Joo, to mi zní povědomě..nejvíc jedna známá od manželovi sestřenice mě dokáže vytočit..když se vidíme na fotbale (na vesnici) tak třeba přijde, chvíli kecáme, pak že se poňuchňá s dětma a přitom jim sahá na ručičky jestli jim není zima nebo teplo..
Jooo, to jsem vždy ráda, že rádoby kamarádky a rodinu mám daleko. Někdy fajn někdy blbý... Holt, každá mince má dvě strany.
je to nová životní role... a člověk si ji potřebuje trochu "osahat" a uvědomit si kdo je, kam patří, co je pro něj podstatné... leckdy se pak stává, že ten kdo byl průbojný, je jako rodič úzkostlivý a naopak ten kdo byl třeba ostýchavý, tak se naučí být asertivní atd.
je to velmi zajímavá změna, nejen hned po porodu, ale pořád, protože děti se neustále vyvíjejí a mění a my se přizpůsobujeme...
mnohdy se nám tím otevírají různá témata - vztahy s našimi rodiči, sebevědomí, umění odpočívat, schopnost odstupu a vidění dlouhodobé perspektivy, zvládání určení si priorit atd. atd.
To je presny! A dalsi fazi u me je netrapit se tim,co ostatni radi,nechtit se porad obhajovat,proste aby mi to bylo jedno,coz mi zatim moc nejde.