Taky jako spolujezdci hlásíte : "Zprava dobrý"?
Eli to už slušně odkoukal, ale ještě má trošku rezervy🙂

Včera jsme jeli něco zařizovat a manžel stál na křižovatce, já řešila něco v mobilu a trochu jsem se zapomněla.

Eli zezadu zahlasil : Zprava dobrý. Manžel se rozjel (samozřejmě se rozhlídl i sám) a zezadu Eli : "A kde je vůbec to pravo?"
😀

Naše rodinka pračlověků ❤️

Letos naposledy (aspoň doufám) s kočárkem, takže jsme ho museli namaskovat taky 🙂

Náš druhorozený - kdyby se narodil jako první, byl by jedináček! Je to s ním náročný, ale nevyměnila bych ho ani za nic. Prostě lump a rošťák každým coulem, čertíci v očích, kteří svítí na dálku, úsměv od ucha k uchu a křik takový, že jsme slyšet na kilometry daleko , když se zrovna svět netočí směrem, kterým chce on. A jedna momentka, která ho vystihuje naprosto bezvýhradně❤

Tobiášek prostě není dítě pro začátečníky😍

Konečně návod, který funguje na 100%.

Jak uklidnit plačící děťátko?
1. Vezměte ho do rukou.
2. Držte ho přibližně 5 roků a potom ho opatrně položte zpět 🙂

Nejen o tom, jak jsme zvládli zemětřesení na Samosu, je nový článek, ve kterém jsem si dovolila zavzpomínat na jednu z našich nejkrásnějších dovolených a především na tu první společnou ve 4. Spousta lidí říká, že jsme blázni, když cestujeme s malými dětmi, ale my a ani naše děti to tak rozhodně nevnímáme🙂 Baví nás to a rozhodně není, čeho se bát.

Spoustu fotek, dojmů a cestovatelských tipů najdete zde:
https://slaskouapacheee.blogspot.com/2018/08/sa...

Pokud máte někdo ještě nějaký dotaz, moc ráda samozřejmě odpovím i zde🙂

Z Eliáška asi fotograf nebude, ale jeho první fotku si stejně schovame na památku 🙂

S dětmi je času míň, ale radosti víc,
noci jsou nějak kratší, ale láska je silnější,
rozpočet je chudší, ale život je přesto bohatší❤

První šlapací kolo je pro většinu dětí meta, kdy už se považují fakt za velké. Nejinak je tomu i u nás, Eli měl z kola naprosto neskutečnou a neuvěřitelnou radost. Několik prvních dní pořád jen opakoval: "Takovéhle kolo jsem si vždycky přál. Děkuju, že jste mi ho koupili. "

Přiznám se, že jsem měla poměrně strach z toho, jak jízdu zvládne. A musím si skoro nafockovat za to, že jsem mu nevěřila, protože prostě sednul a po 2 minutách (fakt přísahám, že jo) už šlapal sám. Ta koloodrážedla jsou vážně skvělá průprava. Hodně lidí se divilo, že nebudeme dávat postranní kolečka, ale fakt by to byla zbytečnost a krok zpátky. Teď má Eli kolo přes týden a jezdí, jak kdyby to dělal odjakživa.

Jsem prostě strašně pyšná máma ❤

Ani letos v červenci jsme nezapomněli na naši výroční tradici ❤️

Hlásím návrat domů. První zahraniční dovolena ve 4 byla naprosto úžasná. Návrat zpátky do reality už je teda méně úžasný, ale od zítřka mě tu zase máte v plné síle zpět 🙂

Tak taky posílám jeden pozdrav z našeho ráje. Máme se krásně a abychom se tu nenudili, tak nám Tobiášek začíná chodit a zažili jsme tu zemětřesení. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale stejně vám řeknu, že to je mazec a neskutečný pocit.

Užívejte léto ❤️

Vůbec nevím, kde k tomu přišel, ale z Eliáška nám roste milovník papoušků. Tahle chvíle pro něj tak byla naprostým snem🙂

Nosicich fotek mám hodně, ale tahle je pro mě asi nejkrásnější. Není to kvůli tomu, že si tam připadám hezky, není to kvůli místu, není to kvůli šátku - je to kvůli Tobiaskovu dokonale zachycenému výrazu. Nosí se moc rád, ale málo kdy se už stane, že v šátku spinká. V tuhle chvíli byl ale nějaký unavený, takže se krásně tulil, položil si na mě hlavičku a pořád jen opakoval "mama, mama". A pak mě začal hladit po tváři. Pro vás to na fotce třeba není tolik rozpoznatelne, ale pro mě je na tomhle obrázku zachycena jedna z těch nejkrásnějších chvilek s mým druhým synem ❤️

Naučte se v životě zvolnit, a klidně i na chvíli zastavit. Jen tak vám neuteče nic, co za to stojí ❤️

Nějak neumím říct, jestli si to nošení užívám víc já, nebo Tobiášek ❤️ v podstatě je to asi úplně fuk, důležitý je, že se to líbí oběma 🙂

Předloni na Lefkadě jsme se naprosto zamilovali do místního třešňového sirupu. Po návratu do Čech jsme se snažili něco podobného objevit v Čechách, ale bohužel se chuťově nic ani zdaleka nepřibližovalo tomu, co jsme popíjeli v Řecku. Tak nám nezbylo nic jiného, než se tuhle dobrotu naučit vyrábět sami🙂 Recept je trapně jednoduchý, rychlý a hlavně výsledek je luxusně dobrý🙂

Recept jsem právě přidala na blog:
https://slaskouapacheee.blogspot.com/2018/06/jo...

Tohle byl ten nejlepší dárek ke Dni matek. Konečně jsem se dočkala a mám krásnou fotku s oběma mýma chlapečkama❤

PS: teď už jen zapracovat na výrazech, a bude to dokonalé🙂

Dnes je to přesně rok od chvíle, kdy si náš tehdy právě měsíční Tobiášek střihnul svou první reklamu🙂

Nemůžu uvěřit, že byl někdy takhle malinký a jsem strašně ráda, že máme takovou krásnou památku na naše (nejen nosici)
začátky ❤️

První vlaštovka z posledního focení a musím říct, že jsem nadšená ❤️

Není nad to mít z výletu parádní momentku 🙂

To je tak, když dítě chce vlézt do atrakce a vy zaboha nevíte, kudy se tam leze, chodíte, hledáte, pak uvidíte něco jako díru, tak se tam kouknete a málem odletíte na Mars 🙂 Aspoň je vidět, jak obětavá matka jsem.

A takhle nějak myslím, že se asi cítila Pandora, když otevřela onu pověstnou skříňku zla 🙂

Chci, aby moje děti věděly:
🍉 že minerálka vyvěrá v horách (a ne v plastové láhvi)
🍉 že čaj z 200 roků staré lípy chutná tak, jak ten instantní z obchodu nikdy nebude
🍉 že zvířata jsou doma v přírodě (a ne v ZOO)
🍉 že bylinky někdy dovedou léčit líp než tabletky
🍉 že ještě stojí domy, kde se na pohádky nekouká v televizi, ale vypráví se před spaním zpaměti
🍉 že dobrodružství se neodehrávají v počítačových hrách a kamarádství nevznikají jen na sociálních sítích
🍉 že na světě stále zůstala místa, kde výhled na krajinu nezakrývají bilboardy
🍉 a že máma tu pro ně bude vždycky, i v době, kdy už budou velké a samostatné

Tak strašně se těšil, až bude jezdit s bráchou a konečně se dočkal. Moje dvě absolutně šťastný děti ❤️

Vím, že pro každou mámu jsou její děti ty nejkrásnější, ale on je prostě úplně dokonalý ❤️

Zamilovaná máma ze mě promluvila, ale na téhle fotce je prostě naprosto boží 🙂

Škoda, že na fotce nevynikne ta krása detailů. Ve skutečnosti je dort ještě mnohem krásnější a hlavně ta chuť! A my doma prostě milujeme Dobbyho ❤️

Když se narodíte na "čarodějnice" a vaši rodiče milují svět Harryho Pottera, máte některé věci v životě prostě daný. No, aspoň že nemusím spát v příštěnku pod schody 🙂

Dneska je to přesně rok, co jsem měla tu čest poznat osobně tohle úžasné miminko.
❤Rok, kdy jsme vyjeli na 100 km vzdálený výlet do porodnice pro naše překvapení.
❤Rok, kdy jsme nevěděla, zda se mi narodí syn nebo dcera.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že je to kluk.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že je možné pojmenovat dítě až po porodu a dát mu jméno, které se k němu bude hodit.
❤Rok, kdy se moje srdce zase trochu roztříštilo a navždy do sebe nasálo lásku k dalšímu členu rodiny.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že mateřská láska se opravdu nedělí, ale násobí.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že mít dvě děti je mnohem lepší, než mít jen jedno.
❤Rok, kdy do sebe všechno zapadlo.

A i po roce si naprosto přesně vybavuju tu chvíli, kdy jsme se na sebe poprvé podívali a bylo to láska na první pohled!

Přes rok! jsme se doma nedokázali rozhodnout, z jaké fotky nechat udělat obraz do obýváku, tak jsme to nakonec vyřešili jinak. S Eliáškem jsme vybrali nejoblíbenější rodinné fotky, já všechno poctivě rozměrila a tatínek natloukl. Prostě společná rodinná práce ❤️ jo a nesmíme zapomenout na na Tobiáška, ten si u realizace způsobne hrál a nechal nás pracovat. U něj prostě něco neskutečneho 🙂

A po čase vždycky jen část fotek obměnime 🙂

Před pár lety bych nevěřila, že tohle někdy řeknu, ale dnes už vím, že...

... být mámou je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat❤️

To mateřství je stejně strašně zákeřná záležitost. Většina lidí při pohledu na tuhle fotku vidí prostě dítě v čepici, co sedí u řeky a kouká na kačenky. Matka vidí (a to ještě rozmazaně se slzou v oku) jedno ze dvou nejkrásnějších dětí na světě při fascinujícím rodinném okamžiku, kdy její mladší potomek poprvé sedí venku na dece a poprvé jí rohlík. Útěchou mi budiž fakt, že otec to vnímá naprosto stejně jako já 🙂

Rádi trávíme volný čas v přírodě a občas se nám povede najít místo jako z pohádky nebo fantasy filmu. Třeba tady rostly na jednom místě snad miliony a miliony bledulek a připadala jsem si tam úplně úžasně. A nejlepší na tom bylo, že jsme tam byli úplně sami. A do téhle fotky jsem se úplně zamilovala ❤️