Potrat=porod? Pro mě ano

Bohužel jsem si prožila to, co už spousta maminek. Čekali jsme druhé vytoužené dítě. Moje potřeba se z toho vypsat byla obrovská, protože prostě nemám pocit, že mě někdo chápe. Nikdo se mnou o tom nechce bavit, protože se mi stalo něco hrozné a o tom se přece nemluví. Převede se řeč radši jinam. Přijde mi, že žijeme ve společnosti, kde se mluví jen o pěkných věcech. Manžel, ačkoliv by snad o tom i mluvil, pokud bych chtěla, tak to nedokáže pochopit. Je muž a ti to cítí jinak. I když mě dokáže povzbudit, pomáhá mi a miluje naši malinkou rodinu stejně jako já.

Vše bylo jako z pohádky, svého úžasného muže jsem si vzala před porodem první dcerky, byly jsme spolu tehdy 12 let. Po jejím roce a půl jsme si řekli že by bylo fajn mít tyto trpaslíčky dva. Na krásné dovolené jsem otěhotněla. Zjistila jsem to 4.září, přitom 10 dní před tím, mi doktor na prohlídce řekl že jsem v podstatě jak v přechodu, protože kojím a tím pádem nemohu otěhotnět. Navíc mám nízkou sliznici a to by se tam vajícko neuchytilo. Zázrak se konal. Ještě mi před tím dcerka ukazovala na břicho a říká že tam mám mimi. A protože mě při kojení bolely prsa, test jsem si udělala a byl pozitivní 😊. Poslední menstruace 31.8 a objednana na vyloučení mimoděložního těhotenství až na 2 října. To bych měla být 7 až 9 týden. Doktorka mi řekla že to odpovídá 5 týdnu. Bylo mi to podezřelé, ale prý se nemám stresovat a dojít 24.října na kontrolu srdíčka. Po 2 týdnech jsem začala špinit, a jela jsem na pohotovost. Měla bych být 7 týden, odpovídalo to 6+4 a srdícko nebylo. Doktorka byla velmi empatická, ale upřímná. Je to 50 na 50. Buď tam za týden bude srdíčko, nebo se s tím příroda vyrovnává po svém a začíná potrat.  23.října jsem začala víc krvácet, opět pohotovost a naštěstí stejná dr. Opět velmi milá. Bylo vidět že se ji to nechce říct a přemýšlí jak mi to oznámit. Říkám ji, není srdíčko že? Ne bohužel není, je vidět že váček už kolabuje. Říkám tak že to umřelo? Ano je mi to líto. Poslala mě se oblíct. Pak jsem tam seděla a ptám se jestli to vůbec vyrostlo nebo je to pořád 6+4tt a prý je to stejné jak naposled. Ptala se na termíny kdy jít na vyčištění. Moje první otázka byla, zda je lepší počkat, aby se s tím tělo vypořádalo samo. Díkybohu tomu byla nakloněna s tím, že mě ale musí poučit. Termín mi dala o týden později. Pokud budete intenzivně krvácet, okamžitě pohotovost, pokud neustálá bolest, horečky, teplota nevolnosti, bolest hlavy, okamžitě pohotovost. Dala mi veškeré papíry a jela jsem domů. Moc jsem plakala. Samozřejmě se mnou byl manžel, na další den si vzal také dovolenou. Pro uvolnění a ve víře že to tělu pomůže jsem se chtěla dostat do menšího alkoholového opojení (nebo-li se ožrat) dcerku hlidala babička. Druhý den jsem si dala vřelou koupel. A 25. to začlo. Od rána mírné pobolívání podbřišku, lítání na záchod. Od cca dvou hodin odpoledne kontrakce po 2 a půl minutě. Stejně jak u dcerky. Po 3 hodinách už jen po minutě. Nebyly tak silné jak před porodem dcerky, ale byly silné, dost silné. Pak to přestalo. Měla jsem nutkání jít na velkou a po zatlačení to ze mě vyšlo. Bylo to celé plodové vejce, asi velikosti vejce slepičího. Neměla jsem odvahu ho vytáhnout, vůbec ho vidět.... spláchla jsem i když si to teď možná vyčítám. Ale co s tím? Pohřbít a dělat hrobeček, nad kterým bych se utápěla ve smutku? Pro mě oltáře a hroby nejsou. Ve víře že je vše za mnou jsem šla spát a ráno volala svému dr. Prý musím na kontrolu ihned a to do nemocnice, kde mají všechny zprávy, zda tam něco nezůstalo. Tak jsem opět dala malou babičce a jela tam..... No samozřejmně nevyšlo vše. Tak že počkat až bude prázdnej žaludek, narkóza a kyretáž. Na ranní vizitě byla mladá a opět milá dr. Ptám se proč jsem musela protrpět porod, když jsem musela i na vyčištění. Velmi ochotně mi to laicky vysvětlila. Pokud by nedošlo k přirozenému vypuzení (porodu) není otevřený děložni krček a čipek je moc tuhý, hrdlo se tim pádem musi otevřít silou. Navic je vše přirostlé a čištěni je drastičtější. Bohužel ne každá maminka je ochotna podstoupit takovouto psychickou zátěž. Ale pro budoucí těhotenství a i pro tělo je toto šetrnější a menší pravděpodobnost dalšího potratu. Druhej den jsem šla domů. Je vše za mnou. Je mi smutno a jsem chudčí o kousek srdce. Bylo to chtěné a s láskou a smíchem počaté miminko. Tak nás náš andílku ochraňuj a pošli nám dalšího bratříčka nebo sestřičku ❤

Omlouvám se za chyby a překlepy. O těch to ale není