Držte se 🍀❤️

Ti jsou správní 😍 držte se❤️

🫂

To je mi líto - KOmíšek nás opustil týden před 11 narozeninami den po Štědrém dnu.. Teď se tu válí Komíš2, čas bolest nevyléčí, ale zmírní.. držte se, první dny jsou nejhorší. Byli jste skvělí páníčci a Sunny měla krásný život..

Dobře děláte Veru ..... snažit se v tom neutapet....ja se tenkrát málem utopila a nedopadlo to dobře. Doteď z toho mám nasledky. Vytáhla mě z toho až Bettka..... bohužel mi trvalo celé 2 roky než jsem zvladla si pořídit dalšího psa. Ale já to měla těžší... neměla jsem dítě.....vy máte pro koho pokračovat dál ♥️♥️

@vercabetty nemysli si Veru, kudy chodím, rudy řvu... včera na Rumcajsovi, na karnevale, dneska v Iqlandii... ale musí to ven, nebo by se člověk opravdu zbláznil...

@kamino věřím, že do času budeme i my mít zase pejska, pro kterého bude naše srdce tlouct, ale nejprve potřebujeme tu obrovskou bolest odžít, ať nového člena rodiny můžeme přijmout opravdu jen z lásky k němu, a ne jako náhradu za bolest pro Sunnynku

@apacheee to je normální....a je to dobře 🙏
Kluci vás podrzej nad vodou a brzy to bude lepší, ač ze srdce ji už nikdo nikdy nesmaže ❤️

@vercabetty víš, co nejvíc pomáhá? Fotky a videa, to má člověk skoro pocit, že je vše, jak má být ❤

@apacheee Já jsem půl roku, než byl Komín2 k odběru, hlídala psy ze sousedství když byli páníčci v práci 🙂

@apacheee vidíš to ...a to já nedokázala bez záchvatu úzkosti a žalu ani po několika letech 🙏 jak to má každý jinak

@vercabetty jj, to je vidět i doma, mně i Davidovi pomáhá každému úplně něco jiného

@apacheee tojoo.. hlavně si to svoje najít a držet se toho 🙏a fakt se tomu snazit nepoddávat moc. Mne to před téma 12 lety rozjelo panicky ataky. Díky bohu mě to po tom co jsem si zas našla smysl života v Bettce postupně přešlo 🙏....pro mě tenkrat byla Bára středobod Vesmíru...moje všechno...a nebylo ji ani 10 když odešla a ja to nedokázala přijmout... doteď mi to rve srdce z těla 💔

To je mi moc líto...❤️ když nám po 12 letech umřel pejsek (takové moje první děťátko) taky jsme museli aspoň na pár dní odjet... strašné prázdno v domě. A přesně jak píšeš...člověk už znal ty jeho zvyklosti, chybělo vítáni, mazlení...všechno... hodne sil... já probrecela spoustu noci...

Moc me to mrzi a soucitim. Vim, jak moc to boli. My prisli o nasi psi holcicku loni v cervnu po 16 spolecnych letech. I kdyz mame ctyri deti, zustala tu po ni dira jako po granatu. Rikala jsem si, ze zadnyho jinyho psa uz nikdy nechci ani pohladit. Ale nase psi laska nam z nebe poslala novou holcicku. V zari se k nam pridala a svet je zas tak nejak v poradku❤ Bolest neni mensi, ale je vyvazena radosti, pozitivni energii, motanim pod nohama, vitanim, olizovanim, skakanim a dovadenim. Tak vam preju totez😇

Když nám předloni umřela kočička, pořád jsem ji viděla a slyšela. Pak to uvědomění, že už se pomazlit nepřijde, bylo jako rána pěstí. Terezka pro ni občas pláče ještě teď, ale začíná to být takové milé sladkobolno. Ztratit milovanou bytůstku pořád znamená, že jsme ji měli a milovali. Bolí to, ale je to mnohem víc než ji nemít, i s tou bolestí ze ztráty to stojí za to. Jednou to přebolí, ať je to cokoli - tak se jmenuje jedna písnička od Radůzy, na kterou se krásně brečí, mně vždycky pomohla.

Člověk si to musí odzit, projít všechny fáze truchleni...před pár dny nečekaně zemřel tchán, takže ti rozumím...někdo může namítat, že nelze srovnávat člověka a zvire, ale tady reaguji, že mnohdy jsou zvířata jako členové rodiny

Na podzim to bylo 5 let, co odešla Kendy do psího nebe. Měla 14 let. Prostě člen rodiny, kterého nejde jen tak vymazat. Já jsem se k ní přidala až později, ale i tak ztráta bolela. Zrovna kousek před výročím jsme si dovezli nového pejska a jedeme na novo 🙂
Bolet to bude dlouho, každý to zpracovává jinak. Ať jsou slzy brzy pryč a zůstanou jen krásné vzpomínky na skvělý život, co u vás měla 🍀

to znám, bohužel

@jancazao
@zuzurox
@wwera
@kamino
@rickym
@mmmk
@rebe
@msonulka
@kayty
@honzik101 i tady moc a moc děkujeme za krásná slova

ve středu jsem nechala uspat našeho jorkšíráka.. bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě.... nejvíce jsem se sesypala já.. Charlie byl v podstatě jak moje první dítě....sice máme ještě borderku,ale to místo po něm je sakra prázdné... žádné štěkání, že jím a on nic nedostal, žádné kňučení, že jsem ho nechala ve vedlejší místnosti..... a to prázdné místo po jeho pelíšku 😢 jediné, co mě "uklidňuje, že usínal doma se mnou...v klidu ve svém pelíšku