jé díky za inspiraci, snad ji budou mít v knihovně 🙂
@slooonice ano, protože žijeme momentálně ve společnosti kde být introvertnější nebo citlivější se nenosí... byznys potřebuje lidi co nejvíc výkonné a extrovertní... ale citlivost opravdu přináší možnost vnímat více věcí... pokud si uvědomíme, že jsme citliví, můžeme třeba i změnit profesi tak, abychom více využívali svoje přednosti a nešli "proti sobě" 😉 Citlivost je velká výhoda v mnoha oborech. A také nás umí výborně korigovat, můžeme dříve cítit to, že náš životní styl, strava nebo vztahy nejsou to co potřebujeme. To nám dává možnost věci dříve přenastavit a takříkajíc neztrácet čas v okolnostech, které by nás jen vyčerpávaly...
Jinak se s tím dá do velké míry opravdu pracovat. Nejde o změnu povahy, ale o korekci reakcí na některé podněty, protože citliví lidé mají více sklon k úzkostem, introspekci, ostýchavosti, opatrnosti, výkyvům nálady nebo energie. Ale není to nic negativního, prostě je to takříkajíc "součást balíčku" často 🙂 Lidé extrovertnější, rychlejší naopak řeší jiné potíže 😉 Jen to na nich na první pohled nebývá tak vidět. Někdy si to neuvědomují ani oni sami (častokrát to vidím v terapii, nejméně chodí lidé dominantní, hyperaktivní... žijí tak intenzivně, i když na povrchu, že jejich potíže jsou paradoxně často mnohem hlubší, úplně potlačené).
Společnost je nastavená tak, že žádoucí je prohlašovat o sobě "já zvládnu cokoliv" (tedy i kdyby to bylo za cenu toho, že si poškodím zdraví nebo vztahy a nebudu žít vůbec to co OPRAVDU hluboko uvnitř potřebuji)... Naučit se vnímat vlastní potřeby, uvědomit si, že jsme každý jedinečný.... skutečně jedinečný.... A nedívat se na ostatní svrchu, protože možná nejsou tak "výkonní", ale mají jiné přednosti (obzvlášť pokud rozvíjejí svoji citlivost tím dobrým směrem, naučí se přijímat a jsou více vyrovnaní). A naopak - vnímat to dobré na lidech, kteří výborně fungují v té vnější rovině, mají třeba dobré organizační schopnosti a jsou spolehlivou praktickou oporou. Každý jsme jiný a to je na tom to krásné 🙂
@bachovy_esence_poradna - no to je to, že dříve takto senzitivním ani nikdo neuměl pomoct, takže prostě vydržet. Já bohužel měla a mám tankoidní a silnou matku, takže to byl vždy válec. Ale na druhou stranu často i od lidí, kteří by měli umět pomoct přišla rada stylu - a nebuď taková a buď maková, a tak se směj, což jsou rady k ničemu, chybí v nich porozumění. Ale doba se naštěstí mění, i terapie začínají mít povahu ženy - empatické, prožitkové a vnímavé. Mužskému světu trošku odzvonilo..i když to jde pomalu. Ale vidím to i u svých holek, nějakou část citlivosti jsem si zpracovala a přijala, ale najednou zjišťuju, že jsem daleko víc citlivá přes ně. Ten úryvek je z té knížky?
@slooonice máte pravdu... naštěstí se to mění... 🙂
rady typu "tak se seber" nebo "co řešíš, co bys dělala kdybys měla opravdové problémy" je přesně opak toho co pomáhá....
- neřeší to ty potíže, spíš je to posiluje (někdy i významně)
- dotyčný necítí podporu okolí, cítí se izolovaný, divný
- může mít navíc i výčitky
- a navíc to obecně posiluje ignorování našich potřeb... pokud něco cítím, ale okolí mi tvrdí, že to tak není, tak čemu mám věřit? ... pokud taková situace nastává hodně často (např. při výchově dětí když reagujeme tak, že jejich pocity nebereme vážně), tak to může vést k naprosté ztrátě sebedůvěry, odpojení vlastní intuice a k obtížnému navazování vztahů. Jak se můžu postarat o svoje potřeby, když ani nevnímám, že nějaké potřeby mám, jsem zvyklá, že mi někdo další řekne co mám cítit....
O tom asi popremyslim, děkuji..