

    Červen 2014

    Užívám si poslední den školního roku a zároveň také poslední pracovní den. Těhotenství si užívám a na mateřskou se strašně těším a mám ohromné plány, co všechno stihnu, než se miminko narodí. Všechny nevyžádané rady okolí pouštím jedním uchem tam a druhým ven.

    Červenec 2014

    Z počátku ještě zvládám všechny své velkolepé plány, s přibývajícími dny a také s přibývajícími stupni na teploměru toho zvládám čím dál méně. Chůze do schodů je pro mě výkon hodný výstupu na Mount Everest a snažím se tuto činnost provádět co nejméně. Nejlépe mi je na koupališti a je mi úplně jedno, že na mě velká většina lidí kouká jak na zjevení. V závěru ještě zvládáme těhotenské focení - na fotkách si připadám nádherná a štíhlá - samozřejmě v rámci možností. Jsem nadšená. 

    Chci už rodit, nechci ještě rodit, nechci nikdy rodit. Bojím se...jsou chvíle, kdy jsem úplně paralyzovaná strachem. Lumpiáš je navíc stále hlavou nahoru, takže dělám všechno možné, aby se otočil. Samozřejmě naprosto zbytečně. Rozhoduju se, že se musím sebrat a začít myslet pozitivně🙂

    Srpen 2014

    Je ze mě máma a jsem nadšená. Eliášek si vylezl po svém zadečkem napřed a já jsem na sebe prostě strašně hrdá. Článek o porodu najdete zde 

    https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/jak-se-eliasek-narodil-prirozeny-porod-w3llmo/  

    Hormony mi do krve pouští spoustu endorfinů a já jsem prostě neskutečně šťastná. Okolí na mě kouká zase podezíravě, takhle přece prvorodička vypadat nemá. Zvládám všechno - o emocích v šestinedělí jsem slyšela neskutečné romány a jsem zklamaná, že nic z toho se u mě nedostavuje. Abych nelhala - jednou cca týden po porodu, v pátek večer brečím jak pako, že nám skončilo takové to období, kdy můžeme jít večer ven se bavit. A to je všechno.

    Zvládám péči o dítě, o domácnost, prostě všechno, až jsem sama ze sebe překvapená. Mám dokonalé dítě a dokonalého manžela. Jsem opilá štěstím a láskou.

    Leden 2015

    Štěstí se začíná rozpouštět a já mám občas chvíle, kdy si nadávám, že jsem se kdy stala mámou. Mohou za to opět hormony - tentokrát se však o endorfiny nejedná🙂 Eliášek bojkotuje kojení a já jsem z toho zralá na blázinec. Na tuto dobu nerada vzpomínám, ale naštěstí jsme všechno zvládli překonat a kojím vesele dál.

    Pokud někoho toto období zajímá, sepsala jsem kdysi tento článek

    https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/ze-stastne-a-spokojene-maminky-troskou-d0m13z/

    Březen 2015

    Vše se vrací do normálu a konečně si zase začínám mateřství užívat. Eliášek poznává svět a to mě hrozně baví. S tím, jak se začíná pohybovat, začíná být stále větší sranda. Aby nám však nebylo líto, že jde všechno dobře, začíná zase pro změnu bojkotovat kočárek. Co vycházka - to řev. Lidi zase blbě čumí🙂 V záchvatu zoufalství pořizujeme ergonomické nosítko a pod nátlakem se z nás stávají plně kontaktní rodiče. Je to fajn a zamilovali jsme si to všichni tři🙂

    Duben 2015

    Pomoooc, chci do práce, někdy mám pocit, že mi na mateřské utíká život - celý život jsem zvyklá být stále mezi lidmi, mezi hodně lidmi a teď si prostě "mateřská samota" vybírá svoji daň. Ale pomalu si začínám zvykat...

    S hezkým počasím je mi čím dál lépe a mateřskou si konečně začínám užívat, i když jsem hodně "osamocená", jestli vám to dává smysl. Konečně začínám vidět to pozitivní🙂

    Jen jsem na mateřské spokojená, dítě začně v noci šíleně spát. Nedá se nic dělat, ale pokud se chceme vyspat (a že sakra chceme), musí dítě do postele k nám. Pak nevstává milionkrát, ale jenom stokrát🙂

    Heslo dne, měsíce, čtvrtroku - "Je to jenom období a přejde to".

    Proboha, svoje dítě miluju, ale chci v noci spát. Aspoň trochu. Aspoň někdy. Zaříkávám se, že budeme mít jedináčka. Oznamuji to manželovi a ten souhlasí🙂

    A ukázalo se, že jsem měla pravdu, spaní se opravdu zlepšilo. Sice až někdy v září, ale konečně jo🙂

    Srpen 2015

    Začínám pracovat na MK jako ambasadorka a strašně mi to prospělo. Cítím se užitečná a hned jsem opět mnohem spokojenější. Jasně, objevují se dny, kdy bych nejraději někam zalezla a vylezla až za týden, ale tak to má asi občas každý.

    Odjíždíme na vysněnou dovolenou a svět je prostě úžasný. A od té doby si tuhle myšlenku tak nějak stále držím, i když jsou občas samozřejmě dny, kdy to stojí za to🙂

    Duben 2016

    Miluju mateřskou a neumím si představit, že tahle doba jednou skončí. Strašně se mi líbí být svým pánem, moct si dělat v podstatě co chci, když je venku hnusně, nikam nemusíme. Vařím, peču, maluju...realizuju se jinak, než jsem byla zvyklá dříve, ale vůbec mi to nevadí. Chodím do práce (občas), pracuju přes PC, korekturuju diplomové práce, užívám si Eliáška. Teď zrovna má absolutně krásné období, pořád mě pusinkuje, objímá, miluje, když si spolu čteme, hrajeme, poznáváme svět. Je to prostě krásné období... i když někdy náročné. 

    A já se zase vznáším na obláčcích štěstí a samozřejmě už se těším na dobu, až Eliáškovi pořídíme sourozence. Snad se někdy zadaří🙂

    PS: když si prohlížím těhotenské fotky, už si na nich vůbec nepřipadám štíhlá. Vidím prostě spokojenou velrybku v růžovém, ale to nevadí. Stálo to za to🙂

    A co jsem tím chtěla říct? Snad jen to, že si na mateřskou musíme zvyknout. Je to obrovská změna, když se z holky, ženy (a samozřejmě i z kluka, muže) stane rodič. Okolí nám stále jen podsouvá, že se musíme cítit šťastné a naplněné. Ale tak to není. Máme právo na to cítit se občas mizerně a mít třeba i "ošklivé" myšlenky. Protože s dítětem se všechno pořád mění - jednou je hůř, jindy zase líp a to je důležité si pamatovat🙂 Věřím, že všechny tady své dítě/děti milujeme a uděláme pro ně cokoliv, ale pořád jsme to my a je důležité si alespoň občas zachovat zdravou dávku sobectví🙂

    apacheee
    31. bře 2016    Čtené 13654x

    Manuál pro spokojené dítko školkou "povinné" - a tím také pro spokojeného rodiče

    Pracuji jako učitelka v mateřská školce (což samozřejmě spousta z vás už ví) a tak mě vždy čas od času oslovují známí, zda bych jim mohla dát nějaké rady, jak co nejlépe dítě připravit na školku. Myslím, že by to třeba mohlo pomoci i někomu tady, tak jsem se to rozhodla sepsat do článku. Všechny rady vycházejí z mých zkušeností a praxe - proto se nedivte, že některé rady uslyšíte třeba vůbec poprvé. Každopádně si za nimi stojím a své dítě (popř. děti) povedu přesně podle těchto pravidel. 

    Co může udělat rodič před vlastním vstupem dítěte do MŠ:

    • zjistěte si co nejvíce informací od známých či přátel, jejichž děti navštěvují MŠ, o kterou máte zájem - ptejte se na učitelky, na stravu, prostě na cokoliv vás napadne a je pro vás důležité. Počítejte s tím, že při vstupu do státní MŠ se budete muset přizpůsobit spíše vy školce - než MŠ vám, proto volte takovou MŠ, která je vám blízká svým programem, zaměřením, přístupem k dětem, ke stravě...
    • pokud váháte mezi několika školkami - zjistěte si, k jaké p. učitelce vaše dítě pravděpodobně půjde (v době zápisů už toto bývá na většině školek rozhodnuté) a opět si o paní učitelce zkuste něco zjistit - pokud se dozvíte, že je paní učitelka na děti zlá, křičí po nich a jinak si jich absolutně nevšímá, volte jinou školku. S největší pravděpodobností se totiž bude paní učitelka chovat naprosto stejně i k vašemu dítěti
    • naučte dítě co největší samostatnosti - mělo by se umět obléknout, dojít si na záchod, najíst se - ne, opravdu to nepíšu proto, abychom my učitelky měly ulehčenou práci, samozřejmě to za dítě uděláme, pokud to neumí, nicméně dítko bude muset čekat a věřte tomu, že to děti moc neumějí, z čehož pak vznikají krizové situace plné pláče
    • s otázkou sebeobsluhy opravdu strašně moc souvisí otázka sebevědomí dítěte - pokud vše umí a ví to, je to na něm opravdu znát - školka pak pro něj není tolik stresující jako pro dítě, které tyto věci neumí
    • naučte dítě, aby si umělo o "všechno" říct - paní učitelky jsou ve školce mimo jiné i od toho, aby vašemu dítku pomohly se vším, co nebude umět - těch dětí je ale v běžné třídě 26, takže někdy opravdu trvá, než si paní učitelka všimne, že je potřeba pomoct. Pokud za ní dítě dojde a řekne si, vše se vyřeší během okamžiku
    • pokud s dítětem mluvíte o školce, mluvte o ní vždy v pozitivním duchu - nikdy (ale opravdu nikdy) nepoužívejte výhrůžky typu "počkej ve školce, tam se s tebou mazat nebudou, tam si tě srovnají" - jistě si umíte představit, jak se dítě, které takové věty slýchá, do školky těší
    • když už víte, do jaké školky bude vaše dítě chodit, podívejte se na jejich jídelníček a pokud na něm spatříte potraviny, které se u vás absolutně nekonzumují, zkuste je doma zavést. Většinou bývá největší problém s pomazánkami a luštěninami - spousta dětí to z domova nezná, a pak to nechtějí jíst, a nakonec mají prostě hlad. Je naprosto jasné, že nikdo nebude jíst vše, ale takto je větší pravděpodobnost, že vaše dítě nebude ve školce hladové.
    • využijte adaptačních dnů, pokud je vaše MŠ nabízí - mnoho rodičů má často pocit, že jejich děti nic takového nepotřebují, protože jsou přece absolutně "v pohodě" , a tak na adaptační dny nejdou. Bohužel pak jejich děti většinou nějaký problém mají. Adaptační dny probíhají tak, že se v určený čas jdou děti podívat do své třídy s rodiči. V klidu se tak seznámí s paní učitelkami, novými prostory a podívají se, jaké jsou k mání hračky. Projdou si školku, kde třeba ještě nikdy nebyly, najdou svoji skříňku, vyčůrají se,... Samozřejmě že to ,že se zúčastníte adaptačních dnů, neznamená, že vaše dítě ve školce nezapláče, ale určitě pomůže snížit míru stresu pro dítě
    • pokud vaše školka nenabízí oddělený klidový režim po obědě, bude muset i vaše dítko chodit po obědě do postýlky (na lehátko, na matraci) - pokud doma už nechodí spát, zaveďte opravdu řízený odpočinek - tzn. po obědě si jděte lehnout spolu do postele, prohlížejte knížky, čtěte pohádky, poslouchejte relaxační hudbu,...prostě cokoliv tak, aby se dítko naučilo vydržet po nějakou určenou dobu v klidu v postýlce. Bez scén a hysterie.
    • zjistěte si harmonogram dne a nějakou dobu před vstupem do školky na něj zkuste "najet" i doma - vaše dítě pak bude vědět, co bude následovat a vše bude podobné, což na něj bude působit uklidňujícím dojmem
    • zajistěte, aby vaše dítě mělo kontakt s vrstevníky - choďte do kroužků, pozvěte si domů kamarády  - a učte dítě, že se hračky půjčují, kamarádům se neubližuje ,atd.
    • zkuste dítě motivovat k tomu, aby se zvládlo chvíli zabavit i samo - najít si třeba stavebnici a s tou si chvíli hrát. V mš se většinou střídají řízené aktivity s těmi volnými a věřte tomu, že opravdu existují děti, které se neumí zabavit ani na chviličku samy. Asi vám nemusím popisovat, jak je pak takové dítě nešťastné, když si ho paní učitelka nemůže třeba všímat.
    • naučte dítě, že se jí u stolu - nad tímto bodem se možná pousmějete, ale věřte, že pro mnohé děti je toto neřešitelným problémem. Z domova na to nejsou zvyklé a ve školce to pak prostě "nedávají"
    • věnujte se doma dítěti - zpívejte s ním, říkejte básničky, čtěte pohádky, prohlížejte knížky, malujte, stříhejte, cvičte - prostě dělejte cokoliv pro rozvoj vašeho dítěte. Ve školce se všechno toto bude dělat a vaše děti to budou milovat. Zde opět platí, že čím lepší základy budou mít děti z domova, tím lépe se rozvinou v kolektivu.

    To by bylo pro dnešek všechno, příště zase sepíšu pár rad pro období, kdy už dítě školku navštěvuje.

    Závěrem bych jen chtěla podotknout, že vstup dítěte do školky je velmi důležitým mezníkem v jeho životě, proto tuto situaci nepodceňujte a snažte se svým dětem vstup ulehčit tím, že budou na školku dostatečně připravené. A pamatujte, že i když to bude pro všechny zúčastněné náročné, zvládnete to🙂

    Pokud jste dočetly až sem a chcete se podívat, jak vypadá takový jeden den v MŠ (psáno úsměvnou formou)z pohledu učitelky, koukněte sem:

    https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/jeden-obycejnyden-v-materske-skole-p-mt8xny/