Spousta lidí říká, že nemá ráda moře, protože válení se je nebaví. Spousta lidí zase říká, že hory jsou mnohem lepší než moře. Jenomže ono to prostě fakt není jen buď a nebo!

Když jsme čekali první přírůstek do rodiny, každý nás hned strašil, že máme utrum s cestováním, na jaké jsme byli zvyklí. My si z toho ale nic nedělali a říkali jsme si, že uvidíme časem, jak a zda-li to půjde.

Teď už s odstupem času můžu říct, že to tak vůbec není. Kluci jsou naštěstí dobrodruzi a cestovatelé po nás. Dokonce bych i řekla, že možná i větší než my. Cestování milují, užívají si veškeré odlišnosti, jinakosti i veškeré možné dopravní prostředky. Mají rádi poznávání nových míst, baví je dlouhé túry (a to rozhodně nechodíme po rovinkách a jednoduché cesty), rádi ochutnávají nová jídla. Prostě a jednoduše jsou to správní parťáci, kteří do naší rodiny zapadli jak poslední 2 zbývající kousky puzzlí.

Takže u toho našeho "válení" u moře (haha, letos jsem si na ty pláži lehla tak 2x po deseti minutách a jednou jsem si asi hodinku zdřímla) zvládáme kompletně procestovat zajímavá místa. A že to mnohdy jsou docela náročné trasy asi ani nemusím zdůrazňovat.

Jedním z letošních TOP výletů bylo určitě zdolání nejvyššího místa na Kefalonii - pohoří Ainos - Megas Soros 1628 m.n.m. v asi 37 stupních Celsia. Pravda úplně nahoře bylo o pár stupňů míň, ale pot z nás tekl proudem, málem nám nestačilo pití a byla to pořádná makačka, ale taky naprosto krásný zážitek, na který asi nikdy nezapomeneme. A ty naše kluky to stejně nadchlo nejvíc. Prostě děti odchované v Prachovskych skalách, Českém ráji a v Podkrkonoší. Jsou to naši borci 👏

Takže až zase někdy uslyšíte někoho soudit válení u moře, vzpomeňte si, že to tak vůbec být nemusí. Prostě jaký si to uděláš, takový to máš.